30 A 64/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: MRAZÍRNY PLZEŇ - DÝŠINA a.s., IČ 25230484, se sídlem Dýšina 408, zastoupeného Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem Rooseveltova 35/15, Plzeň, proti žalované: Státní veterinární správa, Ústřední veterinární správa, se sídlem Slezská 7/100, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2015, čj. SVS/2015/021002-G, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státní veterinární správy, Ústřední veterinární správy, ze dne 13. 3. 2015, čj. SVS/2015/021002-G, a rozhodnutí Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj, ze dne 12. 1. 2015, čj. SVS/2015/002327-P, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.776,- Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Aleny Chaloupkové do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení Žalobce se žalobou ze dne 17. 5. 2015, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2015, čj. SVS/2015/021002-G, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 12. 1. 2015, čj. SVS/2015/002327-P (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byl žalobci za spáchaný správní delikt podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 35.000,- Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o potravinách“), zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie povinnosti provozovatele potravinářského podniku a podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky, a upravuje státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona a z přímo použitelných předpisů Evropské unie. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 (též dále jen „nařízení č. 178/2002“) stanovuje obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovuje postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004 (dále též jen „nařízení č. 853/2004“) stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 (dále též jen „nařízení č. 1760/2000“) upravuje systém identifikace a evidence skotu, označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a bylo jím zrušeno předchozí nařízení Rady (ES) č. 820/97. [II] Žaloba Žalobce se domnívá, že jak rozhodnutí žalované, tak i prvoinstančního správního orgánu, jsou nezákonná a je třeba je zrušit. Žalobce shledává nezákonnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že oba správní orgány nesprávně aplikovaly právní normy, a dále v tom, že se správní orgán dopustil duplicity hodnocení jednoho jednání. Je pravdou, že správní orgán při prováděné kontrole šetření zjistil, že hovězí mražená líčka nebyla v době rozmrazování označena povinnými informacemi. Následně byl finální výrobek označen symbolem PL 30023801. Tato skutečnost je také pravdivá. Žalobce tyto informace čerpal od dodavatele masa - společnosti CZECH FROST s.r.o. Pro posouzení případného porušení předpisů je nutno vycházet až z označení finálního výrobku. Zjištění při kontrole dne 5. 2. 2014, tedy neoznačení v době rozmrazování, není dle žalobce možné posuzovat jako porušení předpisů. Žalobce čerpal informaci, kterou následně uvedl na etiketě, od dodavatele. Pokud informaci poskytl dodavatel chybně, nemohl žalobce tuto skutečnost zjistit. Žalobce se domnívá, že posouzení jednání pod bodem I/1 a I/2 prvoinstančního rozhodnutí je duplicitní vymezení téhož jednání. Dle názoru žalobce není možné stejné jednání popisovat dvakrát, byť je možné jej podřadit pod dvě ustanovení (hypotézy) právní normy. Jednalo by se o dvojí posouzení téhož, což je dle názoru žalobce v trestním i správním trestním právu zakázáno. Žalobce dále namítá, že v rámci úvahy o uložené sankci nebyly správně hodnoceny veškeré polehčující a přitěžující okolnosti. Polehčující okolnosti, které bral správní orgán v úvahu (absence úmyslu poškodit spotřebitele či pro sebe získat výhodu), jsou pravdivé. Přitěžující okolnost mnohost jednání však pravdivá není. Správní orgán opakuje ve dvou bodech rozhodnutí (čl. I/1 a 2) stejné jednání. Z tohoto faktu nelze mnohost jednání dovozovat. Pod bodem 3 je sice skutkově jiné jednání, nicméně opět související se stejným výrobkem a nedostatkem stejné etikety. Klamavost označení nelze přičítat dvakrát, jednou jako znak skutkové podstaty a podruhé jako okolnost přitěžující. Již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně namítal žalobce, že není možné argumentovat ani opakováním jednání spočívajícím v klamavém označení potraviny na etiketě. Nutno uvést, že rozhodnutí, na které takto správní orgán prvního stupně v odůvodnění na stránce 5 odkazoval, jednak nespecifikoval přesně tak, aby bylo zcela určité, nicméně dle názoru žalobce se mělo jednat o rozhodnutí v řízení sp. zn. SVS/2013/084464, které nebylo v době rozhodování pravomocné. Odvolací orgán sice uvedl v napadeném rozhodnutí, že tato skutečnost neměla vliv na výši pokuty, nicméně, toto není dle názoru žalobce pravdivé. Pokud tuto skutečnost jako jednu ze zásadních prvoinstanční správní orgán uvedl v příkazu ze dne 12. 8. 2014 a uložil shodnou pokutu a pokud přihlédl k tvrzenému porušení, o němž nebylo pravomocně rozhodnuto, nelze toto hodnotit jako přitěžující okolnost, neboť si takové skutečnosti nelze v rámci rozhodnutí posuzovat jako předběžnou otázku a vyhodnocovat ji do doby pravomocného skončení řízení o této věci. V neposlední řadě žalobce navrhl moderaci uložené sankce ve smyslu § 78 odst. 2 zákona 150/2002 Sb., neboť pokuta byla dle jeho názoru uložena ve zjevně nepřiměřené výši. [III] Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v podání ze dne 29. 6. 2015, v němž uvedla, že trvá na závěrech, které jsou vysloveny a náležitě odůvodněny v napadeném rozhodnutí, a vznesené námitky žalobce nepovažuje za důvodné. Z protokolu o kontrole č. CZ14 S 32038 -15 ze dne 12. 2. 2014 vyplývá, že etiketa finálního výrobku 2kg balení hovězích líček obsahovala klamavý údaj o místu výkrmu (porušení čl. 16 nařízení ES č. 178/2002). Za totožné jednání, jak namítá žalobce, nelze v žádném případě považovat další zjištěné porušení povinnosti žalobcem, a sice označení výrobku identifikační značkou v oválném symbolu údaji PL 30023801 WE, když bylo zjištěno, že finální 2 kg balení byla vyráběna v provozovně žalobce CZ 4288 (porušení čl. 3 odst. 1 nařízení ES č. 853/2004). Z uvedeného nelze dle názoru žalované usuzovat, že by se jednalo o dvojí posouzení téhož a jednalo se o duplicitní vymezení téhož jednání, když je zcela zřejmé, že se jedná o porušení dvou zcela odlišných povinností spočívajících jednou v uvedení v klamavých údajů, ve druhém případě v porušení povinností stanovených v čl. 3 odst. 1, resp. v příloze II oddílu I části A bodu 1. a 2. nařízení (ES) č. 853/2004. Dále bylo zjištěno porušení čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení ES č. 1760/2000, kdy na etiketě finálního výrobku chybí identifikační číslo zvířete nebo skupiny zvířat. Za uvedená porušení byla uložena pokuta za jeden správní delikt dle ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, přičemž správní orgán prvního stupně ve výroku konkretizoval, které z povinností byly porušeny. Pokud žalobce namítá, že čerpal informaci, kterou následně uvedl na etiketě, od dodavatele a pokud dodavatel poskytl informaci chybně, žalobce nemohl tuto skutečnost zjistit, žalovaná uvádí, že v daném případě je odpovědnost budována na principu objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za protiprávní stav (za výsledek) a z hlediska naplnění skutkové podstaty správního deliktu není tedy vůbec rozhodné, zda bylo protiprávní jednání žalobce vyvoláno pochybením na straně třetích subjektů, neboť k zavinění se nepřihlíží. Žalovaná uvádí, že je odpovědností provozovatele potravinářského podniku aplikovat takové pracovní postupy včetně řádných kontrolních mechanismů, které zajistí, že značení produktů, se kterými zachází (skladuje ve své provozovně), plně odpovídá platné legislativě. Protiprávní jednání žalobce je zcela samostatným odpovědnostním vztahem tohoto subjektu jako provozovatele potravinářského podniku, který zachází s živočišnými produkty. Je třeba zdůraznit, že každý provozovatel potravinářského podniku si nese plnou odpovědnost za svou „fázi potravinového řetězce“ tzn., že žalobce má odpovědnost za příjem živočišných produktů do svého zařízení, jejich uložení zde, a to až do doby jejich výdeje (další uvádění do oběhu) a jeho počínání je zcela nezávislé na fázích předchozích. Pokud se týče hodnocení přitěžujících a polehčujících okolností, žalovaná je přesvědčena, že i tyto byly řádně posouzeny. Správní delikt podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách spočíval v porušení několika povinností vyplývající z předpisů Evropských společenství upravujících požadavky na potraviny. Správní orgán tedy správně upozornil na mnohost zjištěného protiprávního jednání, resp. porušení několika povinností stanovených předpisy EU. Není pravdou, že by správní, resp. odvolací orgán posuzoval klamavost dvakrát, jednou jako znak skutkové podstaty, jednou jako okolnost přitěžující. Nic takového z rozhodnutí nevyplývá. Jako přitěžující okolnost bylo shledáno větší množství (celkem 516 kg) potraviny, mnohost zjištěného jednání a jeho opakovanost. Byly popsány rovněž polehčující okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Následek spáchaného deliktu pak žalovaná spatřuje v tom, že nesprávnými údaji na obalu potraviny tak došlo k vyvolání mylného dojmu o původu předmětného výrobku, jakož i nedostatečné informaci o původu zvířete, ze kterého maso pochází. Pokud se týče námitky, že nelze argumentovat opakovaným jednáním, přičemž rozhodnutí, na které správní orgán I. stupně takto odkazoval, nespecifikoval tak, aby bylo zcela určité, žalovaná uvádí, že považuje za dostatečně určité a srozumitelné, když je v této souvislosti poukazováno na jednání žalobce, za které mu byla za totožné jednání uložena pokuta příkazem čj. SVS/2013/084464 a po jeho zrušení rozhodnutím čj. SVS/2014/103862-P ze dne 29. 12. 2014. K uvedenému se správní orgán vyjádřil především na straně 3 rozhodnutí, když reagoval na námitku žalobce vznesenou v odporu. Žalovaná trvá na závěru, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu s platnými právními předpisy a žalobce nebyl rozhodnutími zkrácen na svých právech. Správní orgány obou stupňů postupovaly zcela v souladu se základními zásadami správního řízení, jakož i skutkový stav byl zjištěn přesně a nepochybně. Žaloba tedy není dle žalované důvodná, a proto žalovaná navrhla její zamítnutí. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s. o věci samé bez jednání, neboť žalobce i žalovaná vyslovili s takovým postupem souhlas. Soud dospěl k závěru, že žaloba je (částečně) důvodná. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žalobci jakožto provozovateli potravinářského podniku (dále též jen „PPP“) se za spáchaný správní delikt podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, kterého se PPP dopustil dne 5. 2. 2014 a 11. 2. 2014 v provozovně MRAZÍRNY PLZEŇ – DÝŠINA a. s., Dýšina, CZ 4288, porušením povinnosti stanovené v:

1. čl. 16 nařízení č. 178/2002, tím, že v označení na etiketě finálního výrobku „Hovězí líčka“ je klamavě uveden údaj „Vykrmeno: PL 30023801 WE“, protože závod PL 30023801 WE společnosti PKM DUDA S. A. Odzial w Hucie ul. Radomsk 59 a 64 – 708 Huta je schválen pro činnosti: jatky, bourárna, těžení žaludků, moč. měchýřů, střev; 2. čl. 3 odst. 1 nařízení č. 853/2004 a požadavku stanoveného v příloze II oddílu I části A bodu 1. a 2. nařízení č. 853/2004 tím, že PPP neoprávněně označil výrobek „Hovězí líčka“ identifikační značkou v oválném symbolu s údaji PL 30023801 WE jiného výrobce; 3. čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1760/2000 tím, že v označení na etiketě finálního výrobku „Hovězí líčka“ chybí identifikační číslo zvířete nebo skupiny zvířat; ukládá podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o potravinách pokuta ve výši 35.000,- Kč. (výrok I.). Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč (výrok II.). Dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o potravinách se provozovatel potravinářského podniku dále dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny. Dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách, provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí správního deliktu tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenu a), poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny. Dle čl. 16 nařízení č. 178/2002 platí, že aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl. Dle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 853/2004 provozovatelé potravinářských podniků musí splňovat příslušná ustanovení příloh II a III. Dle přílohy II. oddílu I části A bodu 1. a 2. nařízení č. 853/2004 platí, že produkt musí být opatřen identifikačním označením před tím, než opustí zařízení. Nové označení však musí být na produkt umístěno pouze tehdy, jestliže je odstraněn jeho další obal nebo první obal nebo je dále zpracováván v jiném zařízení, přičemž v takovém případě musí nové označení obsahovat číslo schválení zařízení, v němž se tyto postupy provádějí. Čl. 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1760/2000 stanoví, že štítek obsahuje tyto údaje -referenční číslo nebo referenční kód zajišťující vztah mezi masem a zvířetem nebo zvířaty. Tímto číslem může být identifikační číslo jednotlivého zvířete, ze kterého hovězí maso pochází, nebo identifikační číslo skupiny zvířat. Dle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o potravinách, za správní delikt se uloží pokuta do 3 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), d), e), g), l) nebo m) nebo odstavce 2 písm. b). I přes konstatovanou důvodnost žaloby se soud neztotožnil se všemi žalobními body. Stran námitek týkajících se odpovědnosti za správní delikty, skutkových zjištění a jejich následného podřazení pod skutkové podstaty správních deliktů soud přitakal závěrům učiněným Státní veterinární správou. Správní orgány obou stupňů pečlivě a podrobně popsaly zjištěné nedostatky a správně je podřadily skutkovým podstatám správních deliktů podle zákona o potravinách. V tomto směru nebylo třeba žalované ani prvoinstančnímu správnímu orgánu cokoliv vytknout, a soud tak v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130 (k dispozici na www.nssoud.cz), podle kterého „(…) je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“]. Jako určité shrnutí soud konstatuje, že odpovědnost za správní delikty dle zákona o potravinách je v tomto případě koncipována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Žalobce jakožto provozovatel potravinářského podniku nese svůj díl odpovědnosti v rámci řetězce subjektů uvádějících potraviny do oběhu. A byly-li v jeho provozovně zjištěny nedostatky, musí za ně nést následky. Krajský soud se rovněž hlásí k závěrům vyjeveným správními orgány a týkajícím se skutkových zjištění a jejich následného podřazení pod skutkové podstaty správních deliktů. Žalobcovo klamavé jednání mělo v tomto případě dvojí podobu a prvoinstanční správní orgán ani žalovaná nepochybily v její kvalifikaci tak, jak je specifikována v bodech I. 1 a I. 2 prvoinstančního rozhodnutí. Soud ale naopak dospěl k závěru, že důvodným byl žalobní bod namítající porušení zákazu dvojího přičítání (klamavé značení potraviny coby znak skutkové podstaty a zároveň jako okolnost přitěžující). Prvoinstanční správní orgán totiž skutečně uvedl v části odůvodnění svého rozhodnutí vymezující přitěžující okolnosti následující: „Označení na obalu je základní informací, podle které se spotřebitelé rozhodují, zda potravinu koupí nebo nekoupí. Proto označení musí uvádět údaje tak, aby nemohl být spotřebitel uveden v omyl“. Ať už se jednalo o poněkud neobratnou stylizaci textu nebo ne příliš šťastné konstatování v rámci příslušné části rozhodnutí, došlo k postupu, kterým byl porušen zákaz dvojího přičítání, neboť to, co je znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemůže být správním orgánem zároveň vnímáno jako znak jeho (= správního deliktu) závažnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 4 As 33/2010 – 103; k dispozici na www.nssoud.cz). Žalovaná však toto pochybení nenapravila a napadené rozhodnutí tak bylo zatíženo vadou způsobující jeho nezákonnost. V tomto směru proto nebylo možné jinak než uzavřít, že žaloba byla důvodná. Za těchto okolností soudu nezbylo, než konstatovat částečnou nezákonnost napadeného rozhodnutí a jako takové ho zrušit ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. Soud zároveň vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že k vytýkaným pochybením došlo již v řízení před prvoinstančním správním orgánem, soud přistoupil ve smyslu § 78 odst. 3 s. ř. s. rovněž ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). [V] Celkový závěr a náklady řízení Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem. Žalobci byla přiznána náhrada důvodně vynaložených nákladů v zástupkyní nárokované částce ve výši 10.776,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1.000,- Kč a dále z odměny advokáta za dva úkony právní služby v nárokované výši 2.500,-Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „advokátní tarif“). Za oceněné úkony právní služby se považují převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tj. 1.176,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalované určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 23. září 2016 JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková