30 A 52/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: H.M.T., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2016 č. j. MV-179211-4/SO-2015, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-50743-29/DP-2013 ze dne 7. 10. 2015, kterým bylo podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. zákona o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. II. Žaloba Žalobce v prvé řadě namítal, že napadené rozhodnutí, stejně tak jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, je vydané v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci, za použití nepřiléhajících zákonných ustanovení a zároveň je zcela nepřezkoumatelné a nepřiměřené. Žalobce uvedl, že žalovaná se ve svém rozhodnutí nedostatečně vypořádala s odvolacími námitkami ohledně nezákonného postupu správního orgánu I. stupně, když tomuto postupu v plném rozsahu přisvědčila. Žalobce se domnívá, že nalézací správní orgán nemohl řízení o žádosti zastavit za užití zákonných ustanovení, pod které svůj postup subsumoval, čímž se vyhnul posouzení jakékoliv přiměřenosti, ale zejména má žalobce za to, že žádost měla být meritorně projednána. Žalobce dále v žalobě uvedl, že správní orgán v rozporu s ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nedostatečně zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, když žádost účastníka řízení bez dalšího zastavil. Žalobce má za to, že splňuje podmínky pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a správní orgány postupovaly přepjatě formalisticky. V první řadě nebyl správní orgán I. stupně řízení o žádosti žalobce oprávněn zastavit, jelikož žalobce se znovu oženil a v celkovém součtu tak dosáhl 5 let manželství, a dále rovněž splnil podmínku ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož byl po dostatečnou dobu na území České republiky jako manžel nositelky oprávnění. Pokud by správní orgány vykládaly danou problematiku tak, že cizinec musí setrvat pouze v jednom manželském svazku a nemůže uzavřít manželství nové, cizinci by účelově a pouze z důvodu udržení oprávnění k pobytu na území České republiky setrvávali v manželství. Tato praxe by však byla neakceptovatelná. Žalobce v této souvislosti uvedl, že sám nahlásil změnu rodinného stavu a snažil se svou pobytovou situaci řešit. V daném případě není ani náznak, že by snad žalobcovo první manželství bylo uzavřeno účelově. Za tohoto stavu je zastavení řízení o žádosti a tvrzení, že nebyl takovou žádost oprávněn podat, zcela diskriminační a nezákonné a především naprosto nepřiměřené okolnostem. Žalobce v návaznosti na shora uvedené dále namítal, že správní orgány nerozhodovaly na základě stavu, který zde byl v době při vydání rozhodnutí. Žalobce byl již v době vydání rozhodnutí opětovně ženatý s osobou, která je nositelkou oprávnění ke sloučení rodiny. Žalovaný se dle žalobce zcela nedostatečně vypořádal s argumentací žalobce, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně se naprosto nevypořádal s podklady pro vydání rozhodnutí, a to ani přes výtky odvolacího správního orgánu. Žalobce v rámci prvního odvolacího řízení doložil svůj nový oddací list, tedy deklaroval své nové manželství, tento relevantní podklad byl očividně jedním z nejdůležitějších a správní orgán I. stupně se jím vůbec nezabýval, stejně jako novým manželstvím žalobce. Správní orgán I. stupně se tímto nezabýval i přesto, že se jednalo jasně o nové skutečnosti, které mají vliv na rozhodnutí ve věci, ale především na samotné posouzení, zda-li lze řízení zastavit dle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně tak učinil své rozhodnutí opětovně nepřezkoumatelným, jelikož jej nedostatečně odůvodnil a postupoval v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný následně pochybil, když se s výše uvedenou argumentací, kterou žalobce uvedl již v odvolání, nevypořádal, čímž rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností. V návaznosti na shora uvedené žalobce návrh, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 4. 2016 v plném rozsahu odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla, aby zdejší soud žalobu zamítl. IV. Jednání před krajským soudem Projednání žaloby před krajským soudem proběhlo v nepřítomnosti žalované, která svou nepřítomnost písemné omluvila. V průběhu jednání před krajským soudem právní zástupce žalobce plně setrval na podané žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými bylo rozhodnutí správního orgánu řádně a včas napadeno (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Zákonnost rozhodnutí krajský soud přezkoumával ve vazbě na příslušná procesní ustanovení zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, jejichž porušení se žalobce dovolával a dále ve vztahu k příslušným hmotněprávním ustanovením zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Dle ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 23. 6. 2014 platí, že: „Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v případě rozvodu s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, pobýval-li ke dni rozvodu na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let a manželství trvalo nejméně 5 let; podmínka nepřetržitého pobytu a doby trvání manželství neplatí, pokud tento cizinec v důsledku uzavření sňatku s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny pozbyl státní občanství České republiky.” Dle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců platí, že: „Usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn.“ Žalobu shledal zdejší soud nedůvodnou. Krajský soud vycházel při svém rozhodování z právně významných skutečností vyplývajících ze správního spisu. Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny od 1. 12. 2010 do 20. 9. 2012 a následně do 20. 9. 2014. Nositelem oprávnění ke sloučení rodiny byla manželka žalobce, paní N.T.H., narozená …, která na území České republiky pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Součástí správního spisu je překlad oddacího listu vydaného dne 25. 2. 2010 Lidovým výborem Nho Quan ve Vietnamské socialistické republice, který potvrzuje uzavření manželství dne 25. 2. 2010 mezi žalobcem a paní N.T.H. Dále je součástí správního spisu ověřený překlad rozsudku Okresního lidového soudu v Nho Quan, Vietnamská socialistická republika, o souhlasném rozvodu manželství mezi žalobcem a paní N.T.H. Dne 8. 10. 2013 podal žalobce žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky dle ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců za účelem podnikání. Dne 9. 10. 2013 vzal žalobce svou žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání zpět. Dne 10. 10. 2013 požádal žalobce o zpětvzetí podání ze dne 9. 10. 2013(zpětvzetí žádosti o udělení dlouhodobého pobytu). Řízení o této žádosti bylo dne 30. 10. 2013 rozhodnutím č. j. OAM-50743-9/DP-2013 podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastaveno, jelikož žalobce nebyl v době podání žádosti k podání této žádosti oprávněn. K podanému odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí žalovanou zrušeno dne 6. 5. 2015 rozhodnutím č. j. MV-1046-4/SO-2014 a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání z důvodu, že se nevypořádal s podáním účastníka řízení ze dne 9. 10. 2013, kterým vzal žalobce svou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu zpět a dalším podáním ze dne 10. 10. 2013, kterým vzal žalobce zpět své podání (zpětvzetí žádosti) ze dne 9. 10. 2013. Součástí správního spisu je dále oddací list vydaný Konzulárním oddělením Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v České republice přeložený do českého jazyka, který dokládá uzavření manželství dne 24. 3. 2014 mezi žalobcem a paní N.T.L., nar. ... Správní orgán I. stupně vydal následně dne 7. 10. 2015 rozhodnutí č. j. OAM-50743- 29/DP-2013, kterým bylo podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání, neboť žalobce podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (podnikání) v době, kdy k tomu nebyl oprávněn. Správní orgán I. stupně měl k dispozici oddací list žalobce a rozsudek o souhlasném prohlášení o rozvodu žalobce, ze kterého zjistil, že manželství žalobce a původní nositelky oprávnění ke sloučení rodiny trvalo od 25. 2. 2010 do 22. 4. 2013, tj. cca 3 roky. Žalobce tak nebyl k době podání žádosti o vydání povolení k pobytu oprávněn, jelikož manželství s nositelkou oprávnění trvalo méně než 5 let (tedy méně, než vyžaduje ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Správní orgán v této souvislosti uvedl, že skutečnost, že žalobce byl od 24. 3. 2014 ženatý s jinou nositelkou oprávnění, nic nezmění na tom, že v době podání žádosti byl s původní nositelkou oprávnění ke sloučení rodiny rozveden a podmínku pěti let pobytu ve smyslu ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nesplňoval. Dne 19. 10. 2015 podal žalobce proti výše uvedenému prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které bylo žalovaným správním orgánem zamítnuto touto žalobou napadeným rozhodnutím dne 3. 2. 2016. Žalovaná se ztotožnila ve skutkové i právní rovině s argumentací a odůvodněním správního orgánu I. stupně a dodala, že ve většině případu je správní orgán I. stupně povinen při vydání rozhodnutí vycházet ze skutkového a právního stavu, který existuje ke dni vydání rozhodnutí, přičemž toto však platí jen pro ty případy, kde zákon nestanoví jinak. Žalovaná má za to, že ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců je tím případem, kdy je rozhodující skutkový stav ke dni podání žádosti. Dále se žalovaná vypořádala s odvolací námitkou nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu ust. § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaná uvedla, že ji zákon výslovně neukládá přiměřenost dopadů rozhodnutí při vydání rozhodnutí v daném případě přezkoumávat. I pokud by tak ale byla povinna učinit, nepřiměřený dopad rozhodnutí nebyl v případě žalobce shledán. K jednotlivým žalobním námitkám zaujal zdejší soud následující postoj. Námitku žalobce týkající se porušení ust. § 3 správního řádu, tedy že správní orgán nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, soud shledává nedůvodnou. Z obsahu správního spisu je patrné, že správní orgán nashromáždil dostatečné množství podkladů k tomu, aby mohly být o celé otázce učiněny relevantní právní závěry, na základě kterých bylo možné následně o věci rozhodnout. Krajský soud shledává v daném případě jako stěžejní námitku žalobce týkající se aplikace ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců a s tím související výklad ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Dle ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 23. 6. 2014 platí, že: „Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v případě rozvodu s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, pobýval-li ke dni rozvodu na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let a manželství trvalo nejméně 5 let; podmínka nepřetržitého pobytu a doby trvání manželství neplatí, pokud tento cizinec v důsledku uzavření sňatku s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny pozbyl státní občanství České republiky.” Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobci bylo vydáno povolení k pobytu na území pro období od 1. 12. 2010 do 20. 9. 2012 a následně do 20. 9. 2014. Od 25. 2. 2010 do 22. 4. 2013 žalobce žil v manželství s nositelkou oprávnění ke sloučení rodiny paní N.T.H. Manželství žalobce s nositelkou oprávnění ke sloučení rodiny trvalo přibližně 3 roky, z čehož vyplývá, že nejsou splněny podmínky pro to, aby mohl požádat o vydání povolení k pobytu z důvodu jiného účelu ve smyslu ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, než opět za účelem sloučení rodiny. Krajský soud se ztotožňuje se názorem správních orgánů obou stupňů, které neakceptovaly názor žalobce, že pro to, aby byla naplněna doba trvání manželství 5-ti let (jak vyžaduje ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců) postačí, aby došlo k součtu všech dob trvání jednotlivých manželství, kdy tento účel pobytu žalobce využívá, bez ohledu na to, kdo je nositel tohoto oprávnění ke sloučení rodiny. Žalobce měl za to, že ke splnění doby 5-ti let trvání manželství jakožto podmínky pro udělení povolení k pobytu za jiným účelem postačuje, když sečte dobu trvání manželství s původní manželkou (nositelkou oprávnění ke sloučení rodiny), paní N.T.H., a s druhou manželkou, paní N.T.L. Takovýto postup však není přípustný, je nezákonný a je v rozporu se samotnou dikcí zákona. Zdejší soud rozhodoval ve věci s obdobnou problematikou v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 141/2015 (rozsudek ze dne 27. 7. 2016 č. j. 30 A 141/2015-49, dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém zastával právní názor, že pokud zanikne rodinná vazba žalobkyně k prvnímu manželovi (tj. k nositeli oprávnění ke sloučení rodiny), zanikne i původní účel dlouhodobého pobytu. Uzavřením nového manželství s novým nositelem oprávnění ke sloučení rodiny vzniká žalobci oprávnění opětovně požádat o udělení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny s novým manželem. K výše uvedenému názoru se krajský soud přiklání i v právě projednávané věci a došel tak k závěru, že podmínka 5-ti let trvání manželství ve smyslu ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nebyla žalobcem naplněna. Pokud i v takovém případě žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu (spočívající ve změně účelu pobytu), stal se osobou, která nebyla k podání k takové žádosti oprávněna, a tím došlo k naplnění ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Z výše uvedených důvodů považuje soud rovněž za bezpředmětné následující námitky žalobce týkající se otázky posouzení, k jakému okamžiku posuzují správní orgány v daném případě stav věci, a námitky, že se správní orgán I. stupně nijak nevypořádal s důkazem (novým oddacím listem) předloženým žalobcem. Tyto námitky pokládá soud za bezpředmětné, jelikož správní orgán I. stupně při svém rozhodování o žádosti žalobce zjistil, že došlo ze strany žalobce k přetržení kontinuity trvání manželství, které musí dle ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců trvat alespoň 5 let (ve vztahu k jednomu totožnému nositeli oprávnění), před tím, než žalobce požádá o udělení povolení k pobytu za jiným účelem, a existenci nového manželství nemohl v návaznosti na výklad ust. § 45 odst. 5 zákona o pobytu cizinců v žádném případě zohlednit, a proto se jimi nezabýval. K námitce žalobce, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s odvolacími námitkami ohledně nezákonného postupu správního orgánu I. stupně, který nesprávně aplikoval na daný případ ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a tím porušila ust. § 89 odst. 2 správního řádu, soud uvádí, že žalovaná důvody pro aplikaci ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců dostatečným způsobem vylíčila především na str. 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z celého kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí a rovněž z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je pak dostatečně zřejmé z jakých skutkových a právních důvodů považovala žalovaná aplikaci ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců v daném případě za vhodnou. Soud má tak za to, že námitka porušení ust. § 89 odst. 2 správního řádu je rovněž nedůvodná. K žalobní výtce směřující na nepřiměřenost napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 174a zákona o pobytu cizinců krajský soud uvádí, že souhlasí s názorem správních orgánů, že v daném případě zákon neukládá správnímu orgánu povinnost posuzovat dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastníka řízení. Správní orgány jsou povinny dopady rozhodnutí do života žalobce a jejich přiměřenost zkoumat jen tam, kde jim to zákon ukládá. V daném případě bylo aplikováno ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, u kterého citovaný zákon posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce neukládá a ani nepředpokládá. Z těchto důvodu žalovaný správní orgán neaplikoval ani ust. § 174a zák. o pobytu cizinců vymezující meze při posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí a tím ani toto zákonné ustanovení nemohl porušit, přičemž ani soud nenašel zákonný důvod, na základě kterého by měl správní orgán v daném případě postupovat dle ust. § 174a zákona o pobytu cizinců a posuzovat přiměřenost rozhodnutí. Na okraj soud podotýká, že žalovaná závěrem napadeného rozhodnutí uvedla, že i pokud by měla povinnost posuzovat přiměřenost napadeného rozhodnutí, nebylo by rozhodnutí stejně shledáno jako nepřiměřené. Žalobní výtka mířící na porušení tohoto hmotněprávního ustanovení § 174a zák. o pobytu cizinců nebyla soudem shledána důvodnou. Na základě všech shora uvedených skutečností soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. VI. Náklady řízení Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci samé podle názoru soudu pohlcuje dílčí neúspěch v akcesorickém řízení o žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovaný správní orgán však náklady řízení nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 11. ledna 2017 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková