25 CO 58/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným zmocněncem jméno příjmení bytem adresa (korespondenční adrese adresa ) proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení nepřípustnosti prodeje zástavy a o určení neplatnosti smlouvy o podnikatelském úvěru k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 9. 2022, č. j. 7 C 186/2021-537,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na účet jeho zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 923,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na účet jeho zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], náhradu nákladů odvolacího ve výši 13 491,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně zamítl napadeným rozsudkem žalobu na určení neplatnosti smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 20. 10. 2017 a na určení nepřípustnosti dražeb konaných prvním žalovaným dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] a [číslo]. Žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 330 000 Kč a smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], vedených Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce]. Věřitel postoupil svoji pohledávku druhému žalovanému, který uzavřel s prvním žalovaným smlouvu o provedení nedobrovolné dražby. Dražby byly provedeny dne [datum]. Žalobce považoval jejich provedení za šikanózní a smlouvu o úvěru za neplatnou. Oznámení o konání dražby si vyzvedl z datové schránky až v den sepisu žaloby, tedy dne 4. 8. 2021, protože nemá stálý přístup k internetu, ani stálý přístup k datové schránce. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že žaloba neobsahovala petit, ale shledal, že je i přes uvedený nedostatek projednatelná, protože žalobní požadavek vyplýval přímo z jejího textu. V části, v níž se týkala určení nepřípustnosti prodeje zástavy, byla ve smyslu ust. § 46b odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách podána až po marném uplynutí prekluzivní lhůty upravené v tomto ustanovení. Oznámení o konání dražby [číslo] bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 8. 6. 2021 a oznámení o konání druhé dražby [číslo] dne 9. 6. 2021, žaloba byla podána 6 dnů před konáním dražeb, a nemohla být podle ust. § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách považována za včasnou, když lhůta pro její podání skončila dne 8. 7. 2021, respektive dne 9. 7. 2021, po uplynutí 1 měsíce od doručení oznámení o konání dražeb do žalobcovy datové schránky. V části žaloby na určení neplatnosti smlouvy o podnikatelském úvěru chyběl naléhavý právní zájem, žalobce k němu nic netvrdil, a nemohl být o potřebě těchto tvrzení poučen, neboť se nedostavil k jednání, respektive dostavila se za něj pouze osoba bez průkazu totožnosti, s níž soud nemohl jednat. Z uvedených důvodů soud prvního stupně zamítl žalobu v plném rozsahu a uložil žalobci podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., aby žalovaným nahradil náklady řízení. Jejich výši určil nikoliv podle ust. § 7 advokátního tarifu, jak navrhovali žalovaní, ale podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu, neboť takto stanovená výše odměny lépe odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi stranami sporu.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti rozsudku namítl, že soud prvního stupně pochybil, když neumožnil jeho zmocněnci účast na jednání a nepřihlédl k tomu, že žalobce podal žalobu již dne 4. 8. 2021 e-mailem, s následným potvrzením dne 6. 8. 2021 v listinné podobě na podatelně soudu. Nesprávný byl i závěr o doručení oznámení o konání dražeb do žalobcovy datové schránky ve dnech 8. 6. a 9. 6. 2021. Doručování prostřednictvím datových schránek je upraveno speciální právní úpravou, a podle ust. § 18a zákona č. 300/2008 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2021 nastal okamžik doručení soukromoprávní datové zprávy přihlášením pověřené osoby do datové schránky, nikoli okamžikem dojití do dispozice adresáta. Datové zprávy byly doručeny až 4. 8. 2021. Chybný byl i názor soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti úvěrové smlouvy. Soud prvního stupně dále nepřihlédl k většině navržených důkazů a neúplně zjistil skutkový stav věci, což do jisté míry založilo nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

3. První žalovaný považoval podané odvolání za zcela nepodložené. Soud prvního stupně se nedopustil žalobcem vytýkaných procesních vad ani chyb v právním posouzení. Lhůta pro podání žaloby uplynula marně, oznámení o konání dražeb bylo do žalobcovy datové schránky doručeno dne 8. a 9. 6. 2021. Žalobce má povinně zřízenou datovou schránku, v systému provedl nastavení, jímž umožnil doručování soukromoprávních datových zpráv, a tím projevil vůli takové zprávy přijímat. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, když neprovedl veškeré předložené důkazy.

