25 CO 191/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti; žalovanému: ; příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení částky 6 893,92 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Sokolově, č. j. 44 C 9/2023-22, ze dne 6. 9. 2023

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Sokolově, č. j. 44 C 9/2023-15, ze dne 23. 5. 2023 se ve výroku I. opravuje a zní takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na opravu rozsudku tohoto soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. 44 C 9/2023-15, a to doplněním slov„ se zákonným úrokem z prodlení ve výši“ a„ 8,25 %“ doplněním„ ve výši“. Nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení o opravě. V odůvodnění usnesení uvedl, že byl vydán rozsudek, v němž bylo uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč s 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří od právní moci rozsudku, kdy z odůvodnění vyplývá, že mj. byl přiznán úrok z prodlení 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022. Žalobce navrhl opravu rozhodnutí tak, že výrok bude znít: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Že se jedná o úroky, bylo vysvětleno v odůvodnění rozsudku s tím, že jako se zpravidla ve výroku neuvádí právní posouzení pevné částky i pro úroky vymezené sazbou, počátkem a koncem běhu a částkami, z nichž se počítají, obdobně platí, že by neměly být právně hodnoceny ve smyslu, zda jde o úrok smluvní, zákonný, z prodlení, a že to má být obsahem odůvodnění. Má za to, že pro vykonatelnost je takové vymezení dostatečně určité. Výrok by měl být v zájmu jasného stanovení povinnosti co nejstručnější, proto v něm nebyla uvedena ani zbytečná slova„ ve výši“, když tyto náležitosti nejsou právním předpisem uloženy. Soud je vázán žalobou ve vymezení předmětu řízení, nikoliv v její formulaci, tedy rozsudek neobsahuje zjevné nesprávnosti.

2. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. V odvolání namítá, že s právním názorem soudu prvního stupně uvedeném v odůvodnění napadeného usnesení nesouhlasí, kdy zejména nesouhlasí s tím, že jako se zpravidla ve výroku neuvádí právní posouzení pevné částky (např. zápůjčka, úvěr, kupní cena, smluvní pokuta, příp. i úroky) i pro úroky vymezené sazbou, počátkem a koncem běhu, částkami, z nichž se počítají, obdobně platí, že by neměly být právně hodnoceny ve smyslu, zda jde o úrok smluvní, zákonný, z prodlení; to má být obsahem odůvodnění. Žalobce souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že výrok rozhodnutí by měl být co nejstručnější, avšak má za to, že by měl být rovněž úplný, určitý a vykonatelný. Neuvedení specifikace nároku žalobce (zda se jedná o úrok či úrok z prodlení) činí dle názoru žalobce výrok rozsudku neurčitým, neúplným, a tudíž nevykonatelným. Navrhuje změnu napadeného usnesení.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání.

4. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhá zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 13. 12. 2019. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal smlouvou tyto zaplatit právnímu předchůdci spolu s poplatkem ve výši 5 746 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 172 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 3 574 Kč a pojistné. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední uhradil dne 22. 12. 2019. Žalobce se v řízení domáhal dlužné jistiny ve výši 6 893,92 Kč, dlužného poplatku 5 602,08 Kč a dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 2 064,21 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 457,30 Kč, úroky ve výši 26,10 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 893,92 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Soud prvního stupně o věci rozhodl bez nařízení jednání tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 13 318,45 Kč s 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o 2 699,06 Kč s 1,75 % ročně z 5 858 Kč, 26,1 % ročně z 6 893,92 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení 1 226 Kč (výrok III.), vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku 400 Kč (výrok IV.). Žalobce podáním ze dne 14. 6. 2023 navrhl opravu rozsudku, kdy má za to, že došlo k administrativní chybě spočívající v řádné specifikaci zákonného úroku z prodlení, když ve výroku I. rozhodnutí není specifikováno, o jaký konkrétní úrok se jedná. Navrhl opravu výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že nebude-li tomuto návrhu vyhověno, podává odvolání proti uvedenému výroku v části týkající se specifikace zákonného úroku z prodlení. Soud prvního stupně o návrhu na opravu rozhodl, jak shora uvedeno.

5. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemá odvolací soud za správné, a se závěry vyjádřenými v odůvodnění napadeného usnesení se nemůže ztotožnit. Odvolací soud se naprosto neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně o tom, že je zcela nadbytečné ve výroku rozsudku uvádět slovo„ úroky“ a slovo„ ve výši“. Soud prvního stupně nerespektoval petit žaloby, jak jej žalobce vymezil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Opominul, že tzv. příslušenství pohledávky může spočívat v různých nárocích a že ust. § 513 o. z. jako příslušenství vymezuje nejen úroky, ale také úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Jde zcela evidentně o různé nároky. Není tak možné, aby soud bez dalšího k pohledávce uvedené ve výroku jeho rozhodnutí přičlenil pouze určité procento bez toho, že by označil, o jaké příslušenství se má jednat. K tomu pak odvolací soud poznamenává, že v zásadě nehodnotí, zda by byl napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně řádně vykonatelný s tím, že zejména poukazuje nejen na to, co již uvedeno, tedy na to, že by měl soud prvního stupně přihlížet k tomu, jak žalobce petit formuluje, a ctít jeho znění, pokud není v rozporu s hmotným právem. V dané věci se rovněž i jedná o otázku zažité praxe, tedy by měl být výrok rozsudku nejen v souladu s petitem žaloby, ale rovněž v souladu s tím, jak je o peněžitých pohledávkách běžně soudy v České republice rozhodováno. Znění výroku, tak jak jej vyjádřil soud prvního stupně v uvedeném rozsudku, rozhodně neodpovídá tomu, jak je o peněžitých pohledávkách a jejich úrokovém příslušenství rozhodováno soudy napříč Českou republikou, a to ve všech stupních. Zcela běžně se uvádí jak slovo„ částka“, tak slova„ ve výši“, rovněž pak se běžně označují krom výše procentní míry, rovněž úroková příslušenství podle toho, o jaké z možných příslušenství se jedná, tedy má-li jít o úroky jako úroky, má-li jít o úroky z prodlení jako úroky z prodlení, popř. se v případě úroku z prodlení i běžně uvádí, zda jde o úrok tzv. zákonný či tzv. smluvní. Jde o běžně používané formulace, které přispívají nejenom k tomu, že je rozsudečný výrok srozumitelnější, ale rovněž i odpovídá tomu, co je běžně i žalobami požadováno.

6. Podle ust. § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

7. Z důvodů výše uvedených dospěl odvolací soud k závěru, že předpoklady pro opravu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně jsou dány, a proto za použití ust. § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně a návrhu na opravu výroku I. v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2023 vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. Žalobci sice vznikly náklady spojené s právním zastoupením v části týkající se návrhu na opravu a odvolání proti usnesení, jímž nebylo jeho návrhu vyhověno, nicméně odvolací soud dospívá k závěru, že by bylo v rozporu s dobrými mravy zavázat k těmto nákladům, resp. jejich náhradě žalovaného, který je nikterak nezapříčinil. Rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce je profesionálem v oboru, zabývá se vymáháním pohledávek, které odkupuje od původních věřitelů, tedy by běžně měl být pro tuto činnost profesionálně vybaven.