18 Co 82/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudce JUDr. Petra Kulawiaka a Mgr. Moniky Mlíčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 298 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 23. února 2026, č. j. 15 C 284/2025-29,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 847 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 2. 2026 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 298 Kč a 300 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve výši 2 010 Kč (výrok II). Na nákladech řízení procesně úspěšné žalobkyni přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměnu zástupkyně žalobkyně ve výši 800 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby po 400 Kč za úkon, a to za převzetí a přípravu zastoupení a za podání žaloby, dále paušální náhradu hotových výdajů za dva zmíněné úkony právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 210 Kč. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nepovažoval za účelný úkon, jelikož ještě před ním byl žalovaný vyzván k plnění již samotnou žalobkyní v rámci upomínky ze dne 2. dubna, 26. dubna a 1. července 2025. Již předchozími upomínkami lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zaslání další výzvy představuje pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. K § 142a o. s. ř. doplnil, že bylo včleněno do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb., přičemž jím byla sledována mj. ochrana majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.11.2013, sp. zn. 5 Cmo 368/2013), k němuž mělo docházet v době před uvedenou novelou, nikoli zvyšování přísudku věřitelů (žalobců). Poukázal také na usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č. j. 14 Co 270/2024-26. Soud prvního stupně tedy nepovažuje předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně za účelně vynaloženou ve smyslu stanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Pouze proti výroku II rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení i za úkon v podobě odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu, podle níž ani výzva k zaplacení opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, jelikož je z praxe známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Žalobkyně připomněla, že nárokuje pouze jednu konkrétní předžalobní výzvu učiněnou právní zástupkyní a je přesvědčena, že předžalobní výzva zaslaná advokátem má na dlužníky jiný psychologický efekt než výzva zaslaná pouze věřitelem.

3. Odvolání žalobkyně je důvodné.

4. Jestliže novelou zákona č. 396/2012 Sb. ze dne 19. 9. 2012 Sb., bylo přijato ustanovení § 142a o. s. ř. a dále novelou č. 486/2012 Sb. ze dne 20. 12. 2012 byla s účinností od 1. 1. 2013 do § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu vložena i mimosmluvní odměna za úkon právní služby v podobě výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, není na místě úvaha soudu prvního stupně, že by takováto jediná výzva učiněná advokátem, který zastupuje procesně úspěšného žalobce, neměla být posouzena jako účelně vynaložený úkon ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. i v případě, kdy žalobce sám žalovaného dříve vyzval ke splnění jeho povinnosti. Tato úvaha by se mohla nabízet za situace, kdy by žalobkyně uplatňovala více úkonů za více předžalobních výzev. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací odvolatelky, že předžalobní výzva učiněná advokátem má vyšší potenciál přimět dlužníka k plnění nežli výzva učiněná samotným žalobcem. I tento dle soudu prvního stupně psychologický efekt měl být vzat do úvahy při právním hodnocení pojmu účelně vynaložený náklad.

5. Byť soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí senátu 14 Co Krajského soudu v Plzni, zcela vymlčel opačnou rozhodovací praxi senátu 56 Co Krajského soudu v Plzni, který svými usneseními ze dne 31. července 2025, č. j. 56 Co 161/2025-29, a ze dne 22. července 2025, č. j. 56 Co 157/2025-29, změnil rozsudky Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 5. 2025, č. j. 11 C 23/2025–18, resp. č. j. 11 C 24/2025-18. Je však třeba zmínit, že současná rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni se již sjednotila na přístupu, že v obdobných případech je třeba považovat předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně jako účelně vynaložený úkon i přesto, že předtím byla ze strany žalobkyně samotné zaslána předžalobní výzva dlužníkovi.

6. Soud prvního stupně na jednu stranu uvádí, že staví své závěry na argumentech ryze právních, na stranu druhou již opomněl zdůvodnit svoji tezi, že nelze ustanovení § 142a o. s. ř. aplikovat tak, že by v jeho důsledku dlužník měl na nákladech řízení hradit částku vyšší, než by hradil před jeho přijetím. Cílem přijetí § 142a o. s. ř. sice skutečně byla snaha předcházet zbytečným sporům tam, kde si dlužníci nemusejí být vědomi svých splatných závazků, nicméně poruší-li žalovaný svou povinnost a žalobce proto musí činit kroky vedoucí k soudnímu sporu, nemohou náklady s tím spojené tížit žalobce, je-li úspěšný. Nutným důsledkem přijetí ustanovení § 142a o. s. ř. je, že žalovaný, není-li ve sporu úspěšný, nahradí žalobci i náklady spojené s předžalobní upomínkou, tedy zaplatí více, než by zaplatil před touto legislativní změnou.

7. Nad rámec uvedeného lze ještě poukázat na to, že soud prvního stupně, byť nesprávně nepřiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení i za předžalobní upomínku její zástupkyně, zcela rezignoval nad úvahou o povaze předžalobní upomínky učiněné samotnou žalobkyní. Lze připomenout, že činí-li účastník řízení procesní úkony v době, kdy není zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží mu za takové úkony paušální náhrada podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 při zohlednění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615, ve výši 450 Kč.

8. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy v napadeném výroku II nebylo správné, proto odvolací soud v této části rozsudek v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

9. Procesně úspěšné žalobkyni zastoupené advokátkou tak za řízení před soudem prvního stupně byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Ty jsou tvořeny mimosmluvní odměnou za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14 odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH v sazbě 21 % ze zmíněných částek ve výši 315 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč.

10. Jelikož žalobkyně byla úspěšná se svým odvoláním a nevzdala se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo jí podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny mimosmluvní odměnou za podané odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu v rozsahu jedné poloviny, tedy v částce 250 Kč (předmětem řízení byl jen rozdíl mezi výší nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně a soudem odvolacím), režijním paušálem 450 Kč v souladu s § 14b odst. 6 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % z obou zmíněných částek ve výši 147 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 847 Kč. Náklady před soudem prvního stupně i odvolacím je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Závěrem lze ještě zmínit politování nad tím, že kvůli aktivismu soudu prvního stupně bude žalovaný zatížen i náklady odvolacího řízení, jelikož neexistuje žádný zákonný důvod, proč by neměly být přiznány v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni.