30 A 145/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: P.D., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015, čj. 2289/DS/15-3, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Námitky podané proti záznamům bodů, které byly provedeny na základě zaslaných oznámení Policie ČR a pravomocných rozhodnut jiných orgánů ke dnům: 25. 2. 2014, 1. 10. 2014, 11. 11. 2014 a 12. 12. 2014 v evidenční kartě žalobce, byly jako nedůvodné zamítnuty a provedené záznamy, kterými bylo dosaženo 12 bodů v evidenční kartě řidiče ke dni 12. 12. 2014, byly potvrzeny [rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 12. 6. 2015, čj. 56/OD-BODY/15/Kř, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 17. 8. 2015, čj. 2289/DS/15-3]. Bodové hodnocení řidičů bylo v rozhodném období upraveno v § 123a až 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“). Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. II. Řízení před správními orgány Dne 22. 12. 2014 pod čj. 5638/OD-BODY/14/Kř Magistrát města Karlovy Vary oznámil žalobci, že ke dni 12. 12. 2014 dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení, a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu a paměťové karty řidiče v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče podal žalobce námitky (datované a došlé správnímu orgánu dne 6. 1. 2015). Ze správního spisu soud zjistil, že dne 2. 10. 2014 pod čj. KRPK-86129/PŘ-2014- 1900DP Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie, oznámilo Magistrátu města Karlovy Vary uložení pokuty v blokovém řízení s těmito údaji: Jméno: D.P., datum narození: …, místo narození: O., trvalý pobyt: …. Dne: 1. 10. 2014 v 11.38 hod. Místo: Karlovy Vary. Ulice: R/6. Při řízení motorového vozidla: OA, reg. zn. …, tov. zn. ŠKODA FABIA 5J. Popis skutku: Řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem mimo obec o více než 10 km/h a méně než 30 km/h. Dovolená rychlost: 130 km/h, naměřená rychlost: 153 km/h, rychlost po odečtu: 148 km/h. Tím porušil § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších změn, a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších změn. Za výše uvedené jednání mu byla dne 1. 10. 2014 udělena bloková pokuta ve výši 300,- Kč. Čísla pokutových bloků – bloku na pokutu na místě nezaplacenou: FC/2013 C1667557. Zpracoval orgán policie: pprap. M.S. Správnost ověřil a odeslal: kpt. Ing. T.P. Ze správního spisu soud dále zjistil, že dne 11. 11. 2014 pod čj. MPP/05171/2014 Městská policie Plzeň oznámila Magistrátu města Karlovy Vary uložení pokuty v blokovém řízení s těmito údaji: Příjmení: D., jméno: P., datum narození: …, trvalý pobyt: … Dne: 11. 11. 2014 v 12.42 hod. V obci: Plzeň. Ulice: Vejprnická. Při řízení motorového vozidla: osobní, reg. zn. …, tov. zn. Škoda. Popis skutku: Překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem na 50 km/h-1. Výše jmenovanému byla naměřena rychlost 67 km/h-1. (V naměřené rychlosti byla zohledněna odchylka +/- 3 km/hod-1, pro kterou jsou schvalovány rychloměry v ČR, a výsledná rychlost je 64 km/hod-1. Nejvyšší dovolená rychlost stanovená zvláštním právním předpisem byla překročena o 14 km/hod-1.) Bloková pokuta (na místě nezaplacená) byla uložena dne 11. 11. 2014. Svým jednáním porušil ustanovení § 18 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších změn. Dopustil se tak přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších změn. Jmenovanému byla za uvedené jednání uložena bloková pokuta ve výši 300,- Kč. Zpracoval strážník: S.D. Správnost ověřil a odeslal: S.D. Dne 7. 1. 2015 pod čj. 56/OD-BODY/15/Kř Magistrát města Karlovy Vary oznámil zahájení správního řízení ve věci žalobcových námitek proti záznamům, kterými bylo dosaženo 12 bodů v EKŘ. Dne 7. 1. 2015 Magistrát města Karlovy Vary požádal Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje a Městskou policii Plzeň o poskytnutí informací a zaslání ověřených kopií výše uvedených rozhodnutí v blokovém řízení. Jak Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, tak Městská policie Plzeň obratem Magistrátu města Karlovy Vary požadované informace a požadované kopie rozhodnutí v blokovém řízení poskytly (viz část V. odůvodnění tohoto rozsudku). Dne 9. 2. 2015 podal žalobce podnět k přezkumnému řízení ve věci uložení pokuty Městskou policií Plzeň blokem ze dne 11. 11. 2014, série GE/2013, č. E 0291617. Dne 13. 4. 2015 pod čj. DS/4320/15 Krajský úřad Plzeňského kraje žalobci sdělil, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí neshledal pochybení, pro které by zde byly důvody pro zahájení přezkumného řízení podle § 95 odst. 1 správního řádu, neboť nelze mít důvodně za to, že by napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy (co do důvodů se odkazuje na úplné znění uvedeného sdělení Krajského úřadu Plzeňského kraje). Dne 21. 5. 2015 podal žalobce podnět k přezkumnému řízení ve věci uložení pokuty Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje blokem ze dne 1. 10. 2014, série FC/2013, ř. C 1667557. Rozhodnutím ze dne 12. 6. 2015, čj. 56/OD-BODY/15/Kř, Magistrát města Karlovy Vary námitky žalobce proti záznamům bodů, které byly provedeny na základě zaslaných oznámení Policie ČR a pravomocných rozhodnutí jiných orgánů ke dnům 25. 2. 2014, 1. 10. 2014, 11. 11. 2014 a 12. 12. 2014 v evidenční kartě řidiče, jako nedůvodné zamítl a provedené záznamy, kterými bylo dosaženo 12 bodů v evidenční kartě řidiče ke dni 12. 12. 2014, potvrdil. Dne 24. 6. 2015 pod čj. KRPK-86129/ČJ-2015-1900DP Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie, žalobci sdělilo, že po přezkoumání dospělo k závěru, že všechny zákonné podmínky pro vyřízení věci ze dne 1. 10. 2014 v blokovém řízení byly splněny. Rozhodnutí policejního orgánu bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Šetřením nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení přezkumného řízení a případné zrušení nebo změnu vydaného rozhodnutí v blokovém řízení, jak má na mysli ustanovení § 95 odst. 1 správního řádu (co do důvodů se odkazuje na úplné znění uvedeného sdělení Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje). Proti výše uvedenému rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary se žalobce odvolal. Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, čj. 2289/DS/15-3, Krajský úřad Karlovarského kraje odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 12. 6. 2015, čj. 56/OD-BODY/15/Kř, potvrdil. III. Žalobní body V části a) žaloby [Nereflektování odvolacích důvodů] se poukazuje na to, že z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, které bylo přílohou doplněného odvolání, je zcela zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z tohoto rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že se odvolací správní orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 10. 2014, čj. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014, čj. MSK 121761/2014, vyplývá ustálenost práce odvolacího správního orgánu, a to hlavně ve skutečnosti, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, kdy toto činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup vyplývá z rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, kdy prvoinstanční správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Podle zásady legitimního očekávání by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu, ovšem v případě orgánů veřejné moci, jakými jsou krajské úřady, kterých existuje na území České republiky pouze třináct (!), se žalobce domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, kdy tato rovnost je narušována pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu. V části b) žaloby [Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů] žalobce uvádí, že jediné důkazy, které odvolací správní orgán posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonem kladených požadavků na takovýto druh rozhodnutí. Přiložená rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677, která nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, a naproti tomu rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánu veřejné moci. V části c) žaloby byly uplatněny výtky k jednotlivým pokutovým blokům. K pokutovému bloku ze dne 11. 11. 2014, série GE/2013 E0291617, žalobce namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje nepřesnou právní kvalifikaci, dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, je zde uveden pouze název obce a ulice, který ovšem není čitelný. Stejně tak není čitelný ani popis přestupkového jednání samotného. Z nyní napadeného rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zdali k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. V rozhodnutí absentuje uvedení přidružené právní normy, která předpokládá postižitelnost překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci; (pravděpodobně) správná absentovaná právní kvalifikace zní „§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 18 odst. 4 viz výše), a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem. V rozhodnutí zcela absentuje datum, kdy měl být přestupek spáchán. K pokutovému bloku ze dne 1. 10. 2014 žalobce namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje nepřesnou právní kvalifikaci, dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace, ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „RJ obec“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z nyní napadeného rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zdali k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je nepřesně uvedena, jako již výše zmíněná právní kvalifikace „§18/4 z.č. 361/2000 sb“, přičemž správná právní kvalifikace zní „§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 18 odst. 4 viz výše), a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem. Žalobce tedy zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení žalobce se žalobce domáhá, aby se věcně a místně příslušný soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39). Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, když absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobce typická pro případ pokutových bloků ze dne 11. 11. 2014 a 1. 10. 2014. IV. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Karlovarského kraje se k žalobě písemně vyjádřil tak, že při svém rozhodování vycházel z okolností daného případu, kdy nelze shledat důvod pro provedení zákonné opravy záznamů o dosaženém počtu celkově zaznamenávaných 12 bodů v kartě řidiče, dále z obecné zásady volného hodnocení důkazů, souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a z vymezené podstaty řízení o námitkách v bodovém hodnocení řidiče. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů, kdy je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tzn., zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů (za porušení vybraných povinností stanovených přílohou k zákonu o silničním provozu) odpovídá spáchanému přestupku, zda je zapsán příslušnému přestupci atd. atd. Při svém rozhodování se žalovaný opíral nejen o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, čj. 2 As 19/2009-93, kdy nemohl pominout existenci pravomocných pokutových bloků založených ve spise na čísle listu 6a) a 6b). Dále se opíral o zákonem přesně vymezený předmět řízení o námitkách. Proto musí žalovaný odmítnout žalobcem tvrzené nereflektování odvolacích důvodů, když nelze v daném případě hovořit o specifikaci žalobcem obecně podaných námitek. Žalobcem zvolený postup nasvědčoval (známé to praxi z úřední činnosti) nedůvodnému prodlužování řízení. S ohledem na sled postupně podávaných žádostí na přezkumná řízení a obecně podaných námitek posoudil žalovaný námitky jako neodůvodněné a rozhodně nevyvracející existenci pravomocných (rozhodnutí) pokutových bloků, způsobilých pro záznam bodů v kartě řidiče. Způsobilost bloků k zápisu bodů posoudil správní orgán prvého stupně, kdy je ztotožnil s obsahy oznámení Policie ČR a údaji v pokutových blocích uvedenými. Po přezkoumání rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení ve věci přestupku ze dne 11. 11. 2014 dospěla Policie ČR k závěru, že nebyly shledány důvody pro přezkumné řízení. Namísto seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, k němuž byl žalobce správním orgánem prvého stupně vyzván, následovala dne 21. 5. 2015 další žádost žalobce o opakované přerušení řízení, tentokráte požadoval přezkum rozhodnutí o uložené pokutě v blokovém řízení ze dne 1. 10. 2014. V tomto případě již správní orgán prvého stupně námitkové řízení nepřerušil, neboť shledal, že má k dispozici veškeré způsobilé podklady pro prověření záznamů bodů v kartě řidiče, a proto nebylo v rámci řízení o námitkách důvodu pro jeho přerušení. Vzhledem k tomu, že nebyly doloženy ani zjištěny skutečnosti pro zákonnou možnost opravy záznamů bodů v kartě řidiče, nezbylo než námitky pro nedůvodnost zamítnout. Žalovaný je přesvědčen, že jiný postup by byl nejen nesprávný, ale vedl by k nedůvodnému prodlužování celého řízení o námitkách, jestliže správní orgány jak prvého, tak druhého stupně v dobách rozhodování neměly k dispozici prohlášení nebo důkazy o zrušení pravomocných rozhodnutí a s postupem správního orgánu prvého stupně, který záznamy bodů provedl a který si pokutové bloky vyžádal a následně posoudil prověřením s oznámeními, nemohl žalovaný jinak, než se ztotožnit a odvolání pro nedůvodnost zamítnout a provedený záznam, jímž bylo ke dni 12. 12. 2014 dosaženo celkového počtu zaznamenaných 12 bodů řidiče, potvrdit. Nelze přijmout tvrzení žalobce o povinnosti správního orgánu prvého i druhého stupně zjistit spolehlivě stav věci o dopuštění se přestupku a nezákonnosti uložené blokové pokuty, nejen odkazem na rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008- 44, ale také ustanovením zákona o silničním provozu, když je správní orgán prvého stupně subjektem, který administrativně zpracovává a vede evidenci bodového hodnocení, nelze proto po něm požadovat prokazování porušování vybraných povinností řidiče stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích zařazených v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu do bodového hodnocení na základě oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nebo rozhodnutí o uložení sankce za přestupek. Odkazy žalobce na rozhodnutí odvolacího správního orgánu z jiného kraje jsou dle názoru žalovaného vyvráceny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, čj. 9 As 2/2011-93. Proto je považuje žalovaný za liché. Výroky napadených rozhodnutí (pokutových bloků) jsou v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu. Správní orgán prvého stupně rozhodoval na podkladě všech dostupných a způsobilých podkladů, když zápis jednotlivých bodů u všech přestupků projednaných v blokovém řízení dokladoval, jak oznámením o uložení blokové pokuty, tak i samotným rozhodnutím o této blokové pokutě, když ke všem blokovým pokutám jsou ve spisové dokumentaci založeny ověřené kopie pokutových bloků, které splňují požadavky na ně kladené ustanovením § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zápis všech bodů je v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodněn. K údajnému zanedbání pohledu na předběžné otázky stanovené v řízení, žalovaný uvádí, že dle § 57 správního řádu v dané věci není možno předběžnou otázku uplatnit, neboť všechna rozhodnutí o blokových pokutách jsou pravomocná. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce na svých právech krácen nebyl a odkazuje se na odůvodnění odvoláním napadené rozhodnutí. V. Posouzení věci krajským soudem K části a) žaloby soud, obdobně jako v předchozích věcech, kde byla námitka „nereflektování odvolacích důvodů“ uplatněna, konstatuje, že žalovaný správní orgán se nemohl namítaného „nereflektování“ dopustit, neboť žalobcem podané odvolání žádné odvolací důvody neobsahovalo. Žalobce podal dne 2. 7. 2015 odvolání, ve kterém uvedl pouze toto: „Tímto podávám odvolání proti výše citovanému rozhodnutí, ve kterém spatřuji nedostatky ve smyslu požadavků pro rozhodnutí tohoto druhu. Do 10 pracovních dní provedu doplnění odvolání o konkrétní poznatky ve smyslu vad rozhodnutí vedeného pod čj. 56/OD-BODY/15/Kř ze dne 12. 6. 2015“. Vzhledem k tomu, že odvolání neobsahovalo žádné konkrétně formulované námitky, Magistrát města Karlovy Vary dne 22. 7. 2015 pod čj. 56/OD-BODY/15 žalobci zaslal toto sdělení: „V odvolání jste uvedl, že jej doplníte do 10 pracovních dní. K tomuto nedošlo, proto správní orgán zaujal k odvolání stanovisko, že se domáháte zrušení celého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. … Dále Vám tímto sděluji, že spisový materiál k uvedenému případu byl postoupen na Krajský úřad Karlovarského kraje – odbor dopravy a silničního hospodářství za účelem dalšího opatření (zaujetí stanoviska, rozhodnutí).“. Žalovaný současně nemohl pochybit ani při „nevypořádání se s k odvolání přiloženým rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2015, čj. MSK 49924/2014“, neboť žalobce žádné takové rozhodnutí ke svému odvolání nepřiložil. Žalovaný nemohl pochybit ani „ignorováním předložených důkazních prostředků“, neboť žalobce v odvolání žádné důkazní prostředky neoznačil, ani je nepředložil. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný nevyhodnotil odlišnou rozhodovací praxi jiných správních orgánů projednávající obdobné věci s tím, že správní orgány by měly právě ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně, přičemž žalobce měl za to, že žalovaný správní orgán měl následovat zejména postup Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v jeho rozhodnutích ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, ze dne 22. 10. 2014, čj. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014, čj. MSK 121761/2014. K tomu je třeba v souladu s ustálenou praxí správních soudů uvést, že zásada legitimního očekávání, kterou lze charakterizovat i jako zásadu formální spravedlnosti, která bezprostředně souvisí se zásadou nestranného rozhodování každé věci, znamená, že každá věc, kterou správní orgán řeší, je svým způsobem jedinečná, na druhou stranu však lze mezi rozhodovanými a řešenými případy nalézt i řadu společných znaků. Uvedená zásada má zajistit, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy, které nastanou v budoucnu, rozhodovat způsobem obdobným. Neznamená však, že by například všechny správní orgány v celé České republice byly zavázány postupovat unifikovaně, neboť by to znamenalo zavedení precedenčního systému práva, navíc do soustavy správních orgánů, což však tato zásada nesleduje. Zásada legitimního očekávání jako zásada oprávněné důvěry v právo a právní řád nezaručuje však účastníkům řízení nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch, pouze znamená, že je třeba, aby správní orgány rozhodovaly způsobem předvídatelným, avšak vždy po pečlivém zjištění konkrétního skutkového stavu věci, z něhož vyvodí závěry a tyto závěry odůvodní tak, aby obstály z hlediska požadavků správního řádu. To v dané věci bylo splněno. Prvostupňový správní orgán vysvětlil, jaké konkrétní podklady měl ve věci k dispozici, jak je hodnotil a jaké konkrétní závěry z nich vyvodil. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal i na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Bylo zdůrazněno, že i judikatura tohoto soudu na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. V daném případě je z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zřejmé, že vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje a Městskou policií Plzeň a z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za tím účelem vyžádal. Dalším podkladem byla sdělení Krajského úřadu Plzeňského kraje a Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, vypracovaná ve věci žalobcem podaných podnětů k přezkumnému řízení. Správní orgán prvního stupně vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Správní orgány přihlédly ke sdělení Krajského úřadu Plzeňského kraje ohledně nenaplnění podmínek k zahájení přezkumného řízení ve věci pokuty uložené blokem ze dne 11. 11. 2014, série GE/2013, č. E 0291617, a odvolací správní orgán se seznámil se sdělením Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ohledně nenaplnění podmínek k zahájení přezkumného řízení ve věci pokuty uložené blokem ze dne 1. 10. 2014, série FC/2013, č. C 1667557. Na základě tohoto přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů správní orgány po právu dospěly k závěru, že tato rozhodnutí jsou způsobilá pro záznamy bodů do registru řidičů, jsou opatřena všemi potřebnými zákonem stanovenými náležitostmi a že odpovídá i zaznamenaný počet bodů. Žalobní bod a) tudíž nemohl být shledán důvodným. K části b) žaloby soud, obdobně jako v předchozích věcech, kde byla námitka „nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů“ uplatněna, konstatuje, že v přezkoumávané věci není na místě tvrzení, že jedinými důkazy, které odvolací správní orgán posuzoval, byla oznámení od věcně příslušných správních orgánů, kterými byla oznamována skutečnost, že žalobce spáchal přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Předně je nezbytné uvést, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může být žalobce úspěšný pouze tehdy, pokud prokáže, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. K tomu, aby tak žalobce mohl učinit, je nezbytné, aby tvrdil, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí či nezákonnost postupu správního orgánu. Pokud tak žalobce neučiní, tj. jeho tvrzení jsou obecná bez jakékoli konkrétní souvztažnosti s obsahem napadeného rozhodnutí či postupem správního orgánu, nemohou být jeho námitky shledány důvodnými. Tvrdí-li žalobce, že „ve svém odvolání napadá jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče“, je nezbytné uvést, že toto tvrzení není pravdivé. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce v odvolání žádné konkrétně formulované námitky neuvedl. Nemůže tudíž důvodně vůči napadenému rozhodnutí namítat, že neobsahuje vypořádání těchto neexistujících námitek, stejně tak, že odvolací správní orgán pravdivost těchto neexistujících námitek neověřil nahlédnutím do „předmětných rozhodnutí, jichž se oznámení týká“. Soud se v podstatě ztotožňuje s tvrzením žalobce, že „i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil.“. Tato obecná tvrzení však nijak neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Totéž platí pro námitky žalobce ohledně náležitostí jednotlivých sérií pokutových bloků. Ohledně námitky žalobce, že „v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti rozhodně přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, je vhodné zopakovat závěry Nejvyššího správního soudu z jeho rozsudku ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20: „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, jak je tomu u pokutového bloku L 4443991. U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují. Ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 5. zákona o přestupcích, ve znění účinném v době spáchání přestupku, stanoví, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích nezastaví vozidlo na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo podle zvláštního právního předpisu nebo na pokyn „Stůj“ daný při řízení provozu na pozemních komunikacích osobou oprávněnou k řízení tohoto provozu podle zvláštního právního předpisu. Ust. § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu stanoví, že při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem „Stůj!“ povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá" se symbolem „Dej přednost v jízdě!“ a „Příčná čára souvislá s nápisem STOP“, a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením. Dalším údajem na přestupkovém bloku je, že přestupek byl spáchán dne 22. 1. 2010 v 19.10 hod. v Karviné na tř. 17. listopadu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil a kdy a kde se to stalo.“. Pouze a jen na základě popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, tedy nelze dospět k závěru o nezpůsobilosti rozhodnutí pro záznam bodů v registru řidičů. Již z tohoto důvodu nemůže být námitka žalobce shledána důvodnou. Namítá-li žalobce, a to pouze obecně, že „z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít“, lze s tímto tvrzením vyslovit souhlas, avšak toto holé tvrzení nevypovídá nic o nezákonnosti napadeného rozhodnutí ani postupu správních orgánů v průběhu správního řízení. Ani žalobcovy obecné proklamace, že „údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku“, neprokazují nezákonnost právě přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Vzhledem k uvedenému ani žalobní bod b) nepovažuje soud za důvodný. V části c) žaloby byly uplatněny výtky k pokutovým blokům týkajícím se žalobce ze dne 1. 10. 2014 a ze dne 11. 11. 2014. K tomu soud uvádí, že z ověřené kopie bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 1. 10. 2014, série FC/2013, č. C 1667557, jsou ohledně vlastního přestupku zřejmé tyto údaje: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 1. 10. 2014, 11.38, R/6, Karlovy Vary, § 18/3 z. č. 361/2000 Sb. – překročení rychlosti mimo obec, 130/153/148 km/h [údaj 148 je zakroužkován], RZ …, Škoda Fabia. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c / 1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p.p. Celková výše uložené pokuty: 300,- Kč. Pod bodem 10 tohoto bloku je text: Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí, a potvrzuji převzetí části A bloku s datem 1. 10. 2014 a podpisem přestupce. K tomu soud dále uvádí, že z ověřené kopie bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 11. 11. 2014, série GE/2013, č. E 0291617, jsou ohledně vlastního přestupku patrné tyto údaje: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: dne 11. 11. 2014, ve 12.42 hod, Vejprnická, Plzeň, překročení nejv. pov. rychl. v obci - 50 km/hod, nam. rychl. radar. 67 km/hod, 3K7 3824, ŠKODA, bílá. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c / 1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p.p. Celková výše uložené pokuty: 300,- Kč. Pod bodem 10 tohoto bloku je text: Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí, a potvrzuji převzetí části A bloku s datem 11. 11. 2014 a podpisem přestupce. Je-li na bloku v kolonce „Pokuta uložena za přestupek dle §“ uveden údaj „125c / 1 f 4 , a před tím uveden popis skutku a označena právní kvalifikace údajem „§ 18/3 z. č. 361/2000 Sb. – překročení rychlosti mimo obec, 130/153/148 km/h“ nebo „překročení nejv. pov. rychl. v obci - 50 km/hod, nam. rychl. radar. 67 km/hod“, není zde objektivně žádných pochyb o tom, za co byl žalobce sankcionován. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1. Podle § 18 odst. 3 věty prvé zákona o silničním provozu řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km.h-1; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km.h-1. Podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1. Z předložených pokutových bloků je patrno, kde byla rychlost vozidla měřena (R/6, Karlovy Vary, a Vejprnická, Plzeň), jaká nejvyšší rychlost tam byla dovolena (130 km/h a 50 km/hod) a jaká konkrétní rychlost byla v okamžiku kontroly po zohlednění odchylky naměřena (148 km/h a 67 km/hod). Pokud jde o námitky žalobce ohledně místa spáchání deliktů s tím, že není zřejmé, zda bylo sankcionováno překročení zákonem dovolené rychlosti „na soukromém pozemku či pozemní komunikaci“, je nezbytné konstatovat, že již z konkretizace zákonných ustanovení na pokutových blocích je zcela zřejmé, že sankcionováno bylo deliktní jednání žalobce na „pozemních komunikacích“. Z ničeho nevyplývá a žalobce ostatně ani netvrdí, v případě jakého přestupku se mělo jednat o prostor „mimo pozemní komunikaci“. Dlužno však doplnit, že nic takového žalobce důvodně tvrdit ani nemůže, neboť jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44: „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“. Správnost a zákonnost pokutového bloku tak žalovaný přezkoumávat nemohl. Z předmětných pokutových bloků je tedy podle názoru soudu dostatečně seznatelné, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Bloky obsahují i právní kvalifikaci, na jejímž základě byla žalobci uložena pokuta a následně zapsán příslušný počet bodů. Zde je na místě upozornit, že na pokutovém bloku jsou omezené možnosti pro vyjádření příslušných skutečností. Podle § 85 odst. 4 věty druhé zákona o přestupcích se na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Přiměřeně je nutno aplikovat § 77 přestupkového zákona o výroku rozhodnutí, avšak nelze odhlédnout od toho, že se nejedná o klasické rozhodnutí, ale o blok (byť soudní praxe posunula jeho vnímání také jako rozhodnutí, ovšem rozhodnutí sui generis). Na to pak navazuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž soud i v této souvislosti považuje za významné odkázat zejména na rozsudek ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20. Názor obsažený v tomto rozsudku Nejvyššího správního soudu nelze podle zdejšího soudu interpretovat jinak, než že v některých případech se dovodí srozumitelnost informací uvedených na pokutovém bloku i s určitým výkladem, třeba použitím obvyklých zkratek apod. Ostatně, hlavním kritériem pro posouzení toho, zda konkrétní jednání je v pořádku nebo ne, je to, zda skutečně ten skutek a jeho právní kvalifikace jsou popsány tak, aby byly srozumitelné a odlišitelné od jiných skutků. Soud je přesvědčen, že na úrovni žalobcovy argumentace nelze správnímu orgánu vytknout žádné pochybení. Lze dodat, že určitá srozumitelnost vyplývá i z toho, že bloky byly žalobcem podepsány, tedy žalobce zřejmě věděl, co podepisuje, a v okamžiku, kdy tak činil, mu to bylo dostatečně srozumitelné. Údaje obsažené na jednotlivých pokutových blocích, jak vyplývá i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, tedy obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a jednoznačně vypovídají o tom, jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil, stejně tak, jako údaje o místě a času tohoto jednání. Obě rozhodnutí, která žalobce v žalobě zpochybnil, představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým konkrétním jednáním se žalobce přestupku dopustil. Podklady obsahují ještě čitelné a dostatečně srozumitelné údaje. Osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak i odkazem na související zákonná ustanovení. S ohledem na uvedené nepokládá soud za důvodný ani žalobní bod c). VI. Celkový závěr a náklady řízení Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání. Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 31. října 2016 JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D.,v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová