25 CO 257/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ivany Šímové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: anonymizováno právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení, datum narození bytem adresa o 22 354 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 7. 2022, č. j. 7 C 164/2022-37,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení postoupeného nároku ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právnická osoba dne datum. Věřitel na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v 52 týdenních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč, takže měl věřiteli zaplatit celkem částku 19 554 Kč. Souhrnný poplatek obsahoval úrok 3 103 Kč, poplatek za zpracování žádosti a za péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená smlouva byla neplatná, smluvní text byl vtělen do předtištěného formuláře, jehož obsah žalovaný nemohl ovlivnit, poplatek ve výši 9 554 Kč byl v rozporu s dobrými mravy, a navíc ze smlouvy neplynulo, že by věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného. Proto měl žalobce právo pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutým úvěrem a uhrazenou částkou 1 660 Kč.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti výroku II o zamítnutí části žaloby a výroku III o nákladech řízení namítl, že souhrnný poplatek nezahrnuje jen úrok, ale i další platby. Údaje o výši těchto plateb nebyly na smlouvě předtištěné, byly doplněny ručně, a závisely tedy na vůli žalovaného. Žalovaný smlouvu uzavřel dobrovolně, smlouva obsahovala jen jasné a srozumitelné formulace a obstála i v testu přiměřenosti. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání nebylo podáno důvodně.

4. Žalovaný jako spotřebitel a žalobcův právní předchůdce uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný vrátit shora popsaným způsobem. Odvolací soud souhlasil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že tato smlouva byla uzavřena neplatně pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 588 obč. zák. Šlo o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, který podléhal úpravě zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě byl dohodnut úrok, jehož výši nebylo možno považovat za přijatelnou. Úrok ve výši 56 % ročně významně převyšoval, i s přihlédnutím k možné rizikovosti úvěru, trojnásobek obvyklých úrokových sazeb v danou dobu pro obdobný typ úvěru. Další poplatky byly v podstatě jinou formou úroku, a proto bylo třeba posuzovat odměnu jako celek ve všech jejích částech včetně úroku, který byl rovněž její součástí. Ve spojení s ostatními poplatky se úplata za poskytnutí úvěru v celkové výši téměř blížila poskytnuté jistině, a to při pouhých 52 týdnech splácení. Z hlediska přiměřenosti pak taková odměna nemohla obstát a vytvářela zřetelnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch žalovaného jako spotřebitele.

5. Vzhledem ke zřetelné provázanosti úroku s ostatními poplatky nebylo možno považovat ujednání o úroku za oddělitelnou část smlouvy. Ostatně úrok a jeho výše je pro oba účastníky tohoto smluvního typu základním důvodem pro uzavření smlouvy, pro oba je výše úroku podstatná a celkové náklady spojené s úvěrem jsou rozhodujícím kritériem, které před uzavřením smlouvy zvažují. Úrok tedy nebylo možno posuzovat samostatně bez ostatních složek nákladů, a proto jej nebylo možno považovat ani za oddělitelnou část smlouvy.

6. Odvolací soud nemohl přistoupit na žalobcovu argumentaci o tom, že výše úroku a poplatků byla odvislá od vůle žalovaného. Takovou skutečnost nebylo možno dovodit jen na základě toho, že tyto údaje nebyly na smlouvě předtištěny, ale byly dopsány ručně; naopak se jeví, že uvedené údaje byly doplněny na smluvní formulář ručně, protože předem nebyla známa výše samotného úvěru, od nichž se výše poplatků a kapitalizovaného úroku odvíjela. Ze smlouvy ani z ostatních provedených důkazů neplynulo nic, z čeho by bylo možno dovodit případnou negociaci účastníků smluvního vztahu o výši těchto plateb, a nebylo tu tedy nic, co by podporovalo uvedené odvolatelovo tvrzení.

7. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti posuzované smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z. byl proto zcela správný, a správný byl i jeho závěr o vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 obč. zák. včetně jeho výše. S ohledem na neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy pak zůstalo bez podstatného významu, zda věřitel dostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného.

8. Odvolací soud se shora uvedených důvodů potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se zřetelem k tomu, že úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.