30 A 212/2016

Rubrum

U S N E S E N Í Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců: a) J.T. ml., b) J.T. st., c) S.V., d) V.P., a e) R.P. , všichni zastoupeni JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem Vídeňská 9, Klatovy, proti žalovanému: Městský úřad Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, Klatovy, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. J.B.

2. Mgr. J.W., a 3. M.W., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. ZN/ŽP/470/15, čj. ŽP/01493/15, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádné z osob zúčastněných na řízení se n e p ř i zn á v á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

V katastrálním území Štěpánovice u Klatov se nacházejí pozemky parc. č. 500 o výměře 6.044 m2, parc. č. 501 o výměře 4.604 m2, parc. č. 516 o výměře 998 m2, parc. č. 518 o výměře 656 m2 a parc. č. 519 o výměře 1.680 m2. Pozemek parc. č. 500 je v podílovém spoluvlastnictví J.B. a M.W., pozemek parc. č. 501 je ve vlastnictví Mgr. J.W. a pozemky parc. č. 516, parc. č. 518 a parc. č. 519 jsou ve vlastnictví J.B. Žalobci uvádějí, že jsou vlastníky sousedních pozemků. Předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa upravuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“). Podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 tohoto zákona (dále jen „lesní pozemky“). Podle § 3 odst. 3 lesního zákona v pochybnostech o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, rozhoduje orgán státní správy lesů. Vlastníci uvedených pozemků M.W., Mgr. J.W. a J.B. podali dne 4. 2. 2015 u Městského úřadu Klatovy jako orgánu státní správy lesů žádost o změnu kultur těchto pozemků z ostatní plochy na les. Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. ZN/ŽP/470/15, čj. ŽP/01493/15, Městský úřad Klatovy podle § 3 odst. 3 lesního zákona rozhodl v pochybnostech, že pozemky parc. č. 500, parc. č. 501, parc. č. 516, parc. č. 518 a parc. č. 519, vše v k.ú. Štěpánovice u Klatov, jsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa – lesními pozemky podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona. Orgán státní správy lesů jednal jako s účastníky řízení toliko s žadateli. Jim rozhodnutí podle § 3 odst. 3 lesního zákona doručoval do vlastních rukou, jiným fyzickým osobám toto rozhodnutí nedoručoval ani jinak neoznamoval. Rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. ZN/ŽP/470/15, čj. ŽP/01493/15, nabylo právní moci dne 28. 3. 2015. Proti tomuto rozhodnutí v pochybnostech, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, brojili žalobci a) J.T. ml., b) J.T. st., c) S.V., d) V.P. a e) R.P. žalobou předanou k poštovní přepravě dne 29. 11. 2016. V žalobě se uvádí, že změna kultury pozemků a přeměna dosavadních ostatních ploch na v podstatě hospodářský les, se všemi s tím souvisejícími právními důsledky, je zásahem do práv vlastníků okolních pozemků, kteří by z tohoto důvodu ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu měli být účastníky řízení, kdy dle tohoto ustanovení účastníky správního řízení jsou další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech. V žalobě se dále uvádí, že o změně kultury předmětných pozemků se žalobce a) dozvěděl až poté, co požádal Městský úřad Klatovy jako stavební úřad o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. 263/22. Ostatní žalobci se o tom, jaký problém ohledně jejich nemovitostí v důsledku vydání napadeného rozhodnutí vznikl, dozvěděli od žalobce a) v září 2016. Rozhodnutí Městského úřadu Klatovy podle § 3 odst. 3 lesního zákona nebylo žalobcům nikdy zasláno. Kopii tohoto rozhodnutí vyzvedl zástupce žalobců na katastrálním úřadě dne 26. 9. 2016 a seznámil s ním žalobce dne 30. 9. 2016. Lhůta pro podání žaloby je tedy podle žalobců zachována. Proti uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Klatovy žalobci již nemohli podat odvolání jako řádný opravný prostředek, neboť toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 3. 2015 a jednoroční objektivní lhůta k podání odvolání při neoznámení rozhodnutí podle § 84 správního řádu uplynula dne 28. 3. 2016. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. K tomu zaujal Nejvyšší správní soud tento názor: „Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.“ (rozsudek ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65, publikovaný pod č. 672/2005 Sb. NSS). V této souvislosti je třeba zdůraznit rozdíl v možnosti opomenutého účastníka správního řízení podat odvolání podle správního řádu z roku 1967 (účinného do 31. 12. 2005) a správního řádu z roku 2004 (účinného od 1. 1. 2006). Podle § 84 odst. 1 správního řádu z roku 2004 osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst.

1. K této záležitosti se odborná literatura a soudní praxe vyslovily takto: „Tímto ustanovením je reagováno na problematické situace, které přinášel správní řád 1967, když správní orgán opomněl oznámit rozhodnutí účastníkům řízení a třeba i po letech je toto opomenutí zjištěno správním orgánem či namítnuto opomenutým účastníkem řízení. Toto opomenutí s sebou nese vážné důsledky pro účastníky, kteří mohli i řadu let žít v domnění, že svá práva vykonávají či povinnosti plní na základě pravomocného rozhodnutí. V tomto ustanovení je určitá nejistota účastníků řízení, vyplývající z možného opomenutí správního orgánu oznámit rozhodnutí všem účastníkům řízení, zmírněna zavedením objektivní a subjektivní lhůty, po jejímž uplynutí již nelze z důvodu neoznámení rozhodnutí podat odvolání.“ (Luboš Jemelka a kol.: Správní řád. Komentář. 4. vyd. Praha 2013, str, 419) a „Ustanovení § 84 odst. 1 spr. ř. je reakcí zákonodárce na problematické situace, kdy správní orgán opomene oznámit některým účastníkům řízení rozhodnutí, přičemž toto opomenutí má vážné následky pro účastníky, kteří mohli i řadu let žít v domnění, že svá práva vykonávají či povinnosti plní na základě pravomocného rozhodnutí. V tomto ustanovení je určitá nejistota účastníků řízení zmírněna zavedením objektivní a subjektivní lhůty pro podání odvolání opomenutým účastníkem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2013, čj. 9 As 131/2013-53). Jinak řečeno, podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2005 mohl kterýkoli opomenutý účastník řízení podat odvolání „třeba i po letech“, kdežto podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2006 může opomenutý účastník řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu (tzv. vedlejší účastník řízení) podat odvolání zásadně jen v subjektivní lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí dozvěděl, a v objektivní lhůtě 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků řízení. Zmeškání úkonu přitom nelze prominout. Je skutečností, že Nejvyšší správní soud došel i k tomuto názoru: „K podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu může být výjimečně oprávněna i osoba, které nesvědčilo účastenství ve správním řízení a neměla ani právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání (§ 81 odst. 1 správního řádu z roku 2004). V takovém případě nelze podmiňovat přípustnost žaloby podáním takového (nepřípustného) odvolání ve smyslu § 5 a § 68 písm. a) s. ř. s.“ (rozsudek ze dne 18. 4. 2014, čj. 4 As 157/2013-33, publikovaný pod č. 3060/2014 Sb. NSS). V oné věci však šlo o to, že výčet účastníků řízení ve zvláštním zákoně byl výčtem taxativním, který vylučuje obecnou právní úpravu účastenství ve správním řádu (jednalo se o § 124 odst. 2 stavebního zákona). V našem případě je tomu jinak. Lesní zákon nemá vlastní vymezení účastníků řízení. I v řízení o pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona se proto použije vymezení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. Podle § 27 odst. 2 správního řádu účastníky řízení jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Vymezení okruhu vedlejších účastníků řízení může být v konkrétním případě značně náročně a někdy i sporné. Z poslední doby tu může zdejší soud odkázat na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2016, čj. 30A 116/2015-34. V daném případě však není třeba se obdobnou otázkou detailně zabývat, protože i kdyby se ukázalo, že žalobci měli v předmětném řízení o pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona postavení vedlejších účastníků řízení, nic by to nezměnilo na tom, že ve lhůtě stanovené v § 84 odst. 1 správního řádu nepodali odvolání a následně už nemohou podat projednatelné odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. ZN/ŽP/470/15, čj. ŽP/01493/15, čili že nevyčerpali řádný opravný prostředek v řízení před správním orgánem. Jelikož žalobci nevyčerpali odvolání jako řádný opravný prostředek v řízení před správním orgánem, soud žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil [věta prvá], z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení [věta druhá]. Jelikož v daném případě soud osobám zúčastněným na řízení umožnil realizovat jejich zákonná práva, ale žádnou povinnost jim neuložil, a ani tu nebyly uplatněny či shledány důvody zvláštního zřetele hodné, bylo v souladu s citovaným ustanovením rozhodnuto, že žádné z osob zúčastněných na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 3. ledna 2017 JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková