25 CO 95/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 121 439 Kč o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 16 C 342/2020-127, ze 17. 1. 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 7 599 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 499 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 52 441 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 198 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 243 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 34 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 499 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 106 529,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný, když žalobce na základě ústní smlouvy o dílo„ A“,„ C“ a„ E“, uzavřené v návaznosti na cenové nabídky, realizoval pro žalovaného dodávky a montáže topného systému, rekuperace a podlahového vytápění [anonymizováno] na pozemcích p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří s označením RDA, parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří s označením RDC, na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří s označením RDE. Cena díla byla žalobcem žalovanému vyfakturována několika fakturami, které nebyly zaplaceny v plném rozsahu a nedoplatek faktur činil částky 34 499 Kč, 35 198 Kč, 17 243 Kč a 34 499 Kč, celkem žalovanou částku 121 439 Kč. V zásadě nebyly uvedené skutečnosti sporné. Soud prvního stupně nepřihlédl v řízení k procesní obraně žalovaného, který namítal, že pohledávka žalobce zanikla jednostranným započtením, které provedl žalovaný dopisem z 1. 7. 2020, jímž započetl svoji pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody ve výši 585 362 Kč představující paušální sankce ze strany hlavního dodavatele za prodlení s dokončením díla ve výši 300 000 Kč, náklady na stavební dozor ing. [příjmení] ve výši 190 184 Kč a DPH a vícenáklady za staveniště od firmy [právnická osoba] ve výši 95 178 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že z hlediska náležitostí je započtení dostatečně určité a srozumitelné, neboť byly započítávány tři pohledávky žalovaného proti třem pohledávkám žalobce. V rámci hodnocení nároků žalovaného z pohledu jejich způsobilosti k započtení ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku však soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávky namítané k započtení jsou dle citovaného zákonného ustanovení pohledávkami nejistými a neurčitými, neboť přestože již bylo provedeno dokazování a ve věci byly slyšeny čtyři svědci, nebyla učiněna rozhodující tvrzení a označeny důkazy a za stavu, kdy nebyla dosud v řízení prokázaná závaznost harmonogramu prací a nebyl jednoznačně určen termín zhotovení díla, na stavbě pracovala řada subdodavatelů, jejichž práce na sebe navazovaly, by zjištění těchto pohledávek znamenalo rozsáhlé a složité dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. Nejisté pohledávky nejsou způsobilé k započtení, procesní obrana žalovaného je tak nedůvodná a žalobci právo na zaplacení ceny díla náleží. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, v němž namítl nesprávnost procesního postupu soudu. Soud prvního stupně se procesní obranou žalovaného zabýval, prováděl dokazování a po změně soudce zhodnotil pohledávku žalovaného jako nezpůsobilou k započtení a bez dalšího rozhodl. Průběh předchozího řízení respektován nebyl. V řízení žalovaný doložil, že mu škoda byla způsobena, když tuto škodu uhradil s ohledem na to, že sama pohledávka A konzumovala celou pohledávku uplatněnou žalobcem, se žalovaný nezabýval další uplatněnou pohledávkou, resp. doložením její úhrady. Namítl, že škoda, tak jak je konstruovaná dle ust. § 2952 občanského zákoníku, vzniká již samotným způsobením škody, tj. nikoliv až úhradou poškozeným. Pokud soud měl jiný názor, nesplnil svoji poučovací povinnost. Žalovaný pokládá za nesprávné úvahy soudu prvního stupně, za jakých podmínek se realizoval developerský projekt a jaké byly vztahy propojených osob. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 15. 3. 2022. Postup soudu, resp. jeho závěr, že nebude nadále provádět rozsáhlé dokazování, považuje za zcela správný a očekávaný. Doposud provedené dokazování nevedlo k objasnění nároků tvrzených žalovaným. Pohledávky tak nelze hodnotit jinak než jako pohledávky nejisté. V řízení byly k uplatněnému nároku provedeny veškeré důkazy a soud dostál své poučovací povinnosti. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. V dané věci se jednalo o právní posouzení, proto odvolací soud vyzval účastníky postupem dle ust. § 115a o. s. ř., aby sdělili, zda souhlasí s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání. Žalovaný projevil s tímto postupem soudu souhlas, žalobce na výzvu soudu nereagoval, přestože byl poučen, že v případě, že se nevyjádří, bude se předpokládat, že nemá námitky. Odvolací soud v nepřítomnosti účastníků rozhodl, jak shora uvedeno.

6. Závěr soudu prvního stupně, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Mezi stranami nebylo sporné, že uzavřely ústně v návaznosti na cenové nabídky smlouvy o dílo, jejichž předmětem byla dodávka a montáž topného systému, rekuperace a podlahové vytápění [anonymizováno] (dílo A, dílo C a dílo E), že žalobce práce provedl, vyfakturoval a že cena nebyla zcela zaplacena. Za tohoto stavu tak soud prvního stupně postupoval správně, když dovodil povinnost žalovaného k zaplacení ceny provedeného díla.

7. Žalovaný proti uplatněné pohledávce nic nenamítal, pouze uváděl, že tato pohledávka zanikla, a to z důvodu jednostranného započtení, které učinil dopisem z 1. 7. 2020 poté, co žalobce vyzval k náhradě škody. Žalobce způsobil žalovanému škodu tím, že byl se zhotovením díla v prodlení, neboť namísto sjednaného termínu dokončení díla 14. 10. 2019 dílo dokončil a předal až 6. 2. 2020 (nebylo sporné). Na základě toho tak žalovanému vznikla škoda, když hlavní dodavatel vůči němu uplatnil smluvní pokutu z prodlení se zhotovením díla 300 000 Kč, vznikly vícenáklady na technický dozor prováděný ing. [příjmení] ve výši 190 184 Kč bez DPH a vícenáklady na staveniště vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 95 178 Kč bez DPH.

8. Pro rozhodnutí v dané věci tak bylo zásadní posoudit, zda žalovaný má vůči žalobci tvrzenou pohledávku, zda jde o pohledávku započitatelnou a zda tuto pohledávku řádně uplatnil k započtení, které vedlo k zániku pohledávky žalobce.

9. Soud prvního stupně hodnotil úkon započtení z hlediska jeho náležitostí jako právní jednání dostatečně určité a srozumitelné v tom směru, že nevyvolává pochybnosti, když vůči třem pohledávkám žalobce byly uplatněny tři pohledávky žalovaného. Tento závěr je správný a není k němu třeba nic doplňovat.

10. Přisvědčit je třeba i závěru, že ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je pohledávka žalovaného uplatněná k započtení pohledávkou nejistou, neboť se jedná o pohledávku, která je co do základu i výše sporná a zjištění této pohledávky co do důvodu i výše by znamenalo rozsáhlé a složité dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení. Klíčová pro tento závěr je skutečnost, že v řízení byla zásadně sporná závaznost harmonogramu prací, tedy byl sporný termín, v němž mělo být dílo žalobcem provedeno. Pouze za stavu, pokud by bylo prokázáno, že strany termín dokončení díla skutečně sjednaly a že žalobce v sjednané lhůtě dílo neprovedl, lze usuzovat na případné prodlení a případnou povinnost k náhradě škody způsobené tímto prodlením. V rámci hodnocení porušení případné povinnosti nelze pominout tvrzení, která v řízení zazněla, zejména skutečnost, že na stavbě pracovala řada subdodavatelů, jejichž práce na sebe navazovaly, a žalobce v řízení namítal, že již v době zahájení prací byli tito subdodavatelé v prodlení oproti harmonogramu. Jasná tvrzení ze strany žalovaného v tomto směru nezazněla a dostatečně nebyla tvrzena ani prokazována jím uplatněná škoda.

11. Smyslem zákonného ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo nejasnosti a následné spory. Účelem ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté a neurčité) aktivní pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž právě pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že jí dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace, musí zde být objektivní nejistota, že pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. že je splatná, kdo je jejím věřitelem a dlužníkem. S ohledem na účel a smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 je zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní.

12. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že obě pohledávky (aktivní i pasivní) vycházejí ze stejného právního vztahu. Nelze však přehlédnout, že v přezkoumávané věci nebyla pohledávka žalovaného dostatečně tvrzena a ani počáteční dokazování nevedlo k žádnému závěru. Skutkové okolnosti projednávané věci jsou značně složité a další řízení o této pohledávce by vedlo k nemožnosti žalobce domoci se svého oprávněného nároku, resp. uspokojení tohoto nároku by se nepřiměřeně oddálilo. Takový postup by neodpovídal rozumnému a spravedlivému uspořádání poměrů mezi stranami. Významné je i to, že žalobce namítal nedůvodnost pohledávky již v okamžiku, kdy vůči němu ze strany žalovaného byla uplatněna.

13. Závěry soudu prvního stupně, že se jedná o nejistou pohledávku, tedy pohledávku nezapočitatelnou, jsou zcela správné. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

14. Správné je i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když neúspěšný žalovaný je povinen nahradit náklady řízení úspěšnému žalobci, a i výše nákladů byla správně stanovena.

15. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby 5 980 Kč a jeden režijní paušál 300 Kč, včetně DPH činí 7 599 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo uloženo žalovanému nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalobce.