18 CO 41/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno, anonymizováno. sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 12. 2022, č. j. 16 C 190/2018-465

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení 3 351,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám anonymizováno jméno jméno, anonymizováno.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí a žalobce jako oprávněná osoba tento pozemek do svého vlastnictví přijímá (výrok I). Ve vztahu k nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí byla žaloba zamítnuta (výrok II). Bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce a žalovaná se v minulosti neshodli a dosud neshodují na výši nároku, který žalobci svědčí z důvodu nevydaných pozemků. Byť žalovaná dokládala, že plní své povinnosti nabízet veřejně osobám oprávněným náhradní pozemky, nebylo v konkrétním žalobcově případě prokázáno, že by tak bylo činěno způsobem, který by umožnil ucházet se o pozemky a získat je, a to právě z důvodu sporné výše jeho nároku. Žádané náhradní pozemky parcelní číslo v k. ú. obec a parcelní číslo v k. ú. obec jsou ve vlastnictví státu, přičemž právo hospodaření s nimi náleží žalované. Ve vztahu k pozemku parcelní číslo v k. ú. obec byla žalovanou vznesena námitka existence pravomocného předběžného opatření vydaného název soudu dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které zakazuje žalované nakládání s tímto pozemkem. Existence předběžného opatření je zjistitelná ze zdarma poskytovaného veřejného systému Informace o pozemku ČÚZK. Z úplného výpisu z katastru nemovitostí pak lze zjistit, že poznámka existence předběžného opatření byla vyznačena v katastru nemovitostí dne datum, resp. ve vztahu k potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dne datum. Uplatnění nároku na předmětný pozemek v jiném soudním řízení i vydání zjistitelného předběžného opatření zakazujícího dispozici s pozemkem je tudíž dřívější než vznesení nároku na pozemek v tomto soudním řízení, k čemuž došlo usnesením soudu ze dne 19. 1. 2022, jímž bylo vyhověno návrhu žalobce na připuštění změny žaloby ze dne 2. 11. 2021. Ve vztahu k pozemku parcelní číslo v k. ú. obec nebyly žalovanou tvrzeny, ani nevyšly najevo, žádné překážky, které by bránily převodu pozemku. Vydání pozemku parcelní číslo v k. ú. obec se domáhá jiná osoba v jiném řízení již od roku 2020, zatímco žalobce v tomto řízení navrhl změnu žaloby ve vztahu k tomuto pozemku podáním ze dne 2. 11. 2021. Žalobce při jisté míře obezřetnosti mohl z katastru nemovitostí zjistit, že pozemek je již dotčen předběžným opatřením, zakazujícím nakládání s ním a je tedy zřejmé, že na tento pozemek již dříve někdo uplatnil nárok. Pokud jde o náklady řízení, prvoinstanční soud uvedl, že původně byly předmětem řízení a poté i v průběhu řízení jiné pozemky, ohledně nichž vzal žalobce žalobu, aniž by žalovaná plnila, čeho se po ní žalobce domáhal, zpět. Zdaleka větší míru úspěchu ve věci tak ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. měla žalovaná. Dle názoru soudu prvního stupně však nelze přehlédnout specifikum tohoto řízení, kdy je to žalobce, kdo musí vybírat a navrhovat pozemky, jejichž vydání žádá, aniž by znal (a mohl znát) veškeré informace o těchto pozemcích, včetně možných závad bránících převodu či skutečnosti, že pozemky budou v průběhu soudního řízení převedeny jiné osobě, ať již v důsledku veřejné nabídky či soudního rozhodnutí v jiném sporu. Povaha tohoto druhu soudního řízení je dle názoru soudu důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro nějž nelze klást žalobci k tíži jeho rozhodnutí o změnách a dílčích zpětvzetích žaloby a je namístě rozhodnout, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřovalo pouze do výroku III o náhradě nákladů řízení. Žalobce namítl, že soud nesprávně právně posoudil úspěch obou účastníků. Soud vycházel z toho, že větší míru úspěchu měla žalovaná ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobci nebyly převedeny všechny pozemky, kterých se domáhal. Z konstantní judikatury však plyne, že v předmětných sporech má soud vycházet z úspěchu ve věci ohledně ocenění restitučního nároku. Žalobce při změně žaloby vycházel při výběru pozemků ze seznamu předloženého žalovanou, u kterých se později ukázalo, že nejsou vhodné k převodu. Tyto pozemky v rámci vstřícnosti vzal žalobce zpět. Toto dokazuje, že i pro samotnou žalovanou je těžké posoudit, zda je konkrétní pozemek vhodný k převodu. Pouze po důkladné analýze pozemků může namítat jejich nepřevoditelnost. Z tohoto důvodu by bylo nespravedlivé po restituentech požadovat, aby poznali, zda je konkrétní pozemek vhodný či nevhodný k převodu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 95 920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že v projednávané věci má za nepřípustné, aby právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobci. Žalobce je jako oprávněná osoba poživatelem mnoha beneficí, což však neznamená, že by pro oprávněné osoby neměly platit obecné procesní předpisy a že by se tak neuplatnily základní zásady pro rozhodování o náhradě nákladů řízení spočívající na posouzení procesního úspěchu účastníků. Rozhodování o nákladech řízení, které bylo (i pouze v části) zastaveno pro zpětvzetí žaloby, je plně ovládáno zásadou procesního zavinění, které má být zkoumáno výlučně z procesního hlediska, soud se při rozhodování o nákladech řízení nezabývá hmotněprávní stránkou věci. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované převodu (nahrazení projevu vůle) pozemků v celkové hodnotě 6 620 345,35 Kč. Soud rozsudkem žalobě vyhověl pouze co do pozemku parc. číslo v k. ú. obec, jehož hodnota činí 111 804,96 Kč; žalobce tak byl úspěšný pouze v rozsahu 2,7 % z hodnoty původně požadovaných náhradních pozemků, celkem pouze co do hodnoty menší jak 1,7 % hodnoty pozemků. Žalovaná odkázala na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21. Žalovaná uznává, že pozemek parc. číslo v k. ú. obec označila původně za převoditelný; zohlednění tohoto pozemku však mění jen to, zda žalobce byl v řízení úspěšný pouze co do 1,7 % nebo co do 2,7 %. V každém případě byl však žalobce úspěšný pouze ve zcela zanedbatelné části řízení. Z toho pak vyplývá, že žalobce žádnou reálnou snahu o prověření původně požadovaných náhradních pozemků nevynaložil, a pokud ano, přesto podanou žalobou„ zkusil“, zda mu pozemky nebudou nedopatřením žalované či soudu převedeny. V každém případě je zřejmé, že následky takového jednání či nejednání ze strany žalobce nelze přičítat k tíži žalované a zohlednit je při rozhodování o náhradě nákladů řízení v neprospěch žalované. Specifické postavení žalobce jako oprávněné osoby neznamená, že by žalobce za svoji svobodnou volbu a rozhodnutí ohledně původně požadovaných náhradních pozemků neměl v konečném důsledku nést procesní odpovědnost, jež se projeví právě v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Nevýznamné pak není ani to, že žalobce je držitelem významného restitučního nároku odpovídajícího několika miliónům v hodnotách dnešních korun. Je proto principiálně přípustné a proporcionální, aby se odpovědnost za volbu předmětu řízení projevila v nákladovém výroku. K tíži žalobce jde to, že pozemek parc. číslo v k. ú. obec požadoval až do samotného konce řízení, nevzal jej zpět, přestože na posledním jednání byl žalobce ze strany soudu poučen, že předmětný pozemek není k převodu vhodný. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok III rozsudku změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů se přiznává žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníkovi, eventuálně že se rozsudek v napadeném výroku III potvrzuje a žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání. Aniž by musel nařizovat odvolací jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. V posuzované věci se žalobce podanou žalobou dne 22. 6. 2018 domáhal na žalované převodu (nahrazení projevu vůle) pozemků parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. část obce, parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. část obce, parc. číslo v k. ú. obec anonymizováno obec, parc. číslo v k. ú. část obce anonymizováno obec, parc. číslo v k. ú. část obce anonymizováno obec a parc. číslo v k. ú. obec. Celková hodnota původně požadovaných náhradních pozemků činila 6 620 345,35 Kč. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce ani jeho právní předchůdce do podání žaloby zjevně nevyvíjeli jako oprávněné osoby aktivitu k vypořádání nároku, neboť se mohli a měli účastnit veřejných nabídek, byť do spisu v průběhu řízení založila přehledy pozemků vhodných k uspokojení restitučních nároků žalobce. Při jednání před soudem prvního stupně dne 14. 10. 2021 vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemků parcelní číslo v k. ú. část obce, k pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce a k pozemku parcelní číslo v k. ú. obec anonymizováno obec. Usnesením z téhož dne bylo řízení v této části zastaveno. Podáním ze dne 22. 11. 2021 vzal žalobce žalobu zpět v části týkající se pozemků: parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. část obce anonymizováno obec a parc. číslo v k. ú. část obce anonymizováno obec. Důvodem pro zpětvzetí části žaloby byla skutečnost, že dle sdělení žalované a soudu byly již tyto pozemky v obdobném řízení vydané (nepravomocně) jinému restituentovi. Žalobce navrhl změnu žaloby a namísto pozemku parc. číslo v k. ú. obec navrhl vydání pozemků: parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. obec, parc. číslo v k. ú. obec anonymizována čtyři slova, parc. číslo v k. ú. obec a parc. číslo v k. ú. obec. Následně vzal zpět žalobu v části ohledně pozemků parc. číslo. Předmětem žaloby zůstaly pozemky parc. číslo v k. ú. obec a parc. číslo v k. ú. obec. K pozemku parc. číslo v k. ú. obec bylo usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, nařízeno předběžné opatření, kterým došlo k zákazu dispozice žalované s předmětným pozemkem. Usnesení bylo následně potvrzeno odvolacím soudem a poznámka o nařízeném předběžném opatření byla evidována v katastru nemovitostí. V důsledku toho byla žaloba k tomuto pozemku zamítnuta.

6. Odvolací soud musel přihlédnout ke zcela oprávněným námitkám žalované, že žalobce se původně domáhal vydání celkem 13 náhradních pozemků a pravomocně byl,,vydán“ pouze jeden pozemek, a to parc. číslo v k. ú. obec. Je třeba přisvědčit námitce žalované, že rozhodování o nákladech řízení, které bylo (i pouze v části) zastaveno pro zpětvzetí žaloby, je plně ovládáno zásadou procesního zavinění dle pravidel uvedených v § 146 odst. 1 písm. b) a v § 146 odst. 2 o. s. ř. Procesní zavinění musí být zkoumáno výlučně z procesního hlediska a v tomto případě, pokud žalobce v průběhu řízení bral žalobu ohledně 12 pozemků zpět, tak v této části zavinil zastavení řízení a k tomu muselo být přihlédnuto při rozhodování o nákladech řízení v souladu s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Žalobce mohl u pozemku parcelní číslo v k. ú. obec pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistit, že tento pozemek k převodu vhodný není. Na vydání tohoto pozemku žalobce setrval, přestože při jednání dne 7. 12. 2022 bylo soudem prvního stupně konstatováno, že ve vztahu k pozemku v k. ú. obec existuje pravomocné předběžné opatření ze dne 9. 12. 2020, když jeho existence byla vyznačena v katastru nemovitostí datum.

7. Žalobce byl tedy ve většině požadovaných pozemků neúspěšný (částečně zastavováno řízení pro zpětvzetí části žaloby), k čemuž je nutno přihlédnout s odkazem na nález Ústavního soudu IV. ÚS 3063/21. Naprostá většina důvodů, pro které byly původně požadované pozemky na žalobce nepřevoditelné, byly zřetelné na základě náhledu do územního plánu či vyplývaly přímo z katastru nemovitostí. Nejde tedy o překážky převodu„ skryté“ jako je např. nároková žádost obce nebo vlastníka sousední nemovitosti, o kterých by žalobce při vynaložení alespoň minimální opatrnosti nemohl před podáním žaloby nic zjistit. Proto je třeba v přezkoumávané věci aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že žalobce byl určitým způsobem omezen ve výběru náhradních pozemků, byť u pozemku parcelní číslo v k. ú. obec mohl pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí jeho nepřevoditelnost zjistit. Lze akceptovat rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení dle § 150 o. s. ř., když restituční řízení o nahrazení projevu vůle státu je svým obsahem velmi specifické, což je možno považovat za důvod hodný zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení převážně úspěšnější žalované.

8. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný. Nepřistoupil ke změně výroku III, jelikož žalovaná se proti rozsudku včas neodvolala a bylo by proti zájmům žalobce, aby v důsledku svého odvolání hradil žalované náklady prvostupňového řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 5 a dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání žalobce do nákladů řízení (počítáno z tarifní hodnoty 95 920 Kč) ve výši 2 470 Kč a náhrada za 1 režijní paušál 300 Kč, tj. celkem 2 770 Kč. K tomu je nutné připočítat 21 % DPH ve výši 581,70 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 3 351,70 Kč a žalobce je nahradí k rukám zástupce žalované v běžné pariční lhůtě (§149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.