30 A 5/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: V.B., státní příslušnost Ruská federace, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2015, čj. MV-3878-3/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobce se žalobou ze dne 5. 1. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2015, čj. MV-3878-3/SO-2013, a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 12. 11. 2012, čj. OAM-5518-15/DP-2012, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „zákon č. 326/1999 Sb.“). II. Žaloba Žalobce v žalobě v prvé řadě obecně namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 1 a 4, § 3 a s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) a rovněž v rozporu s § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce nesouhlasí s právním názorem správních orgánů, že nenaplňuje zákonnou definici podnikání vyjádřenou v § 2 odst. 1 zákona č. 513/1999 Sb., obchodní zákoník. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním závěru a je tedy v rozporu zejména s § 2 odst. 1 správního řádu. Žalobce uvedl, že je jednatelem obchodní společnosti, která je dle veřejných zdrojů obchodní společností podnikající a plnící veškeré zákonem stanovené podmínky, přičemž žalobce připomněl, že jakkoliv je společníkem obchodní společnosti, je samostatným subjektem práva v podobě jednatele obchodní společnosti. Je tedy třeba rozlišovat mezi obchodní společností a jejím jednatelem, který v České republice pobývá za účelem účasti v právnické osobě. Žalobce dále uvedl, že při aplikaci § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je třeba hodnotit plnění účelu samotným žalobcem, tedy jednatelem obchodní společnosti VIGA M.K.V. s.r.o., přičemž z provedeného dokazování rozhodně nevyplývá, že by tuto funkci neplnil, a to jak formálně, tak fakticky. Ze spisového materiálu vyplývá, že funkci jednatele vykonává, přičemž rozsah výkonu této funkce a její kvalita nemůže být zákonným důvodem pro zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Z § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nelze dovodit, že by bylo možné neprodloužit povolení k dlouhodobému pobytu tomu, kdo vykonává funkci jednatele špatně, nedůsledně, nekoncepčně, neziskově či jakýkoliv jiným způsobem. Dle žalobce je pro posouzení podstatné, zda žalobce funkci jednatele vykonává či nikoli. V případě žalobce tomu tak je a nejsou tak splněny podmínky pro rozhodnutí dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce dále namítal, že správní orgán neposuzoval přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého života žalobce. Napadené rozhodnutí tedy žalobce považuje ze shora uvedených důvodů za nezákonné. Žalobce dále namítl, že argumentace správních orgánů o tom, že podnikání žalobce nevykazuje znaky soustavnosti, není podpořen spisovým materiálem. Navíc lze z veřejně dostupných zdrojů dovodit, že obchodní společnost funguje dlouhodobě a soustavně, podává daňová přiznání a plní další povinnost vyplývající z právních předpisů. Obchodní společnost plní i účel své existence, jelikož dosahuje zisku. Správní orgány nevzaly v potaz tvrzení žalobce, že společnost uvažuje o nákupu dalších nemovitostí. Žalobce rovněž uvedl, že není patrné, v jakých časových horizontech správní orgány neziskovost obchodní společnosti hodnotí. V návaznosti na shora uvedené žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 2. 2016 uvedla, že žalobní námitky se prakticky shodují s námitkami uplatněnými v odvolání žalobce, a proto odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k uplatněné námitce, že z ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nelze dovodit, že by bylo možno zamítnout žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu tomu, kdo vykonává funkci jednatele špatně, nedůsledně, nekoncepčně či neziskově, neboť je podstatné především to, zda žalobce funkci jednatele vykonává či nikoli, žalovaná uvedla, že uvedenou námitku měl žalobce možnost uplatnit již v odvolání podaném dne 26. 11. 2012, což však neučinil. Závěrem žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Vyjádření účastníků při jednání soudu Při jednání před soudem dne 11. 1. 2017 zástupce žalobce setrval na výše uvedené argumentaci. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila. V. Průběh správního řízení a zjištěný skutkový stav Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel krajský soud z právně významných skutečností vyplývajících ze správního spisu. Součástí správního spisu je žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě dle § 44a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, kterou žalobce podal dne 6. 2. 2012. Žalobce působí spolu se svou manželkou jako jednatel společnosti VIGA M.K.V. s.r.o., IČ 27975525, se sídlem Waldertova 670/6, 360 20 Karlovy Vary (dále též „společnost“). Předmět podnikání této společnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. K žádosti žalobce přiložil některé dokumenty, např. výpis z obchodního rejstříku, smlouvu o výkonu funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti (odměna jednatele), potvrzení o zajištění ubytování atd. Následně byl žalobce dne 27. 2. 2012 předvolán k výslechu a vyzván k prokázání provozování živnosti nebo výkonu jiné podnikatelské činnosti. Ve výzvě byly uvedeny příklady dokumentů, kterými může prokázat rozhodné skutečnosti. V reakci na tuto výzvu žalobce doložil společenskou smlouvu, nájemní smlouvu mezi VIGA M. K. V. s.r.o. a jeho manželkou, atd. Z výslechu žalobce konaného dne 27. 3. 2012 vyplývá, že do ČR přicestoval v roce 2007 jako turista a rozhodl se zde podnikat. V poslední době pobývá obvykle střídavě 3 – 4 měsíce v ČR a 3 – 4 měsíce v Rusku, na území ČR pobýval v období 10/2010 – 2/2012 celkem okolo 180 dnů. Žalobce působí jako jednatel společnosti VIGA M.K.V. s.r.o., která se zabývá pronájmem nemovitostí. Společnost nemá zaměstnance, uzavřela nájemní smlouvu na pronájem bytu a garáže, tato smlouva byla uzavřena s manželkou žalobce. Žalobce uvedl, že manželka uzavřela smlouvu se třetí osobou, byt měl být pronajat v době, kdy žalobce s manželkou pobývali v Moskvě. V průběhu výslechu však bylo zjištěno, že bylo jednáno o uzavření takové smlouvy, ale jednání nebylo úspěšné a nedošlo k podpisu žádné smlouvy. V bytě vlastněném společností VIGA M.K.V. s.r.o. bydlí žalobce se svou manželkou. Žalobce uvedl, že má odměnu jednatele ve výši 12.380,-. Dále je součástí spisu protokol o výslechu manželky žalobce dne 1. 10. 2012. Manželka žalobce uvedla, že v roce 2007 byla založena společnost, následně byl zakoupen byt. V zakoupeném bytě žije s žalobcem od doby, kdy ho pořídili. Manželka žalobce se jakožto jednatelka společnosti zabývá veškerou administrativou spojenou s pronájmem bytu, chodí do bank, kontroluje faktury a provádění plateb. Společnosti platí měsíční nájemné ve výši 6.000,- Kč a dále poplatky 2.300,- Kč, 400,- Kč za elektřinu a 370,- Kč za nájem garáže. Manželka žalobce dále uvedla, že jako jednatelé mají s manželem možnost čerpat měsíční odměnu ve výši 6.500,- Kč hrubého za výkon funkce, avšak tuto odměnu nečerpají, naopak dotují společnost z jiných příjmů. V roce 2011 dosahovali příjmy 72.000,- Kč, náklady činily 78.000,- Kč a náklady na odpisy činily 60.000,- Kč. Manželka žalobce uvedla, že společnost je v mínusu a hospodářské výsledky nebyly žádné. Společnost vlastní pouze byt 3+kk, ve kterém bydlí. Žádnou jinou nemovitost společnost nevlastní. Dále uvedla, že mají s manželem v plánu koupit další byty v Doubí v Karlových Varech. Později uvedla, že by chtěli zajistit ubytování pro vnučku, která bude v ČR studovat. Na území ČR má z rodiny nyní pouze manžela. Na základě výše uvedených skutečností správní orgán I. stupně dospěl v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2012 k závěru, že nejsou splněny podmínky pro prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, jelikož činnost žalobce jako jednatele nelze považovat za podnikatelskou činnost. Společnost žalobce nesměřuje k dosažení zisku. Žalobce tak neplní účel, pro který mu bylo povolení k pobytu uděleno. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 22. 11. 2012 odvolání, které bylo touto žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala obsah spisového materiálu a stručně shrnula závěry orgánu I. stupně. Dále odkázala na související judikaturu, především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, čj. 7 As 82/2011-81. Pobyt cizince na území ČR není samoúčelný. Cizinec na území pobývá za konkrétním účelem a je jeho povinností daný účel pobytu naplňovat, a to nikoliv pouze formálně. Účelem pobytu zákonodárce nemínil formální zapsání ve veřejných rejstřících, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky vykonávána, neboť by došlo k obcházení smyslu zákona. Správní orgán se dále zabýval úvahami o nutnosti dosahování zisku právnickou osobu a věnoval se výkladu pojmu soustavnosti výkonu podnikatelské činnosti, z čehož dovodil, že v případě předmětné společnosti nelze hovořit o tom, že by byla definice podnikání naplněna. VI. Vlastní argumentace soudu VI.1 Nesprávné právní posouzení otázky plnění účelu pobytu Žalobce v prvé řadě namítal, že správní orgány nesprávně právně posoudily věc, když uvedly, že není naplněna zákonná definice podnikání. Zdejší soud je na rozdíl od žalobce toho názoru, že správnímu orgánu nesprávné právní posouzení věci vytknout nelze. Z podkladů je patrné, že žalobce se svou manželkou založil společnost s ručením omezením VIGA M.K.V. s.r.o., která se následně stala vlastníkem bytu, který si žalobce se svou manželkou od společnosti pronajali, aby zde mohli uspokojovat své bytové potřeby. Prostřednictvím této společnosti vykonávali činnost, která prakticky spočívala pouze v běžné správě jediné nemovitosti, kterou si sami od společnosti pronajímali. Je nutné uvést, že aby byl splněn účel, pro který byl žalobci pobyt povolen, tedy podnikání ve formě účasti v právnické osobě, je zapotřebí, aby se jednalo o aktivní a faktický výkon povinností vázaných na funkci jednatele společnosti. V případě žalobce tomu tak nebylo, což je nesporně doloženo obsahem správního spisu, včetně údajů a informací, které sám žalobce uvedl ve své výpovědi. Manželka žalobce pak jako jednatelka zajišťuje pouze běžnou správu nemovitosti a běžnou administrativu spojenou s jejím nájmem. Žalobce nevykonává žádnou další činnost, která by přispívala či alespoň směřovala k dosahování zisku společnosti, když dosahování zisku je jeden z prvků definice podnikání. Činnost, kterou žalobce vykonává, nelze považovat za aktivní výkon podnikatelské činnosti. Manželka žalobce při výslechu uvedla, že má podnikatelský záměr zakoupit další byty. K prokázání těchto svých záměrů a tvrzení však neoznačila žádné důkazy, přestože ji tuto povinnost ukládá § 52 správního řádu, dle kterého jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. I pokud by zde takový záměr opravdu byl, nic to nemění na hodnocení dosavadní činnosti společnosti. Situace se jeví tak, že žalobce se svými rodinnými příslušníky fakticky na území ČR zakoupil byt, přičemž tak formálně učinil prostřednictvím obchodní společnosti, založené za tímto účelem, od které si s manželkou byt následně pronajímá. Poskytování služby sám sobě, případně svým nejbližším rodinným příslušníkům, není možné vnímat jako podnikání, ani pokud se tak děje prostřednictvím obchodní korporace. Taková činnost nevykazuje znaky podnikání, především nesměřuje k dosažení zisku. Žalobce neprokázal, že by společnost uzavřela jinou smlouvu, než smlouvu o nájmu, na základě které s manželkou užívají byt. Pobytové oprávnění nebylo žalobci vydáno za účelem využívání vlastněné nemovitosti, ale za účelem podnikání. K problematice výkladu faktického výkonu podnikatelské činnosti existuje již konstantní judikatura správních soudů, která zastává názor, že k tomu, aby byl splněn účel, za kterým bylo povolení k pobytu na území České republiky uděleno (podnikání – účast v právnické osobě), musí být činnost fakticky vykonávána, jinak by docházelo k obcházení smyslu zákona o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, čj. 7 As 82/2011-81, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 8 Azs 105/2014-46, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, čj. 9 Azs 154/2014- 45). Námitku žalobce, že správní orgány věc nesprávně právně posoudily, pokládá soud za nedůvodnou. VI.2 Posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí K námitce žalobce týkající se absence posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého života žalobce soud uvádí, že žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byla zamítnuta podle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3 a na § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se obdobně vztahují některá ustanovení upravující pobyt cizince na území na základě víza. Dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza. Podle § 37 odst. 1 ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno. Je-li naplněn některý z důvodů uvedených v § 37 odst. 1 tohoto zákona, dlouhodobé vízum se zruší bez dalšího. Naproti tomu je-li naplněn některý z důvodů uvedených v § 37 odst. 2 uvedeného zákona, platnost dlouhodobého víza se zruší za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince (k tomu dále srov. § 174a zákona o pobytu cizinců). Z uvedeného plyne, že správní orgány by nepochybily, jestliže by v přezkoumávaném případě neposuzovaly přiměřenost dopadů zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu do života cizince. Správní orgán prvního stupně se přesto touto otázkou zabýval. Při výslechu manželů bylo cílenými dotazy zjištěno, že na území nepobývají další rodinní příslušníci a návratu do domovské země nic nebrání, neboť manželé jsou v Moskvě dostatečně materiálně zabezpečeni. Úvahy správního orgánu jsou popsány na straně 4 prvostupňového rozhodnutí. VII. Celkový závěr a náklady řízení Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci samé podle názoru soudu pohlcuje dílčí neúspěch v akcesorickém řízení o žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovanému správnímu orgánu však žádné zvláštní náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 11. ledna 2017 JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková