30 A 108/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: V.D., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem, se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.7.2015, čj. 1626/DS/15-3, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Vymezení věci Žalobou ze dne 24. 8. 2015, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou poštou dne 26. 8. 2015, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.7.2016, čj. 1626/DS/15-3 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 27.3.2015, čj. OD-4323-2/107040/2014/OM (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuty námitky žalobce proti provedeným záznamům, kterými bylo ke dni 10.12.2014 dosaženo 12 bodů v registru řidičů a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů byl potvrzen. Žalobce navrhl též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Bodové hodnocení řidičů je upraveno v § 123a až 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“). Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). [II] Žaloba Žalobce v žalobě nejprve konstatoval, že žalovaný jako odvolací orgán zcela ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve shodných věcech a významně tím narušil jistotu žalobce. Žalobce tvrdí, že byl zkrácen na svých právech, která mu příslušejí, resp. postupem správního orgánu, takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobní body konkretizoval žalobce následovně. a) Nereflektování odvolacích důvodů Odvolací správní orgán se dle žalobce naprosto nezabýval předloženými důkazními prostředky. Přílohou doplněného odvolání bylo i rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje čj. MSK 49924/2014 ze dne 24.4.2014 vydané ve shodné věci, tedy ve věci odvolání proti rozhodnutí o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí bylo zcela zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že se odvolací orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí totožného odvolacího správního orgánu (Krajský úřad Moravskoslezského kraje) ve věcech shodných či obdobných, např. rozhodnutí čj. MSK 126113/2014 ze dne 22.10.2014 či MSK 121761/2014 ze dne 12.11.2014 vyplývá ustálenost praxe odvolacího správního orgánu, a to hlavně ve skutečnosti, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, což činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu Městského úřadu Písek (čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3) ze dne 19.1.2015, kdy prvoinstanční správní orgán „odmazal“ dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Dle správního řádu existuje zásada legitimního očekávání, podle níž by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu. V případě orgánů veřejné moci, jakými krajské úřady jsou a kterých existuje na území České republiky pouze třináct, se však žalobce domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, a to pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu. b) Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů Žalobce dále ve svém odvolání napadal jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K tomu odvolací správní orgán uvedl, že tyto posuzovat nemohl, byť praxe popsaná v předcházejícím bodě vypovídá o praxi jiné. Jediné důkazy, které odvolací orgán posoudil, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými byla oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které z pohledu zákonem kladených požadavků na tento druh rozhodnutí takové rozhodnutí nese. Přiložená rozhodnutí v blokových řízeních - série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677- nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí. Z rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C l404971 je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít, dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání přestupku, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánů veřejné moci. Podklad není způsobilý zejména v následujících případech: - z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti, rozhodně přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že mělo být porušeno ustanovení § 18 odst. 3 či § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, či § 4 písm. c) téhož zákona v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti stanovené místní úpravou. - v případě porušení být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, kdy zákonem stanovenou povinností řidiče je být za jízdy připoután bezpečnostním pásem dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., který stanoví „být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu“. Z vydaného rozhodnutí musí být tedy zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla. Pokud je osoba nepřipoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takovýto přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče. - v případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „telefonování za jízdy aj.“, kdy dle § 7 odst. 1 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb. musí být z vydaného rozhodnutí zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla, a tedy že pouze netelefonoval např. se sadou hands-free. - z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, tak aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a přestupce měl být případně trestán dle zákona o přestupcích, nikoli dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. - údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, tak aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39 vyplývá, že pro způsobilost rozhodnutí postačuje jistá zkratkovitost při popisu přestupkového jednání, ovšem je v tomto rozsudku přesně vymezena. Z daného rozsudku vyplývá, že je třeba takovéto podklady posuzovat individuálně a není možné popisy skutku v rozhodnutí paušalizovat. Z rozsudku též vyplývá skutečnost, že správní orgán by se jednotlivými podklady měl zabývat tak, aby případně mohl vyloučit nicotnost či nezpůsobilost. c) Konkrétní výtky žalobce k jednotlivým pokutovým blokům jsou následující: - k pokutovému bloku ze dne 10.12.2014, série GF/2013 F0086888 V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/lF4“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, je zde uveden pouze název obce a ulice, který ovšem není čitelný. Z nyní napadeného rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. V rozhodnutí absentuje uvedení přidružené právní normy, která předpokládá postižitelnost překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci (pravděpodobně). Správná absentující právní kvalifikace zní § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 18 odst. 4 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem. V rozhodnutí zcela absentuje datum, kdy měl být přestupek spáchán. - k blokové pokutě ze dne 6. 7. 2014, série FD/2013 D0538571 V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „12/c/1k“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, je zde uveden pouze nečitelný název obce ve formátu „8umava“ a název ulice Kraslická. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena již výše zmíněná právní kvalifikace „§6/ la - 2.č.361/2000 S6.“ Správná právní kvalifikace zní § 6 odst. 1 písm. a zák. č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích. - k blokové pokutě ze dne 24.2.2014, série FD/2013 D0203550 V kolonce „uložena za přestupek podle §“je uveden údaj „125c/lfu“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, je zde uvedeno pouze číslo komunikace a označení směru „směr Bečov“, kdy ovšem tato komunikace vede k obci Bečov z více směrů. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Dále z popisu přestupkového jednání není zřejmé, k jakému přestupku mělo dojít, kdy je zde uvedeno „Rychlost mimo obec 90/120/116“, kdy z uvedeného není zřejmé, ke spáchání, jakého přestupku mělo dojít, kdy rychlost zcela zjevně není popisem přestupkového jednání. Z rozhodnutí není patrné, jaký rychlostní limit byl v místě spáchání stanoven, jaká rychlost byla naměřena a zda byla zohledněna možná odchylka měřícího zařízení. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena již výše zmíněná právní kvalifikace „§18/3 l.č.361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích. - k blokové pokutě ze dne 4. 6. 2012 V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f1“. Rozhodnutí dle žalobce obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Vyvstává též pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Dále není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „telefon“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí tudíž nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena - „§7/1c z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 7 odst. 1 písm. c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 7 odst. 1 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem. - k blokové pokutě ze dne 26. 4. 2012 V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „rychlost“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z nyní napadeného rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena - „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 18 odst. 4 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem. Žalobce zpochybňuje způsobilost shora popsaných pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupek není jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezen. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy, kde a potažmo za jaký přestupek, byla pokuta v blokovém řízení uložena, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 4As 127/2014-39. Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému jednomu konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení žalobce se žalobce domáhá, aby se věcně a místně příslušný soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení žalobce. Toto by měl zhodnotit příslušný správní soud zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu 4As 127/2014-39, ze kterého mimo jiné vyplývá: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to ničeho nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“. Dle názoru žalobce je absence konkretizace a individualizace v předmětné věci právě případ pokutových bloků ze dne 10.12.2014 série GF/2013 F0086888, ze dne 6.7.2014 série FD/2013 D0538571, ze dne 24.2.2014 série FD/2013 D0203550, ze dne 4.6.2012 a ze dne 26.4.2012. [III] Vyjádření žalovaného Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 23. 10. 2015, v němž nejprve shrnul žalobcovy žalobní námitky a zaujal k nim následující stanovisko. Z obsahu spisové dokumentace je zřejmé, že veškerá oznámení Policie ČR o uložení pokut v blokovém řízení, vůči nimž námitky žalobce směřovaly, obsahují dostatek údajů o spáchaných přestupcích, ale i údaje o přestupci a v případě zpochybnění těchto oznámení byla spisová dokumentace doplněna rovněž o ověřené kopie pokutových bloků. Veškerá oznámení i pokutové bloky obsahují dostatečné množství údajů, na pokutových blocích nejsou použity žádné zkratky, jednání žalobce je popsáno slovy, je s jiným jednáním zcela nezaměnitelné a tyto podklady prokazují, že se žalobcem namítané přestupky staly a že se jich dopustil právě žalobce. Zpochybněná oznámení byla posouzena ve vzájemném kontextu s pokutovými bloky, kdy nebyly při zohlednění specifik blokového řízení nalezeny žádné nesrovnalosti, vadná právní kvalifikace či jakékoliv pochybnosti o místu spáchání přestupku či o samotném skutku. Pokutové bloky se v předepsaných náležitostech shodují s oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení. Vzhledem k výše uvedenému je žalovaný stejně tak jako správní orgán prvého stupně toho názoru, že na základě oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení bylo možné záznam bodů do registru řidičů provést. Hodnocením rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje se žalovaný nezabýval, neboť okolnosti posuzovaného případu jsou odlišené od věci projednávané žalovaným. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl žalobu zamítnout. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud rozhodl o věci samé bez jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný vyslovili s takovým postupem souhlas. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Prvoinstanční správní orgán rozhodnutím ze dne 27.3.2015, čj. OD-4323- 2/107040/2014/OM, dle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobce proti provedeným záznamům, kterými bylo ke dni 10.12.2014 dosaženo 12 bodů v registru řidičů, jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů potvrdil. Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí se podává, že žalobci byly v období od 27. 4. 2012 do 15. 12. 2014 zaznamenávány body v bodovém hodnocení řidiče pro porušení níže specifikovaných pravidel silničního provozu. Přestupek, kterým žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, je přestupek ze dne 10.12.2014. Stran námitek uplatněných v úvodu žaloby soud konstatuje, že jejich základním nedostatkem je jejich nedostatečná konkrétnost. Správními soudy bylo opakovaně judikováno, že soud zde není od toho, aby domýšlel obsah žalobních bodů, event. dopad možných pochybení správních orgánů do konkrétních žalobcových veřejných subjektivních práv. Prvním z okruhu námitek je nerespektování (ze strany žalovaného) rozhodovací činnosti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v těch několika rozhodnutích, která byla žalobcem nabídnuta. Jistě, správní orgány jsou ve své rozhodovací činnosti vázány především zákonem. Není žádoucí, aby rozhodovací praxe v jednotlivých krajích byla příliš rozdílná. Do značné míry by tomu mohlo napomoci i ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu in fine („Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“). To by měl být imperativ sjednocující rozhodovací činnost správních orgánů na celém území našeho státu. Problém je ovšem v tom, že by zde jednak muselo být prokázáno, že jde skutečně o ustálenou rozhodovací praxi (což bylo Krajským úřadem Plzeňského kraje v těchto případech zpochybněno), a dále zejména to, že se jedná o skutkově shodné nebo podobné případy. Ani k tomu v souzené věci nedošlo. Žalobce totiž soudu bez dalšího předložil pouze samotná rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, resp. Městského úřadu Písek. Avšak jenom z takových rozhodnutí soud nedokáže tuto záležitost posoudit. K tomu by byla třeba důkladná znalost spisového materiálu, kterou Krajský soud v Plzni nemá. Dalším z důvodů svědčícím po nedůvodnost prvého okruhu námitek je jeho nekonkrétnost. Žalobce totiž nevyjevil, s jakými konkrétními důkazy se žalovaný nevypořádal, zda se jednalo o ty předložené soudu nebo o jiné. S takto formulovaným žalobním bodem proto nebylo možné se vypořádat jinak, než v čistě obecné rovině. Obdobné lze konstatovat i k žalobcem předkládaným pokutovým blokům. Ani jeden z nich se žalobce netýkal, žalobce je předložil takříkajíc ilustrativně, ovšem bez jakékoliv konkretizace a vztahu k jeho věci. Soud se rovněž neztotožnil s druhým okruhem žalobních námitek, které jsou rovněž neseny poměrně obecně. Proto i reakce na ně může být toliko obecná. Zde je nutno předně upozornit, že na pokutovém bloku jsou omezené možnosti pro vyjádření příslušných skutečností. Podle § 85 odst. 4 věty druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „přestupkový zákon“), se na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Přiměřeně pak nutno aplikovat § 77 přestupkového zákona o výroku rozhodnutí, avšak nelze odhlédnout o toho, že se nejedná o klasické rozhodnutí, ale o blok (byť soudní praxe posunula jeho vnímání také jako rozhodnutí, ovšem rozhodnutí sui generis). Na to pak navazuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž soud považuje za významné citovat z rozsudku kasačního soudu ze dne 4.9.2012, čj. 7As 94/2012-20, kde je mj. konstatováno toto: „(…) S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.“. Citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat jinak, než že v některých případech se dovodí srozumitelnost informací uvedených na pokutovém bloku i s určitým výkladem, třeba použitím obvyklých zkratek apod. Ostatně, hlavním kritériem pro posouzení toho, zda konkrétní jednání je v pořádku nebo ne, je to, zda skutečně ten skutek a jeho právní kvalifikace jsou popsány tak, aby byly srozumitelné a odlišitelné od jiných skutků. Soud je přesvědčen, že na úrovni žalobcovy argumentace nelze žalovanému správnímu orgánu vytknout žádné pochybení. Lze dodat, že určitá srozumitelnost vyplývá i z toho, že bloky byly žalobcem podepsány, tedy žalobce zřejmě věděl, co podepisuje, a v okamžiku, kdy tak činil, mu to bylo dostatečně srozumitelné. Stran třetí skupiny námitek, kde žalobce činí spornými údaje na konkrétních pokutových blocích, soud uvážil následovně. - přestupek ze dne 10. 12. 2014, pokutový blok série GF/2013 F0086888 Žalobce se především mýlí v tom, že v rozhodnutí zcela absentuje datum, kdy měl být přestupek spáchán. Je tak uvedeno na str. 4 napadeného rozhodnutí, kde je pod bodem č. 7 konstatováno, že přestupek, k němuž se váže pokutový blok série GF/2013 F0086888, byl spáchán dne 10.12.2014. Rovněž není pravdou, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci – žalovaný správně uvedl, že žalobci byla udělena bloková pokuta za spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, když překročil nejvyšší povolenou rychlost o 12 km/hod. Tyto údaje korespondují s údaji uvedenými na příslušném pokutovém bloku, z něhož je soudu zřejmé, že žalobce v místě, kde je povolena maximální rychlost 50 km/hod, jel rychlostí 62 km/hod. A podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. Pokutový blok i napadené rozhodnutí tedy obsahují dostatečně konkretizované přestupkové jednání, které i bez uvedení toho, jaká je nejvyšší povelená rychlost v daném místě (§ 18 odst. 4 zákona o silničním provozu) dává jasnou odpověď na to, čeho se žalobce dopustil. Soud rovněž, v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu vyjeveném v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, čj. 7As 94/2012-20 (viz výše), nepochybuje o věcné příslušnosti orgánu, který vydal rozhodnutí v blokovém řízení. Ke spáchání přestupku došlo v ulici K Trnové v Horní Bříze (shodují se napadené rozhodnutí i pokutový blok) a nemůže být pochyb o tom, že se jednalo o pozemní komunikaci. Představa, že se žalobce projížděl rychlostí 62 km/hod po soukromém pozemku v ulici K Trnové je mírně řečeno absurdní, neboť by se tak muselo dít např. na poli či travnatých předzahrádkách okolo stojících rodinných domů. A tato skutečnost by jistě vyšla najevo. Ostatně, žalobce připojil svůj podpis na předmětný pokutový blok a stvrdil tak správnost všech na bloku uvedených údajů. - přestupek ze dne 6. 7. 2014, pokutový blok série FD/2013 D0538571 Žalobce nemá pravdu v tom, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci – žalovaný správně uvedl, že žalobci byla udělena bloková pokuta za spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, když nebyl při řízení motorového vozidla připoután bezpečnostním pásem. Tyto údaje korespondují s údaji uvedenými na příslušném pokutovém bloku, kde je přestupek správně popsán slovně a k tomu je připojeno označení příslušného ustanovení zákona o silničním provozu – 125c/1k. Toto, byť zkratkovité, označení, dává ve spojení se slovním popisem jasnou informaci o tom, čeho se žalobce dopustil. Stejné, prizmatem rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.9.2012, čj. 7As 94/2012-20 (viz výše), lze uvést i o uvedeném údaji „§ 6/ 1a - 2. č. 361/2000 Sb.“. Soud ani v tomto případě pak nepochybuje o věcné příslušnosti orgánu, který vydal rozhodnutí v blokovém řízení. Ke spáchání přestupku došlo v obci Svatava v ulici Kraslická (shodují se napadené rozhodnutí i pokutový blok). Soudu není zřejmé, jakou konkrétnější informaci o místě spáchání přestupku by si žalobce představoval, zda např. místo upřesnit souřadnicemi dle GPS, ale je přesvědčen, že identifikace vyjevená policejním i správním orgánem je naprosto dostačující. A byl-li žalobce přesvědčen, že se nepřipoutal bezpečnostním pásem při projížďce po soukromém pozemku, měl možnost nepodepsat vystavený pokutový blok. Toto přesvědčení však patrně neměl, svůj podpis na předmětný pokutový blok připojil, a stvrdil tak nejen správnost všech na bloku uvedených údajů, ale významným způsobem zrelativizoval svá následná (žalobní) tvrzení. Stran blokových pokut ze dne 24. 2. 2014, ze dne 4. 6. 2012 a ze dne 26. 4. 2012 soud uvádí následující. - přestupek ze dne 24. 2. 2014, pokutový blok série FD/2013 D0203550 Žalobci nelze přitakat v tom, když uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 4 bod č. 4 je uvedeno, že žalobce se v uvedeném případě dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, konkrétně že překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o 13 km/hod. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení blokové pokuty datované dne 25.2.2014, čj. KRPK-17225/PŘ-2014- 1900DP (naměřeno 103 km/hod, povoleno 90 km/hod), kde je navíc konstatováno, že žalobce porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo na silnici I/20, tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Byť je pravdou, že silnice první třídy č. 20 vede k Bečovu nad Teplou ze dvou směrů, není možné absenci bližší konkretizace považovat za natolik intenzivní, že by to mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce sám totiž netvrdí, že by uvedený přestupek nespáchal, nezpochybňuje, že podepsal pokutový blok, a nečiní sporným ani to, že k přestupku došlo na silnici I/20. - přestupek ze dne 4. 6. 2012 Žalobce se rovněž mýlí, když uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 3 bod č. 2 je uvedeno, že žalobce se v uvedeném případě dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, konkrétně že při řízení vozidla držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení blokové pokuty datované dne 5.6.2014, čj. KRPP-97680/PŘ-2012-030706, kde je navíc konstatováno, že žalobce porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo na silnici I/20 v obci Úněšov, tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal, ani o místě, kde ke spáchání přestupku došlo. - přestupek ze dne 26. 4. 2012 S žalobcem nelze souhlasit, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 3 bod č. 1 je uvedeno, že žalobce se v uvedeném případě dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, konkrétně že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 13 km/hod. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení blokové pokuty datované dne 26.4.2012, čj. KRPK-39809/PŘ-2012-190906 (naměřeno 63 km/hod, povoleno 50 km/hod), kde je navíc konstatováno, že žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo na silici v ulici Husitská v Sokolově, tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. [V] Celkový závěr a náklady řízení Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 23. září 2016 JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D. , v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová předseda senátu