30 A 149/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Best of Sales Group s.r.o., IČ 24294250, se sídlem Brandlova 1639, 149 00 Praha 4, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015 č. j. DSH/9810/15, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015 č. j. DSH/9810/15, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 13. 7. 2015 č. j. MMP/153730/15, kterým byla žalobci dle ust. § 125f odst. 3 a ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) uložena pokuta ve výši 2.500 Kč za opakované spáchání správních deliktů ve smyslu ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Dále byla žalobci v souladu s ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. ve spojení s vyhláškou Ministerstva vnitra ČR č. 520/2005 Sb., uložena povinnost nahradit paušální náklady řízení ve výši 1.000 Kč. II. Žaloba V žalobě se žalobce věnoval jednotlivým přestupkům, kterými měla být naplněna skutková podstata správního deliktu. K přestupkům ze dne 2. 12. 2014 spáchaným v časovém rozpětí 8:54 - 10:10 hodin a ve 13:48 - 17:31 hodin žalobce uvedl, že mu správní orgán doručil jakožto provozovateli vozidla výzvy k úhradě částky ve smyslu ust. § 125h zákona o silničním provozu, avšak žalobce na ně žádným způsobem nereagoval. Žalobce uvedl, že zástupci žalobce byly do datové schránky doručeny výzvy k podání vysvětlení. Jako adresát byl ve výzvách uveden pan S.Č., tj. jednatel společnosti Best of Sales Group s.r.o., který byl považován za podezřelého z přestupku, který ale nikomu plnou moc k zastupování neudělil. Žalobce tak namítá, že správní orgán měl výzvu k podání vysvětlení zaslat přímo panu Č. a nikoli právnímu zástupci žalobce. Žalobce dále v žalobě namítal, že správní orgán I. stupně neprovedl dostatečné kroky ke zjištění totožnosti pachatele přestupku. Žalobce má za to, že správní orgán I. stupně měl především předvolat k podání vysvětlení provozovatele vozidla, tj. žalobce, nikoliv pouze jednatele společnosti, který byl zároveň podezřelým z přestupku. Na věci nemůže nic změnit ani fakt, že zástupce žalobce sdělil totožnost řidičky a zároveň odepřel výpověď jménem žalobce, neboť zástupce žalobce pouze reagoval na písemnost, která mu byla doručena do datové schránky. Správní orgán měl ve stejnou chvíli dva potenciální řidiče, a to oznámenou řidičku a zároveň pana Č., který byl pokaždé uveden v oznámení o podezření z přestupku. Správní orgán tak měl pokračovat v šetření přestupku, neboť to, že měl v jednu chvíli dva potenciální řidiče, ještě neznamená, že rezignuje na šetření, který z nich skutečně spáchal přestupek. Pan Č. navíc výpověď výslovně neodepřel, výpověď odepřela pouze oznámená řidička a provozovatel vozidla, tj. žalobce. Správní orgán tak mohl přinejmenším pana Č. předvolat k podání vysvětlení opětovně, případně přistoupit k pořádkovým opatřením. K přestupku spáchanému dopoledne dne 2. 12. 2014 žalobce namítal, že není prokázáno, že by vozidlo na daném místě bylo skutečně zaparkováno déle než 15 minut stanovených k zásobování. Hlídka Městské policie Plzeň se na místo dostavila v 8:54 hodin a následně odjela. K vozidlu se hlídka opět dostavila v 10:10 hodin. Mezitím mohl řidič vozidla s vozidlem odjet a na místo se opětovně vrátit v 10 hodin, případně chvíli po desáté hodině. Dle úředního záznamu strážnice S. sice ověřila prostřednictvím radiostanice, zda byl u vozidla nějaký pohyb, avšak takto zásadní tvrzení o skutkovém průběhu, na kterém závisí protiprávnost jednání žalobce, nemůže být extrahována toliko z úředního záznamu. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, ve kterém je uvedeno: „Úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je z jeho spáchání podezřelý, poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci; nelze jej však považovat za důkazní prostředek (§ 51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam sám.“ V dané věci však svědek předvolán nebyl, tvrzení o monitorování pohybu v okolí vozidla žalobce tak stojí v úředním záznamu osamoceně, aniž by mělo oporu v jiných podkladech pro rozhodnutí. Nelze tak mít za prokázané, že řidič vozidla překročil dobu určenou pro stání zásobování. Totožná situace se mohla opakovat u přestupku z odpoledne dne 2. 12. 2014. Správní orgán nijak neprokázal, že by tomu tak nemohlo být. V otázce přestupků spáchaných ve dnech 5. 2. 2015 a 6. 3. 2015 uvedl žalobce následující. Pochybení správních orgánů žalobce spatřuje v tom, že řízení o správním deliktu bylo zahájeno v rozporu s ust. § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, jelikož správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. V této souvislosti žalobce namítá, že správní orgán měl výzvu k podání vysvětlení zaslat oznámenému řidiče ve věci obou přestupků, tj. ve věci přestupku ze dne 5. 2. 2015 i 6. 3. 2015, a nikoli jen u přestupku ze dne 5. 2. 2015. Pro věc není rozhodné, že v případě prvního přestupku výzva k podání vysvětlení doručena nebyla. Oznámený řidič si mohl od té doby např. označit schránku a tedy přebírat všechny doručené písemnosti. Správní orgán taktéž mohl k podání vysvětlení předvolat provozovatele vozidla, tj. žalobce, který by správnímu orgánu mohl sdělit bližší informace ohledně momentálního pobytu oznámeného řidiče. Žalobce rovněž v žalobě uvedl, že správní orgán měl dále opětovně předvolat k podání vysvětlení pana Č. (jednatele žalobce), neboť ten na výzvu k podání vysvětlení nijak nereagoval. Jeví se přitom jako vysoce pravděpodobné, že vozidlo mohl řídit on, neboť jeho jméno figuruje jak v oznámení o podezření z přestupku, tak v úředním záznamu a pokaždé to byl on, kdo požádal o sejmutí technického prostředku zabraňujícímu odjezdu vozidla. Pokud pak pan Č. ignoroval výzvy k podání vysvětlení, měl správní orgán přistoupit k pořádkovým opatřením. Jestliže řidič vozidla výslovně neodepřel výpověď, správní orgán měl stále mnoho možností (např. pořádkových opatření) jak řidiče vozidla donutit k alespoň minimální součinnosti. Závěr o odložení věcí z důvodu § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích byl předčasný, neboť úvahy, které správní orgán k jeho závěrům vedly, jsou nedostatečné. Správní orgán sice nezjistil totožnost řidiče vozidla ani v jedné z nadepsaných věcí, avšak jen proto, že ji sám nezjišťoval tak, jak mu ukládá zákon. K přestupkům ze dne 5. 2. 2015 a 6. 3. 2015 (a stejně tak i k přestupku ze dne 6. 2. 2015) žalobce dále namítal, že správní orgán nesprávně posoudil způsob spáchání deliktů. Řidič vozidla na daném místě vozidlo zaparkoval dne 5. 2. 2015. Vozidlo pak na daném místě stálo až do dne 6. 3. 2015. Nejednalo se tak o 3 samostatné skutky, ale o jeden trvající delikt. Správní orgán tak neměl věc řešit jako jednotlivé spáchání správních deliktů, ale jako řízení o trvajícím správním deliktu. To odůvodňuje vadu výroku rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla, a to z důvodu, že celkem pětkrát nezajistil, aby při užití jím provozovaného vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Pokud by správní orgán posoudil jednání správně jako delikt trvající, pak by výrokem mohl žalobce uznat odpovědným pouze z důvodu, že celkem třikrát nezajistil dodržování povinností řidiče a pravidel provozu. To představuje o 40 % menší počet porušení pravidel silničního provozu, přičemž lze očekávat, že by byla adekvátní o 40 % nižší pokuta, tj. 1.500 Kč, namísto 2.500 Kč – k posouzení a stanovení adekvátní výše pokuty je však oprávněn toliko správní orgán, neboť jde o výkon „správního uvážení“. Proto žalobce zastává názor, že soud nemůže nahradit úvahu správního orgánu, kterou správní orgán zjevně provedl na podkladě špatného skutkového hodnocení deliktních jednání. K vadám, které zatížily správní řízení jako celek, žalobce uvedl následující. Žalobce namítal, že žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ač jeho vydání nepředcházelo nařízení ústního jednání, na kterém by bylo provedeno dokazování za osobní účasti žalobce. Žalobce je přesvědčen, že takový postup krátil žalobce na právu dle čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce má právo na to, aby jeho věc byla projednána, a to za přítomnosti jeho a jeho obhájce a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (uplatnění zásady bezprostřednosti). Obviněný ze správního deliktu má právo na požití obdobných práv, jako obviněný z přestupku či trestného činu. Obvinění ze správního deliktu provozovatele vozidla spadá do pojmu „trestních obvinění“. V takovém případě je nutné, v analogii s trestním řádem (ust. § 2 odst. 11), jakož i zákonem o přestupcích (ust. § 74 odst. 1), konat ústní jednání, jakož je i nutné aplikovat právě ust. čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 15 A 14/2015-35, a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2015 č. j. 30 A 56/2014-35. Žalobce dále namítal, že správní orgán prvého stupně vede s žalobcem další správní řízení o správních deliktech provozovatele vozidla pod sp. zn. SZ MMP/179629/15. Jedná se přitom o řízení o deliktech, které byly spáchány v období od 13. 2. 2015 do 27. 2. 2015, tj. v období, ve kterém byly spáchány i správní delikty, o nichž je vedeno předmětné řízení. Žalobce namítal, že dle ust. § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu, správní orgán spojí řízení o správních deliktech do společného řízení. Žalobce má tak za to, že správní orgán vede dvě různá řízení nezákonně. K tomu žalobce dodal, že navíc v případě řízení vedeného pod sp. zn. SZ MMP/179629/15 se jedná o jeden trvající delikt, který započal dne 5. 2. 2015. Věc proto měla být řešena v rámci jednoho řízení. V opačném případě byl žalobce krácen na právu na vyměření souhrnného trestu. K prokázání svého tvrzení žalobce navrhl provést důkaz spisem SZ MMP/19629/15 vedeným Magistrátem města Plzně. Žalobce dále nesouhlasí s výší uložené sankce. Správní orgán žalobci udělil pokutu na samé horní hranici zákonem stanoveného rozpětí. Správní orgán jako jedinou polehčující okolnost hodnotil, že „předmětným jednáním nebyla způsobena hmotná škoda“. Správní orgán prvého stupně měl jako polehčující okolnost hodnotit i skutečnost, že žalobce sdělil správnímu orgánu totožnost řidičů vozidla a měl tak evidentně zájem na tom, aby byli řidiči vozidla za své protiprávní jednání potrestáni. Správní orgán naopak jako přitěžující okolnost hodnotil skutečnost, že provozovatel spáchal více správních deliktů. Žalobce má za to, že takové hodnocení je nesprávné, neboť žalobce jako provozovatel vozidla správní delikty spáchat nemohl, protože jeho odpovědnost je pouze objektivní a žalobce osobně fakticky žádný správní delikt nespáchal. Správní orgán sankci stanovoval na podkladě úvahy 5-ti násobného opakování protiprávního jednání, ač toto bylo opakováno maximálně tři krát. Žalobce tak zastává názor, že správní orgán měl určit výši sankci na samé spodní hranici zákonného rozpětí, a to ve výši 1 500 Kč. Žalobce závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, stejně tak jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 22. 1. 2016, přičemž uvedl následující skutečnosti. Žalobce v žalobě namítá, že výzvy k podání vysvětlení ve věci přestupků ze dne v době od 08:54 do 10:10 hodin a v době od 13:48 do 17:31 hodin měly být doručovány přímo panu Č., coby jednateli žalobce, nikoli jejímu zmocněnci. K tomuto žalovaný uvedl, že ve spisu je dodejkami prokázáno, že předmětné výzvy byly kromě zmocněnce žalobce (společnosti FLEET Control, s.r.o.) doručovány i právě panu S.Č., nar. …, na adresu … Obě výzvy byly jmenovanému doručeny za splnění zákonných podmínek tzv. fiktivním doručením. Jmenovaný tedy nebyl k podání vysvětlení předvoláván prostřednictvím zmocněnce žalobce, nýbrž byl k podání vysvětlení v obou případech řádně vyzván jemu doručenými písemnostmi. K námitce, že správní orgán neprovedl dostatečné kroky ke zjištění pachatele přestupku, se žalovaný vyjádřil následovně. Žalobce se domnívá, že měl být předvolán k podání vysvětlení přímo sám, nikoliv jako jednatel a má za to, že je ve věci bezvýznamné, že zmocněnec žalobce uvedl, že vozidlo měla v obou případech v užívání přítelkyně jednatele žalobce paní P.D., nar…., bytem... Žalobce tvrdí, že správní orgán měl k dispozici dva potencionální řidiče, tedy výše jmenovanou a pana Č. a měl tak pokračovat v šetření přestupku. Dle žalovaného, v případě, že se strážníkům nepodařilo identifikovat osobu řidiče v místě přestupku, mohl stěžejní vysvětlení uvést pouze žalobce, coby provozovatel vozidla. Ten tak učinil prostřednictvím svého zmocněnce písemně, což má stejnou váhu jako faktické podání vysvětlení před správním orgánem, přičemž uvedl jako řidičku výše jmenovanou paní D., ta poté odepřela výpověď s odkazem na riziko stíhání pro podezření ze spáchání přestupku. Nebyl žádný důvod předvolávat k podání vysvětlení žalobce, když ten sdělil identitu osoby, která měla vozidlo od ní svěřeno. Tvrzení žalobce nelze přisvědčit, jelikož správní orgán po obdržení vyjádření paní D. neměl žádnou reálnou možnost pokračovat v šetření. Správní orgán I. stupně učinil veškeré kroky ke zjištění totožnosti řidiče. Žalovaný považuje za nedůvodnou i další námitku žalobce, že nebylo prokázáno, že vozidlo bylo dne 2. 12. 2014 u přestupku zjištěného v 8.54 hodin v místě zaparkováno po dobu delší než 15 minut, kdy jako důkaz nelze použít pouze úřední záznam. Tato skutečnost totiž jednoznačně vyplývá ze záznamu z městského kamerového záznamu, kde je vozidlo zachyceno a který je součástí spisové dokumentace. Tvrzení má tedy oporu v podkladech rozhodnutí a nestojí osamoceně v úředním záznamu, jak tvrdí žalobce. K námitce, že ani v případě přestupků ze dne 5. 2. 2015 a 6. 3. 2015 neučinil správní orgán veškeré kroky ke zjištění totožnosti řidiče, kdy měla být výzva k podání vysvětlení zaslána oznámenému řidiči, žalovaný uvedl, že řidiče žalobce sdělil pouze ve věci přestupku ze dne 5. 2. 2015, kdy uvedl, že v inkriminované době užíval vozidlo pan L.Y., ... Tuto osobu se správní orgán I. stupně pokusil předvolat k podání vysvětlení, avšak předvolání se vrátilo jako nedoručitelné, neboť uvedená osoba byla na adrese neznámá. Žalovaný má za to, že se správní orgán I. stupně ocitl ve stejné situaci jako v případě předchozích přestupků a závěr o tom, že přes veškerou možnou snahu nebyla osoba řidiče zjištěna, je zcela adekvátní věci. Žalovaný k této osobě údajného řidiče poznamenal, že jmenovaný je jako řidič opakovaně uváděn v případech, kde figuruje jako obecný zmocněnec výhradně společnost FLEET Control, s.r.o., přičemž provedeným šetřením na Ministerstvu vnitra pak správní orgán I. stupně zjistil, že uvedená osoba byla vyhoštěna od 27. 4. 2011 do 22. 10. 2014. Ke dni 24. 8. 2015 nebyla jmenovaná osoba v evidenci Cizineckého informačního systému hlášena k pobytu. V případě přestupku ze dne 6. 3. 2014 žalobce odepřel sdělit totožnost řidiče s odkazem na osobu blízkou. I v těchto případech byl postup správního orgánu I. stupně spočívající v odložení přestupků a zahájení řízení o správních deliktech provozovatele vozidla správný. Žalobce namítal, že se dopustil jednoho trvajícího deliktu, kdy vozidlo bylo na místě zaparkováno ode dne 5. 2. 2015 až do dne 6. 3. 2015. K tomu žalovaný předně uvedl, že toto namítal žalobce až v odvolání, přičemž v řízení o správním deliktu zůstal nečinný a svoji paletu námitek si uchoval až do žaloby, pomine-li žalovaný jedinou odvolací námitku, že měl žalobce zájem vyjádřit se ohledně přestupku ze dne 6. 2. 2015. Žalovaný považuje tuto námitku za ryze účelovou. Žalovanému je navíc z úřední činností známo, že s vozidlem bylo v tvrzeném období prokazatelně manipulováno, o čemž svědčí fotografie ze dne 23. 2. 2015 a ze dne 25. 2. 2015, na kterých je zachyceno vozidlo žalobce strážníky Městské policie Plzeň v souvislosti se šetřením dalších přestupků. Dne 23. 2. 2015 bylo vozidlo zaparkováno tak, že není vidět kanálová vpusť, a dne 25. 2. 2015 bylo vozidlo zaparkováno opět před touto kanálovou vpustí. Odvolací řízení o těchto správních deliktech žalobce bylo vedeno pod spisovou značkou ZN/2470/DSH/15. Žalovaný tedy setrvává na svém závěru, že se jednalo o samostatné skutky a nikoli trvající delikt, tudíž není ani důvod ke snížení uložené pokuty. K žalobní námitce nutnosti nařídit ve věci ústní jednání odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 110/2015-46 ze dne 22. 10. 2015. V případech, kdy konání ústního jednání není stanoveno zákonem, je konáno za splnění podmínky nezbytnosti, tedy pouze v těch případech, pokud je to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. Taková situace v případě žalobce nenastala, neboť jednání neznámých řidičů bylo řádně zadokumentováno listinnými podklady a dokazování se neprovádělo nad rámec těchto podkladů, které byly součástí spisové dokumentace již v době zahájení řízení. Ve věci žalobce bylo provedeno dokazování mimo ústní jednání a žalobce dostal možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. K námitce žalobce, že ve věci mělo být vedeno společné řízení o správních deliktech spáchaných v období od 13. 2. 2015 do 27. 2. 2015 vedených pod spisovou značkou SZ MMP/179629/15, žalovaný uvedl, že společné řízení nemohlo být vedeno, neboť v nyní žalované věci bylo dne 13. 7. 2015 vydáno správním orgánem I. stupně již meritorní rozhodnutí, kdežto řízení vedené pod spisovou značkou SZ MMP/179629/15 bylo zahájeno až poté, konkrétně až dne 24. 8. 2015, což je žalovanému známo z vlastní úřední činnosti, kdy v namítaném řízení rozhodoval též o odvolání, a to rozhodnutím č. j. DSH/13877/15 ze dne 24. 11. 2015. U správního orgánu I. stupně tedy nebyla v jednu chvíli vedena dvě samostatná řízení o správním deliktu žalobce, tudíž nebylo co do společného řízení spojovat. Požadavek na provedení důkazu spisem SZ MMP/19629/15 považoval žalovaný za zcela irelevantní, neboť dotčená spisová značka ve věci žalobce nikde nefiguruje, navíc dle sdělení správního orgánu I. stupně tato spisová značka jako taková není na Magistrátu města Plzně vůbec vedena. K žalobní námitce týkající se výše uložené sankce žalovaný uvedl, že uloženou sankci považuje za zcela adekvátní projednávané věci a zároveň řádně odůvodněnou. Žalobcem tvrzený evidentní zájem na potrestání řidičů vozidla za protiprávní jednání nepovažuje žalovaný za polehčující okolnost, když minimálně v případě sdělení osoby L.Y. se jednalo jednoznačně o účelové sdělení. Co se týče tvrzení, že je na Klatovské třídě množství obchodů, tak je toto obecně známou skutečností, navíc to vyplývá i ze záznamů z kamerového systému, jež jsou součástí spisové dokumentace. Závěrem žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. IV. Posouzení věc krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými bylo rozhodnutí správního orgánu řádně a včas napadeno (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Soud žalobu shledal nedůvodnou. a) obsah správního spisu Zdejší soud při rozhodování ve věci vycházel z právně významných skutečností vyplývajících ze správního spisu. Součástí správního spisu je v souvislosti s přestupkem spáchaným dne 2. 12. 2014 v 8:54 – 10:10 hod. „oznámení o podezření z přestupku ze dne 2. 12. 2014“, ze kterého se podává, že dne 2. 12. 2014 v 8:54 hod. bylo vozidlo tovární značky JEEP, RZ …, černé barvy (dále jen „vozidlo“), zaparkováno na Klatovské tř. 6 v Plzni v úseku označeném dopravní značkou IP11e s dodatkovou tabulkou zásobování max. 15 minut. Tímto jednáním bylo porušeno ust. § 4 písm. b) a c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož předpisu. Z oznámení rovněž vyplývá, že pan S.Č., nar. …, odmítl řešit přestupek na místě blokovou pokutou ve výši 300 Kč a oznámení o podezření z přestupku odmítl podepsat. Součástí spisu je rovněž úřední záznam ze dne 2. 12. 2014 č. j. MPP/001890/2014, ve kterém jsou mimo jiné popsány skutečnosti shodné, jako ve shora uvedeném oznámení o podezření z přestupku. Dále je v úředním záznamu uvedeno, že v 10.10 hod. se na místo spáchání přestupku dostavila hlídka městské policie a bylo zjištěno, že vozidlo se nachází stále na stejném místě a u vozidla nebyl žádný pohyb. Přílohou úředního záznamu je fotodokumentace místa spáchání přestupku a kamerový záznam. Dne 22. 12. 2014 byla žalobci zaslána výzva ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, ve které byl žalobce jakožto provozovatel vozidla vyzván k uhrazení částky 200 Kč či ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a to do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 29. 12. 2014 do datové schránky žalobce. Dne 7. 1. 2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc, která dokládala oprávnění společnosti FLEET Control, s.r.o., IČ 24149322, se sídlem Smetanovo nábř. 327/14, Praha 1 k zastupování žalobce v řízení o správním deliktu, avšak neobsahovala podpis zmocnitele. Dne 28. 1. 2015 byla na základě usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 9. 1. 2015 doložená totožná plná moc, která již podpis zmocněnce obsahovala. Ze správního spisu dále vyplývá, že pan S.Č. byl výzvou ze dne 11. 2. 2015 předvolán na den 4. 3. 2015 k podání vysvětlení. Předvolání bylo panu S.Č. doručeno prostřednictvím poštovní přepravy, když dokument byl po uplynutí 10-ti denní lhůty k uložení vhozen dne 25. 2. 2015 do schránky na adrese …, a rovněž mu bylo téže předvolání doručeno dne 11. 2. 2015 prostřednictvím zástupce spol. FLEET Control, s.r.o. Dne 3. 3. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno od zástupce žalobce podání, ve kterém bylo uvedeno, že obviněný (S.Č.) se rozhodl odepřít výpověď, a zároveň v tomto podání byla jako uživatel vozidla v inkriminované době uvedena paní P.D., nar. … Na základě zaslaného předvolání k podání vysvětlení ze dne 20. 3. 2015 i P.D. v podání ze dne 4. 4. 2015 odepřela výpověď. Věc byla následně ve smyslu ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též „zákon o přestupcích“), odložena dne 15. 5. 2015. V souvislosti se spáchaným přestupkem 2. 12. 2014 v 13:48 – 17:31 hod. je součástí správního spisu „oznámení o podezření z přestupku ze dne 2. 12. 2014“, ze kterého se podává, že dne 2. 12. 2014 v 13:48 hod. bylo vozidlo tovární značky JEEP, RZ …, černé barvy (dále jen „vozidlo“), zaparkováno na Klatovské tř. 6 v Plzni v úseku označeném dopravní značkou IP11e s dodatkovou tabulkou zásobování max. 15 minut. Řidič vozidla překročil povolenou dobu pro zásobování. Tímto jednáním bylo porušeno ust. § 4 písm. b) a c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož předpisu. Z oznámení rovněž vyplývá, že pan S.,Č. nar. … odmítl řešit přestupek na místě a oznámení o podezření z přestupku odmítl podepsat. Součástí spisu je rovněž úřední záznam ze dne 2. 12. 2014 č. j. MPP/001891/2014, ve kterém jsou mimo jiné popsány skutečnosti shodné, jako ve shora uvedeném oznámení o podezření z přestupku, a dále je v něm uvedeno, že ve 14:22 hod. se na místo spáchání přestupku dostavila hlídka městské policie a bylo zjištěno, že vozidlo se nachází stále na stejném místě a u vozidla nebyl žádný pohyb. Na vozidlo byl ve 14:26 hod. nasazen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále též „TPZOV“). V 17:31 hod. požádal pan S.Č. o sejmutí TPZOV. Přílohou úředního záznamu je fotodokumentace místa spáchání přestupku a kamerový záznam. Dne 22. 12. 2014 byla žalobci zaslána výzva ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, ve které byl žalobce jakožto provozovatel vozidla vyzván k uhrazení částky 200 Kč či ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a to do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 29. 12. 2014 do datové schránky žalobce. Dne 7. 1. 2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc, která dokládala oprávnění společnosti FLEET Control, s.r.o., IČ 24149322, se sídlem Smetanovo nábř. 327/14, Praha 1 k zastupování žalobce v řízení o správním deliktu, avšak neobsahovala podpis zmocnitele. Dne 28. 1. 2015 byla na základě usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 9. 1. 2015 doložená totožná plná moc, která již podpis zmocněnce obsahovala. Ze správního spisu dále vyplývá, že pan S.Č. byl výzvou ze dne 11. 2. 2015 předvolán na den 4. 3. 2015 k podání vysvětlení. Předvolání bylo panu S.Č. doručeno prostřednictvím poštovní přepravy, když dokument byl po uplynutí 10-ti denní lhůty k uložení vhozen dne 25. 2. 2015 do schránky na adrese …, a rovněž mu bylo téže předvolání doručeno dne 11. 2. 2015 prostřednictvím zástupce spol. FLEET Control, s.r.o. Dne 3. 3. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno od zástupce žalobce podání, ve kterém bylo uvedeno, že obviněný (S.Č.) se rozhodl odepřít výpověď, a zároveň v tomto podání byla jako uživatel vozidla v inkriminované době uvedena paní P.D…. Na základě zaslaného předvolání k podání vysvětlení ze dne 20. 3. 2015 i P.D. v podání ze dne 4. 4. 2015 odepřela výpověď. Věc byla následně ve smyslu ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložena dne 15. 5. 2015. K přestupku spáchanému dne 5. 2. 2015 jsou ve správním spisu k dispozici následující dokumenty. V prvé řadě se jedná o „oznámení o podezření z přestupku“ ze dne 5. 2. 2015, ze kterého se podává, že dne 5. 2. 2015 v 8:43 – 9:24 hod. bylo vozidlo tovární značky JEEP Grand Cherokee, RZ … barva zelená-tmavá-metal. (dále jen „vozidlo“), zaparkováno na Klatovské tř. 6 v Plzni na chodníku označeném dopravní značkou parkoviště s dodatkovou tabulkou zásobování max. 15 minut. Dále bylo v oznámení uvedeno, že „Po celou tuto dobu byla na místě přítomna hlídka MP Plzeň V 703.“ Z oznámení rovněž vyplývá, že podezřelým z přestupku je pan S.Č., nar. …, který odmítl řešit přestupek na místě a oznámení o podezření z přestupku odmítl podepsat. V oznámení o podezření z přestupku bylo rovněž uvedeno, že jednáním řidiče bylo porušeno ust. § 4 písm. b) a c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož předpisu. Součástí spisu je rovněž úřední záznam ze dne 5. 2. 2015 č. j. MPP/00429/2015, ve kterém jsou mimo jiné popsány skutečnosti shodné, jako ve shora uvedeném oznámení o podezření z přestupku, a dále je v něm vedeno, že hlídka V703 pořídla v 8:43, v 8:48 hod., v 9:10 hod., v 9:11 hod. fotodokumentaci a až do příjezdu hlídky V710 v 9:24 hod. se zdržovala na místě. Na vozidlo byl v 9:28 hod. nasazen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále též „TPZOV“). V 10:25 hod. požádal pan S.Č. o sejmutí TPZOV. Přílohou úředního záznamu je fotodokumentace místa spáchání přestupku. Dne 11. 2. 2015 byla žalobci zaslána výzva ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, ve které byl žalobce jakožto provozovatel vozidla vyzván k uhrazení částky 300 Kč či ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a to do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 13. 2. 2015 do datové schránky žalobce. Dne 13. 2. 2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc, která dokládala oprávnění společnosti FLEET Control, s.r.o., IČ 24149322, se sídlem Smetanovo nábř. 327/14, Praha 1 k zastupování žalobce v řízení o správním deliktu. Ze správního spisu dále vyplývá, že pan S.Č. byl výzvou ze dne 16. 3. 2015 předvolán na den 8. 4. 2015 k podání vysvětlení. Předvolání bylo panu S.Č. doručeno prostřednictvím poštovní přepravy dne 27. 3. 2015. Dne 27. 3. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno od zástupce žalobce podání, ve kterém bylo uvedeno, že v době spáchání přestupku byl uživatelem vozidla pan L.Y., nar. ... Správní orgán I. stupně zaslal prostřednictvím České pošty, s.p. předvolání k podání vysvětlení panu L.Y…., avšak zásilka byla jako nedoručená vrácena s tím, že na uvedené adrese je adresát neznámý. Věc byla následně ve smyslu ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložena dne 18. 5. 2015. V souvislosti s přestupkem spáchaným dne 6. 3. 2015 jsou ve spisu založené následující podklady. Jedná se o „oznámení o podezření z přestupku“ ze dne 6. 3. 2015, ze kterého se podává, že dne 6. 3. 2015 v 8:52 – 10:48 hod. bylo vozidlo tovární značky JEEP Grand Cherokee, RZ…, barva zelená-tmavá-metal. (dále jen „vozidlo“), zaparkováno v Plzni na Klatovské tř. 6, přičemž jeho řidič nerespektoval svislou dopravní značku parkoviště – stání na chodníku podélné s dodatkovou tabulkou zásobování max. 15 minut. Dále bylo v oznámení uvedeno, že TPZOV byl sejmut v 10:48 hod a že celé jednání je zaznamenáno kamerovým systémem v době od 8:51- 9:50 hod. Z oznámení rovněž vyplývá, že podezřelým z přestupku je pan S.Č., nar. …, který oznámení odmítl podepsat. V oznámení o podezření z přestupku bylo rovněž uvedeno, že jednáním řidiče bylo porušeno ust. § 4 písm. b) a c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož předpisu. Součástí spisu je rovněž úřední záznam ze dne 6. 3. 2015 č. j. MPP/00915/2015, ve kterém jsou mimo jiné popsány skutečnosti shodné, jako ve shora uvedeném oznámení o podezření z přestupku. Přílohou úředního záznamu je fotodokumentace místa spáchání přestupku a kamerový záznam. Dne 16. 3. 2015 byla žalobci zaslána výzva ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, ve které byl žalobce jakožto provozovatel vozidla vyzván k uhrazení částky 300 Kč či ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a to do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena dne 17. 3. 2015 do datové schránky žalobce. Ze správního spisu dále vyplývá, že pan S.Č. byl výzvou ze dne 7. 4. 2015 předvolán na den 6. 5. 2015 k podání vysvětlení. Předvolání bylo panu S.Č. doručeno prostřednictvím poštovní přepravy, když dokument byl po uplynutí 10-ti denní lhůty k uložení vhozen dne 22. 4. 2015 do schránky na adrese ... Dne 8. 4. 2015 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno od zástupce žalobce společnosti FLEET Control, s.r.o., IČ 24149322, se sídlem Smetanovo nábř. 327/14, Praha 1 podání, jehož přílohou byla pouze plná moc k zastupování žalobce. Na základě opakovaných výzev správního orgánu I. stupně žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 5. 5. 2015 své podání ze dne 8. 4. 2015 doplnil a uvedl, že obviněný ve věci využívá práva odepřít výpověď. Věc byla následně ve smyslu ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích odložena dne 18. 5. 2015. Ve správním spisu jsou obsaženy rovněž podklady k přestupku spáchanému dne 6. 2. 2015, který se zakládá na skutkově i právně obdobných okolnostech, jako u všech výše popsaných přestupků. Žalobce však ve vztahu k tomuto přestupku žádné námitky v žalobě neuplatňuje, a proto není dle soudu nutné podklady správního spisu k přestupku ze dne 6. 2. 2015 blíže rozepisovat. Součástí správního spisu je taktéž oznámení o zahájení správního řízení o správních deliktech ze dne 3. 6. 2015. Dne 25. 6. 2015 byl sepsán protokol o provedení důkazů mimo ústní jednání. Správním orgánem byly provedeny tyto listiny jako důkazy: spisový materiál ve věci přestupku nezjištěného řidiče sp. zn. MMP/259207/14, MMP/259205/14, MMP/029217/15, MMP/029222/15, MMP/052155/15, a důkaz listinou – výpis z centrální evidence vozidel na vozidlo RZ 2AX 1554. Žalobci bylo následně prostřednictvím jeho zmocněnce spol. FLEET Control, s.r.o. zasláno vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce svého práva nevyužil a správní orgán I. stupně následně vydal dne 13. 7. 2015 rozhodnutí č. j. MMP/153730/15, v němž uvedl, že se žalobce dopustil opakovaně správního deliktu ve smyslu ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.500 Kč a rovněž povinnost zaplatit paušální náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Proti shora uvedenému rozhodnutí správného orgánu I. stupně podal žalobce dne 29. 7. 2015 včasné odvolání, které v návaznosti na výzvu správního orgánu ze dne 5. 8. 2015, doplnil téhož dne. Věc byla následně předložena žalovanému do odvolacího řízení, ve kterém žalovaný vydal touto žalobou napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. b) právní posouzení věci K přestupkům ze dne 2. 12. 2014 K námitce týkající se přestupků spáchaných dne 2. 12. 2014, že správní orgán měl předvolání k podání vysvětlení doručovat přímo panu S.Č., jakožto fyzické osobě, a nikoli zástupci žalobce, tj. společnosti FLEET Control, s.r.o., ve které je pan Č. jednatelem, krajský soud uvádí, že neshledává tuto námitku důvodnou. Ze správního spisu vyplývá, že předvolání k podání vysvětlení v případě obou spáchaných přestupků dne 2. 12. 2014 byla zaslána, kromě zmocněnce žalobce (spol. FLEET Control, s.r.o.), rovněž i panu S.Č. přímo na adresu jeho trvalého bydliště, tj. na adresu…, což vyplývá z doručenek obsažených ve správním spisu. Se shora uvedeného plyne, že pan S.Č. byl k podání vysvětlení předvoláván nejen prostřednictvím zmocněnce žalobce, ale rovněž i prostřednictvím písemností, které byly adresovány přímo jemu samotnému. Krajský soud tak považuje námitku žalobce za nedůvodnou. Žalobce namítal, že správní orgán neprovedl dostatečné kroky ke zjištění totožnosti pachatele přestupku a v této souvislosti měl rovněž za to, že správní orgán měl k podání vysvětlení předvolat provozovatele vozidla – žalobce. Tato námitka není rovněž důvodná. Správní orgán předvolal k podání vysvětlení pana S.Č. a rovněž paní P.D., kterou žalobce označil jako osobu, která vozidlo v inkriminované době měla v užívání. Oba tito podezřelí ze spáchání přestupku však odepřeli výpověď a správní orgán tak neměl jinou možnost, jak pokračovat v šetření přestupku, když ani jedna z podezřelých osob neposkytla další informace, které by vedly k objasnění pachatele přestupku. Správní orgán tedy postupoval správně, když věc odložil a zahájil řízení o správním deliktu s provozovatelem vozidla. Stejný právní názor zastává i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2015 č. j. 8 As 110/2015-46, ve kterém mj. uvedl: „Šlo by proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie. (…) pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání v vysvětlení z důvodů podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích, je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt.“ (všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz). Krajský soud dále dodává, že námitka žalobce, že měl správní orgán předvolat k podání vysvětlení provozovatele vozidla, je rovněž nedůvodná. Správní orgán dal žalobci možnost sdělit totožnost řidiče, když byl správním orgánem písemně vyzván ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k uhrazení částky či ve smyslu ust. § 125h odst. 6 téhož zákona ke sdělení totožnosti řidiče. Ve smyslu ust. § 125h odst. 6 věta druhá zákona o silničním provozu se sdělení o totožnosti řidiče považuje za podání vysvětlení. Jelikož žalobce sdělil správnímu orgánu totožnost řidiče, učinil podání vysvětlení a správní orgán tak nebyl povinen žalobce k podání dalšího vysvětlení předvolávat. Námitku žalobce, že není dostatečně prokázáno, že vozidlo bylo na předmětném místě v ulici Klatovská tř. 6, Plzeň zaparkováno v čase 8:54 – 10:10 hod., tj. déle než 15 minut stanovených k zásobování, pokládá soud za nedůvodnou. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze str. 3 je patrné, že správní orgán vycházel při posuzování spáchání přestupku dne 2. 12. 2014 v době od 8:54 – 10:10 hod. nejen z úředního záznamu, ale rovněž i ze záznamu kamerového, který je součástí správního spisu. Z tohoto kamerového záznamu je jasně patrné, že vozidlo stálo na předmětném místě po celou dobu (tj. od 8:54 do 10:10 hodin) a zároveň nebyl u vozidla zaznamenán žádný pohyb, který by prokazoval, že s vozidlem v mezidobí někdo odjel a opětovně přijel. K přestupkům ze dne 5. 2. 2015 a 6. 3. 2015 K žalobní námitce týkající se přestupku spáchaného dne 6. 3. 2015, že správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jelikož nezaslal oznámenému řidiči (panu L.Y.) předvolání k podání vysvětlení, soud uvádí následující. Z celého správního spisu nevyplývá, že by žalobce ve věci spáchaného přestupku dne 6. 3. 2015 sdělil totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku, přestože k tomu byl vyzván dne 16. 3. 2015. Jelikož správnímu orgánu žádná osoba, která by mohla být v inkriminovanou dobu považována za řidiče vozidla, sdělena nebyla, předvolal správní orgán k podání vysvětlení pouze pana Č., který si na místě přestupku vozidlo dne 6. 3. 2015 vyzvedával a bylo mu policejní hlídkou oznámeno podezření ze spáchání přestupku. Pan Č. však výpověď odepřel. Dle krajského soudu správní orgán před zahájením řízení o správním deliktu učinil veškeré nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku tak, jak vyžaduje ust. § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu. K rozsahu zjišťování totožnosti přestupce se nejednou vyjádřil i Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudku ze dne 22. 10. 2015 č. j. 8 As 110/2015-46, který soud citoval již ve vztahu s přestupky spáchanými dne 2. 12. 2014. Jelikož žalobce jakožto provozovatel vozidla žádnou osobu (ve věci přestupku ze dne 6. 3. 2015), která v době spáchání přestupku vozidlo užívala, neoznačil, není správní orgán v návaznosti na shora citovaný rozsudek povinen sám aktivně vyhledávat případného přestupce. Správní orgán dostál své povinnosti, když předvolal k podání vysvětlení pana S.Č. Jelikož pan Č., jakožto jediný podezřelý ze spáchání přestupku, odepřel výpověď, postupoval správní orgán správně, když věc odložil a zahájil řízení o správním deliktu. Ve věci přestupku ze dne 5. 2. 2016 je soud rovněž toho názoru, že správní orgán učinil také dostatečné kroky ke zjištění osoby přestupce, když předvolal k podání vysvětlení pana S.Č. a rovněž osobu označenou žalobcem tj. pana L.Y. Jelikož se pan Č. k podání vysvětlení nedostavil a panu L.Y. se nepodařilo ani předvolání k podání vysvětlení doručit, neboť tento byl na adrese uvedené žalobcem neznámý, neměl správní orgán možnost ve smyslu ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, zjistit pachatele přestupku spáchaného dne 5. 2. 2015. Správní orgán tak postupoval správně, když po vyčerpání shora uvedených možností věc odložil a zahájil s žalobcem řízení o správním deliktu. Žalobní námitku ohledně nedostatečných kroků při zjišťování pachatele přestupků tak soud pokládá za nedůvodnou. Žalobce dále namítal, že správní orgán měl přestupky spáchané v období 5. 2. – 6. 3. 2015 posuzovat jako trvající přestupek a nikoli jako více jednotlivých přestupků. Žalobce tvrdí, že vozidlo bylo zaparkováno na předmětném místě po celou dobu v období od 5. 2. do 6. 3. 2015. K tomu soud konstatuje, že ze správního spisu, a to především z fotografií a kamerových záznamů 6. 2. 2015 a 6. 3. 2015, je patrné, že s vozidlem bylo ve shora uvedeném období manipulováno. Z kamerového záznamu ze dne 6. 2. 2015 je patrné, že vozidlo přijelo a zaparkovalo přímo před vchodem do budovy na adrese Klatovská 6, Plzeň, zatímco dne 5. 2. 2015, jak je patrné z fotografií založených ve správním spisu, bylo vozidlo zaparkováno blíže ke křižovatce ulic Klatovská a Tylova, tj. nad chodem do předmětné budovy. Z kamerového záznamu ze dne 6. 3. 2015 je dále patrné, že vozidlo nebylo na místě zaparkováno např. již z předchozího dne, nýbrž na místo přijelo až dne 6. 3. 2015. Rovněž je na místě podotknout, že z kamerového záznamu je patrné, že vozidlo dne 6. 3. 2015 stojí blíže ke křižovatce ulic Klatovská a Tylova, tj. je zaparkováno na jiném místě než dne 6. 2. 2015, když tento den stálo vozidlo zaparkováno přímo před vchodem domu na Klatovské tř. 6, Plzeň. Námitka žalobce tak není důvodná. K námitkám obsaženým v žalobě a týkajícím se celého správního řízení uvádí soud následující. Žalobce namítal, že správní orgán neprovedl ústní jednání. Tuto námitku neshledává zdejší soud rovněž důvodnou. Při posouzení důvodnosti této námitky (při vědomí, že žalobce jako obviněný ze správního deliktu má obdobná práva jako obviněný z přestupku nebo trestného činu) je nutné vycházet z toho, že se správní řízení obecně řídí zásadou písemnosti vyjádřenou v ust. § 15 odst. 1 správního řádu, podle něhož se „jednotlivé úkony v řízení činí písemně, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Jednotlivé sdělení v průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.“ Dále je pak nutno vycházet z ust. § 49 odst. 1 správního řádu, kde je uvedeno, že: „Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal.“ V daném správním řízení prvostupňový správní orgán rozhodoval o správním deliktu podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu, u kterého není zákonem stanovená povinnost vést ústní jednání. Ve smyslu ust. § 49 odst. 1 správního řádu bylo tedy na prvostupňovém správním orgánu, aby vyhodnotil, je-li nařízení ústního jednání ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníka nezbytné. Správní orgán nepochybil, nenařídil-li ústní jednání, neboť v řízení o správním deliktu rozhodoval na základě listinných podkladů (důkazů), jež měl k dispozici. Proto, pokud jde o podklady pro rozhodnutí a ve smyslu ust. § 3 správního řádu o zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nebylo nutné nařizovat ústní jednání ke splnění účelu řízení. Nařizovat ústní jednání nebylo nutné, resp. nezbytné, ani k uplatnění práv žalobce. Žalobce měl možnost se s podklady pro rozhodnutí seznámit a ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu se k nim vyjádřit. O tom byl poučen ve vyrozumění ze dne 25. 6. 2015. Ve správním řízení tak nedošlo k porušení zásady ústnosti. (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016 č. j. 9 As 139/2015-30) V posuzovaném správním řízení nedošlo ani k porušení zásady bezprostřednosti. V té souvislosti soud poukazuje na § 51 odst. 2 správního řádu, podle něhož „o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Podle § 18 odst. 1 správního řádu o ústním jednání (§ 49) a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol.“ Prvostupňový správní orgán vyrozuměl žalobce s předstihem o provedení (listinných) důkazů mimo ústní jednání v oznámení o zahájení správního řízení o správních deliktech ze dne 3. 6. 2015 č. j. MMP/112039/15. Žalobce se k provedení důkazů mimo ústní jednání nedostavil a správní orgán o provedeném dokazování mimo ústní jednání sepsal ve smyslu § 18 správního řádu protokol ze dne 25. 6. 2015. Současně prvostupňový správní orgán vyrozuměním ze dne 25. 6. 2015 poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí nevyjádřil. Prvostupňový správní orgán tak ve správním řízení o správním deliktu postupoval v souladu se zásadou bezprostřednosti, proto není důvodná námitka žalobce o jejím porušení. Nedůvodné je v této souvislosti namítané porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy a čl. 38 odst. 2 LZPS. Podle čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, nebo pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují. Podle čl. 38 odst. 2 LZPS každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Článek 38 odst. 2 LZPS vychází z čl. 6 Úmluvy a v Listině základních práv a svobod je systematicky zařazen v hlavě páté nazvané Právo na soudní a jinou právní ochranu a vztahuje se na řízení před soudem. V daném případě postupoval prvostupňový správní orgán ve správním řízení o daném správním deliktu zcela v souladu se správním řádem. K námitce žalobce, že mělo být vedeno společné řízení o správních deliktech řešených touto žalobou se správními delikty spáchanými v období od 13. 2. 2015 do 27. 2. 2015, zdejší soud uvádí, že z vyjádření žalovaného je patrné, že společné řízení nemohlo být vedeno, jelikož o správních deliktech v nyní projednávané věci bylo meritorně rozhodnuto správním orgánem I. stupně již dne 13. 7. 2015, kdežto řízení o správních deliktech spáchaných v období od 13. 2. 2015 do 27. 2. 2015 vedeném pod sp. zn. SZ MMP/179629/15 bylo zahájeno až dne 24. 8. 2015, tj. až po vydání předmětného prvostupňového rozhodnutí. Z informací žalovaného je tak patrné, že v jednu chvíli nebyla u správního orgánu vedena dvě samostatná řízení o správním deliktu žalobce a nebylo tudíž, co spojovat. Soud tak pokládá námitku žalobce za nedůvodnou. Námitku žalobce týkající se nesprávného stanovení výše sankce pokládá krajský soud rovněž za nedůvodnou. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.500 Kč, tj. pokuta v maximální možné výši, kterou umožňuje ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu uložit za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně řádně na str. 13 prvostupňového rozhodnutí odůvodnil výši ukládané sankce. Správní orgán I. stupně vyjádřil dostatečně své úvahy, které ho vedly k uložení sankce. Jako polehčující okolnost vzal správní orgán v potaz skutečnost, že předmětným jednáním nebyla způsobena hmotná škoda. Správní orgán však v předmětném jednání našel i přitěžující okolnost, totiž, že k protiprávnímu jednání došlo opakovaně. K recidivě jakožto přitěžující okolnosti při ukládání sankce se již vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2016 č. j. 6 As 73/2016-40, ve kterém je uvedeno, že: „Recidivní jednání obecně je přitom nutno chápat jako závažný protispolečenský jev, neboť z opakování protiprávního jednání lze soudit, že předchozí postih svůj účel nesplnil a odpovědnou osobu od spáchání deliktu nového neodradil. Nutno konstatovat, že je zcela v moci žalobkyně rozhodnout, komu svoje vozidlo svěří a jak zajistí povinnost provozovatele vozidla stanovenou zmíněným ustanovením § 10 zákona o silničním provozu.“ V návaznosti na shora uvedené krajský soud souhlasí s výší uložené sankce a odůvodnění správního orgánu považuje za dostatečné. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s zamítl. VI. Náklady řízení Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Plzni dne 31. října 2016 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková