25 CO 100/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 24 990 Kč s příslušenstvím k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 C 236/2021-107, ve znění usnesení ze dne 5. 4. 2023, č. j. 14 C 236/2021-113,

I. Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 C 236/2021-107, ve znění usnesení ze dne 5. 4. 2023, č. j. 14 C 236/2021-113, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému na účet jeho zástupce anonymizováno jméno příjmení náklady odvolacího řízení ve výši 8 620,30 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na vrácení kupní ceny ve výši 24 990 Kč, zaplacené za vibrační desku příjmení anonymizováno podle kupní smlouvy ze dne 14. 6. 2021. Žalobce od této smlouvy odstoupil pro její podstatné porušení, protože deska podle něj trpěla vadami spočívajícími v nesprávné montáži ovládacího zařízení, nefunkčnosti zpětného chodu a zasekávání lanka plynu. Mezi účastníky byla sporná včasnost reklamace i existence vytýkaných vad. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce od žalovaného zakoupil vibrační desku a zaplatil za ni dohodnutou cenu. V řízení bylo prokázáno, že na vibrační desce byl obráceně namontován ovládací panel, tato vada byla řádně vytčena a odstraněna. Vada byla zjistitelná až při prvním použití desky, žalobce ji reklamoval do jednoho týdne od zjištění vady, a učinil tak ve smyslu ust. § 2112 občanského zákoníku včas. Po jejím odstranění měla deska vykazovat i další vady, a to nefunkční zpětný chod a zasekávání lanka plynu, ale jejich existenci žalobce neprokázal, a proto ani nemohl podle ust. § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku platně odstoupit od smlouvy. Soud prvního stupně vyslechl žalobcovu jednatelku jméno příjmení, jejího manžela jméno příjmení jako svědka a dále svědka jméno příjmení, který se žalobcem jednal při vyřizování reklamace. Za věrohodnou považoval výpověď svědka příjmení, neboť ten, na rozdíl od svědka příjmení, neměl na výsledku sporu osobní zájem, neměl ani žádnou vazbu k žalovanému, u něhož svůj pracovní poměr ukončil již před třemi lety, a jeho výpověď korespondovala i s listinnými důkazy. Při hodnocení výpovědi svědka příjmení soud zohlednil, že tento svědek měl osobní zájem na řešeném sporu, a navíc byl přítomen prvnímu jednání, kde vystupoval, jako by byl žalobcovým jednatelem. Žalobce po výzvě k prokázání existence vad podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. navrhl vyslechnout znovu svědka příjmení, aby se vyjádřil k výpovědi svědka příjmení, a svědka, který se strojem pracoval na stavbě. Tyto důkazy soud prvního stupně pro jejich nadbytečnost neprovedl, žalobcův pracovník nemohl znát stav desky po otočení ovládacího panelu a svědek příjmení již byl ke sporným otázkám vyslechnut a nebylo důvodu, aby se vyjadřoval k výpovědi jiného svědka. Vzhledem k tomu, že žalobce jiné důkazy k prokázání sporného tvrzení nenavrhl, shledal soud prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a žalobu zamítl.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce nesprávně. Svědek příjmení sepsal za přítomnosti svědka příjmení oznámení o odstoupení od smlouvy a jako důvod v něm označil vady spočívající v nefunkčním zpětném chodu a v zasekávání lanka plynu. Žalovaný po reklamaci vibrační desku převzal a poslal ji do servisu k přezkoušení. Z listin o průběhu reklamačního procesu se jednoznačně podává, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy, na tom nemohla nic změnit ani žalovaným předložená zfalšovaná listina s odstoupením od smlouvy, na níž byl vymazána část textu s důvody odstoupení. Námitky žalovaného byly zmatečné a logicky si odporovaly, při písemném odstoupení se totiž v žádném případě nejednalo pouze o zápis toho, co uváděl pan příjmení, ale jednoznačně o konstatování reálného stavu předmětné vibrační desky. Pan anonymizováno tento stav popsal i na základě sdělení servisního technika, který na desce bezvýsledně pracoval a sdělil, že opravit nejde. Pokud by deska vady nevykazovala, pak by je pan příjmení v oznámení o odstoupení neuváděl, a ani by nepoužil na základě vlastního rozhodnutí formulář, který měl pro tento případ na provozovně k dispozici. V této souvislosti je pak doslova nesmyslné, když svědek příjmení vypověděl, že z jeho pohledu byl stroj v pořádku. Pokud by byla vibrační deska po provedené opravě funkční, pak by to svědek příjmení do sepisované listiny jistě uvedl. Pokud by deska nebyla vadná, nebylo by třeba ji posílat do servisu, ani by nebyl důvod pro odstoupení od smlouvy. Vady se týkaly nefunkčnosti výrobku v jeho zásadních funkcích a šlo o podstatné porušení kupní smlouvy, navíc zasahovaly i do možnosti dodržování zásad bezpečnosti práce na staveništi. Žalobce oznámil vady bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, a zcela důvodně a oprávněně pak od smlouvy odstoupil. Soud prvního stupně po celou dobu řízení dával žalobci najevo, že jeho důkazy, tvrzení a argumentaci buď vůbec neakceptuje, nebo je bagatelizoval. Při hodnocení důkazů vůbec nedocenil skutečnost, že pan příjmení jako žalobcův společník jednal za žalobce z pověření své manželky a při prvním jednání se měl především vyjádřit k případnému smíru, ale nebyl při něm vyslechnut, nebyl jako svědek poučen podle ust. § 126 odst. 1, 2 a 3, ale nebyl poučen ani podle ust. § 126 odst. 4 o. s. ř. jako statutární orgán právnické osoby, za něhož byl omylem soudem prvního stupně považován. Žalobcův zástupce využil možnosti sepsat závěrečnou řeč písemně, aby nebyla dezinterpretována a jeho ústní přednes nebyl soudem prvního stupně přerušován, jako tomu jinak bylo ze strany soudu téměř pokaždé. Argumenty uvedenými v písemné závěrečné řeči se však soud prvního stupně v napadeném rozsudku nevypořádal ani je nevzal v úvahu.

