18 CO 84/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , číslo obec zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 1. 2022, č. j. 4 C 20/2019-402,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví 14 630 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení v částce 2 575 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení v částce 6 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Žalobu posuzoval dle ustanovení § 1143 a následující o. z. Vzal za prokázáno, že ke dni vyhlášení rozhodnutí neexistuje k domu žalobce [adresa] jiný přístup z veřejné komunikace než po pozemcích účastníků p. [číslo]. Je vyloučeno, aby soud při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zvažoval možnost případného budoucího zřízení přístupu k domu žalobce po pozemcích jiného vlastníka, který není účastníkem řízení. Předmětné pozemky p. [číslo] mají charakter přístupové cesty. Žalobci také k tomuto účelu slouží. Rozdělení těchto pozemků tedy není možné dle § 1142 odst. 1 o. z. Soud proto přistoupil k přikázání pozemků za přiměřenou náhradu jednomu z účastníků dle § 1147 odst. 1 věta prvá o. z. Dospěl k závěru, že je na místě pozemky přikázat do výlučného vlastnictví žalobce, který pro účely přístupu ke svým nemovitostem na rozdíl od žalovaného pozemky nezbytně potřebuje. Je na žalobci, aby při užívání pozemků dodržoval veškerou platnou legislativu a choval se tak, aby předcházel případným škodám na majetku žalovaného. Pokud zákon o ochraně přírody a krajiny zapovídá vjezd vozidel na předmětné pozemky, je na žalobci, aby si případně zajistil výjimku, kterou připouští § 26 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Dle stanoviska [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] případné zpevnění cesty závozem neodporuje charakteru pozemků jakožto chráněného území a nevyžaduje ze strany [anonymizována dvě slova] žádné zvláštní povolení. Pokud jde o argumentaci žalovaného ohledně možného poškozování jeho domu, pak [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně uvedl, že po zpevnění štěrkem by průjezd vozidel do 3,5 t neměl na dům žalovaného žádné negativní účinky. Při rozhodování o finančním vypořádání soud vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ocenil pozemek p. [číslo] částkou 14 070 Kč a pozemek č. p. [číslo] částkou 15 190 Kč. Oba pozemky celkem mají tržní cenu 29 260 Kč a žalobce je tak povinen zaplatit žalované jednu polovinu, tj. 14 630 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání právní předchůdkyně žalovaného [jméno] [příjmení]. Vytkla v něm soudu prvého stupně, že nenařídil vypracování znaleckého posudku, kterým by bylo zjištěno, v jakém stavu je nemovitost původní žalované a jejího manžela. Vnitřní strana domu je totiž popraskaná. Vjezd na spornou pozemkovou parcelu, která ve skutečnosti cestou není, je od domu žalovaného pouhý jeden až jeden a půl metru. Soud nevzal v úvahu, že v pozemkové parcele [číslo] je uloženo vedení vody. Nezohlednil ani stanoviska jednotlivých správních orgánů, která dokládají, že se jedná o pozemky zemědělské nacházející se v chráněné krajinné oblasti s tím, že pro případ posouzení možného poškození statiky domu žalovaného by bylo nutno se obrátit na znalce z oboru statiky. Průjezd vozidel navíc naráží na zákaz uvedený v § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Soud prvního stupně také nevzal do úvahy skutečnost, že [anonymizována dvě slova] chtěl znovu vybudovat dnes již zarostlou cestu z hlavní cesty k domu žalobce, a to zcela bezplatně, avšak žalobce tento návrh odmítl. Původní žalovaná se svým manželem své nemovitosti využívá již několik desetiletí a je nezbytností, aby se stala výlučným vlastníkem obou sporných pozemků. U žalobce jde pouze o snahu využívat tyto pozemky k podnikání. Navíc žalobce dal několikrát při rozhovoru s původní žalovanou a jejím manželem najevo, že by chtěl koupit jejich nemovitosti. Právní předchůdkyně žalovaného navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, spoluvlastnictví účastníků k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] zrušil a pozemky přikázal do výlučného vlastnictví původní žalované s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl 14 630 Kč.

3. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhl jeho potvrzení. Sporné pozemky vždy sloužily jako cesta, neboť k nemovitosti žalobce se nelze dostat jiným způsobem. Nikdy k ní žádná jiná cesta nevedla. Žalobce má za to, že dům žalované není poškozován tím, že žalobce občas kolem něj projede, ale tím, že kolem domu žalované vede asfaltová silnice, po níž jezdí auta i těžké lesní stroje. Zároveň je dům starý a neudržovaný. Žalobce je sice držitelem řady živnostenských oprávnění, nemá však provozovnu v předmětné nemovitosti ani do budoucna nezamýšlí změnu své provozovny.

4. Je třeba uvést, že žalovaná v průběhu odvolacího řízení dne [datum] zemřela. Usnesením ze dne 8. 12. 2022 (č. l. 445 spisu) Krajský soud v Plzni rozhodl tak, že na straně žalované bude v řízení nadále pokračováno se zákonným dědicem zůstavitelky, a to manželem zůstavitelky [jméno] [příjmení], který převzal spoluvlastnický podíl zůstavitelky ke sporným pozemkům.

5. K odvolání žalovaného, respektive jeho právní zástupkyně, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. řízení doplnil sdělením obsahu žalovaným předloženým dokladem o stanovení obvyklé prodejní ceny nemovitostí, a to rodinného domu [adresa] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], stavebních a zemědělských pozemků v k. p. [obec] [anonymizována dvě slova] a podílu jedné poloviny na pozemcích v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] ([list vlastnictví]), vypracovaným pro účely dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 16. 6. 2022. Z tohoto dokladu zjistil, že hodnota podílu jedné poloviny pozemků v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] na [list vlastnictví] činí 10 450 Kč Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvého stupně ze dne 1. 3. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Prvoinstanční soud se důsledně řídil obsahem zrušovacího usnesení. Provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Precizně zdůvodnil, proč neprovedl další žalovaným navrhované důkazy, především znalecký posudek zaměřený na posouzení statiky domu žalovaného. Ze správně zjištěného skutkového stavu pak dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně je tak možno plně odkázat.

7. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků p. [číslo] o výměře 201 m2 a p. [číslo] o výměře 217 m2 v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalobce se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání pozemků do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasí, žádá však, aby pozemky byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví.

8. Soud při rozhodování správně vycházel z § 1140 o. z., podle něhož nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Respektoval i ustanovení § 1143 a následující o. z., které stanoví pořadí způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, jež je nutno zachovat. Prvním a přednostním způsobem je reálné rozdělení věci. Teprve není-li rozdělení věci mezi účastníky dobře možné, nastupuje další způsob, jímž je přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům.

9. Byť sporné pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zahrada, respektive trvalý travní porost, bylo prokázáno, že mají charakter přístupové cesty a žalobci k tomuto účelu slouží, když nemá jiný přístup ke svému domu [adresa]. Za této situace soud prvého stupně správně uzavřel, že rozdělení pozemků brání znění § 1142 odst. 1 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Ostatně žádný z účastníků ani rozdělení pozemků nenavrhoval. Soud prvého stupně proto správně přistoupil k dalšímu způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, jímž je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků.

10. Žalobce prokázal a v jeho prospěch svědčí, že uvedené pozemky mu slouží jako jediná přístupová cesta k jeho domu [adresa]; jiná přístupová cesta k domu neexistuje. K námitce žalovaného o hypotetické možnosti zřízení jiné přístupové cesty k domu žalobce na pozemcích jiného vlastníka prvoinstanční soud správně nepřihlédl. Žalovaný pak má zajištěn přístup ke svému domu z veřejné komunikace.

11. Žalovaný neprokázal, že by využívání pozemků žalobcem jako přístupové cesty bránila skutečnost, že pod pozemky je umístěn vodovod přivádějící vodu do domu žalovaného. Dle sdělení [anonymizována dvě slova] (č. l. 54 spisu) a společnosti [právnická osoba], (č. l. 80 spisu) se nepodařilo dohledat jakoukoliv dokumentaci k tvrzenému vodovodu a k jeho poloze či technickému provedení. Dle sdělení [právnická osoba] tato společnost o zmiňovaném vodovodu nemá žádné povědomí.

12. Ani další námitka žalovaného, že jízdou žalobce autem po předmětných pozemcích dochází k poškozování obytného domu žalovaného, nemůže obstát. Pokud žalovaný tvrdí, že zdi ve všech místnostech jeho domu jsou popraskané, pak za situace, kdy žalobce ke své nemovitosti dosud osobním vozidlem přijížděl zcela sporadicky, je třeba příčinu popraskání zdí na domě žalovaného hledat jinde. V této souvislosti je možno připomenout stanovisko [stát. instituce] (č. l. 67 spisu), z něhož vyplývá, že tento úřad nemá námitek k využívání uvedených pozemků jako cesty pro průjezd motorových vozidel do 3,5 t za předpokladu splnění vymezených podmínek. Rovněž z vyjádření [anonymizováno] [příjmení], který vypracovával odborné vyjádření předložené žalovaným, vyplývá, že by byla možná určitá úprava pozemku bez vedlejších účinků na dům žalovaného. Pokud by došlo ke štěrkovému zpevnění terénu, pak by zde mohla projíždět osobní vozidla, případně dodávky do cca 3,5 t (viz č. l. 128 spisu, druhá strana).

13. Soud prvého stupně tak nepochybil, pokud spoluvlastnictví účastníků k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] zrušil a pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Při určení finanční náhrady vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který určil tržní hodnotu pozemků celkem částkou 29 260 Kč. Žalobci proto správně uložil povinnost zaplatit žalovanému dle velikosti jeho podílu na nemovitostech jednu polovinu z této částky, tedy 14 630 Kč. Je třeba připomenout, že žalovaný předložil aktuální stanovení obvyklé prodejní ceny nemovitostí vypracované [jméno] [příjmení] provozujícím realitní činnost, dle něhož hodnota podílu jedné poloviny na předmětných pozemcích v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] činí dokonce nižší částku, a to 10 450 Kč. Žalobce však proti výši vypořádacího podílu ničeho nenamítal.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech státu.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce se práva na náhradu těchto nákladů odvolacího řízení vzdal. Odvolací soud vzal v úvahu i nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. II ÚS 2469/21, z něhož lze vysledovat pravidlo, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se jeví zpravidla jako spravedlivé, aby každý z účastníků si nesl sám své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody, případně ledaže konkrétní okolnosti věci by výjimečně odůvodnily jiný postup.