25 Co 133/2009

Plný text

Soudní rozhodnutí - 25Co 133/2009 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 25Co 133/2009 Právní věta: Okolnosti případu dle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. jsou dány nejen majetkovými poměry žalovaných, ale i neúčastí žalobce na ústním jednání a tedy učiněním pouze 2 úkonů právní pomoci v řízení. Soud: Krajský soud v Plzni ECLI: ECLI:CZ:KSPL:2009:

25. CO.133.2009.1 Datum rozhodnutí: 13.05.2009 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Náklady řízení Kategorie rozhodnutí: C Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. K. a soudkyň JUDr. A. Č. a JUDr. I. P. ve věci žalobce Č. i. k., a. s. se sídlem Praha 1 - Nové Město, IČ , zastoupeném JUDr. R. M., advokátem v Plzni, proti žalovaným 1) I. V. , nar. , bytem Sokolov, a 2) V. V. , nar. , bytem Sokolov, o zaplacení částky 9.946,61 Kč s přísl., o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 20 C 440/2008-45 ze dne 27.1.2009 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem, vydaným jako rozsudek pro uznání, soud I. stupně uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 9.946,61 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výroku rozsudku specifikovanými a náhradu nákladů řízení ve výši 4.884,-- Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,-- Kč. K odůvodnění poukázal na ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaní v průběhu řízení žalobcem uplatněný nárok v plném rozsahu uznali. Ohledně uplatněného nároku poukázal na tvrzení žalobce obsažená v žalobě ohledně uzavřené smlouvy o úvěru s tím, že nesplacená jistina představuje částku 9.946,61 Kč a že žalovaní rovněž dluží úroky a úroky z prodlení. Při rozhodování o způsobu úhrady dlužné částky vzal soud v úvahu současné osobní a majetkové poměry žalovaných a dospěl k závěru, že je namístě umožnit žalovaným dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení uhradit v splátkách. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, pak soud vyšel z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak tyto náklady, pokud jde o náklady právního zastoupení, neurčil podle vyhl. č. 484/2000 Sb., ale podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. dle vyhl. č. 77/1996 Sb. Odměnu pak určil ve výši náhrady za dva úkony právní služby po 1.500,-- Kč, dvou režijních paušálů po 300,-- Kč, DPH a soudní poplatek ve výši 600,-- Kč. Do rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřoval do výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že jestliže použije soud ust. § 150 o.s.ř., musí vycházet z posouzení všech rozhodných skutečností a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Pouhý odkaz na osobní a majetkové poměry nejsou dostatečným důvodem. Má za to, že soud měl vzít v úvahu i oprávněné zájmy odvolatele. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a o.s.ř., a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst.2, písm. e) o.s.ř., aniž by nařizoval jednání. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky, skutkově uváděje, že mu byla postoupena pohledávka Č. s., a. s. ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Č. s., a. s. a žalovanými č. 1 a č. 2 dne 13.12.2004. Touto smlouvou žalovaným byl poskytnut úvěr ve výši 12.000,-- Kč se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 19,8 % ročně. Žalovaní byli zavázáni uhradit tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaní řádně nespláceli, proto byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 30.7.2007. Úrok z prodlení byl sjednán ve smlouvě ve výši 22,8 % ročně. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky ve struktuře 9.946,61 Kč jako nesplacené jistiny, úroků za dobu od 30.7.2007 do 30.9.2008 ve výši 2.303,05 Kč a úroku z prodlení do 30.9.2008 ve výši 1.682,77 Kč a dále běžících úroků a úroků z prodlení. Žalovaní uplatněnou pohledávku nezpochybnili, poukázali na své tíživé majetkové a osobní poměry a na nařízeném jednání, konaném v nepřítomnosti řádně omluveného žalobce, pohledávku v řízení uplatněnou uznali. Nato bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení je správné a odvolací soud se s ním zcela ztotožňuje. Podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. K odvolání žalobce je třeba uvést, že soud I. stupně o náhradě nákladů řízení nerozhodoval podle ust. § 150 o.s.ř., ale dle výše citovaného ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení přiznal žalobci za použití vyhl. č. 177/1996 Sb. V odůvodnění usnesení výslovně uvedl, že žalobci přiznává na náhradě nákladů řízení za dva úkony právní služby, tedy za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby po 1.500,-- Kč, dva režijní paušály po 300,-- Kč, DPH z těchto částek a za zaplacený soudní poplatek 600,-- Kč. Aplikace vyhl. č. 177/1996 Sb. je zcela namístě. Citované ustanovení § 151 odst. 2 umožňuje použití této vyhlášky, odůvodňují-li to okolnosti případu. Okolnosti případu v daném případě vyplývají nejenom z toho, co soud I. stupně uvedl o postavení žalovaných, tedy o jejich neutěšených majetkových a sociálních poměrech, ale také z toho, že žalobce v řízení učinil pouze dva úkony právní služby a že se na nařízené soudní jednání nedostavil. K tomu je třeba především uvést, že vyhl. č. 484/2000 Sb., stanovící paušálně odměnu advokáta za řízení v jednom stupni, tyto paušální odměny stanoví, vycházeje v zásadě z toho, že bude konáno v soudním řízení více úkonů právní služby, a to minimálně tři včetně účasti zástupce – advokáta na nařízeném ústním jednání. V daném případě žalobce pouze vyhotovil žalobní návrh, na nařízené jednání se nedostavil. Aplikace vyhl. č. 484/2000 Sb. by proto byla pro žalované, jejichž postavení je poměrně tíživé (vyplývá zcela nepochybně z obsahu spisu), nepřiměřeně tvrdá. Naproti tomu nelze odhlédnout, že žalobci náklady řízení přiznány byly a jejich výše je zcela odpovídající tomu, co účelně na uplatňování či bránění práva ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vynaložil. Rozhodnutí soudu I. stupně proto bylo v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení, jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, tato by dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. příslušela úspěšnějším žalovaným. Těm však v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení nepřísluší. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení se nelze odvolat a dovolání není přípustné. V Plzni dne 13.5.2009