3. Žalovaný považoval napadený rozsudek za věcně správný. Žalobce v řízení neprokázal existenci vad jako důvodu pro odstoupení od smlouvy. Je běžnou součástí obchodního styku, že vytýkané vady a zvolený reklamační nárok zapíše zaměstnanec prodávajícího, a v žádném případě z toho nelze dovozovat, že by údaje uvedené v odstoupení od smlouvy měly znamenat popis skutečného stavu věci. Vyplnění listiny zaměstnancem žalovaného nebylo potvrzením existence vad, ale pouhou nápomocí zákazníkovi při jeho jednostranném právním jednání. Žalobce neunesl svoje důkazní břemeno ve věci, postup soudu prvního stupně při dokazování i při hodnocení důkazů byl správný. Soud prvního stupně nevystupoval zaujatě v žalobcův neprospěch, naopak ze strany žalobcova zástupce šlo o nevhodné chování, které bylo soudem prvního stupně korigováno.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně předchozího řízení a za nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

5. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a nepochybil při vytváření skutkových závěrů. Takovou chybou by bylo, kdyby soud prvního stupně vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování či z tvrzení stran nevyplynuly a nevyšly v řízení najevo ani jinak, či by opomenul hodnotit skutečnosti vyplývající z dokazování, nebo by neprovedl důvodně navrhované důkazy. Chybným by byl i postup soudu prvního stupně, kdyby se v jeho hodnocení důkazů objevil logický rozpor, nebo by byly důkazy hodnoceny zjevně nepřiměřeně, anebo by nebyla dodržena pravidla vytčená v ust. § 132 – § 135 o. s. ř., ale těchto chyb se soud prvního stupně důsledně vyvaroval. Hodnocení důkazů bylo provedeno v souladu s touto úpravou, bylo logické a odpovídalo jejich obsahu i tomu, co vyšlo najevo v průběhu řízení.

6. Soud prvního stupně detailně popsal zjištěný skutkový stav v napadeném rozsudku, jehož odůvodnění naplnilo požadavky ust. § 157 o. s. ř. a umožnilo tak odvolacímu soudu, aby na ně pro stručnost odkázal. Soud prvního stupně v odůvodnění také vyložil, proč některé důkazy označené žalobcem považoval za nadbytečné, a jeho úvahy nevykazovaly nesprávnost či nedostatek logiky. Soud nebyl povinen provést veškeré navržené důkazy ve smyslu ust. § 120 odst. 1 o. s. ř., a jestliže v odůvodnění objasnil, proč některé důkazy neprovedl, pak mu ani v tomto směru nelze vytknout pochybení.

