25 CO 135/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum sídlem adresa o 16 883,60 Kč s příslušenstvím, k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 3. 2022, č. j. 14 C 6/2022-16,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II., jíž byla žaloba zamítnuta co do částky 1 081,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 081,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 1 081,40 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku je výrok II. rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 16 883,60 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovanou uzavřel žalobcův právní předchůdce [právnická osoba] Podle této smlouvy poskytl žalobcův předchůdce žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit půjčené prostředky spolu s další částkou 8 917 Kč, která zahrnovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 789 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně a poplatky ve výši 4 180 Kč a 2 948 Kč. Dluh měl být uhrazen v 60ti týdenních splátkách po 316 Kč, ale žalovaná jej nezaplatila. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku, a žalobci vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 2 033,40 Kč, kterou soud prvního stupně dopočetl ze žalobních tvrzení jako součet rozdílu mezi poskytnutou a dlužnou jistinou a rozdílu mezi celkovou výší úroku a poplatků a požadovanou výší této části dluhu. Částku 2 033,40 Kč, která byla podle jeho názoru na dluh uhrazena, pak odečetl od celkové výše bezdůvodného obohacení 10 000 Kč a došel k tomu, že žalované zbývalo žalobci doplatit částku 7 966,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, kterou žalobci přiznal v nenapadeném výroku I. rozsudku. Zbytek žalobního požadavku ve výši 8 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a veškerým dalším požadovaným příslušenstvím zamítl napadeným výrokem II., dále ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení a ve výroku IV. o povinnosti doplatit soudní doplatek.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti části výroku II. rozsudku nebrojil proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, ale nesouhlasil s tím, že by mu mělo být uhrazeno 2 033,40 Kč, a že tedy žalované zbývá na dluh zaplatit 7 966,60 Kč s příslušenstvím. Tato skutečnost podle něj neplynula ani ze žalobních tvrzení, ani z provedených důkazů. V žalobě tvrdil, že žalovaná do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 952 Kč, a toto tvrzení odpovídá listinnému důkazu s názvem přehled plateb (tabulka umoření). Soud prvního stupně tento důkaz zřejmě neprovedl a namísto toho přistoupil k výpočtu, k němuž nebyl oprávněn, a v důsledku nesprávného výpočtu pak dospěl i k nesprávnému závěru o výši uhrazené částky. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil co do částky 1 081,40 Kč s příslušenstvím.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. včetně předchozího řízení, aniž by nařizoval odvolací jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.

4. Žalovaná jako spotřebitelka a žalobcův předchůdce uzavřeli shora citovanou smlouvu o zápůjčce, která byla bezpochyby neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku. V důsledku této skutečnosti žalobci vzniklo podle ust. § 2991 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu poskytnuté jistiny se zákonným úrokem z prodlení a částky uhrazené žalovanou na dluh. V tom byl odvolací soud zajedno se soudem prvního stupně, ale nesdílel jeho závěr o výši dosud provedené úhrady dluhu.

5. Žaloba obsahovala tvrzení o původní výši dluhu i o výši dluhu po provedených úhradách, z nichž soud prvního stupně vyšel ve svém výpočtu, ale současně v ní bylo uvedeno i tvrzení o zaplacení částky 952 Kč. Tato tvrzení si navzájem neodpovídala, ale nebylo možno opomenout ani jedno z nich, zvláště když úhrada částky 952 Kč vyplývala i ze žalobcem předloženého přehledu plateb (tabulky umoření). Pokud žaloba obsahovala tvrzení o úhradě ve výši 952 Kč, která souhlasila i s přehledem plateb, pak nebylo možno z ostatních tvrzení bez dalšího dovodit, že rozdíl mezi původní výší dluhu a výší vyčíslenou k 6. 8. 2019 představuje skutečnou výši zaplacené části dluhu. Výpočet použitý soudem prvního stupně tedy neodpovídal výsledkům dokazování a vedl k nesprávnému vyčíslení výše bezdůvodného obohacení v napadeném rozsudku.

6. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. změnil podle ust. § 220 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobci přiznal právo na úhradu částky 1 081,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

7. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Účastníci ve věci dosáhli přibližně stejného úspěchu, proto odvolací soud žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.