25 CO 130/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 32 958 Kč s příslušenstvím a o vzájemný návrh na 24 277,87 Kč s příslušenstvím, k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 14. 1. 2022, č. j. 4 C 323/2018-137,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na účet jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] náklady odvolacího řízení ve výši 6 292 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobcovu nároku na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] z [datum] a o vzájemném návrhu žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobce se domáhal zaplacení dluhu ze shora citované smlouvy [číslo] na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč, žalovaný měl zápůjčku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč, ale uhradil celkem jen 24 446 Kč. Podle názoru soudu prvního stupně byla tato smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a žalobci v souvislosti s ní vzniklo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou uhrazenou žalovaným, tedy ve výši 5 554 Kč s příslušenstvím. Jeho nárok ale zanikl započtením vůči pohledávce žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy [číslo] která byla rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Podle této smlouvy žalobce žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 37 000 Kč a žalovaný mu měl vrátit ve 48 měsíčních splátkách celkem částku 112 128 Kč. Z potvrzení o splnění tohoto závazku, které žalobce vydal žalovanému, dovodil soud prvního stupně, že žalobce se přijetím plnění nad rámec jistiny bezdůvodně obohatil na úkor žalovaného v rozsahu částky 75 128 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 75 128 Kč žalovaný užil k započtení v řízení téhož soudu vedeném pod sp. zn. 7 C 212/2018, v němž byl předmětem sporu dluh ze třetí smlouvy o zápůjčce [číslo] po zápočtu mu zbyl ještě nárok ve výši 32 313 Kč. Ten v posuzované věci namítl k započtení i jako vzájemný návrh, soud prvního stupně na základě provedeného dokazování shledal, že jeho nárok na zaplacení této částky je dán, proto po započtení zamítl žalobu v celém rozsahu a vyhověl vzájemnému návrhu.

2. Žalobce ve včasném odvolání napadl co do částky 5 554 Kč s příslušenstvím výrok I rozsudku, jímž byla jeho žaloba zamítnuta, výrok II o vyhovění vzájemnému návrhu žalovaného a související výrok o nákladech řízení. V odvolání nezpochybnil právní kvalifikaci jeho nároku jako bezdůvodného obohacení a žádal, aby mu odvolací soud přiznal právo na zaplacení částky 5 554 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Proti pohledávce žalovaného namítl, že žalovaný nepřeplatil nárok ze smlouvy o zápůjčce [číslo] o 75 128 Kč, ale jen o částku 13 443,33 Kč, a tu spotřeboval již na minulý zápočet v řízení Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. 7 C 212/2018. Žalovaný totiž neuhradil dluh z citované smlouvy v plné výši, ale s úspěchem požádal o možnost jeho předčasného splacení, takže na tento dluh zaplatil pouze částku 54 685 Kč, nikoli 112 128 Kč. Žalobce k odvolání připojil listiny, které se vztahovaly k úvěrové smlouvě [číslo] včetně žádosti o předčasné splacení půjčky ze dne 22. 2. 2016, žalobcovo schválení této žádosti s výzvou k úhradě částky 45 241 Kč ze dne 23. 2. 2016 a výpisy z účtu.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání poukázal na to, že žalobce v odvolacím řízení uplatnil nepřípustné novoty.

4. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že nešlo o novoty, protože již v řízení před soudem prvního stupně namítal neexistenci započítávané pohledávky.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a na základě nezměněného skutkového stavu shledal, že odvolání nebylo podáno důvodně.

6. Žalovaný ve vzájemném návrhu uplatnil zcela konkrétní tvrzení o obsahu všech tří smluvních vztahů účastníků a mimo jiné také tvrdil, že jeho závazek ze smlouvy [číslo] zanikl zaplacením. Z citované smlouvy vyplývala povinnost žalovaného uhradit žalobci vedle poskytnuté jistiny ve výši 37 000 Kč také úrok a další poplatky v celkové výši 75 128 Kč, takže dluh z této smlouvy činil celkem 112 128 Kč. Žalovaný předložil k důkazu kromě dalších listin také dopis z 8. 3. 2016, nímž mu žalobce oznámil, že jeho úvěr [číslo] byl v řádném termínu doplacen.

7. Žalobce se k pohledávce žalovaného písemně vyjádřil pouze v podání ze dne 4. 12. 2018, v němž uvedl, že žalovaný vůči žalobci žádnou pohledávku nemá, natož aby měl pohledávku započitatelnou, a jím tvrzené pohledávky nejsou pro neurčitost a nejistotu k započtení způsobilé. Dále tvrdil, že smlouva o úvěru [číslo] byla žalovaným uhrazena, žalovaný o tom obdržel dne 8. 3. 2016 vyrozumění, jednalo se tedy o uhrazený závazek, který již nebyl pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu ke smlouvě [číslo] relevantní. Při jednání soudu dne 14. 1. 2022 pak ke vzájemnému návrhu žalovaného uvedl, že jej neuznává.

8. Soud prvního stupně na jediném jednání konaném ve věci dne 14. 1. 2022 poučil účastníky podle ust. § 118b i § 119a o. s. ř., žádný z nich na základě tohoto poučení nedoplňoval tvrzení, neoznačoval důkazní návrhy, ani nežádal o poskytnutí lhůty.

9. Podle ust. § 205a písm. d) a e) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle ust. § 118a odst. 1 až 3, nebo za předpokladu, že odvolatel nebyl řádně poučen podle ust. § 119a odst. 1.

10. V odvolání proti rozsudkům vydaným ve sporném řízení nelze uvádět nové skutečnosti nebo důkazy, pokud není dána některá z výjimek uvedených v ust. § 205a o. s. ř. Za nové skutečnosti uplatněné v odvolacím řízení je třeba považovat takové, které nebyly některým účastníkem v řízení před soudem prvního stupně uvedeny, případně které nevyšly v průběhu tohoto řízení najevo jinak. Odvolací soud nemůže přihlížet k novým skutečnostem a k novým důkazům, které byly uplatněny v rozporu s ust. § 205a o. s. ř.

11. V posuzovaném případě žalobce formuloval konkrétní obranu vůči vzájemnému návrhu i kompenzační námitce žalovaného až v odvolacím řízení. Jeho předchozí tvrzení uplatněná před soudem prvního stupně o neexistenci započítávané pohledávky a o její neurčitosti a nezpůsobilosti k započtení byla jen zcela obecná a nemohla vést k potřebě poučení podle ust. § 118a o. s. ř. Soud prvního stupně žalobce řádně poučil podle ust. § 118b a § 119a o. s. ř., ale ani na základě tohoto poučení žalobce do skončení prvoinstančního řízení nic netvrdil a neoznačil žádné důkazní návrhy. Jeho námitky obsažené v odvolání tedy nemohly být přípustnými novotami ve smyslu ust. § 205a o. s. ř.

12. Ačkoliv nelze vyloučit, že by žalobcovy námitky mohly ovlivnit výsledek řízení, tak z hlediska úpravy obsažené v ust. § 205a o. s. ř. byly uplatněny opožděně. Přitom se zjevně nejednalo o skutečnosti, které by žalobci nemohly být známy před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo o důkazy, které v té době ještě neměl k dispozici. V odvolacím řízení se tedy prosadil princip neúplné apelace a žalobcem namítané skutečnosti nemohly založit způsobilý odvolací důvod podle ust. § 205 a § 205a o. s. ř.

13. Napadený rozsudek soudu prvního stupně bylo třeba považovat za věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému. Náklady na jeho straně zahrnovaly dva úkony právní služby po 2 300 Kč (počítáno ze základu ve výši 29 831,87 Kč jako součtu částek 5 554 Kč a 24 277,87 Kč, které byly předmětem odvolacího řízení), dva režijní paušály po 300 Kč a DPH 1 092 Kč, tedy celkem 6 292 Kč. Nahlédnutí do spisu dne 18. 5. 2022 nebylo možno považovat za samostatný úkon právní služby, neboť nešlo o činnost svým rozsahem srovnatelnou s úkonem vymezeným v ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, a přiznání odměny by v takovém případě nebylo nijak ospravedlnitelné.