7. Odvolací soud sdílel důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí dalších žalobcových důkazních návrhů k prokázání existence vad. Nebyl tu důvod opakovat výslech svědka příjmení k tomu, aby se vyjádřil k dalším provedeným důkazům. Zjišťování stanoviska svědka k jiným důkazům je postup občanským soudním řádem nepředpokládaný, svědek má ve smyslu ust. § 126 o. s. ř. vypovídat o tom, co ví o předmětu výslechu, aby jeho výpověď mohla přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Opakovaný výslech svědka pochopitelně vyloučen není, ale děje se tak zpravidla proto, že svědek nebyl předešle vyslechnut ke všem skutkovým okolnostem, k nimž by mohl vypovídat. Důvodem pro opakování výslechu však není poskytnout svědkovi možnost vyjadřovat se k obsahu výpovědi jiných svědků nebo jiných provedených důkazů. Potřebný nebyl ani výslech žalobcových pracovníků ze stavby, kteří se strojem manipulovali jen do doby, než byl odvezen k reklamaci a než byl otočen ovládací panel do správné polohy. Vady, které se po této opravě měly podle žalobce projevit, však zaznamenat nemohli, protože v tu dobu již stroj neviděli a nepracovali s ním. I v tomto případě bylo tedy neprovedení důkazu naprosto namístě.

8. Postup soudu prvního stupně odpovídal ust. § 132 o. s. ř. i ve vztahu k posouzení věrohodnosti svědků příjmení a příjmení. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně a logicky vyložil, proč vyšel z výpovědi svědka příjmení jako z věrohodného důkazu, a objasnil také, proč nepovažoval za věrohodnou výpověď svědka příjmení. V jeho úvahách nebylo možno shledat logické ani věcné pochybení, a proto odvolací soud neměl důvod postupovat podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., a vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.

9. Za logické a správné považoval odvolací soud i hodnocení obsahu odstoupení od smlouvy. Podle obsahu této listiny (a ostatně i podle obvyklé praxe při reklamování zboží v obchodech) se nejednalo o popis stavu plošiny, který by byl zjištěn či ověřen svědkem příjmení, ale o záznam požadavků kupujícího. Reklamaci pravidelně sepisuje pracovník prodávajícího a uvede do ní ty závady a ty reklamační nároky, které vymezí prodávající, nikoliv však svoje vlastní stanovisko, zvláště když teprve zasílá předmět koupě k posouzení do servisu. Z obsahu odstoupení nevyplývá, že by v něm se mělo jednat o stanovisko žalovaného, a tento závěr je plně v souladu i s obsahem výpovědi svědka příjmení, vyslechnutého po řádném procesním poučení podle ust. § 126 o. s. ř.

10. Vzhledem k tomu, že žalobce přes poučení podle ust. § 118a o. s. ř. neoznačil k prokázání tvrzení o existenci vad jiné důkazy, než opakovaný výslech svědka příjmení a výslech jeho zaměstnanců ze stavby, a tyto důkazy byly nadbytečné, byl závěr o neunesení důkazního břemene ze žalobcovy strany přijat soudem prvního stupně naprosto důvodně.

11. Žalobcovo tvrzení o údajném falšování odstoupení od smlouvy postrádalo oporu v obsahu spisu. Ve spise sice byly založeny dvě částečně obsahově odlišné verze této listiny, v jednom případě s textem obsahujícím důvody odstoupení, v dalším případě bez něj, ale nebyl to žalovaný, kdo soudu předložil údajně zfalšované vyhotovení. Obě verze totiž soudu poskytl žalobce, a to poprvé spolu s podáním ze dne 30. 9. 2021 a podruhé s odvoláním proti rozsudku. Ostatně pro rozhodnutí nebylo zásadní, ve které verzi bylo odstoupení při notifikaci vad sepsáno, protože bez ohledu na to, zda listina obsahovala část textu s důvody odstoupení, či nikoli, nebylo odstoupeno po právu.

12. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že žalobce neprokázal oprávněnost svého odstoupení od smlouvy ve smyslu ust. § 2002 o. z., a jako podnikatel neměl právo ani od smlouvy odstoupit podle ust. § 1829 o. z. Rozsudek soudu prvního stupně byl věcně zcela správný a byl vydán po řízení, které soud prvního stupně vedl korektně a způsobem, který nevzbuzoval pochybnost o jeho nezaujatosti, což vyplynulo nejen z protokolů o jednání a dalšího obsahu spisu, ale i z pořízených zvukových záznamů. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil v plném rozsahu podle ust. § 219 o. s. ř.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalovanému. Žalovaný na odvolací řízení vynaložil 2 úkony právní služby po 2 100 Kč, cestovní výdaje za cestu obec – obec a zpět ve výši 1 724,20 Kč, náhradu za promeškaný čas 600 Kč a DPH 1 496,10 Kč. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání.