25 CO 149/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: žalovaným: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 32 605,34 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever, č. j. 25 C 332/2018-108, ze dne 8. 9. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 605,34 Kč s úroky a úroky z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 16 100,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o [anonymizována tři slova], uzavřenou dne 14. 2. 2011 s tím, že na základě této smlouvy byl pro žalovanou veden běžný účet č. [bankovní účet]. Mezi účastníky následně došlo k uzavření smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu na základě žádosti žalované ze dne 11. 6. 2014 a žalované bylo umožněno přečerpat účet do výše úvěrového limitu 33 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalobkyně po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 29. 11. 2017, kdy žalovaná dlužila celkem částku 33 242,34 Kč sestávající z jistiny 32 605,34 Kč, dlužného smluvního úroku 496,42 Kč a dlužného úroku z prodlení 140,58 Kč. Po zesplatnění dlužná částka narůstala o běžný úrok a úrok z prodlení, kdy ke dni 26. 8. 2018 dlužila žalovaná celkem částku 39 589,44 Kč, a to dlužnou jistinu 32 605,34 Kč, kapitalizovaný běžný úrok 5 118,22 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 865,88 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v souvislosti s pátráním po jejím pobytu bylo zjištěno, že je v zahraničí a byl jí usnesením z 29. 10. 2019 ustanoven opatrovník, s nímž bylo jednáno v řízení. Opatrovník namítal, že není zřejmé, kdy a jaké částky žalovaná v rámci úvěrového limitu čerpala a zda jej hradila. Pokud jde o listiny žalobkyní předložené, pak zde je sice uvedeno číslo občanského průkazu i podpisy žalované, avšak opatrovník si není jist, že se jedná o podpis žalované. Soud dále odkázal na usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. 12. 2020 a na důkazy v řízení provedené. Uvedl, že po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že z listin, a to především ze smlouvy o [anonymizována tři slova] ze dne 14. 2. 2011 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu a tento byl veden dále na základě smlouvy o [anonymizována tři slova] ze dne 6. 4. 2016, která nahradila smlouvu o účtu ze dne 14. 2. 2011. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 6. 2014, smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu z téhož dne ve spojení s historií účtu povoleného přečerpání pak bylo zjištěno, že žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 33 000 Kč formou zvláštního úvěrového účtu č. [bankovní účet] s tím, že ten může být čerpán od 11. 6. 2014, kdy žalovaná se zavázala platit úrok ve výši 18,9 % p. a. z vyčerpané částky. Smlouva o úvěru obsahuje také údaje o ověření totožnosti žalované pracovníkem banky, a to dle [číslo obč. průkazu]. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalované, vypověděla, že jí není známo, zda dcera využívala bezhotovostní platby ani kde měla běžný účet. Uvedla dále, že dcera jí o dluzích ani o osobních záležitostech nic nesděluje a neví ani, jak se dcera podepisuje. Ze sdělení [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalované byl vydán [číslo obč. průkazu] již dne 13. 1. 2014, tedy před uzavřením smluv mezi účastníky. Tento doklad žalovaná odevzdala dne 9. 1. 2017, kdy ukončila pobyt na území ČR. Nebylo zjištěno, že by v minulosti byl žalované občanský průkaz odcizen. Z historie účtu [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná naposledy vyrovnala svůj dluh dne 30. 4. 2017, následně však čerpala úvěr, a to naposledy dne 31. 10. 2017 částku 521,15 Kč. Z výzvy žalobkyně ze dne 7. 9. 2017 pak bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splnění podmínek pro povolené přečerpání tak, aby každý měsíc na svém účtu zajistila kreditní obrat minimálně ve výši 50 % limitu povoleného přečerpání. Výzvou ze dne 2. 10. 2018 zástupce žalobkyně oznámil žalované, že z důvodu neplnění závazků ze smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu bylo přistoupeno k zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2018 a žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 39 589,44 Kč se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně. Soud měl tedy za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o vedení běžného účtu podle § 708 a násl. obchodního zákoníku, kdy tato smlouvy byla nahrazena smlouvou o účtu ze dne 6. 4. 2016, uzavřenou dle § 2662 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně pak na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2016 poskytla žalované úvěr. Žalovaná porušila své povinnosti založené těmito smlouvami, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Námitka opatrovníka o nedostatku podpisu žalované na uvedených smlouvách byla provedenými důkazy vyvrácena. Uplatněný nárok je tedy po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni žalovanou částku ve výši jistiny 32 605,34 Kč a dále kapitalizované smluvní úroky, kapitalizované zákonné úroky z prodlení a běžící úroky a úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznány úspěšné žalobkyni.

2. Proti rozsudku podala žalovaná zastoupená opatrovníkem odvolání. V odvolání je uvedeno, že toto je podáváno z opatrnosti, neboť s ohledem na neznámý pobyt žalované není možno zjistit její stanovisko k napadenému rozsudku. Žalovaná se domnívá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem. Poukazuje na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu, v němž bylo uvedeno, že se neztotožňuje s tím, že by ve věci byla účinně vznesena námitka nedostatku podpisu žalované na listinách, kdy tato námitka nepřísluší opatrovníkovi, ale výhradně osobě, které se konkrétní námitka týká. Okresní soud Plzeň-sever se v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil s argumentací odvolacího soudu a na jeho vyjádření odkázal. S tím však žalovaná, resp. ustanovený opatrovník nesouhlasí. Přijetí takového závěru by de facto znamenalo, že institut opatrovníka neplní úlohu tomuto danou záměrem zákonodárců. Pokud by opatrovník nemohl plně převzít veškerá práva osoby, které je jako opatrovník ustanoven, pak by to znamenalo, že není schopen v plném rozsahu a řádně plnit svoji funkci. Dle názoru žalované by měl mít opatrovník zcela logicky právo činit veškeré úkony, které mohla činit sama žalovaná. Pokud je opatrovník ustanoven žalované jako osobě neznámého pobytu, pak nemůže získat od žalované jakékoliv stanovisko, vyjádření či pokyn. Tedy musí činit takové kroky, které dle jeho odborných znalostí a zkušeností mohla činit sama žalovaná. Námitka nedostatku podpisu žalované je jistě jedna z možností, kterou opatrovník musí před soudem uplatnit. Pokud se s touto námitkou žalobce nevypořádal, pak nemůže být dáváno k tíži žalované, že důkazní břemeno je v tomto případě na její straně. Žalobce mohl v průběhu řízení k prokázání svých tvrzení navrhnout např. výslech osoby, která má v náplni práce uzavírat s klienty dané typy smluv, jež by osvětlila metodiku ověřování podpisu klientů, což neučinil. Žalovaná se navíc ani nemůže dostat k informacím, zda žalobce někdy svého postavení zneužil, jaké má tento postupy či zda někdo někdy zneužil její osobní doklad. Pokud by byl doklad následně vrácen, žalovaná by touto informací nedisponovala. Má tedy za to, že námitka vznesená opatrovníkem ohledně nedostatku podpisu byla vznesena účinně a žalobce neunesl své důkazní břemeno. Navrhuje změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, kdy účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem.

4. Odvolací soud má skutkové a právní závěry učiněné soudem prvního stupně tak, jak vyplývají z odůvodnění napadeného rozsudku, za věcně správné a ve stručnosti na odůvodnění rozsudku odkazuje.

5. Pokud pak jde o námitky žalované uplatněné v podaném odvolání, odvolací soud především poukazuje na skutečnost, že v řízení nebyla zjištěna ani jediná indicie, z níž by bylo možno usuzovat na skutečnost, že by snad v řízení předložené listiny, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky, tj. smlouva o [anonymizována tři slova] ze dne 14. 2. 2011 či smlouva o [anonymizována tři slova] ze dne 6. 4. 2016, na základě kterých vedla žalobkyně pro žalovanou tzv. běžný účet, a zejména smlouva o úvěru formou povoleného přečerpání účtu, uzavřená dne 11. 6. 2014, nebyly žalovanou řádně podepsány.

6. Z obsahu vyjádření opatrovníka žalované učiněných v průběhu řízení a následně i v podaném odvolání je zcela evidentní, že se jedná o námitku, kterou nutno posuzovat jako námitku naprosto účelovou. Nemá žádný racionální základ. Její základ tkví v podstatě pouze v tom, že jak opatrovník sám uvádí v úvodu svého odvolání, je podávána„ z opatrnosti“.

7. Odvolací soud sice nezpochybňuje skutečnost, že opatrovník je oprávněn činit všechny úkony, které by mohla činit žalovaná, je však třeba i přihlížet k okolnostem, za kterých je ta či ona námitka činěna. Navíc i v případě, že by uvedenou námitku nedostatku podpisu vznášela sama žalovaná, nepochybně by bylo třeba, aby byla tato námitka doprovozena ještě dalšími tvrzeními, z nichž by mohla její oprávněnost vyplývat, a to i přesto, že je u tzv. soukromých listin důkazní břemeno ohledně jejich pravosti a správnosti na straně té osoby, která se jejich obsahu dovolává, tedy v našem případě žalobkyně. Toto důkazní břemeno nastupuje však v situaci, kdy jde o námitku, jež má racionální základ, tedy nikoliv v případě, že jde zcela evidentně o námitku jen účelovou. V projednávané věci opatrovník žalované sice uplatňuje námitku nedostatku podpisu žalované na předmětných listinách, avšak uplatňuje ji za stavu, kdy je žalovaná neznámého pobytu, opatrovník žalované tedy nezná její stanovisko, navíc pokud ji opatrovník uplatnil v prvním řízení před soudem prvního stupně, pak ji formuloval nikoliv kategoricky, ale pouze tak, že si není jist, že se jedná o podpis [jméno] [příjmení].

8. Odvolací soud zdůrazňuje, že i pokud by byla námitka žalované ohledně nedostatku jejího podpisu na předmětných listinách dokazujících skutečnost, že uzavřela se žalobkyní smlouvy o vedení běžného účtu a následně smlouvu o povoleném přečerpání tohoto běžného účtu, vznesena samotnou žalovanou, pak žalobkyně v řízení unáší důkazní břemeno o tom, že skutečně bylo jednáno se žalovanou, tedy [jméno] [příjmení], dříve vystupující pod příjmením [příjmení]. Soud prvního stupně doplnil dokazování o sdělení [stát. instituce] ze dne 8. 6. 2021, z něhož zcela jednoznačně vyplývá, že paní [jméno] [příjmení] v minulosti disponovala občanským průkazem shodného čísla, jak je uvedeno na smlouvě ze dne 11. 6. 2014 (smlouva o úvěru formou povoleného přečerpání účtu), kdy z uvedené smlouvy jednoznačně vyplývá, že pracovník banky ing. [jméno] [příjmení] ověřil občanský průkaz klienty [jméno] [příjmení], která před ním smlouvu podepsala, a zároveň ze sdělení [stát. instituce] vyplývá, že uvedený [číslo obč. průkazu], vydaný dne 13. 1. 2014 [stát. instituce] nebyl ohlášen v minulosti nikdy jako odcizený.

9. Z uvedeného nutno jednoznačně uzavřít že za stavu, kdy k námitce opatrovníka nutno přistupovat jako k námitce účelové, nemající oporu v žádné relevantní skutečnosti, a zároveň lze mít za prokázané, že žalovaná smlouvu se žalobkyní uzavírala (tedy smlouvu podepsala), prokazujíc se občanským průkazem, jehož číslo je shodné s číslem občanského průkazu, který jí byl vydán k tomu příslušným správním orgánem za stavu, kdy nebyl tento občanský průkaz nikdy ohlášen jako odcizený, osobou v bance jednající a smlouvu o povoleném přečerpání běžného účtu podepisující byla skutečně sama žalovaná. Stěží možno předpokládat, že by příslušní pracovníci banky uvedli do smlouvy právě číslo občanského průkazu, jež byl prokazatelně vydán žalované, bez toho, že by jim byl samotnou žalovanou k prokázání její totožnosti předložen.

10. Odvolací soud námitku žalované uplatněné v podaném odvolání spočívající v tvrzení o tom, že se nemůže dostat k informacím, zda žalobce někdy svého postavení zneužil, jaké má postupy či zda někdo zneužil její osobní doklad spolu s tvrzením o tom, že pokud by byl doklad následně vrácen, žalovaná by touto informací ani nedisponovala, pokládá za naprosto spekulativní, tedy námitku, jíž se není namístě zabývat.

11. Odvolací soud proto neshledává námitky žalované uplatněné v podaném odvolání důvodnými.

12. Napadený rozsudek byl proto dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení.

13. O náhradě odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tato by příslušela úspěšné žalobkyni, avšak té v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

14. O odměně ustanoveného opatrovníka pak rozhodne soud prvního stupně po nabytí právní moci tohoto rozsudku.