25 CO 14/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; anonymizováno země , anonymizováno , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti; žalovaný: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 459 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2021, č. j. 12 C 109/2020-288,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 7 357 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 40 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 22. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 46 134 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku 1 986,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ustanovení § 2924 občanského zákoníku tak, že žalovaný způsobil žalobci škodu svou provozní činností, když v roce 2016 vyprodukoval do ovzduší 261,878 tun oxidu síry a 91,282 tun oxidu dusíku a tyto emise negativně působí na lesní porosty a pozemky. Předpoklady k náhradě škody jsou dány, neboť škoda a příčinná souvislost mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného byla prokázána. Žalovanému se nepodařilo své odpovědnosti zprostit. V řízení bylo provedeno dostatečné množství důkazů pro závěr o výši škody, která byla stanovena postupem dle ustanovení § 136 o. s. ř. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalovaného o nedostatečném prokázání aktivní věcné legitimace, když lesní správy spravující předmětné porostní skupiny byly vymezeny ve znaleckém posudku RNDr. [příjmení]. Rovněž námitka promlčení uplatněná žalovanou, je námitkou lichou, neboť žalobce se dozvěděl o rozsahu vypuštěných emisí ze zprávy [anonymizována tři slova] dne 8. 12. 2017 a rozpočet škody učiněný RNDr. [příjmení] převzal 10. 10. 2018. Žaloba byla podána včas.

2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi a bohatou judikaturu v obdobných věcech a poukazuje i na zásadu legitimního očekávání předvídatelného rozhodnutí sporu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, v němž namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když zamítl řadu důkazních návrhů žalovaného, aniž by se s tímto svým postupem v rozsudku dostatečným způsobem vypořádal. Pro rozhodnutí v dané věci považuje za zásadní výslech RNDr. [příjmení], jímž byly vyvráceny závěry soudů nalézacích, jakož i Nejvyššího soudu ČR o skutečnostech, na nichž byla rozhodnutí postavena. Znalec [příjmení] ve své svědecké výpovědi jednoznačně vypověděl, že neprovedl žádná šetření ani zjišťování týkající se výše škody, ani příčinné souvislosti mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného. Jeho znalecký posudek tak není důkazem o výši škody ani o existenci příčinné souvislosti mezi následkem a porušením povinnosti u žádného z označených typů škod. I v tomto směru je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 28. 1. 2022. Poukázal, že žalobce nikdy netvrdil, že RNDr. [příjmení] určoval výši škody na lesních porostech. Určení škody vychází z evidence žalobce a základní normou pro vyčíslení škody je vyhláška č. 55/1999 Sb. Znalec [příjmení] [příjmení] pouze provedl rozpočet celkové imisní škody ve výši 43 620 427 Kč na jednotlivé emitenty. Pokud se v rozhodnutí soudu prvního stupně uvádí, že výše škody byla převzata ze znaleckého posudku, je tím určen podíl žalovaného na vzniklé škodě. Vztah příčinné souvislosti mezi provozní činností spojenou s vypouštěním škodlivých exhalací do ovzduší a škodou na lesních porostech je dán. Vstupní údaje pro výpočet škody žalobce v řízení předložil. Žalobce dále poukazuje na judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle kterého platí, že k poškozování lesních projektů imisemi dochází již řadu let. S ohledem na vědecké poznatky o působení exhalací na lesní porosty nelze za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním vznikla, považovat každodenní působení exhalací, nýbrž výsledek tohoto působení za určitý časový úsek. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno.

5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 40 459 Kč z titulu náhrady škody, kterou způsobil žalobci žalovaný svojí provozní činnosti, když v roce 2016 vypustil do ovzduší 261,878 tun oxidu síry a 91,282 tun oxidu dusíku a důsledkem toho byla škoda na lesních porostech ve vlastnictví státu, k nimž má žalobce právo hospodaření. Jedná se o škodu spočívající ve snížení přírůstku lesního porostu v rozsahu 4 816 Kč (kyselé dispozice zpomalí růst), ve snížení produkce 23 256 Kč (lze pěstovat jen některé druhy dřevin) a mimořádných a nákladově náročných opatření (hnojení a rekonstrukce) ve výši 12 387 Kč, přičemž vznik škody je v příčinné souvislosti s provozní činností žalovaného.

7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tvrzením, že o škodě a škůdci žalobce věděl již 1. 1. 2017, tedy byla-li žaloba podána dne 20. 3. 2020, byl nárok uplatněn opožděně. Žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, když neprokázal vlastnictví státu k lesním porostům ani právo hospodaření tak, jak tvrdil. Následně žalovaný odsouhlasil provedení důkazu o vlastnictví a právu hospodaření na reprezentativním vzorku, a to na [ulice] [anonymizována dvě slova]. Tvrzení o škodě považuje žalovaný za nedostatečné, když nebylo konkrétně stanoveno, kdy, kde a v jaké výši došlo ke škodám v jednotlivých typech označených škod, tj. jaké bylo konkrétní snížení přírůstku, snížení produkce a jaká byla mimořádná opatření. Předpoklady k náhradě škody nejsou dány, neboť existence škody nebyla prokázána. RNDr. [příjmení] nevedl šetření a zjišťování ke škodě, ani k příčinné souvislosti, provedl jen rozpočet škody na jednotlivé emitenty. Při určování škody se vychází z evidence žalobce a presumuje se jeho správnost a s tímto postupem odvolatel nesouhlasí. Mezi škodou a provozní činností žalovaného neexistuje příčinná souvislost, neboť škody jsou způsobovány jinými faktory, jimiž je počasí, sucho, zvěř nebo kalamity. Ze všeho uvedeného žalovaný dovozoval, že nenese odpovědnost k náhradě škody.

8. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy, vyslechl svědky a znalce [příjmení] [příjmení], řadu důkazních návrhů zamítl a žalovaného k zaplacení zavázal, když dospěl k závěru, že má dostatek podkladů k tomu, aby výši škody určil postupem dle ustanovení § 136 o. s. ř.

9. Závěr soudu prvního stupně, že aktivní věcná legitimace žalobce k projednání věci je dána, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Žalobce je státním podnikem, kterému náleží výkon práva hospodařit na lesních porostech ve vlastnictví státu a ve sporu o náhradu škody má aktivní věcnou legitimaci k uplatnění náhrady škody, neboť mu bylo nakládání s lesy státem svěřeno. Skutečnost, že žalobce byl osobou oprávněnou hospodařit s majetkem státu v rozhodném období, byla prokázána výpisy z katastru nemovitostí.

10. Přisvědčit je třeba i závěru, že žalobcem uplatněný nárok není promlčen. Promlčecí lhůta je dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tříletá a získal-li žalobce zprávu [anonymizováno] dne 8. 12. 2017 a dne 10. 10. 2018 znalecký posudek RNDr. [příjmení] o okolnostech rozhodných pro vznik nároku na náhradu škody a žalobu podal dne 20. 3. 2020, podal ji včas.

11. Správný je i závěr, že žalovaný je osobou, která provozuje činnost, při které dochází k vypouštění emisí oxidu síry, oxidu dusíku a dalších škodlivých látek do ovzduší a tyto látky způsobují škody na lesních porostech. Za stavu, kdy jsou do ovzduší vypuštěny desítky tun oxidů, nelze zásadně vyloučit, že tyto oxidy na lesní porosty absolutně nepůsobí, a to ani nepřímo. Samotný fakt, že oxidy jsou produkovány, musí vést k nutnému závěru o jejich vlivu na stav flory. Škoda způsobená provozní činností žalovaného, respektive odpovědnost za tuto škodu, je odpovědností objektivní, tedy není třeba zkoumat porušení právní povinnosti, nýbrž žalovaný odpovídá za škodu, nastane-li zákonem kvalifikovaná skutečnost, která byla příčinou vzniku škody, tedy vznikne-li škoda, která má původ v provozní činnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný provozuje zdroj znečištění, nebyla v řízení sporná. Za stavu, kdy žalovaný produkuje škodliviny a kdy na lesních porostech vznikají škody, je dána i příčinná souvislost mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného a žalovaný za vzniklou škodu odpovídá. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že se jedná o škodu ve smyslu ust. § 2924 občanského zákoníku, tj. o škodu provozní, neboť přestože závod žalovaného se provozuje továrním způsobem ve smyslu ust. § 2925 obč. zák., další znaky provozu zvláště nebezpečného zakotvené v daném ustanovení, tj. že předem nelze rozumně vyloučit možnost závažné škody ani při vynaložení řádné péče, již nejsou splněny.

12. Rozsáhlá obrana žalovaného vycházela z argumentace, že se nejedná o škodu skutečnou, nýbrž o škodu fiktivní, z argumentace o nesprávnosti výše škody rozpočtené znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení] a z argumentace o nepoužitelnosti podkladů pro znalecké zkoumání, když žalovaný namítal, že těmito podklady je výlučně interní evidence žalobce a zpochybňoval její správnost.

13. Při posuzování dané problematiky je pro rozhodnutí v dané věci zásadní, že se jedná o zcela specifický a ojedinělý případ náhrady škody způsobené provozní činností a z tohoto pohledu je třeba posuzovat a hodnotit zákonné předpoklady vzniku povinnosti k této náhradě – tj. vznik škody, provozní činnost žalované a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a provozní činností. Obecně lze popsat obsah dané a opakovaně souzené problematiky tak, že rozhodující pro celkový postup stanovení škody jsou údaje o znečištění ovzduší předložené a zpracované [anonymizována tři slova]. Existenci škody a její rozsah určuje na základě údajů o výši vyprodukovaného znečištění žalobce a znalci pak provádějí rozpočet této škody na jednotlivé znečišťovatele postupem stanoveným právním předpisem. Metoda opírající se o rozptylové studie a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody je standardním řešením odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací a že rozptylování škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním porostů exhalacemi vznikla, nelze považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto působení, který nastává a projevuje se s velkým časovým zpožděním. Tento způsob určení škody a zjištění její výše je s ohledem na úroveň vědeckých poznatků o působení exhalací a technických možností dosud jediným aplikovatelným postupem. Je nepochybné, že řadu let odborná veřejnost vede výzkumy, dalekosáhlé polemiky a je vypracována řada studií o způsobu určení škody z nepřímého působení exhalací, nicméně dosud se nedošlo k závěru o použitelnosti jiného obecně přijatelného a vhodného postupu. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že nemá důvod se odchylovat od dosavadního způsobu rozhodování sporů s obdobným obsahem. Pokud znalec [příjmení] [příjmení] určil podíl žalovaného na škodě pomocí zavedeného modelu, nelze proti jeho závěrům nic namítat.

14. Žalovaný se v řízení důrazně dovolával skutečnosti, že škoda nebyla prokázána, a přisvědčit je mu třeba v tom, že celková výše škody prokazována znalecky nebyla. Jak bylo shora uvedeno, celkovou výši škody určuje žalobce na základě údajů o rozsahu vypuštěných oxidů síry a dusíku a znalci určují podíl konkrétního subjektu na celkovém znečištění. Pokud žalovaný v řízení argumentoval, že jeho provoz žádné škody na lesních porostech nezpůsobuje, nelze jeho tvrzení přisvědčit. Skutečnost, že v roce 2016 bylo do ovzduší vypuštěno znečištění v podobě oxidu síry a oxidu dusíku, nebylo rozporováno. Žalovaný v řízení popisoval a odkazoval na posudky, odborná vyjádření, studie i protokoly o výsleších řady svědků provedeným v jiných řízeních, z nichž vyplývá, že se výrazně snižuje vliv emisí na lesní ekosystémy a že dnešní úroveň imisí škody nezpůsobuje. Avšak nelze přehlédnout, že exhalace působí na lesní porosty nepřímo a nepřímé působení vyloučeno nebylo. Odvolací soud akceptuje a nemá pochybnosti o závěru, že za poslední roky se výrazně zmenšil rozsah exhalací a jejich vliv na ekosystémy a že uvedená skutečnost vyvolává snahu o změnu přístupu a postupu při určování odpovědnosti za škodu (a to i nepřímou), doposud však nelze zásadně učinit závěr, že oxidy síry a dusíku, které jsou stále do ovzduší vypouštěny, jsou pro lesní porost zcela bez významu a že nemají na ekosystém žádný vliv ani nepřímý. Vypuštěné látky jsou jako škodliviny působící na živé organismy včetně rostlin a stromů všeobecně uznávané a závěry o škodlivosti uvedených plynů přijímaných znalci a další odbornou veřejností jsou stále aktuální. Existence škody v důsledku exhalací provozovatelů znečištění nebyla dosud obecně jednoznačně vyloučena a způsob jejího určení stanovený právním předpisem a podpořeným rozsáhlou judikaturou změněn nebyl. Vznik škody jako předpoklad odpovědnosti je dán.

15. Žalovaný v řízení argumentoval tím, že se nejedná o škodu skutečnou, a zejména tím, že žalobcova tvrzení jsou naprosto nedostatečná, pokud jde o vymezení jednotlivých druhů škod. Žalobce netvrdil a neprokazoval, konkrétně kde a kdy mu vznikla škoda ze snížení přírůstku, netvrdil konkrétní škodu ze snížení produkce, když neuváděl, jaké konkrétní lesní porosty náhradních dřevin pěstoval, a netvrdil ani konkrétní škodu z mimořádných opatření. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu výše zmíněné specifikum přezkoumávané věci ve vztahu k rozsáhlosti území a množství dat jako základním atributům pro zkoumání škody. Jestliže lesní porosty zaujímají řádově jednu třetinu území státu a žalobce hospodaří na rozhodující ploše (s výjimkou lesů vojenských, národních parků, lesů církve, obcí a drobných vlastníků), svědčí daná skutečnost pro jednoznačný závěr, že přísně exaktní způsob zjištění škody není možný a že škodu lze stanovit pouze modelově vytvořenými postupy.

16. S touto problematikou souvisí i druh a kvalita podkladů, které slouží k určení rozsahu škody. Při stanovení výše škody je vycházeno ze vstupních údajů, které jsou interními doklady žalobce, a žalovaný správnost těchto dokladů rozporoval. Žalovaný nepředložil relevantní důkazy, které by měly vést k pochybnostem o správnosti podkladů. Odvolací soud v tomto směru nepřehlédl, že žalovaný se zároveň dovolává k jednotlivým druhům škod doplnění žalobních tvrzení, resp. upřesnění rozsahu a místa, kde došlo k záměně dřevin … atp., a to i za jemu známého stavu, že se jedná o tvrzení, která nemohou mít jiný podklad než v evidenci žalobce, jejíž správnost zpochybňuje, a za stavu, kdy je mu známo, že pouze tato evidence je rovněž důkazem o požadovaných žalobních tvrzeních. Interní evidence žalobce je výsledkem práce tisíců pracovníků a jen stěží si lze představit jiný monitoring vedoucí k zachycení zkoumaného stavu porostů.

17. Odvolací soud si je vědom, že existují pochybnosti o správnosti používané metody, což vyplývá z diametrálně odlišných přístupů znaleckého zkoumání, z řady studií i ze zápisů z jednání zainteresované odborné veřejnosti. Za stavu, kdy existuje řada názorů na určitelnost výše škody, a za stavu, kdy žalovaná provozuje zdroje znečištění, které vyprodukovaly v roce 2016 velké množství oxidů síry a dusíku, nelze učinit jiný závěr, než že žalovaný způsobil žalobci škodu na lesních porostech, jež je v příčinné souvislosti s provozem žalovaného. Výši této škody nelze s ohledem na uvedené exaktně určit a je zde dán důvod pro aplikaci ustanovení § 136 o. s. ř. o určení výše nároku úvahou soudu. Při exhalátech na lesních porostech se jedná o případ vzniku škody neurčitelné, resp. určitelné jen s nepoměrnými obtížemi, proto soud prvního stupně postupoval správně, jestliže ustanovení § 136 o. s. ř. použil. Žalovanému lze přisvědčit, že znalecký posudek dr. [příjmení] není důkazem způsobilým k prokázání výše uplatněného nároku, je však vodítkem, ze kterého soud správně vyšel. Sama skutečnost, že není možné exaktně určit výši škody za situace, kdy provoz žalovaného je zdrojem znečištění, které má dopad na lesní porosty, nemůže vést k zamítnutí žaloby.

18. Žalovaný rovněž odkazoval na řadu pochybení soudu prvního stupně v průběhu řízení. Kromě již zmiňovaného nesprávného procesního postupu, kdy nevyzýval žalobce k doplnění tvrzení ke skutečné škodě, namítal žalovaný nepřezkoumatelnost rozsudku. Odvolací soud s touto argumentací žalovaného nesouhlasí. Povinností soudu ve smyslu ustanovení § 157 o. s. ř. je uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložit prokázané skutečnosti, uvést o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil, proč neprovedl další důkazy a jak věc posoudil. V dané věci přezkoumávané rozhodnutí tyto náležitosti obsahuje. Bylo zásadní posoudit, zda jsou dány předpoklady k náhradě škody, tj. vznik škody provozní činností žalovaného a příčinnou souvislost mezi škodou a provozní činností. V tomto směru se soud prvního stupně s uplatněným nárokem vypořádal. Není smyslem řízení ani úkolem soudu reagovat na veškeré námitky, pokud byl skutkový stav soudem prvního stupně dostatečně zjištěn.

19. V návaznosti na uvedené odvolací soud konstatuje, že zamítl-li soud prvního stupně návrhy na další dokazování, nelze ani tomuto postupu nic vytknout, neboť důkazy v řízení provedené byly dostatečným podkladem pro závěr o nemožnosti určení škody jiným způsobem než aplikací ustanovení § 136 o. s. ř.

20. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného, neboť i o nich bylo správně rozhodnuto, a stejně tak správné je rozhodnutí o náhradě státech zálohovaných nákladů.

21. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení neúspěšný, proto je povinen nahradit úspěšnému žalobci náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení sestávají z nákladů na odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání), 2 režijní paušály po 300 Kč, včetně DPH činí náklady odvolacího řízení 7 357 Kč. S ohledem na ust. § 149 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobce.