25 CO 147/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení částky 12 524 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově, č. j. 16 C 61/2023-24, ze dne 14. 4. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II., mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 22. 6. 2022 do 28. 3. 2023, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů částku 4 825 Kč, a to rovněž do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému ve výroku I. zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 3. 2023 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu co do částky 4 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 22. 6. 2022 do 28. 3. 2023 a výrokem III. zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobci ve výši částky 475 Kč. Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy číslo ze dne 24. 5. 2022, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný byl povinen dluh vrátit do 21. 6. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částky 2 988 Kč. Krom uvedeného nároku žalobce požadoval také úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 22. 6. 2022 do 30. 12. 2022 v celkové výši 1 536 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť poplatek za poskytnutí úvěru činí 37,35 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti jeden měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 448,20 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru. Žalobce měl tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení, které počalo svůj běh až po doručení výzvy k plnění. Žalobci nebylo přiznáno právo na zaplacení poplatku, smluvní pokuty a zbytku požadovaného úroku z prodlení.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku namítl, že poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru i přiměřený zisk pro žalobce. Přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, se zřetelem i k rizikovosti poskytovaného úvěru. Žalobce poskytuje tzv. mikroúvěry, tedy úvěry v relativně nízkých částkách s krátkou dobou splatnosti, s poskytnutím úvěru jsou ale spojeny náklady na jeho administraci a současně musí být žalobci zajištěn určitý zisk. V rámci segmentu tzv. mikropůjček byl poplatek požadovaný žalobcem zcela přiměřený. Dohoda o smluvní pokutě byla rovněž uzavřena platně, smluvní pokuta nedosahovala nepřiměřené výše a nebyla v rozporu s dobrými mravy.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.

4. Odvolací soud považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nemravnost ujednání o výši úroků ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Při posuzování souladu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání s dobrými mravy nelze odhlédnout od charakteru smluvního vztahu, který se promítá i do obsahu dohody stran o vzájemných právech a povinnostech. Jde o tzv. mikroúvěr, při němž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v bagatelní výši, a to na velmi krátkou dobu. S poskytnutím půjčky byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výší odpovídal cca 37 % poskytnuté částky.

5. Ačkoli nelze pochybovat o tom, že uvedený poplatek zčásti plní i funkci odměny za poskytnutí úvěru, nejde o jeho jedinou funkci a náplň. S poskytnutím úvěru jsou vždy, bez ohledu na výši zapůjčené částky i na dobu jejího vrácení, spojeny určité administrativní náklady, které jsou v daném případě také kryty požadovaným poplatkem. Tyto náklady účtují dlužníkům nejen nebankovní poskytovatelé úvěrů, ale i banky, a jde o obvyklou součást závazku z úvěrového smluvního vztahu.

6. Na poplatek v posuzované věci tedy nelze pohlížet pouze jako na skrytý úrok, a již z tohoto důvodu je problematické jej srovnávat s úrokovou mírou v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toto porovnání je dále nepřípadné i z toho důvodu, že banky půjčky tohoto charakteru v podstatě neposkytují. Ani přepočítání poplatku na roční úrokovou sazbu nelze v případě tzv. mikropůjčky považovat za vhodný postup, protože poplatek tu nezahrnuje úrok běžící po smluvně stanovenou dobu, ale jednorázovou platbu, a nelze jej tedy porovnávat s obvyklými úrokovými sazbami. Navíc velmi krátká doba, na kterou byly úvěrové prostředky poskytnuty, výrazně zkresluje výši RPSN i výši roční úrokové míry.

7. Za významnou považuje odvolací soud i skutečnost, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, při níž žalovaný sám vyhledal žalobcovy služby a požádal o poskytnutí úvěru tímto způsobem. Nešlo tedy o poskytnutí úvěru při osobním jednání, které by mohlo případně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele. Na posuzovaný vztah je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr, což ostatně žalobce promítl v žalobě i do požadavku na smluvní pokutu, kterou nárokoval pouze do výše jedné poloviny jistiny, ale nelze ani opominout vyšší rizikovost, která je s tímto druhem úvěru obvykle spojena.

8. S přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu dospěl odvolací soud k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele. Rovněž výše smluvní pokuty 0,1 % denně byla v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Odvolací soud tedy na základě odlišného právního názoru na platnost smlouvy změnil podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci právo na zaplacení požadovaného poplatku i smluvní pokuty.

10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují soudní poplatek ze žaloby 800 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby v řízení před soudem prvního stupně po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a DPH 252 Kč, dále soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, náklady právního zastoupení jeden úkon právní služby za řízení před odvolacím soudem 1 000 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 273 Kč, tedy celkem 4 825 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.