25 CO 152/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové, soudkyně Mgr. Miroslavy Jarošové a soudce Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa o 94 691,61 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 6. 2023, č. j. 15 C 315/2022-54,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 4. 4. 2019 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Žalobkyně na základě shora citované smlouvy měla poskytnout žalované úvěr pro podnikatele s pravidelnými splátkami do výše úvěrového limitu 150 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 8,90 % ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Dle žalobkyně žalovaná úvěr čerpala v plné výši (150 000 Kč), avšak splátky úvěru nehradila řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě jeho neuhrazené části v částce 94 691,60 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že toto tvrzení nelze mít za prokázané, neboť listiny nazvané„ historie úvěrového účtu číslo“ a„ historie úvěrového účtu právnická osoba“ byly žalobcovými interními záznamy a měly jen hodnotu tvrzení, nikoli váhu důkazu. Žalobkyně se nezúčastnila nařízeného ústního jednání a nemohla tedy být poučena soudem prvního stupně podle ust. § 118a o. s. ř., a proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání odkázala na žalobu, v níž konkrétně a podrobně specifikovala skutečnosti významné pro rozhodnutí a označila důkazy k prokázání nároku, z nichž jednoznačně vyplývá její právo na zaplacení dluhu. Z předložených listin je jasně patrné, že poskytla žalované k její žádosti úvěr s úvěrovým limitem ve výši 150 000 Kč, a zároveň že jej žalovaná v plné výši čerpala, přičemž tento řádně a včas nehradila. Tyto skutečnosti jednoznačně plynou z předložených listinných důkazů, v nichž je označeno čerpání peněžních prostředků, a to včetně dlužné jistiny, dlužných úroků a dlužných úroků z prodlení. S odkazem na ust. § 13 občanského zákoníku žalobkyně dále uvedla, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu jejího legitimního očekávání, že rozhodovací praxe i v její věci setrvá na závěrech, které již předtím učinila.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval odvolací jednání podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a na základě nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu vymezeném důkazními návrhy stran, řízení nezatížil žádnou procesní vadou, nepochybil při vytváření skutkových závěrů ani při jejich právním hodnocení. Správně také posoudil rozložení důkazního břemene v dané věci a zaujal i správné stanovisko k tomu, jakým žalobkyně splnila svoje procesní povinnosti.

5. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky a který existenci těchto skutečností také tvrdí. Dojde-li soud k závěru, že účastník svoje důkazní břemeno neunáší, je povinen tomuto účastníkovi poskytnout procesní poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., jinak nemůže z uvedeného důvodu přistoupit k zamítnutí žaloby. Pokud se ovšem účastník z vlastní vůle zbaví možnosti být soudem poučen podle ust. § 118a o. s. ř. tím, že se jednání nezúčastní, pak je na jeho procesní odpovědnosti, že ve sporu pro neunesení důkazního břemene nebude úspěšný.

6. Žalobkyně svůj nárok doložila smlouvou o úvěru, z níž bylo možné dovodit, že mezi stranami platně vznikl úvěrový vztah, ale tvrzené čerpání úvěru ani jeho částečné vrácení prokázáno nebylo, jak správně shledal soud prvního stupně. Žalobkyně k prokázání těchto skutečností předložila pouze listiny s názvem„ historie úvěrového účtu číslo“ a„ historie úvěrového účtu právnická osoba“, které obsahovaly nikým neautorizovaný a žalované zřejmě nedoručený soubor dat a kódů, z nichž nebylo možno zjistit skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. Tyto listiny zatěžovala nejen jejich nedostatečná srozumitelnost, ale především skutečnost, že nešlo o přímé důkazy o pohybech na účtu, jakými by byly např. výpisy z tohoto účtu doručované protistraně, nýbrž pouze o interní písemnosti bez důkazního významu. K odkazu žalobkyně na ust. § 13 občanského zákoníku a jejím tvrzením, že napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně došlo k porušení zásady legitimního očekávání žalobce, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, pak odvolací soud odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2022 č. j. 25 Co 202/2022-98.

7. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobkyně neunesla svoje důkazní břemeno a žalobu zcela po právu zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.