30 A 63/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: B.A., občan Státu Palestina, zastoupeného JUDr. Matoušem Jírou, advokátem, se sídlem Praha 1, ul.

28. října 1001/3, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2015, čj. MV-50785-3/SO-2014, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 11. 2. 2014, čj. OAM-19173-22/TP-2013 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“) byla dle § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu podaná dle § 68 téhož zákona, neboť žalobce nepředložil doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. K žalobcovu odvolání bylo rozhodnutím žalované ze dne 31. 3. 2015, čj. MV-50785- 3/SO-2014, podle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu prvoinstanční rozhodnutí zrušeno a správní řízení o povolení k trvalému pobytu zahájené dne 16. 9. 2013 bylo zastaveno. Žalobou ze dne 15. 5. 2015, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 31. 3. 2015, čj. MV-50785- 3/SO-2014 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správní řádem. [II] Žaloba Žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí, neboť má za to, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech, rozhodnutí je věcně nesprávné, nezákonné, neodůvodněné a nepřezkoumatelné. Žalobce spatřuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí v tom, že žalovaná ve svém rozhodnutí uvedla, že žalobce uzavřel dne 30. 8. 2015 manželství s občankou České republiky, paní J.G., a stal se tak rodinným příslušníkem občanky České republiky. Tato skutečnost je dle žalované zásadní pro řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, neboť žalobce podal žádost dle § 68 zákona o pobytu cizinců, ale vzhledem ke sňatku s občankou ČR se ustanovení § 68, resp. celá hlava IV zákona o pobytu cizinců, na něj dle § 65 odst. 2 zákona o pobytu cizinců nevztahuje. Žalovaná tak dospěla k závěru, že pokračování v řízení ve věci žádosti o povolení k trvalému pobytu podané žalobcem dle § 68 zákona o pobytu cizinců, se stalo zjevně bezpředmětné, jelikož žalobce je rodinným příslušníkem občanky ČR. Žalobce dále namítal, že žalovaná v jeho případě použila značně diskriminační postup, když tvrdí, že pobyt žalobce je po jeho sňatku s občankou ČR upraven v hlavě IV zákona o pobytu cizinců a hlava IV se na něj nevztahuje s ohledem na § 65 odst. 2 tohoto zákona. Nemůže se proto domáhat povolení trvalého pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců. Postup žalované je v rozporu s požadavky kladenými na její postup, zejména § 2 odst. 3 a § 4 odst. 4 správního řádu. Je na místě v tomto případě vycházet zejména z významu a úkolů státní správy, která má být zejména službou veřejnosti. Postup správních orgánů ve věci však nese znaky přepjatého formalismu. Žalobce v tomto směru poukázal na to, že ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl. Stěžovatel v tomto směru odkázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Správní orgány měly upřednostnit spravedlivé řešení, na místo slepého sledování zákonné dikce. Dle žalobce je argumentace žalované směřující k závěru, že rodinný příslušník občana EU nemůže žádat o povolení k trvalému pobytu na základě § 68 zákona o pobytu cizinců, je diskriminační. Je nepřípustné a absurdní, aby rodinný příslušník občana EU nebyl oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu, přestože zákonné podmínky splňuje, a to pouze proto, že má paradoxně mít na území České republiky výhodnější postavení jako rodinný příslušník občana EU. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaná ve vyjádření ze dne 29. 6. 2015 k žalobě uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí a odmítá žalobcovy námitky jako nedůvodné. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná dále doplnila, že žalobce měl možnost podat žádost o povolení k trvalému pobytu na území podle hlavy VIa zákona o pobytu cizinců, kde podle § 87h odst. 1 má možnost požádat o povolení k trvalému pobytu na území jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, „ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 5 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území“ nebo podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, „po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území“. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání, neboť žalobce i žalovaná vyslovili s takovým postupem souhlas. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadeným rozhodnutím bylo k odvolání žalobce zrušeno podle § 90 odst. 4 správního řádu prvoinstanční rozhodnutí a správní řízení o povolení k trvalému pobytu zahájené k žádosti žalobce dne 16. 9. 2013 bylo dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno, neboť žádost žalobce se stala zjevně bezpředmětnou. Žalobce namítal, že argumentace, že rodinný příslušník občana EU nemůže žádat o povolení k trvalému pobytu na základě § 68 zákona o pobytu cizinců, je diskriminační, resp. že je nepřípustné a absurdní, aby rodinný příslušník občana EU nebyl oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu. Soud takto prezentované názory nesdílí. Není sporu o tom, že žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců, podle něhož povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území. Podle § 65 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, cizinec je oprávněn pobývat na území v rámci trvalého pobytu na základě povolení k trvalému pobytu [písm. a)], nebo rozhodnutí příslušného orgánu o svěření tohoto cizince do náhradní výchovy, je-li splněna podmínka podle § 87 odst. 1 [písm. b)]. Podle § 65 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ustanovení této hlavy (tj. hlavy IV zákona o pobytu cizinců zahrnující i postup podle § 68) se nevztahuje na občana Evropské unie a s výjimkou § 83 až 85 na jeho rodinného příslušníka. Žalobce se sňatkem s občankou České republiky stal rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a tak na něj v plném rozsahu dopadala výluka stanovená § 65 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Postup při žádosti o povolení k trvalému pobytu cizinců-rodinných příslušníků občana Evropské unie je pak upraven v § 87h zákona o pobytu cizinců. Podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu po 5 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území [písm. a)], příp. po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území [písm. b)]. Podle § 87h odst. 2 zákona o pobytu cizinců, Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu, pokud je jeho pobyt na území v zájmu České republiky [písm. a)], nebo z humanitárních důvodů [písm. b)]. Soud v podmínkách pro vydání povolení k trvalému pobytu rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie podle § 87h zákona o pobytu cizinců nespatřuje nic diskriminačního v porovnání s podmínkami, jaké pro takové povolení klade § 68 téhož zákona. Není pravdou, že by rodinný příslušník občana EU nebyl oprávněn požádat o povolení k trvalému pobytu. K takovému kroku oprávněn je, avšak je třeba tak učinit nikoliv podle § 68 zákona o pobytu cizinců, ale podle § 87h tohoto zákona. Žalobní námitky, tak jak byly uplatněny, proto nemohly být shledány důvodnými a postupu správních orgánu nešlo v tomto směru nic vytknout. Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. [V] Náklady řízení Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu však žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Plzni dne 27. července 2016 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková