30 A 117/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Obec Jenišov, se sídlem Jenišov 88, 360 01 Jenišov, zastoupené Mgr. Martinem Škrabalem, advokátem, se sídlem Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1, proti žalovanému: Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského, se sídlem Boženy Němcové 1932, 356 01 Sokolov, za účasti osoby na řízení zúčastněné: Sedlecký kaolin a.s., se sídlem Božičany, čp. 167, zast. Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Divadelní 3/a, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o:

I. Žaloba na určení, že zásah žalovaného spočívající ve vydání sdělení Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského k podnětu obce Jenišov ze dne 4. 7. 2016 a v postupu, kdy Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského toleruje společnosti Sedlecký kaolin, a.s. výstavbu účelové komunikace na pozemcích par. č. 666, 667 a 698, vše v k.ú. Jenišov, bez existence rozhodnutí o umístění a povolení stavby komunikace ve smyslu § 23 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, je nezákonný, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Žaloba Žalobce v žalobě uváděl, že kromě jiného je vlastníkem pozemku parc. č. 667 v k. ú. Jenišov. Tento pozemek je přímo dotčen stavbou účelové komunikace na pozemcích parc. č. 666, 667 a 698 v k. ú . Jenišov, která má spojovat pozemky ve vlastnictví, event. v užívání žalobce, které se nacházejí v dobývacím prostoru Jenišov s komunikací III. třídy č. III/2226. O realizaci této stavby se žalobce poprvé dozvěděl dne 6.6.2016 a výstavba komunikace začala 8.6.2016. O umístění této komunikace podle žalobce nebylo vedeno žádné řízení a nebylo vedeno ani řízení o povolení stavby ve smyslu § 79 odst. 1 stav. zák. č. 183/2006 Sb., resp. podle § 23 odst. 4 zák. o ochraně a využití nerostného bohatství č. 44/1988 Sb. Vzhledem k tomu, že stavba komunikace je prováděna v dobývacím prostoru Jenišov, zaslal žalobce obratem dne 9. 6. 2016 žalovanému podnět, v němž žalovaného informoval o tom, že v dobývacím prostoru Jenišov dochází ke stavebním pracím, bez existence příslušného rozhodnutí o umístění a povolení stavby. V reakci na podnět žalobce žalovaný vydal dne 4.7. 2016 Sdělení, které žalobce informuje o tom, že žádné rozhodnutí o umístění stavby účelové komunikace není v daném případě potřeba, neboť předmětná účelová komunikace je zapracována v dokumentaci „POPD JENIŠOV 2010“ z června 2010. Podle žalobce vydané sdělení bylo reakcí na jeho podnět a nebylo vydáno v rámci správního řízení a není proto rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Obrany proti sdělení se tedy nelze domáhat prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s.ř.s. Sdělení představuje zásah, v jehož důsledku bylo přímo zasaženo proti žalobci, čímž byl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Žalobce podanou žalobou brojí proti obsahu vydaného sdělení, resp. proti postupu žalovaného, tzn. proti tomu, že podle závěru žalovaného jako jiného stavebního úřadu ve smyslu § 16 odst. 3 stavebního zákona, má být údajně stavbu komunikace možno realizovat bez rozhodnutí o umístění a povolení stavby ve smyslu § 23 odst. 4 horního zákona, resp. že za takové rozhodnutí o umístění a povolení stavby předmětné komunikace ve smyslu § 23 odst. 4 citovaného zák. může být považováno rozhodnutí o povolení hornické činnosti. Z obsahu sdělení je rovněž zřejmé, že žalovaný nehodlá v případě zřizování předmětné komunikace vést žádné řízení o umístění a povolení stavby a nehodlá přijmout ani žádné jiné kroky směřující k sankcionování osoby zúčastněné na řízení za to, že přistoupila k realizaci stavby komunikace bez rozhodnutí o umístění a povolení stavby. Žalobce v další části žaloby uváděl argumenty na podporu vlastní aktivní legitimace, včasnosti uplatněné žaloby ve smyslu ust. § 84 odst. 1 s.ř.s a současně uváděl argumenty na podporu tvrzené nezákonnosti zásahu žalovaného správního orgánu. V důsledku těchto tvrzení žalobce navrhl, aby soud rozhodl tak, že sdělení Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského k podnětu obce Jenišov ze dne 4.7.2016 a postup, kdy Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského toleruje společnosti Sedlecký kaolin a.s. výstavbu účelové komunikace na pozemcích parc. č. 666, 667 a 698 vše v k.ú. Jenišov, bez existence rozhodnutí u umístění a povolení stavby komunikace ve smyslu § 23 odst. 4 zák. č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, jsou nezákonné.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu buď odmítl jako žalobu, která je podle zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního proti předmětnému sdělení nepřípustná anebo, aby jako nedůvodnou žalobu zamítl. Žalovaný zdůraznil, že žalobce fakticky brojí proti hornické činnosti povolené žalovaným rozhodnutím čj. SBS37328/2010/1 ze dne 26.10.2010, v jehož rámci jsou a budou budovány dopravní cesty k lomu organizací Sedlecký kaolin a.s., a to včetně žalobcem uváděné dopravní cesty na p.p.č. 666, 667 a 698 v k.ú. Jenišov. Žalobce se snaží nabudit dojem, že se jedná o účelovou komunikaci, kterou měl obvodní báňský úřad umístit anebo povolit samostatným výrokem rozhodnutí vydaném ve vlastní působnosti jako stavební úřad. Obvodní báňský úřad pokud vykonává působnost stavebního úřadu, tak pouze působnost jiného stavebního úřadu podle § 16 stavebního zákona, nikoliv působnost speciálního stavebního úřadu podle § 15 téhož zákona. V žalobě zmiňovaná komunikace není místní ani účelovou komunikací, ale jedná se o dopravní cestu v lomu podle horních předpisů, která vzhledem k jejímu účelu, ale zejména vzniku báňskou činností, nenaplňuje a ani nemůže naplňovat definiční znaky komunikace podle § 6 a 7 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dopravní cesta a v lomu je podle ust. § 149 a násl. vyhl. č. 26/1989 Sb. určena pouze pro dopravu osob, strojů nebo těžených hmot jen těžební organizací, nikoliv pro potřeby vlastníků nemovitostí, přičemž tato organizace se musí prokázat příslušným oprávněním k hornické činnosti, neboť činnosti prováděné hornickým způsobem a jednotlivá pracoviště, tedy i dopravní cesta, musí být zabezpečena způsobem podle § 4 cit. vyhlášky. Dopravní cesta tedy vzniká hornickou činností podle zásad báňské technologie, tedy odlišně od staveb, které vznikají stavební nebo montážní technologií. Předmětná komunikace je pouhou dopravní cestou v lomu, která je určena pro dopravu osob, strojů nebo těžebních hmot. Podle žalovaného žaloba je formálně označena jako žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, avšak po materiální stránce směřuje proti budování dopravní cestu v lomu Jenišov, která je realizována na základě pravomocného rozhodnutí obvodního báňského úřadu o povolení hornické činnosti. Zcela zásadním předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je, že se může o takový zásah vůbec jednat. Skutečnost, že žalobce předmětné sdělení žalovaného za zákonný zásah označil, ještě neznamená, že o takový zásah se jedná a že je třeba proti němu poskytnou soudní ochranu ve správním soudnictví. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že předmětné sdělení není ani nezákonné a není ani zásahem žalovaného ve smyslu § 82 s.ř.s., kterým by byl žalobce přímo zkrácen na jeho právech. Žalovaný nesouhlasil se závěrem žalobce, který svoji aktivní legitimaci odvozoval od skutečnosti, že neměl možnost se k umístnění komunikace a křížení s účelovou komunikací vyjádřit a vznést námitky. V této souvislosti poukázal na průběh řízení o povolení hornické činnosti, jehož výsledkem bylo rozhodnutí žalovaného čj. 37328/2010/1 ze dne 26.11.2010, ve kterém žalobce byl účastníkem řízení, námitky nevznášel a s tímto rozhodnutím o povolení hornické činnosti byl řádně seznámen.

III. Projednání věci před krajským soudem V průběhu jednání žalobce setrval na své žalobě a navrhoval, aby soud určil, že zásah žalovaného představovaný vydaným sdělením Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského k podnětu obce Jenišov ze dne 4.7.2016 a následný postup, kdy tento obvodní báňský úřad toleroval společnosti Sedlecký kaolin a.s. výstavbu účelové komunikace na pozemcích parc. č. 666, 667 a 698 v k.ú. Jenišov bez existence rozhodnutí o umístění a povolení stavby komunikace ve smyslu § 23 odst. 4 zák. č. 44/1988 Sb., o ochraně využití nerostného bohatství, je nezákonný. Žalovaný odkazem na podrobné právní názory prezentované v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu odmítl buď pro nepřípustnost anebo pro nedůvodnost tuto žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud posuzoval žalobu podle ust. § 82 a násl. s.ř.s., podle kterého každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Při posuzování žaloby soud vycházel z nesporného obsahu sdělení Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského ze dne 4.7. 2016, zn. SBS/19067/2016/OBÚ- 8, v následujícím znění: „OBÚ k uvedenému podnětu sděluje: - dopravní cesta realizovaná těžební organizací, která bude sloužit pro dopravu osob, strojů a hmot v lomu Jenišov, je zapracována v dokumentaci „POPD Jenišov 2010“ z června 2010. Dokumentace byla projednána ve správním řízení ve věci povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Jenišov, ve kterém Obec Jenišov (vlastník p.p. č. 667 v k.ú. Jenišov) byla účastníkem řízení. Výsledkem tohoto řízení je pravomocné rozhodnutí OBÚ č.j. SBS 37328/2010/1 ze dne 26.11.2010, kterým byla hornická činnost v DP Jenišov v rozsahu citované dokumentace povolena, - pro připojení dopravní cesty z lomu na veřejnou komunikaci byla do výrokové části uvedeného rozhodnutí o povolení hornické činnosti stanovena podmínka: „Připojení dopravní cesty z lomu k silnici III/2226 bude provedeno na základě samostatného povolení……“. Splnění této podmínky bylo doloženo rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy č.j. 21484/OD/15-2 ze dne 17.12.2015, který povolil připojení dopravní cesty z lomu k silnici III/2226, - podle ustanovení § 4 odst. 1 a 5 vyhl. č. 26/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je těžební organizace povinna objekty, pracoviště a zařízení ohradit nebo jinak zabezpečit proti vstupu nepovolaných osob a u všech přístupů a cest vyznačit na bezpečnostních tabulkách „Zákaz vstupu nepovolaných osob“. Pro úplnost dodáváme, že obec Jenišov v rámci správního řízení o povolení hornické činnosti neuplatnila požadavek využívání účelové komunikace na p.p.č. 667 v k.ú. Jenišov k jiným účelům než k již povolené hornické činnosti. Tato skutečnost však nebrání, aby uvedená účelová komunikace byla obcí po dohodě s těžební organizací i nadále využívána např. v období, kdy hornická činnost nebude vykonávána, avšak jen za předpokladu, že bude těžební organizací zajištěna bezpečnost práce a provozu a bezpečnost osob využívajících tuto komunikaci. Pro úplnost dodáváme, že stěžejní požadavky na dopravní cesty v lomu jsou uvedeny v ustanovení § 149 a násl. citované vyhlášky s tím, že cesty v lomu se vždy přizpůsobují postupné většinou etapovité exploataci ložiska a tudíž nejde o statickou záležitost, tedy stavbu, jejíž životnost by byla v čase (od otvírky lomu až do jeho likvidace), a místě (hranice povolené hornické činnosti) neměnná. S ohledem na uvedené by pak Váš právní výklad, vyjádřený v podnětu ze dne 8.6.2016, ad absurdum znamenal, že by orgán státní báňské správy vydával rozhodnutí při každé změně těžebního či výsypkového postupu při postupné exploataci ložiska. Tento výklad nemá oporu v zákoně ani správní praxi orgánů státní báňské správy.“ V dané se soud prioritně při posuzování důvodnosti žaloby se zabýval otázkou, zda předmětné sdělení, které žalovaný zaslal žalobci k jeho podnětu, je úkonem, který má povahu nezákonného zásahu. Posuzování otázky, zda právě takovýto úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, je otázkou důvodnosti žaloby a nikoli existence podmínek řízení. Proto tato otázka může být řešena pouze v rámci projednání věci samé a nikoliv samostatně v rámci posuzování podmínek řízení cestou vydání procesního rozhodnutí. Tento závěr je podepřen názorem vysloveným rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku z 16. prosince 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, dostupným na www.nssoud.cz. Soud při zkoumání podmínek, zda se lze dobrat ochrany před nezákonným zásahem v souzené věci, se zaměřil na obsah a formální i materiální stránku předmětného sdělení, které v podstatě bylo reakcí na podnět žalobce, který dovozoval, že právě postup báňského úřadu je nezákonný potud, pokud toleruje zřizování komunikace v dobývacím prostoru, aniž by bylo vydáno příslušné rozhodnutí o umístění či povolení stavby. V daném případě se soud zaměřil na formální i materiální stránku tohoto sdělení a dospěl ve vztahu k celkem jeho strohému obsahu k závěru, že tato listina v podstatě žalobci neukládá žádnou povinnost, aby něco konal, něčeho se zdržel, nebo aby trpěl nějaké jednání, anebo aby trpěl výkon práva třetí osobou. Sdělení nezasáhlo do právních poměrů osob, neměnilo ani jejich existující, stávající právní a ani skutkový stav věci a mělo ryze informativní charakter. V důsledku vydaného sdělení proto nemohlo dojít k nějakému přímému zkrácení žalobce na jeho právech. Významem a smyslem tohoto sdělení je, že žalovaný dával touto formou najevo, že neshledával důvod pro to, aby byl jakkoliv ve věci činný. Zásah, který může být kvalifikován jako nezákonný a proti kterému může být poskytnuta ochrana ve správním soudnictví, může být pouze důsledkem určitého konkrétního, faktického konání správního orgánu, a proto z podstaty věci je v daném případě vyloučen. Z tohoto důvodu předmětné sdělení a následný postup s tím spojený ze strany žalovaného nemůže mít povahu nezákonného zásahu. ( obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17.3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005, nebo v rozsudku ze dne 5.10. 2011, čj. 3 Aps 4/2011, dostupných na www.nssoud. cz.) Žalobce při dovozování svojí aktivní legitimace k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem se zaměřil kromě jiného na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2As 86/2010, který dospěl k právnímu závěru, že pokud je vydáván souhlas podle stavebního zákona z roku 2006 např. ve smyslu jeho ustanovení § 96, 106, 122, 127 a v podobných případech, které stavební úřad výslovně, či mlčky činí k ohlášení nebo k oznámení, pak tyto souhlasy jsou jinými úkony podle části IV. správního řádu z roku 2004 a nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 soudního řádu správního a soudní ochrana práv třetích osob je v těchto případech zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Žalobce pociťoval určitou rozdílnost výchozího stavu věci, ale dovolával se jiných, souvisejících symptomů, ze kterých dovozoval totožnost obou případů a možnost použití tohoto právního závěru i na projednávanou věc. Nicméně pokud se podíváme na celý problém právě úhlem pohledu, který zvolil zdejší soud se zaměřením na povahu sdělení, je patrné, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu naopak zdůrazňuje, že ochrana před nezákonným zásahem může být poskytována pouze v případě zmíněných souhlasů, což jsou právě úkony, které na rozdíl od předmětného sdělení mění stávající právní stav. To se v souzeném případě ovšem nestalo a to také zásadně oba případy odlišuje. Povaha sdělení, které bylo žalobcem značeno za projev nezákonného zásahu, podle názoru soudu není úkonem, proti kterému by bylo možno poskytnout ochranu ve správním soudnictví formou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Tím není naplněna první stěžejní podmínka, která musí být splněna proto, aby soud mohl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem projednat a aby takováto žaloba mohla být úspěšná. Zákonem definované podmínky pro úspěšné uplatnění žaloby plynoucí z ust. § 82 s.ř.s. jsou postaveny jako podmínky, které musí být splněny kumulativně a není-li splněna první, nejzásadnější, pak není důvod pro to, aby soud pokračoval v posuzování dalších podmínek a nebylo tak ani možno přikročit k řešení dalších věcně právních otázek a přistoupit k posuzování hmotněprávní otázky celého případu. Z uvedených důvodů soud žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou a podle ust. § 87 odst.3 s.ř.s. ji zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je podložen ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný, který dosáhl ve věci procesního úspěchu, náhradu nákladů řízení nežádal. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů osobě na řízení zúčastněné je podloženo ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že soud této osobě neukládal splnění povinnosti, které by vznik nákladů řízení vyvolalo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 11. ledna 2017 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková