25 CO 101/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; anonymizována čtyři slova země , IČO sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 1 852 500 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 14 C 366/2020-94, ze dne 19. 10. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 9. 5. 2022 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o náhradu škody ve výši 1 852 500 Kč (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], jímž byl žalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie a zločinem zpronevěry spolu s odsouzeným [jméno] [příjmení]. Podle rozsudků se žalovaný dopustil trestné činnosti tím, že spolu s dalšími osobami v době od 31. 10. 2011 do 5. 3. 2012, kdy [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] byla již v úpadku a její nejhodnotnější částí byla mobilní technologie pro recyklaci stavebních odpadů sestávajících ze šesti strojů, na jejichž pořízení uvedená společnost získala dotaci, jako jediný jednatel a společník této společnosti se záměrem a úmyslem svým jednáním způsobit škodu na majetku této společnosti a minimálně částečně zmařit uspokojení pohledávek věřitelů, převedl pět ze šesti strojů do dispozice odsouzeného [jméno] [příjmení], aniž by za to jako jednatel společnosti obdržel a do majetku společnosti odevzdal jakékoliv finanční či jiné protiplnění. V důsledku toho vznikla [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] povinnost vrátit uvedené dotace jejich poskytovatelům, konkrétně žalobci částku 1 852 500 Kč. Žalovaný měl za uvedenou společnost zajistit vrácení dotace, což však neučinil. Podle zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] porušila rozpočtovou kázeň a z toho pro ni plynula povinnost vrátit poskytnuté veřejné prostředky místně příslušnému finančnímu úřadu, který podle rozpočtových pravidel uloží výměr na odvod nebo i na penále. Finanční úřad v daňovém řízení vystupuje pouze jako orgán vymáhací, který vykonává správu odvodů za porušení rozpočtové kázně. Vymáhané prostředky nejsou prostředky rozpočtu finančního úřadu, který není osobou poškozenou. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení na [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] po zahájení daňového řízení, ale zároveň před vydáním výměrů, finanční úřad již daňové řízení nemohl dokončit a pro neexistenci výměrů za odvod za porušení rozpočtové kázně či penále nemohl finanční úřad pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. Žalovaný byl rozsudky uznán vinným ze spáchání mj. zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie tím, že neoprávněně zkrátil finanční prostředky, které tvoří příjmy souhrnného rozpočtu Evropské unie a takovým činem způsobil značnou škodu. Následkem tohoto zločinu byla i škoda na finančních prostředcích pocházejících z rozpočtu žalobce a žalobci proto uvedeným protiprávním jednáním žalovaného vznikla škoda 1 852 500 Kč. Žalobce uplatnil v rámci trestního řízení nárok na náhradu škody, byl však odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že pohledávka nikdy nevznikla, neboť příslušný finanční úřad nikdy nevydal rozhodnutí o vzniku povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit poskytnutou dotaci. Žalovaný v té době ani nebyl jednatelem společnosti, neboť svůj obchodní podíl ve společnosti převedl smlouvou ze dne 27. 12. 2011 a rozhodnutím valné hromady ze dne 27. 12. 2011 byl odvolán z funkce jednatele. Nemůže tedy nést odpovědnost za následný výkon funkce jednatele ze strany pana [jméno] [příjmení]. Dále namítl promlčení pohledávky, která měla vzniknout již v roce 2012, žaloba byla však podaná až v prosinci 2020 po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Poukázal, že žalobce měl svoji pohledávku uspokojit v insolvenčním řízení. Soud odkázal na ust. § 3079 odst. 1 a 3036 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dále na ust. § 106 občanského zákoníku z roku 1964 účinného do 31. 12. 2013. Uvedl dále, že z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vyplývá, že nejpozději dne 30. 3. 2012 si žalobce byl vědom své pohledávky, znal výši škody a věděl, kdo za ni odpovídá. Tím začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba dle ust. § 106 odst. 1 o. z. K uplatnění nároku v trestním řízení došlo až dne 29. 12. 2017. Pokud by tedy nárok žalobce posuzoval jako nárok na náhradu škody, došlo by k promlčení tohoto nároku, přičemž promlčené právo nelze soudním rozhodnutím přiznat, což je důvodem pro zamítnutí žaloby. Soud se ovšem nedomnívá, že by bylo v daném případě správné nárok žalobce podřadit pod ustanovení odpovědnosti za škodu. Stavební stroje i náhrada za jejich používání se následně vrátila do majetku společnosti v průběhu insolvenčního řízení. Pokud jde tedy o trestný čin poškozování věřitele, tento nebyl dokonán, neboť předmětný majetek byl ve výsledku použit na úhradu pohledávek věřitelů společnosti. Žalovaný tímto jednáním porušil podmínky poskytnutí dotace, čímž zavinil vznik povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit předmětnou dotaci žalobci. Tuto povinnost však neměl žalovaný, nýbrž uvedená obchodní společnost. Nabízí se tedy spíše jiné právní posouzení, a to povinnost žalovaného z titulu ručení statutárního orgánu podle ust. § 194 odst. 7 ve spojení s ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku. Soud má za to, že jde o tuto situaci, neboť žalovaný svým jednáním, pro které byl odsouzen, vyvedl uvedené stavební stroje z majetku společnosti, čímž porušil podmínky smlouvy poskytnutí dotace a zavinil tak vznik povinnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] vrátit předmětnou dotaci. Tedy při výkonu funkce jednatele nejednal s péčí řádného hospodáře, když nejhodnotnější část majetku společnosti bezplatně vyvedl z majetku společnosti a způsobil tím společnosti značnou škodu spočívající nejen na ztrátě majetku, za který nebylo poskytnuto odpovídající protiplnění, především však povinnosti společnosti vrátit žalobci dotaci ve výši žalované sumy. Právo z titulu zákonného ručení člena statutárního orgánu se řídilo obchodním zákoníkem, který obsahoval dle ust. § 303 a násl. samostatnou právní úpravu ručení. Podle § 306 odst. 1 obchodního zákoníku platilo, že věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku ručitele jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu na majetek [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] bylo vydáno [datum]. Tím okamžikem bylo zřejmé, že dlužník svou povinnost k vrácení dotace nesplní, přičemž žalobce již tehdy měl přihlášenu svou pohledávku z titulu vrácení dotace, tedy existence jeho pohledávky mu byla známa. Tím také nastoupilo ručení žalovaného za závazky společnosti v rozsahu, ve kterém [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] neuhradila škodu, kterou způsobil. Právo věřitele z titulu ručení se rovněž promlčuje, přičemž obchodní zákoník obsahoval samostatnou úpravu promlčení, která se vztahovala i na případ zákonného ručení člena statutárního orgánu. Podle § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba čtyři roky, přičemž podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. V důsledku pravomocného prohlášení konkursu mohlo být právo z titulu ručení uplatněno u soudu 4. 4. 2012. Čtyřletá promlčecí doba tak uplynula 4. 4. 2016. Protože k uplatnění nároku v trestním řízení došlo až 29. 12. 2017, je nárok žalobce promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

2. Proti rozsudku se žalobce odvolal. V podaném odvolání namítá, že v souladu s rozsudkem NS ČR 25 Cdo 273/2002 počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě a kdo za ni odpovídá. Dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cz 32/92 pro počátek běhu promlčecí lhůty je rozhodující, kdy se poškozený skutečně dozvěděl o skutečnostech, z nichž může spolehlivě dovodit, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Počátek běhu subjektivní lhůty předpokládá, aby poškozený skutečně měl k dispozici údaje, které mu umožňují uplatnit nárok proti konkrétní osobě. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku byl zapsaným jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] od 10. 1. 2007 do 24. 11. 2011 [jméno] [příjmení], od 24. 11. 2011 do 14. 3. 2012 byl zapsaným jednatelem společnosti žalovaný, kterému vznikla funkce 31. 10. 2011 a zanikla 27. 12. 2011. V době přihlášky žalobce do insolvenčního řízení byl zapsaným jednatelem [právnická osoba] [příjmení], kterému vznikla funkce 27. 12. 2011. Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], od vzniku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] do 31. 10. 2011 byl jejím jediným jednatelem a společníkem [jméno] [příjmení], který smlouvou ze dne 31. 10. 2011 převedl svůj obchodní podíl na žalovaného, který později zajistil v [anonymizováno] republice tamního státního příslušníka [jméno] [příjmení], který je bezdomovcem závislým na alkoholu, který pak v období od konce listopadu 2011 do ledna 2012 získal od žalovaného celý obchodní podíl a stal se tak jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Jak je v rozsudcích uvedeno, jednání směřující k převodu obchodního podílu, odvolání jednatele a jmenování [jméno] [příjmení] bylo jednáním pouze předstíraným, které nemá právní účinky. Finanční úřad, který v řízení vystupuje jako orgán vymáhající, vykonávající správu odvodů za porušení rozpočtové kázně, není v daném případě poškozeným, přihlásil 30. 3. 2012 předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení. Žalobce nesouhlasí s názorem nadepsaného soudu, že již 30. 3. 2012 věděl spolehlivě, že mu vznikla škoda a kdo za ni skutečně odpovídá. Insolvenční řízení bylo zahájeno proti [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a do insolvenčního řízení pohledávku přihlásil finanční úřad z titulu porušení rozpočtové kázně, nikoliv z titulu náhrady škody. Poté, kdy pohledávka za [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] nebyla uspokojena, vydal insolvenční soud rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci 3. 10. 2017. Žalobci nebylo známo, po jakém subjektu by měl škodu nárokovat. Žalovaný v době podání insolvenčního návrhu nebyl jednatelem společnosti, tím byl, jak je zřejmé z obchodního rejstříku, [jméno] [příjmení], bezdomovec. A jak bylo zjištěno v trestním řízení, převod obchodního podílu ani jeho jmenování do funkce nebylo platné ani účinné. Tyto skutečnosti ovšem nemohly být žalobci známy, stejně jako okolnosti celého případu, které byly spolehlivě a skutečně zjištěny až v trestním řízení. Má tedy za to, že pro počátek subjektivní promlčecí doby je podstatné, kdy se poškozený skutečně dozvěděl o skutečnostech, z nichž může spolehlivě dovodit, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Žalobce se dozvěděl o skutečnosti, že mu byla způsobena škoda a kdo ji způsobil, spolehlivě a skutečně až z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum]. Teprve od této chvíle žalobci běží subjektivní promlčecí doba, tedy v době podání žaloby 1. 12. 2020 nebyl nárok žalobce promlčen. Tuto argumentaci může uplatnit i v případě, kdy podle nadepsaného soudu nastoupilo ručení žalovaného za závazky společnosti jako člena statutárního orgánu v rozsahu, ve kterém [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] neuhradil škodu, kterou mu způsobil již přihlášením pohledávky žalobce do insolvenčního řízení, resp. 30. 3. 2012 Ani v této době nebylo a nemohlo být žalobci známo, kdo a v jakém rozsahu škodu způsobil, resp. kdo ručí na nesplněné závazky [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Dne 30. 3. 2012 byl statutárním orgánem [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Spolehlivě a skutečně zjištěno, kdo způsobil škodu a za jakých okolností, bylo až nabytím právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019. Navrhuje, aby odvolací soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu škody ve výši 1 852 500 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání.

4. Odvolací soud především zdůrazňuje, že zásadním pro posouzení nároku žalobce je skutečnost, že smlouva, z níž žalobce odvozuje své nároky, tj. smlouva [číslo] o poskytnutí podpory ze státního fondu životního prostředí ČR byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Došlo-li tedy k porušení podmínek poskytnutí dotace ve smyslu uvedené smlouvy, pak plnění povinností, jimiž je poskytnutí dotace podmíněno, resp. sankce při jejich neplnění stíhají účastníka smlouvy, a to [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], tj. osobu odlišnou od žalovaného.

5. Žalovaný byl zapsán jako jediný společník a jednatel společnosti [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] podle údajů v obchodním rejstříku v období od 24. 11. 2011 do 14. 3. 2012.

6. Podle závěrů, jež vyplývají z trestního rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (dále jen trestní rozsudek), došlo k vyvedení předmětných strojů z majetku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] v období mezi 20. 1. 2012 a 5. 3. 2012, tedy v období, kdy byl stále ještě zapsaným společníkem a jednatelem společnosti žalovaný.

7. Podle ust. § 106 odst. 2 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká.

8. Podle ust. § 194 odst. 5 téhož zákona členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušení právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně.

9. Podle ust. § 135 odst. 2 cit. zák. ust. § 194 odst. 2 první až páté věty, odst. 4 – 7 a § 196a se použijí obdobně.

10. Podle ust. § 99 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) osoba, která v rozporu s ust. § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.

11. Podle ust. § 99 odst. 2 cit. zák. škoda nebo jiná újma podle odst. 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.

12. Byla-li smlouva o poskytnutí dotace uzavřena mezi žalobcem a obchodní korporací, pak v případě, že by této obchodní korporaci vznikla povinnost poskytnutou dotaci vrátit, šlo by stále o vztah mezi žalobcem a touto obchodní korporací, nikoliv tedy mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný by mohl být činěn odpovědným jako společník či jednatel společnosti s ručením omezeným pouze za předpokladu naplnění podmínek výše citovaných zákonných ustanovení, které dopadají na společníky či jednatele společnosti s ručením omezeným.

13. Odvolací soud se tedy zabýval tím, zda by byla dána odpovědnost žalovaného jako společníka společnosti, v níž dosud nebyly splaceny vklady. Ze zápisu z obchodního rejstříku však vyplývá, že 100 % vkladu bylo splaceno již v době, kdy se žalovaný stal společníkem této společnosti po předchozím společníkovi [jméno] [příjmení] (v obchodním rejstříku zapsáno ke dni 24. 11. 2011). Jeho odpovědnost za závazky společnosti by tedy z tohoto titulu nemohla být dána.

14. Soud prvního stupně vyslovil domněnku o tom, že by žalovaný měl být odpovědný z titulu ust. § 194 odst. 5 ve spojení s ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku.

15. Odvolací soud však tyto závěry soudu prvního stupně nemá za zcela správné. Především je nutné konstatovat, že z toho, co v řízení vyšlo najevo, nevyplývá jednoznačně, že by společnosti byla způsobena fakticky škoda vyvedením příslušných stavebních strojů tvořících technologii pro likvidaci stavebních odpadů, na něž byla dotace poskytnuta, neboť, jak vyplývá z obsahu trestního rozsudku a spisu Krajského soudu v Plzni [spisová značka], tyto stroje se v průběhu insolvenčního řízení vrátily do majetku [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Je tak třeba uzavřít, že byť žalovaný nepochybně byl trestně odpovědným, neboť zcela úmyslně tyto stroje jako nejhodnotnější část majetku společnosti ze společnosti tzv. vyvedl, v zásadě škoda společnosti způsobena nebyla, neboť se uvedené stroje na základě rozsudku vydaného ve věci [spisová značka] staly součástí majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], resp. byly jako součást majetkové podstaty insolvenčním správcem sepsány a žaloba na vyloučení těchto věcí z podstaty byla zamítnuta (uvedené vyplývá i z trestního rozsudku ve spise založeného). Jestliže tedy je předpokladem odpovědnosti jednatele, jenž nejednal s péčí řádného hospodáře (a to žalovaný zcela jistě nejednal), že společnosti musí vzniknout škoda, pak tento znak nebyl naplněn, jestliže se uvedené stroje do majetku společnosti vrátily, resp. majetek společnosti stále tvořily, neboť k jejich převodu na [jméno] [příjmení] právně perfektně nedošlo.

16. Společnosti mohla také vzniknout škoda tím, že by byla povinna vrátit poskytnutou dotaci. Jak ovšem vyplývá z obsahu spisu, o povinnosti vrátit dotaci nebylo příslušným orgánem (finanční úřad) pravomocně rozhodnuto. Z obsahu trestního rozsudku je zřejmé, že příslušný finanční úřad provedl kontrolu, zda společnost má stále ve své dispozici stavební stroje tvořící předmětnou mobilní technologii, a to v období ledna 2012, avšak částku představující dotaci, jež by měla být vrácena, přihlásil do insolvenčního řízení pouze jako tzv. pohledávku podmíněnou s tím, že však podmínka, na níž byla vázána, nebyla splněna, neboť finanční úřad nevydal do skončení prvního přezkumného jednání (dle ust. § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád) platební příkazy k vrácení poskytnuté dotace, a tedy k této pohledávce nebylo v rámci rozvrhového řízení přihlíženo. Nebyla-li tedy společnost povinna dotaci vrátit, nelze dovodit, že by společnosti škoda fakticky vznikla.

17. Odpovědnost žalovaného dle ust. § 194 odst. 5 ve spojení s ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku tak nelze dovodit.

18. Odpovědnost žalovaného jako jednatele společnosti není dána ani dle ust. § 99 insolvenčního zákona, a to z toho důvodu, že, jak rovněž vyplývá z uvedeného trestního rozsudku, žalovaný se stal společníkem a jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] až v období závěru roku 2011, zatímco úpadek společnosti je datován již do roku 2010 (viz bod 30 uvedeného trestního rozsudku), tedy povinnost podat insolvenční návrh stíhala předchozího jednatele pana [jméno] [příjmení]. Avšak i v případě, že by žalovaného stíhala povinnost podat insolvenční návrh, nebyl by odpovědný za škodu dle ust. § 99 tohoto zákona, neboť se žalobce (byť v insolvenčním řízení za něj vystupoval finanční úřad) nestal osobou, jíž by v přímé souvislosti s porušením povinnosti žalovaného vznikla škoda, neboť se nestal oprávněným věřitelem uspokojení přihlášené pohledávky, resp. jeho pohledávka nebyla uznána za způsobilou.

