25 CO 166/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum trvale bytem adresa o 14 654 Kč s příslušenstvím, k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 20. června 2023, č. j. 10 C 163/2023-17,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 654 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na účet jeho zástupkyně anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 5 490,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem uložil žalovanému ve výroku I. zaplatit žalobci částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a napadenými výroky II. a III. zamítl zbylou část žaloby a přiznal žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy číslo uzavřené prostřednictvím internetu dne 24. 5. 2022 Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný byl povinen dluh vrátit do 21. 6. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 386 Kč. Žalobce kromě uvedeného nároku požadoval také úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč od 22. 6. 2022 do 28. 2. 2023 v celkové výši 2 268 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 588 občanského zákoníku, když byl poplatek za sjednání úvěru, který plnil v podstatě funkci úroku, sjednán v nepřiměřené výši. Jednalo se o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, úrok byl přesto sjednán několikanásobně vyšší než obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s délkou fixace do jednoho roku. Uzavřená smlouva byla ve vztahu k žalovanému výrazně nevýhodná a zjevně se příčila dobrým mravům. Žalobce měl tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající jistině spolu se zákonným úrokem z prodlení, ale nikoli nárok na poplatek a smluvní pokutu.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku namítl, že poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru i přiměřený zisk pro žalobce. Přiměřenost sjednaného úroku nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, se zřetelem i k rizikovosti poskytovaného úvěru. Žalobce poskytuje tzv. mikroúvěry, tedy úvěry v relativně nízkých částkách s krátkou dobou splatnosti, s poskytnutím úvěru jsou ale spojeny náklady na jeho administraci a současně musí být žalobci zajištěn určitý zisk. V rámci segmentu tzv. mikropůjček byl poplatek požadovaný žalobcem zcela přiměřený. Dohoda o smluvní pokutě byla rovněž uzavřena platně, smluvní pokuta nedosahovala nepřiměřené výše a nebyla v rozporu s dobrými mravy.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.

4. Odvolací soud považoval za nesprávný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nemravnost ujednání o výši úroků ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Při posuzování souladu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání s dobrými mravy nelze odhlédnout od charakteru daného smluvního vztahu, který se promítá i do obsahu dohody stran o vzájemných právech a povinnostech. Jde o tzv. mikroúvěr, při němž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v bagatelní výši, a to na velmi krátkou dobu. S poskytnutím půjčky byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výší odpovídal cca 37 % poskytnuté částky.

5. Jakkoli lze souhlasit s tím, že uvedený poplatek plní do určité míry i funkci odměny za poskytnutí úvěru, nejde o jeho funkci a náplň jedinou. S poskytnutím úvěru jsou vždy, bez ohledu na výši zapůjčené částky i na lhůtu pro její vrácení, spojeny určité administrativní náklady, které jsou v daném případě kryty požadovaným poplatkem. Tyto náklady účtují dlužníkům nejen nebankovní poskytovatelé úvěrů, ale i banky, a jde o obvyklou součást závazku z úvěrového smluvního vztahu.

6. Na poplatek v posuzované věci tedy nelze pohlížet pouze jako na skrytý úrok, a již z tohoto důvodu je problematické jej srovnávat s úrokovou mírou v době uzavření smlouvy obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toto porovnání je dále nepřípadné i z toho důvodu, že banky půjčky tohoto charakteru v podstatě neposkytují. Ani přepočítání poplatku na roční úrokovou sazbu nelze v případě tzv. mikropůjčky považovat za vhodný postup, protože poplatek tu nezahrnuje úrok běžící po smluvně stanovenou dobu, ale jednorázovou odměnu, a nelze jej tedy porovnávat s obvyklými úrokovými sazbami. Navíc velmi krátká doba, na kterou byly úvěrové prostředky poskytnuty, výrazně zkresluje výši RPSN i výši roční úrokové míry.

7. Za významnou považuje odvolací soud i skutečnost, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, při níž žalovaný sám vyhledal žalobcovy služby a požádal o poskytnutí úvěru tímto způsobem. Nešlo tedy o poskytnutí úvěru při osobním jednání, které by mohlo případně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele. Na posuzovaný vztah je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr, ale nelze ani opominout vyšší rizikovost, která je s tímto druhem úvěru obvykle spojena.

8. S přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu dospěl odvolací soud k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele. Rovněž výše smluvní pokuty 0,1 % denně byla v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Odvolací soud tedy na základě odlišného právního názoru na platnost smlouvy změnil podle ustanovení § 220 o. s. ř. napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci právo na zaplacení požadovaného poplatku i smluvní pokuty.

10. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 2 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují soudní poplatek ze žaloby 800 Kč, soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč, dva a půl úkonu právní služby v řízení před soudem prvního stupně po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon právní služby v řízení před odvolacím soudem za 1 700 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 640,50 Kč, tedy celkem 5 490,50 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.