30 A 47/2017

Rubrum

30A 47/2017-56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: B.H., bytem …, proti žalovanému: Městský úřad Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, 339 01 Klatovy, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. M.S., bytem …, 2. V.V., bytem …, 3. J.V., bytem …, 4. M.K., bytem …, 5. M.D., bytem …, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádná z osob na řízení zúčastněných nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobkyně žalobou napadala nečinnost Městského úřadu Klatovy, který doposud nevydal rozhodnutí o žádosti podané M.K., bytem …, o dodatečné povolení terénních úprav na pozemcích č. 714/5 a 714/6 v katastrálním území Švihov u Klatov, o které se vede řízení od 9.12.2009 pod sp. zn. OVUP/9692/09/Ma. Žalobkyně uváděla, že je vlastnící movitých věcí, které jsou sousedními ve vztahu k pozemkům, na kterých jsou předmětné terénní úpravy prováděny. pokračování 2 30A 47/2017 Žalobkyně uváděla, že po vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 28.4.2006, čj. Výst. 3333/05-VO M.K. zavezl zeminou tehdejší pozemek 714/5 a přibližně polovinu z tehdejší výměry pozemku 714/6, oba pozemky navýšil a novou sypanou hrází rozdělil vodní plochu na pozemcích č. 714/2 ve vlastnictví žalobkyně a 714/6 v k.ú. Švihov. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni podání této žaloby nerozhodl ani v řízení sp. zn. OVUP/9692/09/Ma o žádosti o dodatečné povolení předmětných terénních úprav, ani v řízení o jejich odstranění vedeném pod sp. zn. OVUP/7027/09/Ma. Dne 16.1. 2017 žalovaný vydal usnesení o zastavení řízení zahájeném dne 9.12. 2009 ve věci dodatečného povolení terénní úpravy žalobkyně se 25. ledna 2017 obrátila na nadřízený správní orgán se žádostí o přezkum tohoto usnesení o zastavení řízení, protože jí, jako účastnici řízení, nebylo doručeno a požádala o opatření proti jeho nečinnosti. Ke dni podání žaloby neobdržela na svůj návrh a žádost žádnou reakci, ačkoliv uplynulo 30 dnů od doby jejího podání. Žalobkyně tvrdila, že v tomto řízení žalovaný nebyl oprávněn řízení o žádosti o dodatečné povolení předmětných stavebních úprav zastavit, neboť neodpovídají parametrům § 80 odst. 3 stavebního zákona co do rozsahu i co do plochy, na které byly prováděny. Žalobkyně tvrdila, že podáním návrhu na přezkum posledního úkonu žalovaného ve věci a žádosti o opatření proti jeho nečinnosti vyčerpala možnosti, které jí v dané situaci umožnují správní předpisy a nezbývá jí, než požádat o soudní ochranu. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud vydal rozsudek, který by žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby: terénní úpravy spočívající v rozdělení stávající vodní plochy Švihov na pozemcích parc. č. 714/5 a 714/6 v k.ú. Švihov u Klatov vedeném pod sp. zn. OVUP/9692/09/Ma, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Vyjádření žalovaného Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě rekapituloval celkový průběh řízení vedeného ve věci žádosti M.K. o dodatečné povolení terénních úprav, podané dne 9.12.2009. Po posouzení předložených podkladů v řízení bylo zjištěno, že posuzovaná terénní úprava rozdělující původně spojenou vodní plochu, splňuje parametry ust. § 80 odst. 3 písm. a) stav. zákona a nevyžaduje žádné opatření stavebního úřadu. Proto žalovaný dne 11.1.2017 usnesením čj. OVUP/331/17/Ma řízení zastavil a dne 16.1.2017 písemností čj. OVUP/434/17/Ma vyrozuměl účastníky o zastavení řízení. Stavební úřad tak řízení o dodatečném povolení terénní úpravy spočívající v rozdělení stávající vodní plochy Švihov na části pozemku parc. č. 714/5 o výměře 953 m2 odděluje vodní plochu na pozemku parc. č. 714/6 v k.ú. Švihov zastavil usnesením podle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu s odkazem na čl. II. bod 12 zák. č. 350/2012 Sb., kterým se změnil stavební zákon a některé související zákony. Podle čl. II. bodu 12 cit. zákona v případě záměrů, které by vyžadovaly vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu a podle stavebního zákona ve znění od 1.1.2013, jejíž nevyžadují, stavební úřad po dni nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb. zahájená řízení, popřípadě jiné postupy, usnesením, které se zaznamenává do spisu, zastaví. Stavební úřad proto ukončil správní řízení v souladu se správním řádem a rozhodl a zastavení řízení dne 11.1.2017. pokračování 3 30A 47/2017 III.Posouzení věci krajským soudem Krajský soud projednal žalobu a vycházel z ust. § 79 odst. 1 s.ř.s., podle kterého ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 79 odst. 2 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Pro potřeby posouzení důvodnosti žaloby vycházel soud z obsahu správního spisu, ze kterého ověřil, že dne 9.12.2009 pod čj. 9692/09 byla u Městského úřadu Klatovy podána žádost o dodatečné povolení stavebních úprav, kterou podával M.K., bytem ... Dle této žádosti terénní úpravy spočívaly v oddělení stávající vodní plochy od rybníka na pozemku parc. č. 714/6 a 714/5 v k.ú. Švihov. Městský úřad Klatovy dne 11.1. 2017 vydal usnesení o zastavení řízení, kterým zastavil řízení, zahájené dne 9.12.2009 na základě žádosti, kterou podal M.K., … ve věci dodatečného povolení terénních úprav spočívajících v rozdělení stávající vodní plochy Švihov, na pozemku parc. č. 714/5 – zahrada o výměře 953 m2 oddělující vodní plochu na pozemku parc. č. 714/6 o výměře 427 m2 v k.ú. Švihov. Dne 16.1.2017 Městský úřad Klatovy sdělením čj. OVUP/434/17/Ma vyrozuměl účastníky řízení o dodatečném povolení terénní úpravy, že řízení zahájené dne 9.12.2009 na základě žádosti, kterou podal M.K. ve věci dodatečného povolení terénních úprav spočívajících v rozdělení stávající vodní plochy Švihov na pozemku parc. č. 714/5 oddělující vodní plochu na pozemku parc. č. 714/6 v k.ú. Švihov bylo podle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu a čl. II. bodu 12 přechodných ustanovení zák. č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, usnesením ze dne 11.1.2017, zastaveno. Při posuzování otázky důvodnosti uplatněné žaloby soud vycházel z výkladu ustanovení § 79 s.ř.s. ze kterého plyne, že žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu je prostředkem obrany proti nečinnosti správního orgánu, který nevydává rozhodnutí ve věci samé. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu subsidiárním právním prostředkem. Pokud se lze domoci soudní ochrany v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu v souladu s ust. § 65 a násl. s.ř.s., pak žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu vůbec nepřichází v úvahu. V přezkoumávaném případě ve věci žádosti M.K. o dodatečné povolení terénních úprav ze dne 9.12.2009, bylo ve věci samé rozhodnuto usnesením o zastavení tohoto řízení, které bylo vydáno 11.1.2017. Za situace, kdy správní orgán o věci samé vydal rozhodnutí, pak žalobkyně se nemůže úspěšně domáhat prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, aby správní soud, správnímu orgánu uložil ve stanovené lhůtě vydat opakovaně rozhodnutí v téže věci. Žaloba na ochranu proti nečinnosti není ani prostředkem, kterým by se žalobkyně mohla dovolávat odstranění tohoto rozhodnutí ve věci samé, pokud jak sama tvrdí, usnesení o zastavení řízení vykazuje věcné nebo procesní vady. Primárním prostředkem pro obranu žalobkyně tak zůstala žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podávaná podle § 65 a násl. s.ř.s. pokračování 4 30A 47/2017 Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě zjevně nebyly naplněny podmínky pro poskytnutí ochrany proti nečinnosti správního orgánu, soud tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 81 odst. 3 s.ř.s.. Žalovaný, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, náhradu nákladů v řízení nežádal a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo. Soud současně rozhodl, že žádná z osob na řízení zúčastněných nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádné z těchto osob nevznikly takovéto náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by této osobě soud ukládal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 31. srpna 2017 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: K.