4. Druhý žalovaný rovněž považoval rozsudek za věcně správný. Žaloba na určení nepřípustnosti dražeb byla podle něj podána opožděně, k žalobě na určení neplatnosti úvěrové smlouvy chyběl naléhavý právní zájem. Postup soudu prvního stupně byl ve všech ohledech správný.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o podaném odvolání rozhodl, aniž by vyhověl žalobcově žádosti o odročení jednání. Žalobcův zmocněnec požádal o odročení jednání kvůli nemoci jednoho z nezletilých dětí, které vychovává společně se žalobcovou jednatelkou. Odvolací soud tuto žádost nepovažoval za důvodnou a neshledal za opodstatněné žalobcovy ani argumenty o nemožnosti zajistit péči o nemocné dítě. Žalobcův zmocněnec nevychovává dítě sám, ale ve společné péči se žalobcovou jednatelkou, a i když se starají i o další děti a řadu hospodářských zvířat, nebylo onemocnění dítěte způsobilým důvodem pro odročení jednání ve smyslu ust. § 101 o. s. ř.

6. Soud prvního stupně postupoval správně, když při jednání nepřipustil účast osoby bez průkazu totožnosti, která se prohlašovala za žalobcova zmocněnce. Jestliže tato osoba neměla žádný průkaz, který by umožňoval její ztotožnění, a nebyla osobně známa soudu ani ostatním přítomným v jednací síni, pak s ní soud prvního stupně nemohl jednat. Není přípustné, aby za účastníka jednal kdokoli, kdo se označí za jeho zástupce, aniž by byl schopen přiměřeným způsobem prokázat svoje zmocnění a totožnost.

7. Soud prvního stupně zjistil řádně skutkový stav věci, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. nebyl povinen provést veškeré navrhované důkazy, ale jen takové, které byly potřebné pro zjištění skutkového stavu věci. Pokud považoval některé důkazy za nepotřebné a v odůvodnění objasnil, proč je neprovedl, pak mu v tomto směru nelze vytknout pochybení. Odůvodnění jeho rozsudku vyhovělo požadavkům upraveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

8. Žaloba ani přes její opakované doplnění neobsahovala žalobní petit, soud prvního stupně přesto žalobce k odstranění této vady nevyzval a vyšel z textu žaloby, z něhož žalobní požadavek vyplynul. Odvolací soud tento postup akceptoval, byť považuje za potřebné připomenout důležitost náležitostí žaloby podle ust. § 79 o. s. ř., zejména pak žalobního petitu, jehož formulace je zásadní nejen u žalob na plnění, ale je nezbytné na ní trvat právě i u určovacích žalob. V posuzovaném případě se ale z textu žaloby nepodával žádný jiný možný požadavek, než který z něj extrahoval soud prvního stupně, takže bylo možno žalobu projednat i bez výslovné a precizní formulace žalobního petitu; ostatně žalobce v odvolání nevytýkal soudu prvního stupně v tomto směru žádné pochybení.

9. Při právním posouzení žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy soud prvního stupně správně aplikoval zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách. Zabýval se způsobem doručení oznámení o konání dražeb a zkoumal počátek i konec běhu lhůty pro podání žaloby ve smyslu ust. § 46b tohoto předpisu, a svoje rozhodnutí postavil na závěru o opožděnosti jejího podání. Úvaha o opožděnosti žaloby však podle názoru odvolacího soudu nebyla pro rozhodnutí zcela zásadní.

10. Žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy v nedobrovolné dražbě má preventivní charakter, jejím účelem je zabránit konání dražby. Tomu také odpovídá úprava ust. § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách, které stanoví lhůtu pro podání žaloby. Lhůta je v něm konstruována jako prekluzivní a její konec je vymezen nejen uplynutím 1 měsíce od doručení oznámení o konání dražby, ale současně je určeno, že žalobu lze podat nejpozději do 7 dnů před zahájením dražby. V tomto vymezení lhůty se právě odráží preventivní charakter uvedeného právního prostředku; žaloba podaná s kratším časovým odstupem od konání dražby by již nebyla způsobilá dražbě efektivně zabránit. Po realizaci dražby již žaloba na určení její nepřípustnosti ztrácí svoje opodstatnění, a dlužník se může ochrany svých práv domáhat prostřednictvím žaloby na určení neplatnosti provedených dražeb podle ust. § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách.

11. Pro právní posouzení věci je podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku. V souzeném případě byla žaloba sice podána před provedením dražeb dne 6. 8. 2021 (respektive e-mailem dne 4. 8. 2021), ale již dne [datum] byly dražby realizovány. Žalobce na tuto skutečnost nijak nereagoval, nedisponoval se žalobou, a zahájil další řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10, v němž se domáhá určení neplatnosti provedených dražeb. Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně tedy žaloba o nepřípustnosti dražby ztratila zákonem předpokládaný preventivní účinek, a stala se obsolentním prostředkem právní ochrany. Proto jí nebylo možno vyhovět, a úvaha o včasnosti jejího podání pak byla v podstatě nadbytečná.

12. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti druhé části žaloby na určení neplatnosti smlouvy o úvěru byl naprosto správný. Žaloba na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle ust. § 80 písm. b) o. s. ř., má rovněž preventivní charakter. Lze ji uplatnit pouze v případě, že je na požadovaném určení naléhavý právní zájem, který je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo žalobcovo právo ohroženo, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba na plnění však zpravidla nebývá opodstatněná tam, kde již došlo k porušení žalobcova práva, a kde tedy lze žalovat na splnění právní povinnosti. Tvrzení o existenci naléhavého právní zájmu jsou nezbytnou součástí žaloby na určení a při jejich absenci je vždy na soudu prvního stupně, aby o této povinnosti tvrzení žalobce poučil. V posuzovaném případě však poskytnutí tohoto poučení nebylo možné z důvodů na žalobcově straně, za něhož se k jednání dostavila osoba bez průkazu totožnosti. Při absenci naléhavého právní zájmu pak nezbylo soudu prvního stupně, než žalobu na určení neplatnosti úvěrové smlouvy zamítnout.

13. Soud prvního stupně tedy rozhodl o žalobě věcně správně, když oba žalobní požadavky zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř., byť zčásti z jiných důvodů, než které akcentoval soud prvního stupně.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno úspěšným žalovaným. Při stanovení výše odměny vycházel odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, z ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 12 advokátního tarifu, nikoli z ust. § 7 advokátního tarifu. Třebaže byla známa hodnota nemovitostí, jichž se řízení týkalo, a třebaže bylo plně v žalobcově dispozici, zda uvedený spor vyvolá a na žalobě i po provedení dražeb setrvá, přesto považoval odvolací soud za spravedlivější při stanovení výše odměny vyjít ze součtu tarifních hodnot 70 000 Kč podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Cílem soudního řízení není jen spravedlivé věcné posouzení právních vztahů mezi účastníky na základě platného práva, ale vždy je třeba mít na zřeteli, že potřeba nalezení spravedlivého uspořádání vztahů se promítá i do rozhodnutí o nákladech řízení. Ačkoli má rozhodnutí o nákladech řízení vést k náhradě účelně vynaložených nákladů na straně úspěšného účastníka, nemůže být vedlejším důsledkem tohoto rozhodnutí současně i neúměrné zatížení neúspěšné procesní strany. Za daného stavu tedy považoval odvolací soud za spravedlivější stanovit výši odměny z tarifní hodnoty 70 000 Kč na částku 3 900 Kč za 1 úkon právní služby.

15. Každý ze žalovaných vynaložil na odvolací řízení 2 úkony právní služby po 3 900 Kč za písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání a 2 režijní paušály po 300 Kč Náklady prvního žalovaného dále zahrnovaly cestovní výdaje 1 723,20 Kč a náhradu za promeškaný čas 800 Kč, takže celkem činily 10 923,20 Kč. Druhý žalovaný měl dále právo na náhradu cestovních výdajů 1 950 Kč, na náhradu za promeškaný čas 800 Kč a DPH 2 341,50 Kč a jeho celkové náklady odpovídaly částce 13 491,50 Kč.