25 CO 147/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 10 997 796,60 Kč s příslušenstvím o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 13 C 204/2019-162, z 9. 9. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 1 210 893 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 118 580 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10 997 796,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 26. 4. 2019 do zaplacení zamítnuta (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 1 033 023 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem není důvodný. Účastníci uzavřeli dne 4. 1. 2016 Smlouvu o poradenství, kterou žalovaný porušil tím, že podal chybnou žádost o dotaci, když namísto požadované částky 31 422 276 Kč uvedl v žádosti částku 23 411 073 Kč. Byla-li na základě chybné žádosti poskytnuta dotace ve výši 35 % z požadované částky, byla schválena dotace o 2 803 920 Kč nižší, než pokud by žalovaný svoji povinnost neporušil. Částka 2 803, 920 Kč však není škodou, neboť předmětná dotace je dotací nenárokovou ve smyslu § 14 zákona č. 218/2000 Sb., když samotným rozhodnutím o poskytnutí dotace nevzniká nárok na její proplacení, tj. nárok na plnění. Doba vzniku majetkového nároku je vázána na poskytovatelem dotace stanovený termín pro dokončení schváleného projektu, protože k tomuto datu poskytovatel dotace posuzuje naplnění podmínek stanovených v rozhodnutí o poskytnutí dotace z hlediska jejího proplacení. Byla-li schválena dotace ve výši 8 193 875 Kč a tato dotace nebyla proplacena, vznikla žalobci škoda, avšak žalovaný za tuto škodu neodpovídá, neboť zde není příčina mezi porušením povinnosti žalovaného a vzniklou škodou. Důvodem vzniku tvrzené škody bylo nedodání technologií žalobci jejím dodavatelem, nikoliv porušení povinnosti žalovaným z předmětné Smlouvy o poradenství, které mělo spočívat v chybně podané žádosti o dotaci. Vzniklý následek v podobě tvrzené škody nelze přičíst původci prvotní podmínky (chybná žádost o dotaci), neboť je rozhodující podmínka nastupující a tou je nedodání technologie. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, byla provedena nesprávná skutková zjištění a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela nepředvídatelné a bylo jím porušeno právo žalobce na spravedlivý proces dle ust. čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod. Po celou dobu řízení soud prvního stupně činil kroky za účelem potvrzení, či vyvrácení protiprávního jednání žalovaného, jiné skutečnosti dokazovány nebyly. Uzavřel-li soud prvního stupně, že dotace není nároková, tuto skutečnost věděl od počátku řízení a o případné chybějící příčinné souvislosti soud účastníky neinformoval. V dalším řízení nebyly provedeny nové důkazy a soud prvního stupně zcela otočil a změnil své rozhodnutí, které vydal v předchozím řízení. Žalobce pouze a jen z důvodů na straně soudu neměl důvod uplatnit svou obranu, resp. prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou. Nesprávné bylo i hodnocení svědeckých výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], přestože z e-mailu Ing. [příjmení] z 22. 2. 2018 je zcela zřejmé, že zástupce žalovaného sdělil žalobci, že věc předjednal, resp. že předjednal, že bude povolena změna termínu realizace projektu. Opakované ubezpečení strany žalované o předjednání změny termínu bylo sto způsobit škodu. Díky tomuto ujištění neměl žalobce důvod pospíchat s plněním, došlo k prodloužení projektu o tři měsíce, projekt se přehoupl do roku 2018 a termín realizace nebyl splněn. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním i žalovaný. Jeho odvolání směřovalo do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Namítl, že soud prvního stupně se při rozhodování o náhradě nákladů řízení dopustil pochybení, když žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 033 023 Kč včetně DPH, tedy přiznal náklady, které vznikly po převzetí právního zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení] v souladu s jeho písemným vyčíslením nákladů ze dne 13. 9. 2021. Soud prvního stupně však zcela pominul, že součásti nákladů je i odměna advokáta za úkony právních služeb, které v nadepsaném řízení učinil předchozí zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to přestože žalovaný výslovně zdůraznil, aby o těchto nákladech bylo rozhodnuto dle obsahu spisu. Povinností soudu je rozhodovat o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti, proto navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že budou přiznány i náklady řízení, které žalovaný vynaložil na předchozí právní zastoupení, tj. náklady za odměnu advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] za pět úkonů právní služby, pět režijních paušálů, celkem částka 245 000 Kč a v tomto smyslu aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobce bude zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 1 329 473,25 Kč, z čehož poskytnuté úkony činí 633 100 Kč, náhrada cestovních výdajů 4 883,68 Kč, náhrada za promeškaný čas 2 400 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 3 900 Kč, DPH z odměny a náhrad 135 299,57 Kč a náhrada soudního poplatku 549, 890 Kč.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním z 6. 12. 2021. Argument žalobce, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepředvídatelné, je zcela lichý. Nalézací soud postupoval přesně v intencích zrušovacího usnesení a výsledný zamítavý rozsudek nemohl být pro žalobce překvapivý. V průběhu řízení byla zkoumána otázka příčinné souvislosti a k této otázce se vyjadřoval i žalobce. Není sporu o tom, že žalobce zastoupen v soudním řízení advokátem věděl, že právě neexistence příčinné souvislosti může být hlavním důvodem jeho neúspěchu v soudním řízení. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je věcně správný, žalobcem tvrzená škoda nevznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, ale v příčinné souvislosti s jednáním třetí strany, a to dodavatele technologií. Škoda ve výši 2 803 920 nevznikla, neboť dotace je dotací nenárokovou, i z toho důvodu nemohlo nevyplacení dotace zapříčinit zmenšení majetku žalobce. Žalobce sám změnil projekt a v žádosti o úpravu podnikatelského úvěru ze dne 21. 2. 2017 uvedl, že důvodem změny je změna požadavku trhu, která si vynutila přizpůsobení strategie podniku tak, aby byl podnik nadále konkurenceschopný a mohl ekonomicky úspěšně fungovat. Pokud jde o škodu ve výši 8 193 875, která vznikla v rozsahu krácení dotace, byla způsobena výhradně nedodržením dotačních podmínek ze strany žalobce, neboť ten nesplnil závazný indikátor 24301. Za jednání třetích osob žalovaný nemůže nést odpovědnost, jakákoliv teoretická příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody byla přerušena nejpozději ve chvíli, kdy došlo ke změně projektu žalobce s ohledem na dlouhé trvání schvalovacího procesu ze strany poskytovatele dotace a navazující situaci na trhu, tedy nezávisle na jednání žalovaného. Mezi vznikem škody ve výši 8 193 875 a protiprávním jednáním žalovaného, který pochybil při sepsání žádosti o dotaci, není dána příčinná souvislost, proto žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. potvrzen a ve výroku II. změněn tak, že žalovanému bude přiznáno i právo na náhradu nákladů řízení za jeho zastoupení předchozím advokátem.

5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a podmínky po vyhovění odvolání alespoň zčásti ve výroku II. rozsudku.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2019 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 10 997 796 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobci vznikla porušením povinnosti žalovaným ze smlouvy o poradenství ze 4. 1. 2016, kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce činnosti vedoucí v k získání dotace na modernizaci výrobních technologií a učinit všechny úkony administrativní a kontrolní s tím spojené. Porušení povinnosti spočívalo v tom, že žalovaný nesprávně vyplnil žádost o dotaci, když požádal o menší částku (namísto částky 31 422 276 Kč požádal o částku 23 411 074 Kč), takže dotace schválená ve výši 35 % nebyla 10 977 796 Kč, nýbrž pouze 8 193 875 Kč Ani takto schválená dotace však nebyla žalobci vyplacena, resp. byla krácena na nulu, neboť v důsledku toho, že žalobce neobdržel dotaci o 2 803 520 Kč vyšší, musel změnit projekt, který prošel dalším schvalovacím řízením, tedy došlo k prodlevě a v důsledku toho nemohl být projekt realizován v určeném termínu do 31. 12. 2017, ale byl dokončen až v únoru 2018. Žádosti o prodloužení byly zamítnuty, přestože žalovaný mylně informoval žalobce o tom, že termín bude možno prodloužit.

7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Nerozporoval, že v žádosti o dotaci udělal chybu, avšak namítal, že za škodu neodpovídá, když absentuje příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením povinnosti řádně podat žádost, neboť důvodem nedodržení termínu byla skutečnost, že dodavatel technologie pro havárii nedodal žalobci stroje ve smluvené lhůtě, a tak nebyl splněn indikátor 24301.

8. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodoval a rozsudkem z 20. února 2020 žalovaného v plném rozsahu zavázal. K včasnému odvolání žalovaného byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení, když zdejší soud vyslovil závazný právní názor, že je-li více možných příčin škody, je třeba zjistit, která příčina je pro následek rozhodující.

9. V dalším řízení žalobce setrval na svých tvrzeních a k poučení soudu na doplnění tvrzení uvedl, že porušením povinnosti je nejen nesprávné vyplnění žádosti o dotaci, ale i mylná informace o možnosti změny termínu realizace projektu. Žalovaný rozšířil svoji argumentaci o tvrzení, že doba hodnocení původního projektu byla neobvykle dlouhá, měnily se požadavky trhu, které si vyžadovaly změny a dál se bránil i tím, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s nedodáním technologie dodavatelem žalobce. Soud provedl opakovaně listinné důkazy, vyslechl svědky ing. [příjmení] a [jméno] [příjmení] a rozhodl, jak shora uvedeno.

10. Závěr soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena dne 4. 1. 2016 Smlouva o poradenství, na jejímž základě se žalovaný zavázal provést pro žalobce činnosti k získání dotace na modernizaci výrobních technologií, je správný a nebyl účastníky rozporován. Nesporná byla i skutečnost, že žalovaný nesprávně vyplnil žádost o dotaci, když v rozporu s požadavky žalobce jeho jménem požádal o dotaci ve výši 23 411 074 Kč namísto správné částky 31 422 276 Kč.

11. Přisvědčit je třeba i závěru, že škoda ve výši 2 803 920 Kč nevznikla, neboť se jedná o dotaci nenárokovou ve smyslu ust. § 14 zákona č. 218/2000 Sb. a nelze zásadně dovodit, že pokud byla poskytnuta dotace z částky 23 411 074 Kč ve výši 35 %, že tatáž dotace by byla schválena z rozdílu mezi částkou 31 422 276 Kč a částkou 23 411 074 Kč. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že samotným rozhodnutím o poskytnutí dotace nevzniká nárok na její proplacení. Doba vzniku majetkového nároku je vázána na termín pro dokončení schváleného projektu, neboť k tomuto datu se posuzuje splnění dotačních podmínek.

12. Za správný je třeba hodnotit i závěr, že žalobci vznikla tvrzená škoda ve výši 8 193 875 Kč, když dotace byla schválena a nebyla vyplacena z důvodu jejího krácení na nulu. Tato škoda však není v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaným vyplnit řádně žádost o dotaci či z důvodu stvrzenou mylnou informací o možnosti prodloužení termínu, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že dodavatel žalobce měl technologii na modernizaci dodat ve lhůtě do 31. 12. 2017 a s ohledem na havárii, resp. výpadek elektrické energie svoji povinnost ze závazkového vztahu nesplnil. Pokud se žalobce dovolával toho, že příčinná souvislost je dána, nelze přehlédnout listinné důkazy v řízení provedené, zejména pak dopis z 21. 2. 2017, žalobce zdůvodňuje, že od uzavření smlouvy zaznamenal textilní průmysl řadu výrazných změn a nové technologie, potřeby a požadavky trhu si vynutily přizpůsobení strategie podniků, proto je nutné přehodnotit investice z hlediska jejich aktuálnosti a na základě toho žádal žalobce o úpravu podnikatelského záměru. Uvedený dopis zcela vyvrací argumentaci žalobce, že důvodem změny projektu byla skutečnost, že dotace mu byla poskytnuta nebo byla schválena o 2 803 970 Kč méně. Přestože změna projektu byla nadále schválena, z časového sledu události je zřejmé, že žalovaný kontrahoval dodávku technologie až po schválené změně, a pokud jeho dodavatel se zavázal dodat stroje do 31. 12. 2017, tuto povinnost nesplnil, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že se jednalo o prvotní příčinu vzniklé škody ve formě nevyplacení, resp. krácení dotace. Mezi porušením povinnosti žalované ze smlouvy o poradenství a vzniklou škodou tak není dána příčinná souvislost jako jeden ze základních předpokladů k odpovědnosti za škodu.

13. Rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku I. věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil a v podrobnostech na toto rozhodnutí odkazuje.

14. Oproti uvedenému však nejsou správné závěry soudu prvního stupně, pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení žalovanému. Z obsahu spisu je zcela zřejmé, že v průběhu řízení došlo na straně žalované ke změně právního zastoupení a žalovaný uplatnil náhradu nákladů řízení i za zastoupení advokátem předchozím (v souladu s obsahem spisu), soud prvního stupně tuto skutečnost nereflektoval. Jeho postup není správný. Žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil, proto soud prvního stupně pochybil, když mu nepřiznal náhradu nákladů na odměnu předchozího právního zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], který učinil v řízení 3 úkony (vyjádření dne 11. 9. 2019, účast na jednání dne 5. 12. 2019 a 20. 2. 2020), spolu s režijními paušály a DPH činí tato odměna 177 870 Kč. Žalovanému nebyla přiznána požadovaná odměna za úkon převzetí a přípravu zastoupení, kterou lze v řízení účtovat pouze jednou a byla již zahrnuta do nákladů řízení přiznaných advokátu JUDr. [příjmení], a za úkon právní služby nahlížení do spisu, když tvrzený úkon prokázán nebyl. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 210 893 a v tomto smyslu byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 o. s. ř. změněn.

15. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 48 700 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, včetně DPH činí náklady odvolacího řízení 118 580 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalovaného.