25 CO 133/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; anonymizováno právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum trvale bytem adresa o 35 235,77 Kč s příslušenstvím k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 2. 2023, č. j. 28 C 1/20223-23,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 14,53 % z částky 35 235,77 Kč od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, úrok ve výši 3,25 % p. a. z částky 35 235,77 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 3,25 % z částky 35 235,77 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o postoupeném nároku ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 7. 12. 2021 tak, že ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení jistiny ve výši 35 235,77 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu do 31. 7. 2022 ve výši 1 391,22 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 35 235,77 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 235,77 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, napadeným výrokem II. zamítl zbývající část příslušenství a ve výroku III. uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení. Smlouvu posoudil jako platnou ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, a i když dospěl k závěru, že úvěr byl zesplatněn ke dni 1. 8. 2022, stanovil výši úroku podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru podle sazby odpovídající prvnímu pololetí roku 2022, a ve zbytku požadovaný úrok a úrok z prodlení zamítl.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že dluh byl zesplatněn k 31. 7. 2022, žalovaný se ocitl v prodlení s celým dluhem až 1. 8. 2022, a úrok a úrok z prodlení měl být tedy stanoven podle sazby platné v druhém pololetí roku 2022, kdy zákonný úrok z prodlení činil 15 %. Proto navrhl změnu výroku II., jímž mu měl odvolací soud přiznat rozdíl mezi příslušenstvím požadovaným v žalobě a příslušenstvím vymezeným soudem prvního stupně ve výroku I.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval odvolací jednání, a na základě nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně.

4. Ze spisu vyplývá, že žalovaný uzavřel shora uvedenou smlouvu o úvěru s věřitelem anonymizována čtyři slova, žalobce pohledávku ze smlouvy o úvěru nabyl postoupením dne 4. 8. 2022. Věřitel zesplatnil dluh kvůli prodlení žalovaného ke dni 31. 7. 2022, a od 1. 8. 2022 se ocitl žalovaný v prodlení s plněním celého dluhu.

5. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podle výše repo sazby stanovené Českou národní bankou činila v období od 1. 7. 2022 sazba zákonného úroku z prodlení 15 %.

6. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok správně jako nárok z platné smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku a zabýval se správně též příslušenstvím uplatněného nároku, přičemž vzal v úvahu i úpravu obsaženou v ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Správně posoudil i prodlení žalovaného s úhradou dluhu, ale nedopatřením stanovil výši sazby úroku a úroku z prodlení ve vazbě na ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru podle sazby zákonného úroku z prodlení, platné pro první pololetí roku 2022.

7. Žalovaný se ocitl v prodlení od 1. 8. 2022, sazba úroku do 31. 10. 2022 měla tedy odpovídat výši sjednané ve smlouvě a činit 26,28 % ročně. V období následujícím, tedy od 1. 11. 2022 do zaplacení, měla sazba úroku souhlasit se zákonnou výší úroku z prodlení, tedy 15 % p. a. Této sazbě měl odpovídat i úrok z prodlení od počátku jeho běhu do zaplacení. Vzhledem k tomu odvolací soud změnil podle ust. § 220 o. s. ř. napadený výrok II. a přiznal žalobci též právo na zaplacení té části úroku a úroku z prodlení, kterou soud prvního stupně zamítl.

8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř. Žalobce byl sice v odvolacím řízení úspěšný, ale vedení odvolacího řízení nelze klást za vinu žalovanému. Pokud by přesto měla být žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci ještě náklady odvolacího řízení, pak by se jednalo o postup v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Odvolací soud proto za této situace rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, pokud napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.