19. Byť tedy je žalovaný zcela nepochybně trestně odpovědným, a byť byl osobou, jež prokazatelně se pokusila vyvést z majetku společnosti uvedené stroje tvořící technologii pro likvidaci stavebních odpadů, na něž byla dotace poskytnuta, nutno uzavřít, že podle příslušných předpisů občanskoprávních (obchodněprávních) upravujících odpovědnost společníka a jednatele společnosti s ručením omezeným nelze žalovaného odpovědným k náhradě škody uznat.

20. Krom výše uvedeného také odvolací soud podotýká, že i kdyby zde odpovědnost byla dána, pak by obstála námitka promlčení, kterou žalovaný v průběhu řízení proti uplatněnému nároku vznesl. V tomto ohledu nemá odvolací soud za důvodné námitky žalobce uplatněné v podaném odvolání. Žalobce polemizuje s tím, od kdy začala běžet promlčecí doba s tím, že její počátek je dán dle ust. § 398 obchodního zákoníku dnem, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě.

21. Žalobce již od zahájení insolvenčního řízení na [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], jehož byl zprostředkovaně účastníkem (zastoupen finančním úřadem), mohl vědět o jednání žalovaného v souvislosti s pokusem o vyvedení strojů z majetku společnosti, a nepochybně mohl vědět i o žalobě na vyloučení věcí z podstaty, v rámci níž bylo zjišťováno, kdo byl jednající osobou. Na tomto místě také odvolací soud podotýká, že byť jsou příslušné zápisy v obchodním rejstříku pouze deklaratorními, je datován zápis pana [jméno] [příjmení], jako společníka a jednatele této společnosti, až ke dni 14. 3. 2012, tedy neobstojí námitka o tom, že teprve právní mocí trestních rozsudků se žalobce dozvěděl o tom, kdo škodu způsobil a je za ni odpovědný, resp. o tom, že k převodu obchodního podílu a jednatelství na [jméno] [příjmení] došlo jen zdánlivě. Žalobce při vynaložení odborné péče i ve spojení s tím, co vyšlo najevo při provádění kontroly finančním úřadem (bod 51 a násl. trestního rozsudku) mohl vědět, že ještě v této době žalovaný fakticky za společnost jednal. Tedy žalobce se mohl již v období ledna až března 2012 dozvědět o škodě – i o tom, kdo je za ni odpovědný. Mohl vědět, že je vedeno insolvenční řízení na [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a v době, kdy byla podána podmíněná přihláška představující povinnost vrácení poskytnuté dotace do insolvenčního řízení, již musely být známy důvody pro vrácení dotace, a zároveň bylo zřejmé, a to opět vyplývá z výsledku kontroly finančního úřadu, že jednající osobou ve společnosti byl stále ještě v té době žalovaný. Naopak skutečnost, že by býval byl měl být společníkem a jednatelem společnosti pan [jméno] [příjmení], mohla být žalobci zřejmá až po zápisu do obchodního rejstříku, tj. v březnu 2012.

22. Námitka žalobce o tom, že až do doby právní moci obou trestních rozsudků byl přesvědčen o tom, že oprávněným společníkem a jednatelem společnosti je [jméno] [příjmení], a že dříve nemohl vědět o tom, že šlo pouze o převod předstíraný, neobstojí.

23. Dle názoru odvolacího soudu proto subjektivní promlčecí lhůta, v případě, že by odpovědnost žalovaného byla dána, začala plynout již v době před podáním podmíněné přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, tj. v březnu roku 2012.

24. Závěrem pak odvolací soud podotýká, že v dané věci není dána ani přímá příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou vzniklou škodou a jednáním žalovaného, protože žalobce mohl být minimálně zčásti uspokojen z majetku společnosti v případě, že by finanční úřad podal přihlášku pohledávky jako nepodmíněnou, tj. pokud by finanční úřad již před ukončením prvního přezkumného jednání příslušné platební příkazy vydal.

25. Odvolací soud tedy, byť částečně i z jiných důvodů, napadený rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Pokud pak jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšnější žalovaný, avšak žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (nebyly účtovány). Bylo proto rozhodnuto, že žádnému z účastníků jejich náhrada nepřísluší.