25 CO 130/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, č. j. 5 C 199/2021-345, ze dne 26. 4. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 81 764,66 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení částkou 15 306 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 90 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení 75 714,66 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 90 000 Kč s tím, že žalované poskytl na její bankovní účet dne 12. 11. 2018 částku 10 000 Kč, dne 13. 12. 2018 částku 30 000 Kč a dne 4. 1. 2019 částku 50 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky ani přes písemnou výzvu nevrátila. Za přítomnosti svědka [příjmení] žalovaná vrátila žalobci peníze z jiného právního vztahu a v jiné částce. Žalovaná již předtím přijímala půjčky od žalobce, některé v hotovosti a některé bezhotovostně, na část zapůjčených peněz byly vystaveny dvě směnky znějící celkem na částku 135 000 Kč, které byly řádně uhrazeny. Žalovaná učinila nesporným, že si od žalobce půjčila částku 90 000 Kč, a to uvedenými třemi převody z účtu, tyto peníze však vrátila. Spolu se žalobcem založili firmu [právnická osoba], za tímto účelem žalobce již v červenci 2018 převedl na účet žalované 2x částku 50 000 Kč, kterou mu v srpnu 2018 opět vrátila, kromě toho si půjčila 90 000 Kč na nájemné stánku v [anonymizována tři slova], které jí žalobce zaslal v uvedených třech platbách. Žádné jiné zápůjčky mezi účastníky neproběhly. Směnky podepsala teprve následně proto, že to požadoval žalobce, aby to měli papírově v pořádku a peníze vrátila za přítomnosti [jméno] [příjmení] dne 1. 10. 2019 oproti vydání směnek. První směnka zajištovala výše uvedenou půjčku a druhá na 45 000 Kč byla vystavena z důvodu dorovnání vkladů do společnosti [právnická osoba] O věci soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. 8. 2022, který odvolací soud následně zrušil a vyslovil právní názor o tom, že žalobce, jako majitel směnky nenese důkazní břemeno ohledně důvodu jejího vystavení, tedy žalovaná byla poučena, aby navrhla důkazy k prokázání tvrzení, že částka 90 000 Kč poskytnutá žalobcem na její účet byla kauzou směnky, a dále navrhla důkazy k prokázání tvrzení, že jí dne [datum] nebyla ze strany žalobce poskytnuta v hotovosti částka 135 000 Kč. Soud z elektronické komunikace z roku 2019 zjistil, že účastníci velmi podrobně a často komunikovali o všech možných otázkách. Dne 23. 1. napsala žalovaná žalobci, že chce od firmy odstoupit a svoji část prodat, téhož dne žalobce odpovídá, že pokud chce prodat svůj podíl, tak musí nejdřív dorovnat tento podíl a je třeba přesně spočítat, kolik kdo do toho dal. Žalovaná píše, že je ochotná mu to prodat za cenu, kterou mu momentálně dluží – 90 000 Kč. Téhož dne žalobce upřesňuje, že je třeba srovnat kapitál, jsou to jeho peníze, a když to žalovaná nesrovná, společnost nebude mít na zaplacení nájmu. Téhož dne pak žalovaná píše žalobci, že si od něj peníze půjčí, pokud s tím souhlasí. Žalobce odpovídá, peníze ti půjčím a sepíšeme na to papíry. Dne 19. 2. zasílá žalovaná žalobci výpočet znějící na částku 44 879 Kč, a žalobce odpovídá, že mu to vyšlo jinak. Dne 28. 2. se žalobce ptá žalované, jestli už byla na té poště. Poté, co žalovaná odpoví, že to nestihla, žalobce píše, tak jen až tam půjdeš, takto podepiš předem a nech si uznat podpis za pravý. Dne 18. 3. 2019 žalobce žalované napsal, že má příušnice, nicméně je z další komunikace zřejmé, že ho to v životě výrazně neomezovalo. Dne 19. 3. se ptá žalobce žalované, jestli pro něj má ty papíry, a žalovaná odpovídá, že to ještě nestihla. [jméno] [příjmení] písemně potvrdila, že žalované do podnikání půjčila 10 000 Kč, a že je nechtěla vrátit. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je kamarádkou žalované, a že od ní ví, že si žalovaná od žalobce půjčila peníze, které jí zaslal na účet, a vznikly proti tomu směnky. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že na jaře 2019 byla pozvaná žalobcem na kávu ve stánku CrossCafe, ukazoval jí ten den obálku s mnoha dvoutisícovými bankovkami s tím, že je půjčuje žalované. Později žalovaná přišla, on jí obálku předal a ona za to poděkovala. Soud výpověď této svědkyně hodnotí jako nevěrohodnou. Z deníku žalované pak soud zjistil, že v únoru 2019 jsou zde zapsány závazky k žalované vůči osobě [jméno] ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč, a poté je modrou barvou dopsáno 45 000 Kč. Dále je uveden závazek vůči mamce ve výši 80 000 Kč a modrou barvou dopsaný závazek ve výši 15 000 Kč a dále závazek vůči [jméno] 10 000 Kč a modrou barvou vůči účetní ve výši 10 300 Kč. Následně již žádné závazky zapsány nejsou. Strany označily za nesporné, že dne [datum] měl žalobce dohromady na svých bankovních účtech minimálně 135 000 Kč. Žalovaná v rámci svého účastnického výslechu vypověděla, že jí žalobce zaslal výše uvedené tři platby ve výši 90 000 Kč na účet v době, kdy spolu ještě nepodnikali, a to na zaplacení jejích počátečních velkých výdajů. Kromě toho jí půjčil 45 000 Kč na dorovnání jeho vkladu do společnosti [právnická osoba], které převedl přímo na účet této společnosti. V té době totiž chtěla ze společnosti vystoupit a žalobce požadoval, aby oba vložili do společnosti stejný vklad. Soud žalobu zamítl, neboť došel k závěru, že žalovaná unesla výše uvedené břemeno tvrzení o tom, že částka 90 000 Kč zaslaná na její účet byla kauzou směnky, a dále, že jí dne 18. 3. 2019 nebyla poskytnuta v hotovosti částka 135 000 Kč. Z elektronické komunikace je totiž prokázáno, že kauza směnky na 45 000 Kč nebyla hotovostní zápůjčka poskytnutá 18. 3. 2019, nýbrž částka na vyrovnání vkladu dojednaná o měsíc dříve, na které žalobce trval pro umožnění odkupu podílu žalované ve [právnická osoba]. Tím je vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že tato směnka zajišťovala bezhotovostní půjčku. Soud zároveň konstatuje, že doložená kompletní elektronická komunikace za leden až březen 2019 prokazuje i to, že kromě peněz zaslaných na účet žalované ve výši 90 000 Kč a zmíněného finančního vyrovnání ve výši 45 000 Kč mezi účastníky nedošlo k žádné jiné finanční transakci, tedy k další hotovostní půjčce žalobce ve výši 135 000 Kč. Účastníci spolu velmi podrobně komunikovali, a to desítkami zpráv denně a probírali i takové detaily, jako zkažený džus. Přesto zde o tak vysoké zápůjčce není ani slovem zmínka. Stejně tak žalobce ani netvrdil, ani neprokazoval, že by po žalované tento dluh chtěl vrátit v téměř tříletém období do podání žaloby. Oproti tomu všechny ostatní závazky žalované jsou v komunikaci zmíněny a je tedy nelogické, že by zde nebyla zmínka o tak vysoké půjčené částce. Žalobce potvrdil, že pokud v komunikaci hovořil o papírech, tak hovořil o směnkách. Je tak prokázáno, že směnky požadoval již o měsíc dříve, než tvrdil, že byla hotovostní půjčka poskytnuta. Soud dále konstatuje, že tato tvrzená půjčka se nijak neprojevila na účtu žalované, a to by znamenalo, že by žalovaná musela změnit svoji dosavadní praxi v tom, že závazky platila ze svého účtu. Soud tedy uzavírá, že žalovaná prokázala, že žalovanou zápůjčku ve výši 90 000 Kč vrátila, a to na podzim 2019 před svědkem [příjmení]. Z toho důvodu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a tyto přiznal žalované. Náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, a to v rozsahu odměny za právní zastoupení za dvanáct úkonů právní služby, dvanáct režijních paušálů, cestovného, náhrady za ztrátu času a DPH. Soud nepřiznal požadovanou odměnu za vyjádření ze dne 25. 4. 2022, neboť kromě opakování dřívějšího vyjádření ve věci se jedná o procesní návrhy, dále za odpor proti platebnímu rozkazu, který je součástí souběžného vyjádření, a za který žalovaná po vyhlášení prvního rozsudku odměnu nepožadovala, a dále za dvě vyjádření ze dne 24. 4. a 25. 4 2023, kdy se nejedná o vyjádření ve věci samé, nýbrž vyjádření procesní k provedenému důkazu elektronické komunikace. Dne 9. 5. 2023 pak soud vydal opravné usnesení, jímž opravil záhlaví rozsudku v části týkající se označení právního zástupce žalované.

2. Proti rozsudku podali oba účastníci řízení odvolání. Žalobce proti celému rozsudku a žalovaná proti výroku č. II o náhradě nákladů řízení.

3. Žalobce v podaném odvolání namítá, že se soud dostatečně nevypořádal s doloženými důkazy žalobce a nesprávně posoudil předložené důkazy žalované. Má za to, že žalovaná neunesla důkazní břemeno týkající se její obrany a dostatečně neprokázala svá tvrzení. Konstatuje, že vyjádření a navrhované důkazy žalované jsou kusé, neprůkazné a vyfabulované. Uvádí, že tyto byly dokládány ze strany žalované záměrně ve velkém množství a často ani s meritem věci nikterak nesouvisely. Žalovaná předložila jako důkaz část elektronické komunikace, k tomu žalobce uvádí, že tato je kusá a především je minimálně v části upravena tak, aby vzbudila zdání, že některé zprávy psal žalobce, zatímco ve skutečnosti je psala žalovaná. Zprávy žalované tak nepodporují konstatování žalované, ale naopak zpochybňují její dosavadní tvrzení. Opakovaně informovala soud o tom, že mezi ní a žalobcem probíhala komunikace ohledně možného odprodeje podílu, nicméně tato informace nemá s meritem řízení nic společného. Žalobce neuvedl ani nikdy nesouhlasil s tím, že od žalované odkoupí její podíl, díky kterému by vyrovnala svůj dluh vůči žalobci. Jasně ji informuje, že pokud chce prodat svůj díl, tak nejdříve musí vyrovnat svůj podíl, z čehož vyplývá, že žalobce nesouhlasil s tím, že díky odkupu podílu bude vyřešena půjčka mezi žalobcem a žalovanou. Pokud uvádí, že si se žalobcem vzájemně odsouhlasili částku, kterou by měla na dorovnání vkladu vyplatit, pak jde o informaci nepravdivou. Částku ve výši 44 879 Kč žalobce neodsouhlasil, není pravdivé ani tvrzení žalované, že v této souvislosti byla vystavena jedna z předmětných směnek na 45 000 Kč. Toto tvrzení žalobce dokládá v komunikaci mezi ním a žalovanou a poukazuje na to, že směnka byla ve výši 45 000 Kč, kdy neodsouhlasená částka ohledně dorovnání vkladu byla 44 879 Kč, což znamená, že tyto částky nejsou stejné. Žalovaná vytrhává zprávy mezi ní a žalobcem z kontextu a nedoložila zprávy, které se týkají nadepsané věci. Žalobce dále uvádí, že peníze, které žalované zaslal na účet, nepovažoval za nutné potvrzovat směnkou, jelikož za důkaz o půjčce považoval výpisy z účtů. Nicméně peníze, které žalované zapůjčil v hotovosti (135 000 Kč), považoval za nutné stvrdit směnkami, aby disponoval nějakým důkazem o předání peněz žalované. Žalobce má tedy za prokázané, že v období od listopadu 2018 do ledna 2019 zapůjčil žalované částku 90 000 Kč převodem na účet a v březnu 2019 dalších 135 000 Kč v hotovosti. Peníze, které zapůjčil v hotovosti, žalovaná uhradila, nicméně peníze, které zapůjčil převodem z účtu na účet, dosud uhrazeny nebyly. Pokud žalovaná uvádí, že jí peníze byly vždy zapůjčovány prostřednictvím převodu z účtu na účet, tak ať doloží, kdy jí byla zaslána na účet částka ve výši 45 000 Kč, jelikož tato částka není evidována v žádném jejím doloženém výpisu z účtu. Pokud navrhla žalovaná svůj diář z roku 2019, pak tento nemůže jako důkaz obstát, neboť jsou v něm zřejmé opakované úpravy. Není tak průkazné, že žalovaná částku 90 000 Kč od žalobce neobdržela. Pokud jde o svědkyni [jméno] [příjmení], pak tato potvrdila, že v den předání peněz u něj peníze v hotovosti viděla. Soud také nepřihlížel k výslechu svědka [jméno] [příjmení], který mu dělal účetnictví a také potvrdil, že žalované měl žalobce půjčit vícekrát částky jak v hotovosti, tak bezhotovostně. Soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem žalobce nebo k jeho označeným důkazům a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaná v řízení neprokázala, že žalobou uplatněná částka ve výši 90 000 Kč byla kauzou jí tvrzené směnky, jelikož v tomto nedošlo ze strany žalované k žádnému navržení či snad provedení důkazů. Soud se však na základě provedení důkazů nechal svést myšlenkou, že objasnil kauzu směnky na částku 45 000 Kč a tím považoval automaticky za prokázanou také kauzu směnky druhé. Soud však dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, kdy směnku na 45 000 Kč považuje za finanční vyrovnání mezi účastníky v jejich společnosti. Žalobce má dále za to, že soud prvního stupně dostatečně nereflektoval usnesení Krajského soudu v Plzni, které jasně stanovuje, že důkazní břemeno nese žalovaná. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

4. Žalovaná v odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení namítá, že své náklady za řízení před soudem prvního stupně specifikovala v podání z 3. 5. 2023 částkou 100 309 Kč. Přiznány byly pouze náklady ve výši 75 714,66 Kč s tím, že soud uvedl, že nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 25. 4. 2022 za odpor proti platebnímu rozkazu a za vyjádření ze dne 24. 4. a 25. 4. 2023. Soud nesouhlasí ze závěry soudu prvního stupně. Pokud jde o vyjádření z 25. 4. 2022, pak žalovaná uvádí, že v reakci na repliku žalobce z 19. 4. 2022 učinila obsáhlé vyjádření k věci a uvedla řadu nových skutečností. Pokud jde o odpor do platebního rozkazu, má za to, že za něj přísluší náhrada bez ohledu na to, zda za něj po vydání rozsudku soudu prvního stupně náklady žalovaná požadovala. Pokud jde o vyjádření z 24. 4. 2023 tak se opět jedná o repliku k vyjádření žalobce a k důkazům nově předloženým. V písemném vyjádření z 25. 4. 2023 se jedná o repliku k písemnému vyjádření žalobce. Stanovisko žalované k novým tvrzením a argumentům nelze podle jejího názoru považovat za pouhé procesní vyjádření. Spornými podáními žalovaná vesměs reagovala na písemná podání strany žalující.

5. Žalovaná následně podala vyjádření k podanému odvolání žalobce. V tomto obsáhlém podání se zejména vyjadřuje k věrohodnosti svědkyně [příjmení], kdy namítá, že bylo zjištěno, že žalobce a svědkyně soudu nepřiznali, že bezprostředně před jednáním soudu dne 26. 4. 2023, v jehož průběhu byla vyslýchána, spolu byli v [anonymizována tři slova], jehož prostory procházeli přesně tak, jak hodinu poté popisovala soudu svědkyně, a sedli si k témuž stolku v [anonymizováno] naproti stánku žalované. Svědkyně [příjmení] tak ve své výpovědi nepopisovala jednání účastníků z března 2019, kterému měla být údajně přítomna, ale výše uvedenou schůzku se žalobcem. Do obchodního centra spolu dorazili v půl deváté ráno a následně v devět hodin odjeli jedním autem zjevně přímo na jednání soudu. Dále poukazuje i na výsledky nedávného znaleckého zkoumání osobnosti žalobce, jež prokazují, že jde o jedince s psychopatologickými rysy a asociální poruchou osobnosti, jež má potřebu s okolím manipulovat. Vystupuje jako žalovaný v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je vydání účetnictví [právnická osoba] Toto účetnictví po zániku jeho funkce jednatele dodnes zadržuje. Pokud se pak žalobce opírá ve svém odvolání o výpověď svědka [příjmení], pak jde o svědka, jehož spojuje se žalobcem kamarádství a osobní antipatie vůči žalované. Pokud pak jde o tvrzení, že žalovaná údajně pozměnila zprávy z jejich elektronické konverzace, pak jde o to, že žalobce odmítá pochopit, že elektronické zprávy se zobrazují jinak v jeho telefonu a jinak v telefonu žalované. Navrhuje provedení důkazů kamerovými záznamy [anonymizována tři slova], výslechem [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované, k setkání žalobce se svědkyní [příjmení] a dále znaleckým posudkem ohledně duševního stavu žalobce z [datum] vypracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. K nevěrohodnosti svědka [příjmení] navrhovala důkaz konverzací žalované s tímto svědkem ohledně vedení účetnictví [právnická osoba] Uvádí závěrem, že dle jejího přesvědčení prokázala, že kauzou směnky na 90 000 Kč byla půjčka poskytnutá jí žalobcem třemi bankovními převody na přelomu let 2018 a 2019, kauzou druhé směnky na 45 000 Kč bylo dorovnání vzájemné výše vkladů poskytnutých účastníky nad rámec jejich vkladové povinnosti společnosti [právnická osoba] Žádá, aby byl napadený rozsudek ve výroku I potvrzen a ve výroku II změněn ve smyslu odvolání žalované a byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř., po provedeném ústním jednáním konaném za přítomnosti obou účastníků řízení. Odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované je důvodné jen zčásti.

7. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 90 000 Kč z titulu zápůjčky. V žalobě uvádí, že žalované zaslal na její bankovní účet dne 12. 11. 2018 částku 10 000 Kč, dne 13. 12. 2018 částku 30 000 Kč a dne 4. 1. 2019 částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto částku přes výzvu neuhradila. Žalovaná namítá, že sice nepopírá, že tyto prostředky byly ze strany žalobce zapůjčeny, avšak řádně je žalobci již vrátila, a to prostřednictvím vystavené směnky. Poté, co byly prostředky zaslány na její účet, žalobce požádal o vystavení směnky s úředně ověřeným podpisem. Žalovaná následně vystavila dvě směnky s tím, že obě byly proplaceny a žalované vráceny dne 1. 10. 2019. Doplňuje, že se žalovaným společně podnikala a ze strany žalovaného jde o dvojí vymáhání téhož dluhu jako důsledek jejich neshod v rámci vypořádání společné společnosti s ručeným [anonymizována tři slova]. Namítá dále, že i přes rozsáhlou komunikaci žalobce nikdy od 1. 10. 2019 nevrácenou tvrzenou půjčku nezmiňuje, až do doby před podáním žaloby. K tomu pak žalobce uvádí, že mezi účastníky šlo o vícero půjček bezhotovostních i hotovostních. Směnky byly vystaveny dvě celkem na 135 000 Kč, tuto částku žalovaná vrátila, avšak v případě žalované částky šlo o jinou půjčku. Žalovaná hotovostní půjčku oproti směnkám ve výši 135 000 Kč popírá a poukazuje na jednání žalobce se zaměstnanci, kterým neplatil či na ně vyvíjel nátlak. Soud v řízení provedl důkazy listinami, vyslechl svědka [příjmení], [příjmení] a žalobce, a poté o věci rozhodl, tak že žalobu zamítl. Odvolací soud pak na základě odvolání žalobce napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci řízení před odvolacím soudem byla žalovaná poučena o tom, že nese důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, co bylo kauzou směnky. Žalovaná navrhla k prokázání svých tvrzení důkazy, jejichž provedení bylo nad rámec činnosti odvolacího soudu. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení a doplnění dokazování. Tvrzením žalobce bylo, že směnky zajišťovaly hotovostní půjčku ve výši 135 000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky měl doma našetřeny a předal je žalované dne 18. 3. 2019 v [anonymizována dvě slova], nato žalovaná podepsala dvě směnky, které žalobce vypracoval. Směnky pak měla ještě žalovaná u sebe a dne 20. 3. 2019 je nechala opatřit úředně ověřeným podpisem. Žalovaná naproti tomu tvrdí, že žalobce jí neposkytl v hotovosti žádnou půjčku, dne [datum] se s ním nesetkala a směnka na 90 000 Kč zajišťovala půjčku poskytnutou na účet ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč, jak uvedeno v žalobě. Směnky žalobce předložil žalované již [datum] a nikoli tedy 18. 3. 2019. Pokud jde o směnku na 45 000 Kč, pak se jednalo o vyrovnání jejího vkladu do společnosti tak, jak to žalobce požadoval předtím, než bude jednáno o jejím vystoupení ze společnosti. Soud prvního stupně v dalším řízení k důkazu provedl četnou SMS korespondenci účastníků, deník žalované, výpisy z jejího účtu, byla vyslechnuta žalovaná a vyslechnuty dále svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Poté soud o věci rozhodl, jak shora uvedeno.

8. Odvolací soud má závěry soudu prvního stupně za správné. Žalovaná unesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že kauzou směnek na 90 000 Kč a 45 000 Kč vystavených 18. 3. 2019 nebyla hotovostní půjčka ve výši 135 000 Kč, která jí měla být dle tvrzení žalobce předána tohoto dne v [anonymizována tři slova]. K tomu odvolací soud zejména zdůrazňuje, že žalovaná v tomto ohledu nesla důkazní břemeno ohledně tvrzení tzv. negativní skutečnosti. Touto negativní skutečností je její tvrzení o tom, že jí půjčka 135 000 Kč v hotovosti nebyla žalobcem dne 18. 3. 2019 poskytnuta. Ohledně dokazování negativní skutečnosti je mezi odborníky rozdílnost názorů, neboť část z nich zastává názor, že negativní skutečnost v podstatě ani prokazovat nelze, naproti tomu novější trendy stavějí na závěru, že i negativní skutečnost lze prokazovat, a tedy že toto lze po účastníku řízení požadovat. Zejména se to projevuje právě v souvislosti s prokazováním tvrzení v souvislosti se směnkou, která je tzv. abstraktním závazkem. Proto soud ve svém zrušovacím usnesení poukázal na důkazní břemeno žalované. Nicméně při hodnocení jí navržených důkazů je nutno brát zejména v úvahu právě tuto skutečnost, tedy že jde o prokazování negativní skutečnosti. Jinak řečeno, žalovaná z logiky věci nemůže disponovat přímým důkazem o neexistenci určité skutečnosti (že se něco nestalo), avšak lze to prokazovat nepřímými důkazy, popřípadě i posouzením dalších souvislostí. To se dle názoru odvolacího soudu a i názoru soudu prvního stupně žalované podařilo. Za stěžejní důkaz soud prvního stupně považoval korespondenci účastníků ve formě SMS, kdy žalovaná poukazovala zejména na to, že přes neshody účastníků nikdy po 1. 10. 2019, kdy podle svých slov vrátila žalovanému dříve poskytnutá peněžní plnění, a to 90 000 Kč představující hotovostní půjčky nyní žalobcem uplatněné žalobou a 45 000 Kč, kdy mělo jít o vyrovnání vkladu do společnosti a které byly kryty směnkami, žalovaný nikdy v korespondenci s žalovanou nesplacenou půjčku nezmínil, nikdy také nepožadoval její vrácení, až po více než dvou letech. Jde nepochybně o významnou okolnost a odvolací soud podotýká, že při hodnocení toho, co tvrdí žalobce (jeho věrohodnosti), možno přihlédnout i k tomu, že v žalobě absentují bližší tvrzení o tom, za jakých okolností a s jakou konkrétní dohodou byla zápůjčka žalobcem v žalobě tvrzená poskytnuta. Naproti tomu tvrzení žalované o tom, že tuto zápůjčku zajišťovala směnka na 90 000 Kč vystavená dne 18. 3. 2019, pak podporuje i ta skutečnost, že se nejeví jako věrohodné tvrzení žalovaného o tom, že předal v hotovosti bez dalšího žalované 135 000 Kč, které sice dle svých slov chtěl mít zajištěné oněmi dvěma směnkami, avšak přesto tyto směnky ponechal u žalované ještě minimálně další tři dny proto, aby byly opatřeny úředně ověřeným podpisem. Z těchto důvodů se daleko věrohodnější jeví tvrzení žalované o tom, že k zapůjčení peněžních prostředků došlo již dříve (oněmi bezhotovostními převody v žalobě uvedenými) a žalovanou vystavená směnka jen deklarovala vzniklý stav. Shodně se soudem prvního stupně lze uzavřít, že lze mít za prokázané, že kauzou směnky na 45 000 Kč bylo vyrovnání vkladu žalované do společnosti, když tato skutečnost, byť nepřímo, vyplývá ze vzájemné SMS komunikace účastníků. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani to, že tento vklad byl vypočítán fakticky na částku o pouhých 121 Kč nižší, když naopak se jeví jako obvyklým a praktickým, že pro účely směnečné dohody byla částka zaokrouhlena na 45 000 Kč. Navíc pak žalobce ani nijak nevysvětluje, proč měla být tvrzená jedna půjčka v hotovosti ve výši 135 000 Kč zajišťována dvěma směnkami právě ve výši 90 000 Kč a 45 000 Kč.

9. Žalobce na podporu svého tvrzení označil důkaz výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být přítomna předání peněz, a vyslechnut byl na jeho návrh i svědek [příjmení]. Soud prvního stupně hodnotil výpověď svědkyně [příjmení] jako nevěrohodnou a svůj závěr v rozsudku řádně odůvodnil. S těmito jeho závěry se odvolací soud ztotožňuje. Pokud se tedy vůči hodnověrnosti její výpovědi žalovaná významně vymezila i v rámci odvolacího řízení, nepovažoval odvolací soud za nezbytné doplnit dokazování tak, jak to žalovaná navrhovala ve vyjádření k odvolání. Pokud jde o výpověď svědka [příjmení], nevyplývá z jeho výpovědi poskytnutí peněžních prostředků ve výši 135 000 Kč ze strany žalobce žalované dne 18. 3. 2019. Svědek pouze uvedl, že věděl o tom, že žalobce žalované peníze půjčoval v hotovosti i bezhotovostně, s tím však, že toto věděl od žalobce. Fyzickému předání peněz přítomen nebyl. Jeho výpověď tak nemá prakticky žádnou důkazní hodnotu.

10. Žalovaná předkládala v odvolacím řízení k důkazu znalecký posudek o psychickém stavu žalobce a dále důkazy jež měly znevěrohodnit výpověď svědkyně [příjmení], která vypovídala ve prospěch žalobce. Odvolací soud, byť nešlo o nepřípustný důkaz dle ust. § 205a o. s. ř., neměl za nezbytné provést dokazování znaleckým posudkem osobnosti žalobce. Tímto posudkem by stěží mohlo být prokázáno, že pro charakterové vlastnosti, které jsou v posudku zmiňovány, nemůže být a priori majitelem pohledávky. Přitom vzal odvolací soud v úvahu, že soud prvního stupně poté, co měl za prokázaná tvrzení žalované, tvrzením žalobce neuvěřil ani po provedení jím navržených důkazů.

11. Odvolací soud rovněž neprovedl naposled navržený důkaz výpovědí svědkyně [příjmení], neboť souvisí s prokazováním nevěrohodnosti svědkyně [příjmení] Odvolací soud považuje toto dokazování za nadbytečné, když žalovaná již důkazní břemeno o svém tvrzení unesla krom jiného i proto, že výpověď svědkyně [příjmení] soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodnou.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Pokud jde o odvolání žalované do výroku o náhradě nákladů řízení, dospěl odvolací soud po posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby učiněných zástupcem žalované v průběhu řízení k tomu, že soud prvního stupně nepostupoval zcela správně, pokud žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů za právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní služby, a to za podání odporu do platebního rozkazu. Šlo sice pouze o tzv. blanketní odpor, v němž nebylo uvedeno ničeho věcně, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o úkon, který je nezbytně nutný v rámci obrany účastníka v soudním řízení, je namístě i za tento úkon odměnu přiznat. Zároveň nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že procesní předpis umožňuje podání odporu bez jakéhokoliv odůvodnění. Naproti tomu, pokud soud prvního stupně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů za další tři úkony právní služby, spočívající v písemných vyjádřeních, je jeho postup správný. Nutno konstatovat, že se jednalo o vyjádření, v němž se opakovaně objevuje stejná argumentace, kterou žalovaná uplatňovala již od počátku řízení, pouze s minimálními odchylkami, a není ani namístě argumentace žalované o tom, že bylo nezbytně nutné reagovat na písemná vyjádření protistrany. Ta soud nepožadoval výslovně a bylo zřejmé, že bude provedeno další ústní jednání, na němž mohla žalovaná adekvátně reagovat. Ustanovení § 142 o. s. ř. přiznává úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů účelně vynaložených. Nikoliv tedy na náhradu nákladů jakýchkoliv. Při posuzování účelnosti vynaložených nákladů nutno přihlížet k základním procesním zásadám, zejména pak k zásadě procesní ekonomie. Jistě není představitelné, aby soud přiznal, byť úspěšnému účastníku, právo na náhradu nákladů za jakékoliv podání soudu adresované, byť má z jeho obsahu vyplývat vyjádření ve věci samé. Soud musí tato podání obsahově obdobná posuzovat jako podání nikoliv účelně učiněná. Odvolací soud proto výrok o náhradě nákladů řízení změnil toliko v rozsahu přiznání odměny za jeden úkon právní služby ve výši 4 700 Kč spolu s režijním paušálem 300 Kč a příslušnou DPH. Tedy dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok tak, že je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 81 764,66 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů, jež v souvislosti s odvolacím řízením vynaložila. Tyto sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 4 700 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání), jeden úkon ve výši 2 350 Kč (odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení), tři režijní paušály po 300 Kč a DPH. Celkem 15 306 Kč. Tuto částku je žalobce povinen uhradit k rukám advokáta žalované dle ust. § 149 o. s. ř.