30 A 134/2016

Rubrum

U S N E S E N Í Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: ORI, spol. s. r. o., IČ 18239081, se sídlem Borského 989/1, 152 00 Praha 5 zastoupeného Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6/932, 110 10 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2016 č.j. MMR-45808/2015-83/3368, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žalobci s e z účtu Krajského soudu v Plzni v r a c í zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou ze dne 27. 6. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2016 č. j. MMR-45808/2015-83/3368, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 25. 11. 2015 č. j. RR/4440/15 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo dle ust. § 14 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), rozhodnuto o námitce podjatosti Ing. M. Š., starosty města Železná Ruda, tak, že Ing. M. Š. není vyloučen z projednávání a rozhodování v územním řízení o umístění stavby „Přestavba bývalé celnice v k. ú. Alžbětín“. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“). Podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), ve spojení s § 64 s.ř.s. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Z ustanovení § 68 písm. e) s.ř.s. vyplývá, že žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. c) s.ř.s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Jak již se shora uvedeného vyplývá, žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno provinstanční rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu. Toto žalobou napadené rozhodnutí je však ve smyslu ust. § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkoumání. Usnesení o námitce podjatosti úřední osoby vydané podle § 14 odst. 2 správního řádu služebně nadřízeným úřední osoby nebo tím, kdo má obdobné postavení, je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení správního řízení. Tímto usnesením je řešena otázka, zda úřední osoba, jíž se týká vznesená námitka podjatosti, je vzhledem k existenci zákonem stanovených důvodů vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Jedná se tedy o otázku vedení řízení, neboť jde o to, zda konkrétní úřední osoba může či nemůže v tom kterém řízení provádět úkony jménem správního orgánu. Vyřešení této otázky musí předcházet rozhodnutí o věci samé, přičemž případné vady správního řízení spočívající v tom, že se projednávání a rozhodování věci za správní orgán účastnila úřední osoba, u níž byl dán některý ze zákonem stanovených důvodů vyloučení, je možné namítat v žalobě směřující proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu. K otázce přezkumu rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti úřední osoby existuje rovněž konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud se zabýval danou problematikou například v rozsudku ze dne 15.10.2003 č.j. 3 Afs 20/2003-23, v němž zaujal názor, že rozhodnutí správce daně o vyloučení pracovníka je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení, a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Citovaný závěr lze plně vztáhnout též na rozhodnutí o námitce podjatosti vydané jakýmkoliv správním orgánem, neboť neexistují důvody, pro které by bylo na místě rozlišovat mezi rozhodnutím o vyloučení pracovníka správce daně vydaným podle § 26 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a rozhodnutím o vyloučení úřední osoby vydaným podle § 14 odst. 2 správního řádu. Charakter těchto rozhodnutí je totiž zcela shodný. Citovaný rozsudek je prvním z řady rozhodnutí, ve kterých Nejvyšší správní soud vyjádřil obdobný názor na tuto problematiku, a ustálil jej tak ve své judikatuře. Krajský soud v Plzni posoudil otázku vyloučení napadeného rozhodnutí ze soudního přezkumu rovněž dle názoru vyjádřeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2007 č. j. 4 As 46/2007-75 (všechny rozsudky dostupné na www.nssoud.cz), v němž mj. uvedl: „Otázka podjatosti je s to předurčit výrazným způsobem výsledek řízení s ohledem na řešení věci samé. To ovšem nic nemění na tom, že řízení o námitce podjatosti vůči pracovníku (či pracovníkům) správního orgánu je řešením procesní otázky, tj. relativně samostatným řízením odvozujícím svůj smysl a účel od projednání věci samé. Řízení dle ustanovení § 9 - § 13 správního řádu je řízením, v němž se vydávalo podle správního řádu samostatné procesní rozhodnutí, a to před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci či zastavením řízení. To samo o sobě ovšem neznamená, že se jednalo o rozhodnutí, vůči němuž mohla být samostatně podána žaloba. Z povahy věci plyne, že procesní rozhodnutí vydané správním orgánem je možné napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být případně shledána vada řízení spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti, nevydání samostatného rozhodnutí o nevyloučení pracovníků správního orgánu, jejichž nepodjatost byla zpochybněna, apod. Rozhodnutí o námitce podjatosti je tedy rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a které je v souladu s ustanovením § 70 písm. c) s. ř. s. ze samostatného soudního přezkumu vyloučeno.“ S argumentací uvedenou v citovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu se zdejší soud ztotožňuje a nemá důvod se od závěrů tam přijatých odchýlit, proto v dané právní věci rozhodl obdobně. Zdejší soud tedy na podkladě výše citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu uzavírá, že žalobcem napadené rozhodnutí o námitce podjatosti je ze soudního přezkumu ve smyslu § 70 písm. c) s.ř.s. vyloučeno. Žaloba je ve smyslu § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná, a proto soudu nezbylo než ji v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnout (výrok I.). Řízení o žalobě bylo skončeno procesním rozhodnutím, a soud se tak nemohl zabývat věcnými argumenty v žalobě obsaženými. Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání (§ 49 odst. 1 věta prvá s.ř.s. a contrario). Jelikož byla žaloba odmítnuta před prvním jednáním, rozhodl soud ve smyslu ust. § 10 odst. 3 věta poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tak, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty prvé s.ř.s., kdy žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta (výrok III.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Plzni dne 27. září 2016 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková