18 Co 60/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce č. p., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neexistence zástavního práva a dalších omezení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 12. 2024, č. j. 7 C 265/2023-220, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 3. 2. 2025, č. j. 7 C 265/2023-228,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na určení neexistence zástavního práva k zajištění pohledávky 2 716 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou, závazku nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh, zákazu zcizení a zatížení do úplného splacení zajištěného dluhu, to vše vyplývající ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 19. 1. 2023 k pozemku st. p. č. pozemek, jehož součástí je stavba č. p. č. p., a pozemku p. č. parc. č., vše v k. ú. a obci adresa, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 46 867 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Soud prvního stupně určil, že zástavní právo k zajištění pohledávky 2 716 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou, budoucími dluhy a dalšími závazky, vyplývající z úvěrové smlouvy zřízené k pozemku st. p. č. pozemek, jehož součástí je stavba č. p. č. p., a k pozemku p. č. parc. č., vše v k. ú. a obci adresa, neexistují (výrok I) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že manželka žalobce, paní jméno FO, která spolu s ním uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu, trpěla v době uzavření smlouvy duševní poruchou. Ta ji činila neschopnou právně jednat, proto bylo takové právní jednání neplatné a nemohlo vyvolat důsledky v podobě zřízení zástavního práva a navazujících práv k předmětným pozemkům. Soud zároveň dospěl k závěru, že žalobce je aktivně věcně legitimován k podání žaloby, přičemž vycházel z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2023, č. j. 13 Co 294/2023–45, který rozhodoval o odvolání proti předběžnému opatření, které bylo v této věci vydáno, a podle něhož samotný žalobce je aktivně legitimován k uplatnění žaloby na určení neexistence zástavního práva, jelikož takováto žaloba vztahující se k věci náležející do společného jmění manželů představuje jeho ochranu ve vztahu k třetí osobě, která přísluší oběma manželům společně a též jednotlivě, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 4208/2008 ze dne 17. 9. 2009.

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl dostatečné dokazování k otázce způsobilosti paní jméno FO a nesprávně právně posoudil otázku jejího právního jednání, jelikož, jak vyplývá ze znaleckého posudku, její duševní porucha ji sama o sobě nečiní neschopnou právně jednat. Nezabýval se ani otázkou poctivosti a dobré víry a nevypořádal se ani s absencí aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, jelikož nemovitosti, kterých se zástavní právo týká, jsou ve společném jmění, což znamená, že k podání žaloby o neexistenci zástavního práva by musela být žalobkyní také paní jméno FO, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001. Dále vytýkala soudu prvního stupně, že nedostatečně zohlednil důkazní návrhy žalované, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Žalovaná navrhovala provedení dalších důkazů, zejména pak výslechu svědků a doplnění znaleckého posudku, což však bez dostatečného odůvodnění soud odmítl.

3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že s odůvodněním soudu prvního stupně bezvýhradně souhlasí, považuje jej za odůvodněné, přiléhavé a správné, a navrhl proto napadené rozhodnutí potvrdit.

4. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadený rozsudek, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. V souladu s § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování o aktuální výpis z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že vlastníky nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo, jehož neexistence se žalobce domáhá, jsou nadále žalobce i jeho manželka jméno FO.

6. Byť ostatní odvolací námitky žalované by nebylo možné bez dalšího přejít jako nedůvodné, primární pro rozhodnutí odvolacího soudu byl argument nedostatečné věcné legitimace žalobce. Závěr soudu prvního stupně o aktivní legitimaci samotného žalobce, byť se opírá o odůvodnění shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, nelze bohužel považovat za správný. Odvolací soud při právním hodnocení této věci vychází z argumentace Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, v němž se vypořádává i se svým dřívějším rozhodnutím ve věci sp. zn. 22 Cdo 4208/2008. Uvádí v něm, že v případě, že se nejedná o ochranu vlastnického práva formou vindikační žaloby, ale určovací žalobou, je nutné, aby byl účastníkem sporu i druhý z manželů. Je-li totiž předmětem řízení určení, které má mít důsledky vztahující se k zápisu do katastru nemovitostí, musí být i druhý manžel účastný na straně žalující, případně na straně žalované. Nejvyšší soud dále ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019 vysvětlil, proč rozsudek ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, není v rozporu s rozsudkem ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4208/2008, o jehož předpokládané závěry opřel Krajský soud v Plzni své rozhodnutí o odvolání proti předběžnému opatření v této věci. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4208/2008 se totiž, limitován dovolacími důvody, Nejvyšší soud nezabýval otázkou účastenství druhého z manželů, ale pouze aktivní legitimací jednoho z manželů k podání určovací žaloby. Zároveň odkázal na judikaturu, z níž vyplývá, že podmínka naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva (v tomto případě určení neexistence zástavního práva) může být splněna pouze v tom případě, že soudní výrok bude závazný pro všechny subjekty právního vztahu vymezeného hmotným právem, a takové subjekty pak musí být i účastníky soudního řízení, v němž je taková otázka řešena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou věcně legitimováni zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem zástavy. V daném případě jsou vlastníky zástavy manželé jméno FO a domáhal-li se pouze žalobce určení neexistence zástavního práva, nemohl být se svou žalobou úspěšný. Ostatními odvolacími důvody tak bylo nadbytečné se zabývat.

7. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 o. z.). To znamená, že v případě řízení ohledně věci, která spadá do společného jmění (a nejde o záležitosti běžné – srov. s § 714 odst. 1 o. z.), tak musí mít manželé postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., jelikož pouze takové účastenství je odrazem hmotněprávního vztahu zakotveného v § 713 odst. 2 o. z.

8. Jak vyplývá ze shora uvedeného, jestliže ohledně práva vztahujícího se k nemovité věci patřící do společného jmění podal žalobu pouze jeden z manželů, nebyla na žalující straně dána aktivní věcná legitimace, a proto odvolacímu soudu nezbylo, nežli podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit odvoláním napadený rozsudek a žalobu zamítnout.

9. Protože v odvolacím řízení není podle § 216 odst. 1 o. s. ř. možné přistoupení dalšího účastníka, nebyl důvod, aby odvolací soud poskytl žalobci jakékoli procesní poučení, po němž by mohl případně přistoupení své ženy jako účastnice do řízení navrhnout.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Jelikož bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení před soudem prvostupňovým.

11. Náklady řízení před soudem prvního stupně byly tvořeny odměnou advokátky za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a poloviční odměnou ve výši 1 550 Kč podle odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, polovina úkonu za odvolání proti předběžnému opatření, vyjádření k žalobě ze dne 25. 9. 2023 a účast na čtyřech jednáních soudu prvního stupně), sedmi režijními paušály po 300 Kč za zmíněné úkony právní služby v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v rozhodné době, náhradou za promeškaný čas za 16 půl hodin po 100 Kč v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném v rozhodné době a cestovní náhradou v celkové výši 9 847 Kč. Cestovní náhrada je tvořena náhradou za 2 cesty v roce 2023, pokaždé při vzdálenosti 310 km ze sídla zástupkyně žalované do sídla soudu a zpět, průměrné spotřebě vozidla 6,4 l 95 oktanového benzínu na 100 km a ceně této komodity 41,2 Kč/l v souladu s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a základní sazbou náhrady ve výši 5,20 Kč v souladu s § 1 písm. b) téže vyhlášky. Náhrada za cestu ke zbylým dvěma jednáním před soudem prvního stupně byla vypočtena opět při vzdálenosti 310 km, ceně 38,20 Kč/l 95 oktanového benzínu dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a sazby základní náhrady 5,60 Kč/km v souladu s § 1 písm. b) téže vyhlášky.

12. Odvolací soud neshledal jednověté podání žalované, v němž navrhla výslech znalce, za úkon, který by bylo možné považovat za účelně vynaložený a měla by tak za něj náležet odměna či režijní paušál. Stejně tak nepovažoval za účelné doplnění vyjádření učiněné pouhé dva dny poté, co bylo soudu zasláno vyjádření k žalobě. Žalované nic nebránilo v tom, aby poslala soudu podání jediné.

13. Náklady řízení před soudem odvolacím jsou tvořeny odměnou advokátky za dva úkony právní služby po 5 100 Kč (v souladu s návrhem zástupkyně žalované), a to za sepis odvolání a účast na jednání, dvěma režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, účinného v době, kdy k úkonům došlo, náhradou za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 advokátního tarifu v účinném znění za 3 půlhodiny po 150 Kč a cestovní náhradou ve výši 1 620 Kč při ujetých 184 km ze sídla zástupkyně žalované do sídla odvolacího soudu a zpět, při spotřebě 8,4 l 95 oktanového benzínu na 100 km a ceně této komodity 35,80 Kč/l v souladu s § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a základní sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč/km dle § 1 písm. b) téže vyhlášky.

14. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak činily 33 697 Kč a před soudem odvolacím 13 170 Kč. Celkem je tak žalobce povinen zaplatit náklady řízení procesně úspěšné žalované ve výši 46 867 Kč za obě řízení ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupkyně žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.