30 Af 69/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Workpress Aviation s.r.o., IČ 29160715, se sídlem Jesenická 104/2, 323 00 Plzeň, zastoupeného JUDr. Filipem Behenským, advokátem, se sídlem Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4, proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2016 č. j. 1846207/16/2300-11450-404967, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou ze dne 30. 12. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí ředitele Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 31. 10. 2016 č. j. 1846207/16/2300-11450- 404967, kterým bylo rozhodnuto dle ust. § 77 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“) o tom, že úřední osoba Ing. P. K., referent oddělení kontrolního IV, zařazeného v odboru kontrolním I, Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, sekce územního pracoviště v Plzni, není vyloučena z řízení nebo jiného postupu správce daně ve věci daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015, zahájené protokolem o zahájení daňové kontroly č. j. 1405587/15/2301-61564-404886 dne 23. 7. 2015, a daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2015, zahájené protokolem o zahájení daňové kontroly č. j. 1856215/15/2301-61564-404727 dne 17. 12. 2015, u daňového subjektu Workpress Aviation s.r.o., Jesenická 104/2, 323 00 Plzeň. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“). Podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), ve spojení s § 64 s.ř.s. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Z ustanovení § 68 písm. e) s.ř.s. vyplývá, že žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. c) s.ř.s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Ze shora uvedeného vyplývá, že se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o uplatněné námitce podjatosti ve smyslu ust. § 77 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Dle citovaného ustanovení platí, že: „Úřední osoba je z řízení nebo jiného postupu při správě daní vyloučena pro podjatost, jestliže její poměr k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti.“ Žalobou napadené rozhodnutí je však ve smyslu ust. § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu. Jak plyne z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, rozhodnutí správce daně o vyloučení pracovníka je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení [§ 70 písm. c) s.ř.s.] a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Případné vady daňového řízení způsobené nesprávnou aplikací o vyloučení úředních osob správce daně je možno namítat v řízení o opravných prostředcích proti meritornímu rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003 sp. zn. 3 Afs 20/2003, všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz). Přestože se shora uvedené rozhodnutí vztahuje k ust. § 26 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tedy k právní úpravě účinné před účinností daňového řádu, lze její východiska i závěry aplikovat i v nyní posuzované věci, v níž se posuzuje námitka podjatosti úředních osob dle daňového řádu. Charakter těchto rozhodnutí je totiž zcela shodný. Citovaný rozsudek je prvním z řady rozhodnutí, ve kterých Nejvyšší správní soud vyjádřil obdobný názor na tuto problematiku, a ustálil jej tak ve své judikatuře. K nemožnosti přezkumu rozhodnutí o námitce podjatosti samostatnou žalobou ve správním soudnictví se rovněž vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svých rozhodnutích č. j. 4 As 46/2007-75 ze dne 11. 10. 2007, č. j. 7 Afs 56/2010 ze dne 15. 7. 2010. S argumentací uvedenou v citovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu se zdejší soud ztotožňuje a nemá důvod se od závěrů tam přijatých odchýlit, proto v dané právní věci rozhodl obdobně. Krajský soud nesouhlasí s názorem žalobce, že konstantní judikatura vytvořená Nejvyšším správním soudem ve věci přezkumu rozhodnutí o námitce podjatosti ve správním soudnictví, se nedá v právě posuzované věci použít, jelikož se jedná o odlišnou otázku. Soud je naopak přesvědčen, že právě na případ žalobce se citovaná rozhodnutí použít dají. I v právě posuzovaném případě totiž byla podána žaloba dle ust. § 65 a násl. s.ř.s. pouze proti rozhodnutí o námitce podjatosti úřední osoby, které bylo vydáno jako dílčí rozhodnutí v rámci řízení o daňové kontrole daně z přidané hodnoty, a nikoli proti meritornímu rozhodnutí žalovaného ve věci. Rozhodnutí o námitce podjatosti úřední osoby dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) daňového řádu, je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení správního řízení. Tímto rozhodnutím je řešena otázka, zda úřední osoba, jíž se týká vznesená námitka podjatosti, je vzhledem k existenci zákonem stanovených důvodů vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Jedná se tedy o otázku vedení řízení, neboť jde o to, zda konkrétní úřední osoba může či nemůže v tom kterém řízení provádět úkony jménem správního orgánu. Na takový druh rozhodnutí správce daně, resp. žalovaného proto dopadá kompetenční výluka podle ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s., a jeho věcné přezkoumání správním soudem je vyloučeno podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s poukazem na ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. Vyřešení námitky podjatosti úřední osoby musí předcházet rozhodnutí o věci samé, přičemž případné vady správního řízení spočívající v tom, že se projednávání a rozhodování věci za správní orgán účastnila úřední osoba, u níž byl dán některý ze zákonem stanovených důvodů vyloučení, je možné namítat v žalobě směřující proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu. Zdejší soud tedy na podkladě výše uvedeného uzavírá, že žalobcem napadené rozhodnutí o námitce podjatosti je ze soudního přezkumu ve smyslu § 70 písm. c) s.ř.s. vyloučeno. Žaloba je ve smyslu § 68 písm. e) s.ř.s. nepřípustná, a proto soudu nezbylo než ji v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnout (výrok I.). Řízení o žalobě bylo skončeno procesním rozhodnutím, a soud se tak nemohl zabývat věcnými argumenty v žalobě obsaženými. Jelikož je napadené rozhodnutí dle ust. § 70 písm. c) s.ř.s. vyloučeno ze soudního přezkumu a žaloba se odmítá, krajský soud se nezabýval ani návrhem žalobce na vydání předběžného opatření, kterým se žalobce domáhal vyloučení Ing. P. K. z řízení nebo z jiného postupu správce daně ve věci daňové kontroly daně z přidané hodnoty u žalobce. Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání (§ 49 odst. 1 věta prvá s.ř.s. a contrario). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty prvé s.ř.s., kdy žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta (výrok II.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 31. ledna 2017 JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková