30 A 2/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: Z.S., zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Škroupova 10, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. L.M. a 2. T.M. , oba zastoupeni Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova 16, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ZN/465/RR/15, čj. RR/3880/15, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ZN/465/RR/15, čj. RR/3880/15, a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. OV-Mrá/14330/2009, čj. OV-Mrá/18920/2015, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.228,- Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Mariana France do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádné z osob zúčastněných na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobkyni bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [dále též jen „stavební zákon“], nařízeno odstranění střešního okna v podkroví domu č.p. … [rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. OV-Mrá/14330/2009, čj. OV- Mrá/18920/2015, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ZN/465/RR/15, čj. RR/3880/15]. II. Řízení před správními orgány V roce 2009 byli podílovými spoluvlastníky rodinného domu č.p. … na pozemku parc. č. 1660 v k.ú. Tlučná Bc. S.K. (podíl o velikosti 3/18), L.M. (podíl o velikosti 7/18), T.M. (podíl o velikosti 4/18) a Z.S. (podíl o velikosti 4/18). Městský úřad Nýřany, který zjistil, že v domě č.p. … bylo osazeno nové střešní okno bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, zahájil dne 17. 6. 2009 pod čj. OV- Mrá/14330/2009 řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 stavebního zákona, které se týká stavby: stavební úpravy č.p. … spočívající v osazení nového střešního okna na pozemku parc. č. 1660 v k.ú. Tlučná, jejímž stavebníkem je Z.S. Dne 21. 9. 2009 Z.S. podala Městskému úřadu Nýřany žádost o dodatečné povolení stavebních úprav č.p. … spočívajících v osazení nového střešního okna (vedeno pod číslem jednacím a později pod spisovou značkou OV-Mrá/22469/2009). Dne 16. 1. 2015 pod sp. zn. OV-Mrá/22469/2009, čj. OV-Mrá/1491/2015, Městský úřad Nýřany podle § 129 odst. 2 stavebního zákona rozhodl, že stavbu: stavební úpravy č.p. … spočívající v osazení nového střešního okna na pozemku parc. č. 1660 v k.ú. Tlučná nelze dodatečně povolit. Proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. OV-Mrá/22469/2009, čj. OV- Mrá/1491/2015, se Z.S. odvolala. Rozhodnutím ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. ZN/213/RR/15, čj. RR/1850/15, Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání Z.S. zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 16. 1. 2015, čj. OV-Mrá/1491/2015, potvrdil. Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. OV-Mrá/14330/2009, čj. OV- Mrá/18920/2015, Městský úřad Nýřany podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil Z.S. odstranění střešního okna v podkroví domu č.p. ... Ve věci rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. OV-Mrá/14330/2009, čj. OV-Mrá/18920/2015, podal T.M. „námitky k odůvodnění odstranění střešního okna“. Proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. OV-Mrá/14330/2009, čj. OV-Mrá/18920/2015, se Z.S. odvolala. Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ZN/465/RR/15, čj. RR/3880/15, Krajský úřad Plzeňského kraje I. podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání Z.S. zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 22. 7. 2015, čj. OV-Mrá/18920/2015, potvrdil a II. podle § 92 odst. 1 správního řádu odvolání T.M. jako nepřípustné zamítl. III. Žalobní body 1) Vinou postupu odvolacího správního orgánu je napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně nevykonatelné. Žalobkyně v celém řízení uváděla, že pro danou věc je naprosto zásadní vyřešení majetkoprávních vztahů k nemovitosti na adrese … kdy pouze vlastníku z pozice soukromého práva je dána možnost do nemovitosti zasáhnout, tj. i odstranit případnou nepovolenou stavbu, v daném řízení konkrétně střešní okno o rozměrech 850 x 1750 mm, osazené do dětského pokoje v podkroví ve středu východní části objektu č.p. ... Žalobkyně správnímu orgánu prvého i druhého stupně jasně sdělila, že rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, kde se okno nachází, bude pro věc naprosto zásadní. Žalobkyně označila správnímu orgánu i řízení, které se o vypořádání podílového spoluvlastnictví vede (= řízení vedené u Okresního soudu Plzeň -sever pod sp. zn. 8 C 30/2011 a následně řízení o odvolání vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 15 Co 281/2015). Výsledkem těchto řízení je vydání rozhodnutí, kterým pravomocně ke dni 9. 10. 2015, tj. před vydáním napadeného rozhodnutí, pozbyla žalobkyně svá vlastnická práva. Skutečnost skončení řízení, tj. i pozbytí vlastnických práv, je dostupná každému, kdo zná spisovou značku, a to na portálu www.justice.cz - informace o řízení. Správní orgán prvého stupně učinil hrubou zákonnou chybu, stejně tak jako odvolací instance, když řízení o odstranění stavby, které má provést žalobkyně z úřední moci dle příslušných ustanovení správního řádu nepřerušil, protože výsledek tohoto soukromoprávního sporu je pro řízení naprosto zásadní. Odvolací správní orgán tak vydal rozhodnutí, které stanovuje povinnost někomu, komu vůbec nepřísluší. V tomto bodě je pak pouze právní otázkou, zda rozhodnutí jako takové je nezákonné, či je nicotné. Žalobkyně prostě nemůže provést změny na věci, ke které nemá žádná vlastnická práva. Tato situace nastala ještě před vydáním rozhodnutí, což je jasně prokazatelné, proto je napadené rozhodnutí nezákonné a nelze jej nijak zhojit. 2) Dle žalobkyně postupovaly správní orgány obou stupňů již od samého počátku protizákonně, když řízení o odstranění stavby vedly pouze a jen s žalobkyní a nikoliv se všemi spoluvlastníky dotčené stavby (= té, kde je okno umístěno). Zákon dává možnost bránit se spoluvlastníkovi proti nezákonným zásahům v rovině soukromého práva, kdy v případě, že některý spoluvlastník (byť menšinový), provádí takový zásah na věci, který je buď zásadního charakteru, či takového charakteru, se kterým ostatní spoluvlastníci nesouhlasí, může podat žalobu na stanovení povinnosti - ukončení stavebních prací (včetně případného předběžného opatření). Pokud správní orgán zahájí řízení o odstranění stavby pouze s jedním ze spoluvlastníků, pak jednoznačně postupuje v rozporu se zákonem, protože svým výrokem dává povinnost jednomu ze spoluvlastníků, která nemusí korespondovat s vůlí ostatních spoluvlastníků v době výkonu rozhodnutí, včetně případné změny vlastnických práv. Právo veřejné v tomto směru nemůže být nadřazeno právu soukromému a není možné postupovat tak, že správní orgán bude nařizovat něco, co je v rovině soukromého práva nemožné. Správní orgán měl povinnost nařídit odstranění stavby všem spoluvlastníkům, jejichž podíl na vzniku nezákonného stavu měl být následně řešen v rámci řízení soukromoprávního, a to v režimu náhrady škody. Postup správních orgánů v tomto směru je nepochopitelný a v rovině zákona naprosto chybný. Správní orgány napadeným rozhodnutím zasahují do soukromoprávních vztahů a autoritativně nahrazují to, co je zjevně předmětem soukromého práva. Žalobkyně napadla oba výroky rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ZN/465/RR/15, čj. RR/3880/15, tj. zamítnutí odvolání Z.S. i zamítnutí odvolání T.M. IV. Vyjádření žalovaného správního orgánu Krajský úřad Plzeňského kraje se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyní zmiňované soudní řízení nemohlo být důvodem k přerušení řízení o odstranění stavby střešního okna podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, protože k přerušení řízení pro předběžnou otázku může vést pouze takové soudní řízení, ve kterém má být existence vlastnického nebo jiného věcného práva nebo vypořádání spoluvlastnictví nezbytného pro provedení stavby konstatováno ex tunc, nikoliv řízení, v němž má být o zřízení takového práva nebo o úpravě spoluvlastnických vztahů rozhodnuto do budoucnosti. Žalovaný trvá na tom, že ani on, ani stavební úřad nepochybil, když odstranění stavby střešního okna nařídil pouze žalobkyni. Žalobkyně nikdy v průběhu řízení netvrdila, že by střešní okno neprovedla ona, naopak, podala i žádost o dodatečné povolení této stavební úpravy. Ostatní spoluvlastníci nemovitosti č.p. … sami požadovali odstranění této stavební úpravy, protože s jejím provedením nesouhlasili. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad odstranění stavby provedené bez rozhodnutí stavebního úřadu vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby. Protože ostatní vlastníci stavby požadovali odstranění provedené stavební úpravy a v řízení o jejím dodatečném povolení nedali souhlas, je zřejmé, že souhlasí s tím, že žalobkyně provedené střešní okno odstraní. Žalovaný dále trvá na tom, že v řízení ukončeném napadeným rozhodnutím rozhodoval v rámci svých kompetencí a nezasáhl do soukromoprávního rozhodování. Námitky uplatněné žalobkyní považuje žalovaný za nedůvodné a trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto navrhuje Krajskému soudu v Plzni, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Posouzení věci krajským soudem Žalobkyně v podstatě namítá, že řízení o odstranění stavby nelze vést a odstranění stavby nelze nařídit jen jednomu z jejích podílových spoluvlastníků a už vůbec ne osobě, která v době rozhodování odvolacího správního orgánu již podílovým spoluvlastníkem stavby nebyla. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2013, stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Podle čl. II bodu 14 zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2013 změněn stavební zákon, se správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních právních předpisů. V případě, kde šlo o nařízení odstranění stavby v podílovém spoluvlastnictví více osob, dospěl Nejvyšší správní soud k tomuto závěru: „Stavební úřad si nemůže vybrat jen některé ze spoluvlastníků štítové zdi, kterým nařídí odstranění stavební úpravy na ní provedené, ale buď musí nařídit odstranění stavební úpravy podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 všem spoluvlastníkům, nebo s jejich souhlasem jiné osobě (resp. „stavebníkovi stavby“ dle znění s účinností od 1. 1. 2013). V případě sporu mezi spoluvlastníky o nakládání s věcí musí rozhodnutí v tomto sporu ponechat soudu (§ 137 a § 139 občanského zákoníku z roku 1964).“ (rozsudek ze dne 20. 10. 2014, čj. 8 As 61/2013-50). V uvedeném případě mají domy č.p. 257 a č.p. 245 v k.ú. Holice u Olomouce společnou štítovou zeď. Podílovými spoluvlastníky domu č.p. 257 jsou žalobci H. J. a J. J. a pan B. N. Dům č.p. 245 vlastnila paní M. P. a od roku 2005 je ve vlastnictví manželů P. P. a E. P. K žádosti žalobců Úřad města Olomouce vydal v roce 1995 stavební povolení pro stavební úpravy a udržovací práce, které podle popisu měly sestávat z provedení opravy stávajícího domu č.p.

257. Podle tvrzení žalobců byly práce provedeny v roce 1997, včetně výměny hydroizolace ve štítové zdi, která, jak se ukázalo až při sejmutí krovu, a i dle původní dokumentace vlastněné paní M. P., je pro jejich dům a dům č.p. 245 společná, a to za souhlasu tehdejší majitelky domu č.p. 245 paní M. P. Stavebníci provedli podřezání této zdi pouze ze 2/3 a v této šířce byla provedena nová izolace proti zemní vlhkosti. Podle domluvy s původní majitelkou doizolování této zdi mělo být provedeno při rekonstrukci domu č.p.

245. Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2010, čj. SMOI/OPS/42/2491/2010/Vy, Magistrát města Olomouce nařídil podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona žalobcům a panu B. N. odstranění stavebních úprav domu č.p. 257, provedených v rozporu se stavebním povolením, a to izolace proti zemní vlhkosti v šířce 0,3 m a délce 8,0 m v části společné štítové zdi domů č.p. 257 a č.p. 245, k.ú. Holice u Olomouce. Odvolání žalobců a pana B. N. proti tomuto rozhodnutí Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 18. 1. 2011, čj. KUOK//2255/2011, sp. zn. KÚOK/108385/2010/OSR/7000, zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Jednou z žalobních námitek je, že v tomto případě podřezání štítové zdi a obnovení její hydroizolace nevyžadovalo ohlášení nebo speciální stavební povolení (anebo povolení změny stavby před jejím dokončením). V odůvodnění výše uvedeného rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „nemohl přehlédnout, že stavební úřad, žalovaný i soud vychází z premisy, že stavební úpravy nařízené k odstranění byly provedeny na části společné štítové zdi domů č.p. 257 a č.p. 245 a že jde o zeď ve společném vlastnictví všech spoluvlastníků uvedených dvou nemovitostí. K právu provést stavební úpravu (změnu) na společné štítové zdi byl tak nutný souhlas všech spoluvlastníků, stejně tak se nařídí odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) nového stavebního zákona „vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem jiné osobě …“ (resp. „stavebníkovi stavby“ dle znění s účinností od 1. 1.2013). Stěžovatelé v průběhu řízení (podáním ze dne 9. 7. 2010) na úpravu spoluvlastnických vztahů s odvoláním na ustanovení občanského zákoníku upozornili. … Stavební úřad nařídil odstranění stavby toliko stěžovatelům (stavebníkům) a panu B. N., aniž by základní otázku, zda jde skutečně (stavebně technicky) o jednu zeď, řešil a aniž by popřel spoluvlastnictví k této zdi všech. V odůvodnění rozhodnutí toliko uvedl, že odstranění nařizuje spoluvlastníkům domu č.p. 257 a ne dalším spoluvlastníkům štítové zdi, protože byla stavba provedena v rozporu se stavebním povolením na stavební úpravy domu č.p.

257. Stavebníky této stavební úpravy byli jen stěžovatelé, nikoli p. B. N., který s úpravou souhlasil, resp. nesouhlasil s nařízením jejího odstranění. Stavební úřad si však nemůže vybrat jen některé ze spoluvlastníků, ale buď musí nařídit odstranění stavby všem spoluvlastníkům, nebo jiné osobě (stavebníku) za souhlasu vlastníka, resp. všech spoluvlastníků. V případě sporu mezi spoluvlastníky o nakládání s věci (součástí věci) musí spor ponechat soudu (§ 137 a 139 OZ účinného do 1. 1. 2014).“. Uvedené závěry Nejvyššího správního soudu jsou bezpochyby aplikovatelné také na právě posuzovanou a rozhodovanou věc. Jelikož řízení o nařízení odstranění stavby nebylo pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., bylo nutno je dokončit podle stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle § 129 odst. 1 písm. b) tohoto znění stavebního zákona a jeho interpretace ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu měl stavební úřad nařídit odstranění stavby (stavební úpravy) všem spoluvlastníkům stavby nebo – v případě souhlasu všech spoluvlastníků – jiné osobě. „Jinou osobou“ tu mohl (za podmínky souhlasu všech spoluvlastníků stavby) být prakticky kdokoliv, tedy např. stavebník či stavebníci [§ 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona] nebo jeden či někteří ze spoluvlastníků. Ve stavebním zákoně jsou účastníci řízení o nařízení odstranění stavby speciálně vymezeni až od 1. 1. 2013 (v § 129 odst. 10). V řízeních o nařízení odstranění stavby, která nebyla pravomocně skončena do 31. 12. 2012, bylo ohledně vymezení okruhu účastníků řízení nutno vycházet z obecných ustanovení správního řádu. K doplnění tohoto okruhu do stavebního zákona bylo v těchto řízeních možno přihlížet toliko pomocně. Správní řád dělí účastníky řízení na tzv. hlavní (§ 27 odst. 1) a tzv. vedlejší (§ 27 odst. 2). Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu v řízení z moci úřední jsou účastníky řízení dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Z toho je zřejmé, že každý ze spoluvlastníků stavby (i eventuální „jiná osoba“) byl a je hlavním účastníkem řízení. Od 1. 1. 2013 lze toto jejich postavení dovodit z § 129 odst. 10 nového znění stavebního zákona ve spojení s § 27 odst. 3 věty prvé a části věty druhé za středníkem správního řádu. K časovému aspektu byl zaujat tento názor: „Nemusí být ani tak určující, kdy a za jakého skutkového a právního stavu bylo zahájeno řízení před správním orgánem, nýbrž důležitá je podoba (stav) právní úpravy a zjištěný stav věci v době, kdy rozhodoval správní orgán, a to správní orgán v posledním stupni [srov. § 68 písm. a) a § 69 SŘS], jehož rozhodnutím se celé řízení (pravomocně) ukončuje. Řízení před správními orgány totiž obecně tvoří jeden procesní celek.“ (Lukáš Potěšil a kol.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha 2014, str. 676). Z tohoto názoru doktríny plyne, že rozhodným měl být stav v době rozhodování odvolacího správního orgánu. Povinnost odstranit stavbu (stavební úpravu) bylo tedy možno uložit pouze těm, kteří v oné době byli spoluvlastníky stavby nebo kteří k tomu byli určeni v oné době účinným souhlasným prohlášením spoluvlastníků (a patrně i souhlasem sebe sama). V rozporu s tím odvolací správní orgán avizovanou změnu okruhu podílových spoluvlastníků sporované stavby (stavení úpravy) v době svého rozhodování neprověřil a tudíž nezohlednil. Jelikož správní orgány v daném řízení výše uvedených pravidel nedbaly, zatížily svá rozhodnutí i postup, který jim předcházel, nezákonností a vadami řízení. Zbývá dodat, že případné spory mezi spoluvlastníky, resp. náhradu škody by bylo nutno řešit podle předpisů občanského práva. VI. Celkový závěr a náklady řízení Žalobkyně napadla jak výrok o zamítnutí svého odvolání a potvrzení odvoláním napadeného rozhodnutí, tak výrok o zamítnutí odvolání T.M. pro nepřípustnost. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu má žalobní legitimaci ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím správního orgánu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a dále účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s. ř. s.). Žalobkyně tvrdila a soud to akceptoval, že byla na svých právech zkrácena výrokem I. žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně však netvrdila a v průběhu řízení nebylo shledáno, že by její právní sféru hmotnou či procesní atakoval také výrok II. žalobou napadeného rozhodnutí (srov. též např. úvod k části VI. odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2016, čj. 59 A 6/2015-40). Jelikož výše uvedené nezákonnosti a vady řízení vykazuje již postup a rozhodnutí správního orgánu I. stupně, soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Za této situace vyvstala otázka, co učinit s žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného. Specifikum tu spočívá v tom, že žaloba je důvodná jen ve vztahu k výroku I. rozhodnutí žalovaného. Nabízelo by se tedy řešení, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil toliko ve vztahu k výroku I., kdežto ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí žalovaného aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pak by bylo zrušeno celé rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí žalovaného by bylo zrušeno ve vztahu k výroku I., zatímco výrok II. žalobou napadeného rozhodnutí by nadále existoval. To by ovšem nastolilo nežádoucí stav právní nejistoty, a proto soud, aby tomuto zamezil, také napadené rozhodnutí žalovaného zrušil v celém rozsahu (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání. Základním kritériem, které se uplatňuje při rozhodování o náhradě nákladů vzniklých účastníkům řízení, je kritérium úspěchu ve věci. Za plný úspěch žalobce soudní praxe považuje vyhovění žalobě v celém rozsahu jejího petitu. K tomu v daném případě došlo, byť zčásti pro důvodnost žaloby a zčásti kvůli naplnění požadavku právní jistoty. To však na kritériu úspěchu ve smyslu zastávaném soudní praxí nic nemění, protože soud by ke zrušení celého žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného z důvodu uvedeného požadavku přistoupit musel, ať už by to žalobkyní požadováno bylo nebo nebylo. Žalobkyni tedy bylo podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu přiznáno právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 12.228,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1.000,- Kč, z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (6.200,- + DPH = 7.502,- Kč) a z náhrady hotových výdajů – výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné za dva úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu (600,- + DPH = 726,- Kč). Za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu se považují 1) převzetí a příprava zastoupení a 2) žaloba. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat). Žádné z osob zúčastněných na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, protože žádné z nich soud neuložil žádnou povinnost a nebyly pro to shledány ani důvody zvláštního zřetele hodné (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 31. ledna 2017 JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková