25 CO 293/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Krejsové a soudců JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Michala Reitspiese ve věci žalobce: ; Ing. jméno příjmení – anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 955 900 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 31 C 320/2019-71, ze dne 25. 6. 2020

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 105 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 955 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 133 649,34 Kč (výrok II). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky s tím, že jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli dne 1. 4. 2015 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej stavebního stroje značky [příjmení], typ [číslo] s ve smlouvě uvedeným VIN kódem [anonymizováno] za kupní cenu 955 900 Kč včetně DPH, tato cena byla žalobcem uhrazena žalovanému bezhotovostním převodem. Z šetření Policie ČR bylo zjištěno, že před uzavřením kupní smlouvy byl předmětný stroj předmětem krádeže na území Itálie, byl na něm pozměněn původní VIN kód, což vyplývá ze znaleckého posudku. Stavební stroj tak trpěl právní vadou, neboť žalovaný nebyl vlastníkem, dále pak trpěl vadou dokumentů nutných k jeho užívání, když byl přeražen štítek s [příjmení] kódem a s takto přeraženým VIN kódem bylo vystaveno prohlášení o shodě. Žalobce proto od kupní smlouvy dopisem ze dne 23. 1. 2017 odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny. V rámci trestního řízení byl stavební stroj vrácen [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Žalobce z titulu odstoupení od smlouvy požaduje vrácení kupní ceny, tento nárok mu svědčí ve smyslu ust. § 1110 občanského zákoníku. Žalovaná namítala, že není možné, aby se žalobce domáhal vydání peněz, neboť není známo, zda od odcizení věci neuplynula doba delší než tři roky, také není zřejmé, zda věc byla vydána vlastníkovi, když tyto skutečnosti nejsou prokázány. [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. je pojišťovna a nejedná se zcela jistě o vlastníka stroje. V případě, že by odstoupení bylo platné, pak by žalobce byl povinen vydat předmětný stroj žalované a rovněž by byl povinen vydat bezdůvodné obohacení získané užíváním předmětného stroje. K tomu žalobce uváděl, že od smlouvy odstoupil primárně z důvodu právních vad, prodávající nebyla vlastníkem předmětného stroje, a pak z důvodu faktické vady spočívající v přeražení VIN kódu a z důvodu vady dokumentů. Předmětný stroj byl prokazatelně předmětem krádeže, což bylo v rámci trestního řízení prokázáno. Uvedl dále, že byl zástupcem žalované při jednání o prodeji stroje ujištěn, že prohlášení o shodě obstará tak, že jej vyžádá od výrobce stavebního stroje. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že žalobce se stal vlastníkem stroje, pak by mu i nadále příslušelo právo od kupní smlouvy odstoupit z výše uvedených důvodů. Svoji povinnost vydat stroj splnil vrácením stroje oprávněnému vlastníkovi prostřednictvím Policie ČR. Pokud jde o kupní cenu sníženou o DPH, pak uvedl, že žalovaná je povinna vrátit vše, co obdržela, a otázka vrácení případného DPH je pak otázkou mezi žalobcem a příslušným finančním úřadem. Po provedení důkazů listinami dospěl soud k závěru, že odstoupení žalobce od předmětné kupní smlouvy je důvodné. Bagr byl odcizen na území Itálie dne 26. 9. 2014 a žalobce bagr vydal v rámci trestního řízení nejprve Policii ČR na základě protokolu o vydání věci dne 17. 1. 2017 a následně byl bagr vydán vlastníkovi předmětného stroje, což je prokázáno z usnesení [obec] ČR ze dne 20. 12. 2017. K odstoupení od smlouvy došlo 23. 1. 2017, žalobci svědčí právo na vrácení kupní ceny v souladu s ust. § 1110 zák. č. 89/2012 Sb. a i pro případ, že by na žalobce vlastnické právo ve smyslu ust. § 1109 písm. b) občanského zákoníku přešlo, pak má soud za to, že žalobce od kupní smlouvy v souladu s ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku platně odstoupil. V souladu s ust. § 2004 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. pak došlo ke zrušení závazku mezi účastníky od samého počátku. V rámci trestního řízení bylo zjištěno, že předmětný stroj dne 1. 4. 2015 koupil žalobce od žalované společnosti za kupní cenu 955 900 Kč, kterážto byla dne 2. 4. 2015 žalobcem žalované společnosti uhrazena, a dne 7. 4. 2015 byla žalobci předmětný stroj předán. Zjištěno dále, že žalobce prodal předmětný stroj [právnická osoba] s. r. o., která jej pouze přefakturovala žadateli o dotaci panu [jméno] [příjmení] fakturou ze dne 11. 5. 2015, kdy tyto kupní smlouvy vždy podepisoval a záležitosti vyřizoval Ing. [jméno] [příjmení], kdy došlo k velkému navýšení ceny mezi nákupem stroje [příjmení] od [právnická osoba] s. r. o. a k proplacení stroje [příjmení] od SZIF o 596 530 Kč. S ohledem na listiny obsažené v trestním spise pak byla zpochybněna aktivní legitimace žalobce v daném řízení. Nicméně z dohody o vypořádání ze dne 25. 7. 2019 má soud za prokázané, že mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s. r. o. byla uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy na předmětný stroj, stejně tak jako byla uzavřena dohoda mezi [právnická osoba] s. r. o. a žalobcem rovněž o zrušení kupní smlouvy na předmětný stroj mezi nimi, tím tedy došlo opětovně k nabytí vlastnického práva žalobcem a v důsledku této dohody má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobce. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci celou sjednanou kupní cenu, neboť žalobce má právo na vrácení všeho, co zaplatil. Pokud jde o námitku vrácení stroje, pak soud má za to, že s ohledem na ustálenou judikaturu žalobce svoji povinnost vydat předmětný stroj jako protiplnění žalované společnosti splnil, a to vydáním stroje původnímu vlastníkovi v rámci trestního řízení. Proto soud žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvádí, že je přesvědčena, že v době odstoupení od kupní smlouvy nebyl žalobce vlastníkem stroje, nemohl platně od kupní smlouvy odstoupit. I v případě, že by soud dospěl k opačnému názoru byl s ohledem k ustanovení § 2999 o. z. žalobce povinen vydat žalované náhradu ve výši úplaty za stroj v částce 955 900 Kč. Žalobce však žalované žádnou náhradu ve výši úplaty za stroj nezaplatil, žalovaná proto tímto započítává oproti své pohledávce za žalobcem spočívající v zaplacení náhrady ve výši úplaty za stroj v částce 955 900 Kč oproti své povinnosti vrátit žalobci kupní cenu stroje ve výši 955 900 Kč. Namítá dále, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nebyla a není vlastníkem stroje. Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Tím, že pojišťovna uhradila vzniklou škodu, nedochází k převodu vlastnického práva ke stroji. V případě kdy pojišťovna vyplatila pojistné plnění, coby náhradu za jakoukoliv škodu, platí, že podle italského občanského zákoníku je pojišťovna oprávněna postoupit práva vztahující se k předmětu pojištění. Pojišťovna může jednat proti tomu, kdo je odpovědný za škodu, aby zpět získala částku zaplacenou poškozenému subjektu. Vlastnické právo ke stroji na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nepřešlo v důsledku zaplacení náhrady škody, jak je uvedeno v napadeném rozsudku, tedy nebyly splněny zákonné podmínky ustanovení § 1110 o. z., neboť vlastník stroje neuplatnil vlastnické právo ke stroji, neprokázal, že stroj pozbyl ztrátou, že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci neuplynuly tři roky. Žalovaný, resp. pan [jméno] [příjmení] měl vznést vůči orgánům činným v trestním řízení právo na vydání stroje z úschovy. Namítá dále, že dohoda o vypořádání ze dne 25. 7. 2019 mezi žalobcem, [právnická osoba] s. r. o. a [jméno] [příjmení], kterou měly být zrušeny kupní smlouvy, je neplatná. Žalovaná má za to, že kupní smlouvou lze zrušit platně buď jednostranným odstoupením, nebo uzavřením dohody o odstoupení, což není tento případ. Rovněž pokud soud uvádí, že bylo zjištěno, že předmětný stroj byl před uzavřením kupní smlouvy dne 24. 9. 2014 odcizen původnímu vlastníkovi, není toto tvrzení pravdivé. Dne 24. 9. byla nahlášena ztráta stroje a je zřejmé, že k jeho odcizení muselo dojít předtím, nicméně nebylo ze strany žalobce tvrzeno ani prokazováno, kdy se tak mělo stát, a v době, kdy odstupoval žalobce od kupní smlouvy, tak již mohly tři roky uplynout. Žalovaná pohledávka tedy nevznikla, a pokud vznikla, zanikla výše uvedeným započtením. Navrhuje změnu napadeného rozsudku.

3. Žalobce se vyjádřil k odvolání podáním z 20. 9. 2020. Zdůrazňuje, že žalovaný prodal žalobci kradený stroj. Žalovaný byl dokonce výslovně požádán o prohlášení o shodě certifikátem a další dokumentace ke stroji, což přislíbil. Všechny dokumenty byly padělané. Žalovaný s ohledem na skutečnost, že je autorizovaný prodejce výrobců [příjmení] s přístupem do databáze výrobce a servisní historie stroje musel dobře vědět, že jde o kradený stroj a přesto se podílel na jeho dalším prodeji. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, pak uvádí, že toto bylo platné a účinné, i přestože žalobce převedl stroj na třetí osobu. Poukazuje v tomto smyslu na rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 1586/2012, kdy Nejvyšší soud ČR uvedl, že jsou vydány zákonem předvídané důvody pro odstoupení od jakékoliv smlouvy, pak jen to, že smluvní strana, která již obdržela plnění podle smlouvy, nemá toto plnění k dispozici v době, kdy se odstoupení od smlouvy stalo účinným, není na překážku účinnému odstoupení od takové smlouvy. Povinnost vrácení byla splněna tím, že stroj byl vrácen policii, přičemž Policie ČR stavební stroj vrátila jeho vlastníkovi. I v tomto smyslu odkazuje na rozhodnutí NS ČR. Žalovaný dále chybně uvádí, že žalobce nevrátil žalovanému poskytnuté plnění. Žalobce jako kupující byl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy, odstoupení bylo účinné a platné a žalobce splnil svou povinnost vrácení plnění stavebního stroje, a to Policii ČR. Pokud pak žalovaný odkazuje na ustanovení italského občanského zákoníku, pak je třeba, aby právo cizího státu bylo žalovaným také v koncentrační lhůtě tvrzeno a prokázáno. Žalovaný tento důkaz před soudem prvního stupně nenavrhoval a nepředložil. Tvrzení žalovaného ke znění občanského zákoníku Itálie v odvolání není nikterak podloženo, navíc není dostatečně určité. Z pohledu žalobce je podstatné, že stroj byl vydán Policii ČR. Žalobce uvádí, že od kupní smlouvy odstoupil a nárok na vrácení kupní ceny požaduje primárně na základě tohoto odstoupení, případně i na základě § 1110 o. z.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání. Odvolání není důvodné.

5. V projednávané věci se žalobce domáhá vrácení kupní ceny zboží s poukazem na odstoupení od smlouvy, kdy důvodem pro toto odstoupení byla skutečnost, že předmět koupě – stavební stroj [příjmení] byl předmětem krádeže, tedy že žalovaná prodala žalobci stroj, o němž bylo později prokázáno, že byl ukraden na území Itálie, že byl opatřen falešnými štítky (přeražen VIN kód) a předány doklady, jež nebyly doklady řádnými, neboť se vztahovaly ke stroji s nepravým VIN kódem. Zároveň uvádí, že stroj, který poté prodal [právnická osoba], s. r. o. a ta následně panu [jméno] [příjmení], byl vydán Policii ČR v rámci trestního řízení.

6. Skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 1. 4. 2015 kupní smlouvu na prodej použitého stavebního stroje – pásového rypadla značky [příjmení] typ [číslo] bez SPZ s [příjmení] kódem [anonymizováno] s uvedeným rokem výroby 2013 není mezi účastníky spornou a vyplývá jednoznačně z písemně uzavřené smlouvy datované dne 1. 4. 2015, jež byla soudem prvního stupně k důkazu provedena. Rovněž tak není sporné, že žalobce zaplatil žalované sjednanou kupní cenu stroje ve výši 955 900 Kč a že dopisem ze dne 23. 1. 2017 od uzavřené kupní smlouvy odstoupil, a to s uvedením skutečnosti, že mu bylo prodáno zboží, které neodpovídalo nabídce, jednalo se o zboží pocházející z trestné činnosti, a tedy tuto skutečnost má za podstatné porušení kupní smlouvy, proto od smlouvy odstupuje a požaduje vrácení kupní ceny zboží. Sporným však bylo, zda šlo za strany žalobce o odstoupení platné a zda byl povinen předmět koupě vrátit, či zaplatit hodnotu poskytnutého plnění.

7. Na vztah účastníků je nutno aplikovat příslušná ustanovení o kupní smlouvě dle ustanovení § 2079 a následujících o. z.

8. Podle ustanovení § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní smlouvy nebo za d) odstoupit od smlouvy.

9. Podle ustanovení § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady.

10. Podle ustanovení § 2110 kupující nemůže odstoupit od smlouvy ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí, a) došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění vady věci, b) použil-li kupující věci ještě před objevením vady, c) nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním nebo opomenutím nebo d) prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá proti vydávajícímu náhradu do výše, z níž měl z použití věci prospěch.

11. Podle ustanovení § 2099 odst. 1 věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a § 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

12. Podle ustanovení § 2112 odst. 1, neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

13. Odvolací soud především konstatuje, že žalobci svědčilo právo odstoupení od smlouvy, zjistilo-li se zcela nesporně, že předmětem kupní smlouvy byla věc kradená, věc s pozměněným VIN kódem a nepravými doklady vztahujícími se k této věci (osvědčení o shodě, o níž policie prohlásila, že jde o dokument pravděpodobně padělaný). Žalobce od smlouvy odstoupil ve lhůtě stanovené v ustanovení § 2112 odst. 1 o. z. Je zřejmé, že se jednalo o skrytou vadu a oznámení o vadách bylo učiněno vůči prodávajícímu, tedy žalované bez zbytečného odkladu poté, co vada byla zjištěna, neboť z obsahu spisu vyplývá, že stroj byl vydán Policii ČR dne 17. 1. 2017 a žalobce učinil odstoupení od kupní smlouvy dne 23. 1. 2017, tedy v době, kdy zároveň neuplynuly dva roky od uzavření kupní smlouvy dne 1. 4. 2015. Zároveň možno konstatovat, že již v oznámení o vadách žalobce zvolil nárok, jež mu přísluší ve smyslu ustanovení § 2106 o. z., tedy nárok na odstoupení od smlouvy. Nepochybně se jednalo o podstatné porušení kupní smlouvy ve smyslu ust. § 2002, které je zároveň podmínkou možnosti volby nároku z vad ve formě odstoupení od smlouvy. Je-li předmětem koupě věc, o níž se zjistilo, že byla ukradena, a jež tedy zcela jistě nemá vlastnosti kupujícím požadované a trpí tak právní i faktickou vadou, je možné dodání věci s takovými vadami považovat za podstatné porušení smlouvy.

14. Jinak řečeno, žalobci příslušel nárok na odstoupení od smlouvy a toto odstoupení učinil v zákonem stanovené lhůtě s ohledem na skutečnost, že se jednalo o skryté vady. Posledně uvedené pak vyplývá z dokumentace Policie ČR, která byla rovněž vedena k důkazu, tedy že ke zjištění o přeražení VIN kódu bylo třeba zkoumání kriminalistickým odborníkem.

15. Pokud pak jde o námitky týkající se požadavku na vrácení vzájemných plnění, nutno odkázat na citované ustanovení § 2110 o. z. Citované ustanovení umožňuje kupujícímu od smlouvy odstoupit i v případě, že věc již nemá k dispozici, neboť ji prodal ještě před objevením vady. Je tak zřejmé, že zákon nepožaduje ve výjimečných případech, aby kupující věc vrátil fyzicky. V zásadě by měl kupující eventuálně vracet prospěch, který z prodeje věci, či jejího užívání měl. Odvolací soud se tedy zabýval eventuálním prospěchem žalobce, avšak dospěl k závěru, že žalobce z uvedeného obchodu (tedy dalšího prodeje věci) prospěch neměl, neboť pokud byl stroj prodán [právnická osoba] s. r. o., pak došlo následně ke zrušení této kupní smlouvy a vzniku povinnosti žalobce uvedenou kupní cenu rovněž vrátit (viz dohoda o vypořádání ze dne 25. 7. 2019). K této dohodě pak odvolací soud uvádí, že jde o dohodu, jež neodporuje výslovně žádnému právnímu předpisu. Pokud účastníci ve smlouvě vyjádřili jednoznačně svoji vůli k tomu, aby dříve vzájemně uzavřené smlouvy byly zrušeny, pak nelze než konstatovat, že nejde o právní jednání, jež by bylo v rozporu s výslovným zněním zákona, a tedy jde o jednání učiněné v rámci smluvní volnosti účastníků.

16. Je tak zřejmé, že žalobci z dalšího prodeje stroje žádný prospěch nevznikl (z okolností nevyplývá, že by stroj jinak fakticky užíval) a není povinen k jeho vrácení. Žalované tak nepřísluší vůči žalobci právo na žádné plnění, jež by mohla použít k případnému započtení vůči pohledávce žalobce na vrácení kupní ceny dodaného stroje.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, byť jej k závěru o povinnosti žalované vrátit žalobci kupní cenu vedly jiné důvody, než jaké vyjádřil v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně.

18. Odvolací soud jen pro doplnění konstatuje, že se nezabýval aplikací ustanovení § 1109 a § 1110 o. z., neboť v dané věci nejde o spor týkající se vlastnického práva, ale o spor o vrácení kupní ceny zboží, zaplacené na základě uzavřené kupní smlouvy. V souvislosti s tím dále uvádí, že je proto rovněž nepodstatné, zda byla, či nebyla věc vydána oprávněnému vlastníku, případně zda je osoba, jíž věc byla vydána, skutečně oprávněným vlastníkem.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů na odvolací řízení vynaložených. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, a to v rozsahu odměny za dva úkony právní služby po 12 140 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH, jež činí 5 225 Kč. Jiné náklady nebyly žalobcem uplatněny. Celkovou částku 30 105 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.