30 A 101/2016

Rubrum

30A 101/2016-32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: JUDr. P.Z. bytem …, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem Perlová 7, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žádost žalobce ze dne 21. 9. 2015 o provedení opravy záznamu v evidenci řidičů byla zamítnuta, neboť žalobce nepožádal o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“) [rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 12. 1. 2016, čj. MMP/007559/16, sp. zn. MMP/232874/15/15, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, sp. zn. ZN/1096/DSH/164]. II. Řízení před správními orgány pokračování 2 30A 101/2016 Žalobce podal Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů, žádost datovanou dne 18. 9. 2015 a došlou správnímu orgánu dne 21. 9. 2015, v níž uvedl: Žádám o provedení záznamu v evidenci registru řidičů. Zřejmě nedopatřením nedošlo ke změně a jsem veden jako řidič se zákazem činnosti, tudíž bez řidičského oprávnění. Toto se rozchází s právní skutečností. Na základě mé žádosti ze dne 12. 11. 2013 mně bylo řidičské oprávnění Městským úřadem v Blovicích ve smyslu § 124 odst. 5 písm. b) a § 102 zákona č. 361/2000 Sb. vráceno. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat, takže jakékoliv omezování je nezákonné. K žádosti bylo přiloženo rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, zn. 11632/2011/D-56/SVV/Ša. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016, čj. MMP/007559/16, sp. zn. MMP/232874/15/15, Magistrát města Plzně žádost žalobce ze dne 21. 9. 2015 o provedení opravy záznamu v evidenci řidičů zamítl, neboť žalobce nepožádal o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, sp. zn. ZN/1096/DSH/164, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 12. 1. 2016, čj. MMP/007559/16, sp. zn. MMP/232874/15/15, potvrdil. III. Žaloba Skutkový stav Žalobci byla Městským úřadem Blovice uložena sankce zákazu činnosti na dobu 6 měsíců. Dne 12. 11. 2013 požádal žalobce prostřednictvím orgánu rozhodujícího o přestupku jak o prominutí zbytku trestu, tak i o navrácení řidičského oprávnění podle § 102 zákona o silničním provozu. Městský úřad Blovice těmto žádostem vyhověl v plném rozsahu, a to rozhodnutím ze dne 13. 11. 2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša. Na základě rozhodnutí Městského úřadu Blovice měl žalobce za to, že mu byla prominuta polovina sankce, ale stejně tak i navráceno řidičské oprávnění. Následně však zjistil, že do registru řidičů nebylo řidičské oprávnění žalobce zapsáno. Dne 21. 9. 2015 proto žalobce podal opětovnou žádost, resp. žádost o provedení opravy záznamu v evidenci řidičů. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně ze dne 12. 1. 2016, čj. MMP/007559/16, byla žádost žalobce o provedení opravy záznamu v evidenci řidičů zamítnuta s odůvodněním, že si žalobce nepodal řádnou žádost o navrácení řidičského oprávnění, neboť žádost neměl doručovat Městskému úřadu Blovice, ale toliko Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů, a dále s odůvodněním, že Městský úřad Blovice nebyl věcně příslušný k rozhodnutí o navrácení řidičského oprávnění. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí Magistrátu města Plzně odvolání, ve kterém namítal jednak to, že rozhodnutí Městského úřadu Blovice je pravomocné rozhodnutí, které zavazuje i odbor registru vozidel, a pokud by tomu tak nebylo, byl orgán prvého stupně povinen sám rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 12. 11. 2013, kterou mu Městský úřad Blovice prokazatelně postoupil již v listopadu 2013. Touto žádostí se však orgán prvého stupně nikdy nezabýval, nevyzval žalobce např. k odstranění vad podání apod. pokračování 3 30A 101/2016 Nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně jsou nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jsou pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná a jejich vydání předcházelo porušení zákona. O navrácení řidičského oprávnění rozhodl pravomocně Městský úřad Blovice rozhodnutím ze dne 13. 11. 2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a nebylo napadeno ani v rámci přezkumu zákonnosti. Nelze proto na takové rozhodnutí hledět, jako by nebylo vydáno. Žalobce podal žádost o navrácení řidičského oprávnění dne 12. 11. 2013, tedy méně než 1 rok od uložení sankce zákazu činnosti. Tuto žádost podal prostřednictvím Městského úřadu Blovice, který ji následně dokonce postoupil registru vozidel. Pokud by bylo pravdou, že Městský úřad Blovice nebyl věcně či místně příslušný k rozhodnutí o navrácení řidičského oprávnění, bylo povinností Městského úřadu Blovice žádost postoupit věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Což se ostatně i stalo. Dle § 12 správního řádu dojde-li totiž podání správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil. Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to, že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. Bylo tedy zákonnou povinností správního orgánu se touto žádostí zabývat nejen v rámci upuštění od zbytku sankce, ale také v rámci navrácení řidičského oprávnění. Odbor registru vozidel proto byl povinen se takovou žádostí zabývat, byť mu byla postoupena jiným správním orgánem a nikoliv přímo žalobcem. S ohledem na to, že od uložení sankce zákazu činnosti a podání žádosti o navrácení řidičského oprávnění neuběhla lhůta 1 roku, nebyl žalobce ani povinen dokládat výsledek dopravně psychologického vyšetření a doklad o odborné a zdravotní způsobilosti ve smyslu § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu, tak jak vyžaduje žalovaný. Žalobce má proto za to, že pokud nedošlo k navrácení řidičského oprávnění přímo rozhodnutím Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, pak měl správní orgán prvního stupně povinnost rozhodnout sám o žádosti žalobce ze dne 12. 11. 2013, a to do 30 dnů ode dne, kdy mu byla taková žádost postoupena; žalobci nemůže být kladeno k tíži, že si orgány státní správy ve smyslu § 12 správního řádu nepostoupí příslušná podání. Pokud by Městský úřad Blovice žádost žalobce ze dne 12. 11. 2013 nepostoupil Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel, a sám o žádosti o navrácení řidičského oprávnění rozhodl, tj. takové žádosti vyhověl, pak má žalobce za to, že takový postup, i kdyby byl v rozporu se správním řádem či zákonem o silničním provozu, neodůvodňuje odmítání práva (oprávnění) žalobce nabytého v dobré víře. IV. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Plzeňského kraje se v rámci svého vyjádření plně odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se danou problematikou podrobně zabývá, když uvedl, že v rámci žádosti žalobce ze dne 12. 11. 2013, potažmo rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, čj. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, bylo vedeno přezkumné řízení, kdy v této věci vydal dne 3. 12. 2015 Krajský úřad Plzeňského kraje sdělení, kde je konstatováno, že napadené rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, čj. 11632/2011/D- 56/SVV/Ša, je zatíženo vadou spočívající v uvedeném odkazu na § 102 zákona o silničním provozu a bylo jím rozhodnuto pouze v rámci upuštění od zbytku sankce. Vadu rozhodnutí pokračování 4 30A 101/2016 nařídil orgán přezkumu odstranit, a to vydáním opravného rozhodnutí ve věci dle § 70 správního řádu. Dle obsahu napadeného rozhodnutí je zjevné, že bylo rozhodováno toliko o žádosti o upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti, kdy je nutno poznamenat, že toto není nutně spojeno s automatickým vrácením řidičského oprávnění. Vrácení řidičského oprávnění a jeho náležitosti upravuje § 102 zákona o silničním provozu, který stanoví, že „žádost o vrácení řidičského oprávnění podává osoba uvedená v odst. 1 (osoba, která pozbyla řidičské oprávnění) u příslušného úřadu obce s rozšířenou působností ...“. Tuto podmínku však žalobce nesplnil, jelikož Městský úřad Blovice není příslušný obecní úřad s přenesenou působností podle místa jeho trvalého bydliště. K tomuto žalovaný poznamenává, že žalobce tuto skutečnost jistě velmi dobře věděl, jelikož po přiznání odkladného účinku ve věci spáchaného přestupku ze dne 18. 7. 2011 se dne 10. 7. 2012 dostavil na Magistrát města Plzně a požádal o vrácení řidičského oprávnění, kdy mu v této věci bylo vyhověno. Neměl tedy důvod k tomu, aby po skončení trestu žádal o vrácení řidičského oprávnění u jiného správního orgánu, když věděl, že příslušným správním orgánem k této věci je pouze Magistrát města Plzně. Žalovaný se rovněž plně ztotožňuje se skutečností, která je již uvedena rovněž ve sdělení k přezkumnému řízení, a to, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění, a tudíž je osobou odborně způsobilou, k čemuž existuje předpoklad znalosti zákona o silničním provozu, přičemž je zároveň osobou právně znalou nesoucí titul doktor práv. Není tedy na místě se domnívat, že by trpěl neznalostí týkající se žádosti a podmínek pro upuštění od výkonu zbytku sankce a podmínek pro vrácení řidičského oprávnění. K místní příslušnosti (postoupení žádosti usnesením příslušnému správnímu orgánu) žalovaný uvádí, že žalobce nesplnil do vydání napadeného rozhodnutí svoji zákonnou povinnost a nepodal si u příslušného správního orgánu (Magistrátu města Plzně) žádost o vrácení řidičského oprávnění, ke které by byl doložen výsledek dopravně psychologického vyšetření a dále prokázání odborné a zdravotní způsobilosti. Žádost o vrácení řidičského oprávnění, dle žalobce podaná správnímu orgánu I. stupně v listopadu 2013, není součástí spisové materie. Její součástí je pouze podaná a kladně vyřízená žádost o vrácení řidičského oprávnění ze dne 10. 7. 2012 a dále rozhodnutí Městského úřadu Blovice, kde je rozhodnuto o upuštění od zbytku sankce. Městský úřad žádost nepostoupil z důvodu, že ve věci rozhodnutí o upuštění od zbytku výkonu sankce byl v daném případě věcně příslušný tento správní orgán a zároveň žalobce si nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. Proto ani nebylo možné žádost postoupit jinému správnímu orgánu. Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. V. Posouzení věci krajským soudem V přezkoumávané věci jde o žádost žalobce došlou Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů, dne 21. 9. 2015, kterou žalobce označil jako žádost o provedení záznamu v evidenci registru řidičů a správní orgány jako žádost o provedení opravy záznamu v evidenci řidičů. Soud se ztotožňuje s názorem správních orgánů, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro provedení záznamu / opravy záznamu v evidenci řidičů. pokračování 5 30A 101/2016 Žalobce namítá, že v listopadu 2013 Městský úřad Blovice A) jeho žádosti o navrácení řidičského oprávnění vyhověl a B) jeho žádost o navrácení řidičského oprávnění postoupil Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů. Podle názoru soudu si sotva lze představit, že by Městský úřad Blovice učinil obojí. Soud předesílá, že neměl k dispozici žádost / návrh žalobce ze dne 12. 11. 2013; v předložených spisech Magistrátu města Plzně a Krajského úřadu Plzeňského kraje se nenachází a žalobce jej soudu nepředložil. Je nutno rozlišovat upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti [které bylo v rozhodném období upraveno v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“ nebo „zákon č. 200/1990 Sb.“)] a vrácení řidičského oprávnění [které je upraveno v zákoně o silničním provozu]. Podle § 14 odst. 3 zákona o přestupcích od výkonu zbytku zákazu činnosti lze po uplynutí poloviny doby výkonu této sankce upustit, jestliže pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že její další výkon není potřebný. Ve smyslu § 92 odst. 1 věty prvé zákona o přestupcích o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti podle § 14 odst. 3 rozhoduje na návrh osoby, jíž byla tato sankce uložena, správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni. Ve smyslu § 102 odst. 1 zákona o silničním provozu po upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel podle zvláštních právních předpisů [= § 14 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb.], rozhodne o vrácení řidičského oprávnění příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost osoby, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a. Podle § 102 odst. 2 věty prvé tohoto zákona žádost o vrácení řidičského oprávnění podává osoba uvedená v odstavci 1 u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Ve smyslu § 102 odst. 2 věty druhé uvedeného zákona žádost musí mít písemnou formu a musí v ní být mimo jiné uvedeno datum právní moci rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Ve smyslu § 102 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu k žádosti podle odstavce 2 musí být přiložena ověřená kopie rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Z těchto ustanovení je zřejmé, že nejprve se žádá o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti a až poté o vrácení řidičského oprávnění. O upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti rozhoduje správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni [§ 92 odst. 1 věta prvá zákona o přestupcích], kdežto o vrácení řidičského oprávnění rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází obvyklé bydliště žadatele o vrácení řidičského oprávnění [§ 102 odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 5 písm. b) a odst. 7 zákona o silničním provozu]. Sub A) žalobce tvrdí, že Městský úřad Blovice na jeho žádost ze dne 12. 11. 2013 rozhodnutím ze dne 13. 11. 2013, zn. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, u něj upustil od výkonu zbytku zákazu činnosti a současně mu vrátil řidičského oprávnění. pokračování 6 30A 101/2016 Výroková část tohoto rozhodnutí Městského úřadu Blovice zní: Městský úřad Blovice, odbor správní a vnitřních věcí, příslušný k projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení § 124 odst. 5 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. a na podkladě Vaší žádosti ze dne 12. 11. 2013 o vrácení řidičského průkazu po uplynutí poloviny doby sankce zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel uložené rozhodnutím Městského úřadu Blovice, odboru správního a vnitřních věcí, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. MUBlov 11632/2011/D-56/SVV/Ša, na dobu 6 měsíců se započetím ode nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, tedy od 20. 3. 2012, rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 14. 3. 2012, čj. DSH/3523/12, s právní mocí od 20. 3. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 17A 16/2012, s právní mocí dne 10. 10. 2013 se započetím doby předběžného zadržení řidičského průkazu, tedy ode dne 18. 7. 2011 do 8. 8. 2011, rozhodl ve smyslu ustanovení § 102 zák. č. 361/2000 Sb. s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 a § 92 zák. č. 200/1990 Sb., že Vašemu návrhu v y h o v u j e a od zbytku trestu zákazu činnosti se upouští. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Blovice je uvedeno: Při posuzování návrhu správní orgán provedl šetření k Vaší osobě, kdy nezjistil skutečnosti, které by bránily návrhu vyhovět. Nebylo zjištěno, že byste se dopustil protiprávního jednání, neboť zákaz činnosti byl z Vaší strany dodržován. Kontrolou doby předběžného zadržení řidičského průkazu a doby trvání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel bylo zjištěno, že polovina rozhodnutími uloženého trestu již byla řádně vykonána. Na základě zjištěných skutečností tudíž bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. V poučení se v rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, zn. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, uvádí: Proti tomuto rozhodnutí o návrhu se dle ustanovení § 92 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nelze odvolat. Návrh nelze podat opakovaně. K tomu soud konstatuje, že rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, zn. 11632/2011/D-56/SVV/Ša (nazvané „ROZHODNUTÍ O NÁVRHU“), je rozporné. Městský úřad Blovice uvádí, že je příslušný k projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení § 124 odst. 5 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. Ustanovení § 124 odst. 5 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. však upravovalo a upravuje působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností udělovat, podmiňovat, omezovat, odnímat a vracet řidičské oprávnění a zrušovat podmínění nebo omezení řidičského oprávnění. Předmětem žádost žalobce ze dne 12. 11. 2013 mí být „vrácení řidičského průkazu po uplynutí poloviny doby sankce zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel“. I kdyby správní orgán pouze přejímal název žádosti žalobce, měl se vyjádřit k nejasnosti jejího předmětu. Městský úřad Blovice uvádí, že rozhodl ve smyslu ustanovení § 102 zák. č. 361/2000 Sb. s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 a § 92 zák. č. 200/1990 Sb., že návrhu žalobce vyhovuje a od zbytku trestu zákazu činnosti se upouští. Ustanovení § 102 zákona č. 361/2000 Sb. však upravovalo a upravuje vracení řidičského oprávnění. Rozporný správní akt vyžaduje interpretaci. Zkušenost nás učí, že k omylu dojde spíše u číselného označení zákonného ustanovení než u jeho slovního vyjádření. U věcné pokračování 7 30A 101/2016 příslušnosti správního orgánu je proto třeba upřednostnit slovní vyjádření „k projednávání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“ před číselným označení „ve smyslu ustanovení § 124 odst. 5 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.“. Ve výroku samotném je pak nutno preferovat slovní vyjádření „rozhodl …, že Vašemu návrhu vyhovuje a od zbytku trestu [rozuměj: sankce] zákazu činnosti se upouští“ před číselným označením „ve smyslu ustanovení § 102 zák. č. 361/2000 Sb. s odkazem na ustanovení § 14 odst. 3 a § 92 zák. č. 200/1990 Sb.“. Jak dovozeno výše, nejprve se žádá o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti a až poté o vrácení řidičského oprávnění. Z odůvodnění rozhodnutí je patrno, že se správní orgán zabýval toliko podmínkami upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti. I kdyby bylo možno žalobcovu žádost ze dne 12. 11. 2013 posoudit jak jako návrh na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, tak jako žádost o vrácení řidičského oprávnění, nelze rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 13. 11. 2013, zn. 11632/2011/D-56/SVV/Ša, rozumět jinak, než že bylo rozhodováno toliko o části jeho žádosti týkající se upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, protože z ničeho není zřejmé, že by se Městský úřad Blovice věnoval také právní moci rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel jako v tomto případě podmínce sine qua non pro vyhovění žádosti o vrácení řidičského oprávnění. Rovněž z poskytnutého poučení je znát, že bylo rozhodováno jenom o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, když je zde odkazováno právě pouze na § 92 odst. 2 zákona o přestupcích. Městský úřad Blovice nadto byl v daném případě příslušný jen k rozhodování o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti. V dalším se v této otázce odkazuje zejména na žalobou napadené rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, sp. zn. ZN/1096/DSH/164, a rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 12. 1. 2016, čj. MMP/007559/16, sp. zn. MMP/232874/15/15. Z uvedeného plyne, že Městský úřad Blovice dne 13. 11. 2013 pod zn. 11632/2011/D- 56/SVV/Ša rozhodl toliko o upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti, nikoli též o vrácení řidičského oprávnění. Sub B) žalobce tvrdí, že Městský úřad Blovice jeho žádost ze dne 12. 11. 2013 prokazatelně postoupil v listopadu 2013 Magistrátu města Plzně, odboru registru vozidel a řidičů. Naproti tomu Magistrát města Plzně, odbor registru vozidel a řidičů, uvádí, že žádost o vrácení řidičského oprávnění u něj žalobce nepodal, ani mu nebyla jiným úřadem postoupena (viz stanovisko k odvolání vypracované Magistrátem města Plzně dne 27. 1. 2016 pod čj. MMP/020704/16, sp. zn. MMP/232874/15/17). Jelikož Magistrát města Plzně, a v tom se účastníci soudního řízení shodují, o žádosti žalobce o vrácení řidičského oprávnění nerozhodoval a nerozhodl (podle žalobce: i když mu byla žádost postoupena, podle správních orgánů: protože se žádost do dispozice příslušného správního orgánu nedostala), byla soudní ochrana – při splnění stanovených podmínek – možná ne v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž v rámci ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Neopodstatněné jsou rovněž žalobcovy nekonkrétní výtky, že napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, čj. DSH/4258/16, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně jsou nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení věci a jsou pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelná a jejich vydání předcházelo porušení zákona. pokračování 8 30A 101/2016 Lze tak shrnout, že soud žalobní námitku sub A) nepokládá za důvodnou a žalobní námitku sub B) nepovažuje pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu za relevantní (čímž se ovšem neříká, že jinak by byla důvodná). K provedení opravy záznamu v evidenci řidičů nebyl u žalobce důvod, a proto správní orgány nepochybily, jestliže žádost žalobce ze dne 21. 9. 2015 jako nedůvodnou zamítly. VI. Celkový závěr a náklady řízení Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání: žalobce podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., žalovaný správní orgán podle § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 28. června 2017 JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková