30 A 8/2024

Rubrum

č. j. 30 A 8/2024 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Škopkem ve věci žalobce: T. T., narozen X, státní příslušnost X, X, zastoupeného JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou, Májová 606/35, 350 02 Cheb, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č.j. MV-136271-4/SO-2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 25. 11. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č.j. MV-136271-4/SO- Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 2 30 A 8/2024 2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 7. 2024, č.j. OAM-26187-13/ZM-2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 63 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žalobcově žádosti ze dne 12. 4. 2023 o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť dosavadní pracovní poměr žalobce skončil uplynutím sjednané doby ke dni 30. 4. 2023 a zaměstnanecká karta zanikla ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ke dni 29. 6. 2023.

2. Podmínky pobytu cizinců na území České republiky jsou upraveny zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí zejména z těchto důvodů: a. Žalovaná při svém rozhodování postupovala chybně, když dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, jak v nalézacím řízení, tak v řízení odvolacím. b. Správní orgán I. stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobcem a k jím označeným důkazům. c. Správní orgán I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť zejména neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. d. Prvoinstanční rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. e. Správní orgán I. stupně rozhodoval na základě vlastního uvážení, které je vzhledem k chybnému výkladu a následné aplikaci zákonných norem procesně i fakticky chybné, navíc odůvodnění jeho rozhodnutí je v takových částech nepřezkoumatelné. f. Žalovaná rozhodovala v rozporu s ustálenými zákonnými zásadami, resp. též i s ustálenou judikaturou.

4. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsala, že správní orgán I. stupně učinil součástí spisového materiálu jiný dokument, resp. dokument z jiného žalobcova správního řízení. Žalovaná uvedla, že na základě tohoto dokumentu správní orgán I. stupně řádně rozhodl o neprodloužení zaměstnanecké karty žalobce. Zároveň však jako protipól žalovaná uvedla, že řízení o změně zaměstnavatele je zcela samostatným správním řízením a že ho nelze hodnotit, resp. přezkoumat jako součást řízení o pobytovém oprávnění žalobce.

5. Žalobce byl oproti tomu plně přesvědčen, že žalovaná měla přezkoumat žalobcem uvedené konkrétní důvody snesené odvoláním proti prvoinstančnímu rozhodnutí, neboť takový smysl odvolací řízení zastává.

6. Žalobce zprvu skutečně uvedl obecné odvolací důvody, následně však speciálně vytkl každou jednu vadu prvoinstančního rozhodnutí zvlášť a opřel ji o přezkoumatelný důkaz. Reakce žalované byla taková, že žalobci vytkla uvedení toliko obecných odvolacích důvodů, avšak Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 3 30 A 8/2024 dále obsah žalobcova odvolání nepřezkoumala, když na základě vlastní úvahy měla za to, že k tomu není důvodu. Takové jednání odvolacího orgánu nemůže obstát nebo je nesprávné.

7. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla: „Namítá-li pak účastník řízení délku vyřízení oznámení a marginální důvod, který vedl k nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, měl proti vydanému sdělení brojit nezávisle na řízení o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, což neučinil.“ Svůj závěr doplnila o příslušné dikce speciální zákonné normy týkající se obecně řízení o změně zaměstnavatele a věc uzavřela tak, že v žalobcově případě „sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele“ není rozhodnutím, které bylo vydáno ve správním řízení, neboť bylo vydáno dle části čtvrté správního řádu. Proti sdělení o nesplnění podmínek se nelze odvolat, neboť se nejedná o rozhodnutí. Za účinnosti předchozí právní úpravy proti sdělení o nesplnění podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici bylo možné odvolání podat. S účinností ode dne 2. 8. 2021 se však již do takového usnesení odvolat nelze. Rovněž je zde vyloučena možnost přezkumného řízení i možnost vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu, jakož není možné shledat důvod pro obnovu řízení.

8. Žalovaná tak svůj obrat „brojit nezávisle“ (viz výše) myslela zřejmě „brojit kopím“ jako důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, neboť jinak si takové doporučení žalované nemůže žalobce v kontextu výše popsaného odstavce lépe vyložit.

9. Žalobce v kontextu výše uvedeného uvedl, že si je vědom celého takového obsahu, kdy zejména „sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele“, učiněné totožným správním orgánem I. stupně, v jednom a tom samém případě, resp. o jednom pobytovém oprávnění žalobce, správní orgán samostatně neřešil, neboť prakticky není jak.

10. Především z důvodů vymezených ve správním řádu a speciální normě o pobytu cizinců, je absolutně určeno, že ministerstvo má na rozhodování o změně zaměstnavatele maximální lhůtu 30 dnů. V případě vyslovení „sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele“ má každý jeden žadatel ještě dalších 30 dnů na učinění nového a/nebo opraveného návrhu na změnu zaměstnavatele. Takové právo však nebylo žalobci umožněno nikdy uplatnit, když, jak prokazatelně uvedeno v odvolání, správní orgán I. stupně rozhodoval o změně žalobcova zaměstnavatele 450 dnů.

11. Žalovaná k tomuto nežádoucímu a protiprávnímu stavu pouze doplnila, že tuto věc přezkoumávat nebude a že žalobci zaniklo pobytové oprávnění 60. dnem po ukončení jeho pracovního poměru s původním zaměstnavatelem. Takové jednání žalované opět dále neobstojí, neboť není v souladu s právem. V momentě, kdy se žalobce, namísto po jednom měsíci, až po 15 měsících dozvěděl, že pouze z důvodu nikoliv budoucím zaměstnavatelem, ale žalobcem nesignované budoucí pracovní smlouvy nebylo vyhověno jeho návrhu na změnu zaměstnavatele, nemohl s takovou skutečností již nijak dále pracovat. Naproti tomu ministerstvo obratem po učinění opožděného/neplatného usnesení rozhodlo o neprodloužení pobytového oprávnění žalobce, opět v neobvykle dlouhé době, zde však již nikoliv zcela contra legem.

12. Celkový postup správního orgánu I. stupně v řešené věci vykazuje několik podstatných procesních chyb, na které žalobce řádně poukázal ve svém odvolání. Žalovaná však provedla odvolací řízení chybně, načež byl žalobce nucen využít možné mimořádné ingerence správního soudu. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 4 30 A 8/2024 [III] Vyjádření žalované k žalobě 13. Žalovaná se k věci vyjádřila v podání ze dne 4. 2. 2025, v němž nejprve zrekapitulovala průběh správního řízení a obsah rozhodnutí, která z nich vzešla. Skutkový stav a průběh řízení od podání žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí byl dle žalované dostatečně popsán i v napadeném rozhodnutí.

14. Žalovaná dále plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žaloba dle jejího názoru nepřinesla novou argumentaci a žalovaná všechny odvolací námitky řádně vypořádala.

15. Žalovaná osvětlila, že žalobce proti sdělení o nesplnění podmínek ze dne 2. 7. 2024, č.j. OAM- 25487-10/ZM-2023, nevyužil možnosti soudního přezkumu u příslušného správního soudu. Pokud by byl totiž v rámci soudního řízení shledán důvod ke zrušení předmětného sdělení, nebyl by dán důvod pro zastavení řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty). Námitky směřující proti předmětnému sdělení jsou proto pro řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty irelevantní.

16. Žalovaná uzavřela, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobce, rozhodnutí správních orgánů byla vydána na základě dostatečně zjištěného stavu věci, byla dostatečně a řádně odůvodněna a jsou v souladu s platnými právními předpisy. Z její strany nedošlo k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a v daném případě neshledala porušení základních zásad správního řízení.

17. Na základě výše uvedeného navrhla žalovaná žalobu podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout. [IV] Posouzení věci soudem 18. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

19. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

20. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

21. Soud při souhlasu obou stran sporu rozhodl o věci podle § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. bez jednání.

22. Žaloba není důvodná.

23. Prvoinstančním rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti ze dne 12. 4. 2023 o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť dosavadní pracovní poměr žalobce skončil uplynutím sjednané doby ke dni 30. 4. 2023 a zaměstnanecká karta zanikla ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ke dni 29. 6. 2023.

24. Podle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců: „Za podmínek stanovených v odstavci 1 zaniká i oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4, pokud toto oprávnění vzniklo podáním žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty ministerstvo v takovém případě zastaví.“ 25. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 5 30 A 8/2024 povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti.“ 26. Podle § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců: „Odstavec 1 se nepoužije, jestliže cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7 nebo podá žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem.“ 27. Podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců: „Pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, ačkoliv žádost byla podána v souladu s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3, považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“ 28. Podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců: „Změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Změnit zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty oprávněn nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty; to neplatí v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce nebo zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a pokud cizinec tyto důvody současně s oznámením prokáže. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty, který na území přicestoval na základě vládou schváleného programu, je oprávněn změnit zaměstnavatele nejdříve po uplynutí doby, na kterou byla tato zaměstnanecká karta vydána; to neplatí, pokud dřívější změnu zaměstnavatele umožňují podmínky vládou schváleného programu, na jehož základě držitel zaměstnanecké karty na území přicestoval. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.“ 29. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců: „Ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna.“ 30. Podle § 48 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 262/2006 Sb.“): „Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.“ 31. Ve věci není sporu o tom, že žalobce podal dne 12. 4. 2023 u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a zákona o pobytu cizinců pro zaměstnavatele GRAMMER CZ, s.r.o. Dále není pochyb o tom, že žalobce dne 5. 4. 2023 oznámil správnímu orgánu I. stupně změnu zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 a násl. zákona o pobytu cizinců. Uvedené změně však správní orgán I. stupně dne 2. 7. 2024 nevyhověl. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 6 30 A 8/2024 32. Součástí správního spisu je rovněž oznámení o neprodloužení žalobcova pracovního poměru u zaměstnavatele TUP Bohemia s.r.o. s tím, že žalobci nebude z důvodu snížení objemu práce prodloužena pracovní smlouva u tohoto zaměstnavatele, která končí ke dni 30. 4. 2023.

33. Soud dospěl k závěru, že byť se dají správnímu orgánu I. stupně vytknout nedostatky stran doby, která uplynula od okamžiku, kdy žalobce učinil oznámení podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců (dne 5. 4. 2023) do dne, kdy prvoinstanční správní orgán sdělil žalobci (ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců) „zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván“, nezpůsobují tyto nedostatky nezákonnost prvoinstančního ani napadeného rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 A 8/2024.

34. Ano, podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců mělo ministerstvo ono sdělení učinit ve lhůtě 30 dnů, což v souzené věci znamenalo do 5. 5. 2023. Na žalobcovo oznámení však bylo reagováno sdělením až dne 2. 7. 2024, tedy přibližně 14 měsíců po lhůtě předvídané zákonem o pobytu cizinců. Nicméně, zákon nespojuje takové prodlení správního orgánů např. s fikcí, podle které by podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele byly splněny a cizinec by mohl být na tomto místě zaměstnáván, pokud by sdělení ministerstva podle § 42g odst. 9 nebylo učiněno do 30 dnů. A nepřiměřeně dlouhá doba, po kterou ministerstvo „posuzovalo“, zda žalobcovo oznámení splňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, rovněž nezpůsobuje nezákonnost následného sdělení.

35. Žalovaný má pravdu v tom, že zákon č. 274/2021 Sb., kterým se mění zákon o pobytu cizinců a další související zákony, s účinností ode dne 2. 8. 2021 výslovně v § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zakotvil, že se ustanovení části II. a III. správního řádu na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců nevztahují. Nicméně, Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 17. 9. 2021, č.j. 8 Azs 56/2021-41, dospěl k tomuto jednoznačnému závěru: „

20. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je správním aktem způsobilým být předmětem soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. Tyto závěry jsou platné i ve vztahu k zákonu o pobytu cizinců s účinností od 2. 8. 2021. Vyloučení použití části II a III. správního řádu na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců totiž nemá vliv na povahu přezkoumávaného aktu z hlediska soudního řádu správního.“ Žalobce měl tedy možnost brojit proti sdělení ministerstva podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců samostatnou žalobou ve správním soudnictví, což neučinil. Stejně tak mohl, ještě dříve, využít instrument žaloby na ochranu proti nečinnost správního orgánu. Ani k tomu však nepřistoupil. Toto nekonání již nemohlo být „zhojeno“ námitkami učiněnými v žalobě proti rozhodnutí vydanému v jiném řízení, a to v řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty.

36. Situaci, kdy bylo žalobci sděleno, že jeho oznámení nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, řeší zákon o pobytu cizinců jednoznačně – na takové oznámení se ex lege hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 věta druhá zákona o pobytu cizinců). A to má, bohužel pro žalobce, další jednoznačné důsledky - ustanovení § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (viz výše) se neuplatní pouze tehdy, jestliže „cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7 nebo podá žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem.“ A protože se na žalobcovo oznámení hledělo jako by nebylo učiněno, platnost žalobcovy zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „zanikla nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy mu Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 7 30 A 8/2024 skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10“, tedy dne 29. 6. 2023. Zjistil-li tedy správní orgán I. stupně, že platnost žalobcovy zaměstnanecké karty ze zákona zanikla, a to v důsledku negativního sdělení ministerstva stran žalobcova oznámení, nebylo jiné cesty, než řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a zákona o pobytu cizinců zastavit.

37. Soud dospěl k závěru, že postup správního orgánu I. stupně rezultující v zastavení řízení byl za stávajícího (a mezi stranami nesporného) skutkového stavu správný. Dlužno dodat, že byl oběma správními orgány i srozumitelně odůvodněn, a tak nemohla obstát ani námitka o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Soud se již se nezabýval tím, zda a jak podrobně se žalovaný zabýval dalšími odvolacími námitkami, příp. důkazními návrhy, protože to na rozhodnutí soudu nemohlo nic změnit.

38. Soud neshledal žádná z žalobcem uvedených tvrzení důvodnými, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. [V] Náklady řízení 39. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 19. 6. 2026 Mgr. Jaroslav Škopek v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.