31 C 297/2019

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Šímy a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 2. 2021, č. j. 31 C 297/2019-65

I. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město č. j. 31 C 297/2019-65, ze dne 11. 2. 2021 se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na účet jeho zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], [ulice a číslo], náklady odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na vyloučení bytu [číslo] na adrese [obec], [ulice a číslo] z výkonu rozhodnutí prodejem věcí, vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 75 EXE 1510/2018. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla aktivně legitimována k podání žaloby, neboť exekuce je vedena vůči jejímu manželovi a byt je součástí společného jmění manželů. Žalobu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle ust. § 267 o. s. ř. může podat pouze třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manžela povinného, žalobkyni tedy toto právo z titulu jejího procesního postavení v exekučním řízení nepřísluší, náleží jí obrana toliko v podobě návrhu na částečné zastavení exekuce. S ohledem na tento závěr soud prvního stupně neprováděl důkazy k žalobkyniným tvrzením, a žalobu zamítl.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání proti rozsudku uvedla, že se soud prvního stupně nezabýval její argumentací, obsaženou v žalobě a v navazujících vyjádřeních, a nevypořádal se s hlavními důkazními body, které shrnula ve svém závěrečném návrhu. Zákonem č. 139/2015 Sb. nebylo manželce povinného odebráno právo domáhat se vyloučení věci z exekuce. Návrh manžela povinného na částečné zastavení exekuce je sice vhodnějším prostředkem, nicméně novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 139/2015 Sb. výslovně nevyloučila právo manžela povinného na obranu proti nepřípustné exekuci formou žaloby podle ust. § 267 o. s. ř.

3. Žalovaný považoval napadený rozsudek za správný a upozornil na to, že žalobkyně dlouhodobě činí účelové kroky směřující k oddálení provedení exekuce, a její postup je výrazem zneužití práva.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a o odvolání rozhodl, aniž by podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. nařizoval odvolací jednání.

5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že předmětný byt zaplatila sama bez účasti svého manžela, peníze získala darem od otce. V podání z 9. 1. 2020 uvedla, že je výlučným vlastníkem uvedené nemovité věci, exekuce tedy postihuje majetek třetí osoby, a proto je nepřípustná, a v závěrečném návrhu pouze bez věcné argumentace žádala, aby bylo žalobě vyhověno.

6. Řízení ve věci bylo přerušeno do skončení sporu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 20 C 348/2019, v němž byla pravomocně zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení svého výlučného vlastnictví k předmětnému bytu. Soud prvního stupně po odpadnutí překážky pokračoval v řízení a věc rozhodl po jediném jednání dne 11. 2. 2021, při němž sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor, poskytl jim patřičná procesní poučení, přečetl k důkazu řadu listin a žalobu zamítl, aniž by provedl žalobkyní navrhované výslechy svědků [jméno] [jméno] a [titul]. [příjmení].

7. Soud prvního stupně provedl dokazování ve věci v potřebném rozsahu, jeho hodnocení důkazů odpovídalo ust. § 132 o. s. ř., z provedeného dokazování vyvodil správný skutkový závěr, který správným způsobem zhodnotil po právní stránce.

8. Nutným předpokladem pro úspěch jakékoli žaloby je aktivní věcná legitimace účastníka, který žalobu podává. Není-li účastník k podání žaloby z věcného hlediska oprávněn, pak není potřeba zabývat se samotnou věcí po skutkové a právní stránce. Pokud se soud prvního stupně v dokazování i v právním hodnocení zaměřil nejprve na aktivní věcnou legitimaci na straně žalobkyně a neprováděl ostatní důkazy, pak jeho postupu nelze v žádném případě vytknout pochybení. Nebyla tu ani žádná skutková tvrzení či právní argumentace, relevantní z hlediska existence aktivní legitimace, kterou by žalobkyně v řízení přinesla a k níž by soud prvního stupně opomenul zaujmout stanovisko.

9. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobkyni v posuzované věci nesvědčilo právo podat žalobu. Návrh na vyloučení věci z exekuce ve smyslu ust. § 267 o. s. ř. je právním prostředkem ochrany třetích osob, neúčastnících se exekučního řízení, k jeho podání je aktivně legitimována třetí osoba, odlišná od oprávněného, povinného a manžela povinného, která tvrdí, že má k exekucí postižené věci právo, jež exekuci vylučuje. Manželce povinného však podání tohoto návrhu nepřísluší.

10. Zákonem č. 139/2015 Sb. byl zrušen druhý odstavec ust. § 267 o. s. ř., opravňující manžela povinného podat návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, pokud byl nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek, který patřil do společného jmění manželů nebo se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí za takový majetek považoval, ale vymáhanou pohledávku z něj nebylo možno uspokojit. Současně tento předpis vložil do občanského soudního řádu nové ust. § 262b, které upravilo právo manžela povinného domáhat se částečného zastavení výkonu rozhodnutí, pokud byl postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo pokud ho výkonem rozhodnutí nebylo možno postihnout. Ze souvislosti a ze vzájemné provázanosti těchto legislativních změn je zřejmé, že od účinnosti citovaného předpisu již není nadále manželu povinného přiznáno právo podat vylučovací žalobu podle zrušeného ust. § 267 odst. 2 o. s. ř., ale přísluší mu toliko právo navrhnout částečné zastavení exekuce.

11. V posuzované věci bylo postaveno najisto, že žalobkyně je manželkou povinného, jejich manželství trvá a předmětný byt je součástí společného jmění manželů. Žaloba na určení žalobkynina výlučného vlastnictví k tomuto bytu byla pravomocně zamítnuta. Ke dni podání vylučovací žaloby (5. 9. 2019) již občanský soudní řád žalobkyni neumožňoval využití tohoto prostředku, žalobkyně již nebyla oprávněna k podání vylučovací žaloby podle ust. § 267 o. s. ř., a soud prvního stupně tedy postupoval správně, když její žalobu zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek v plném rozsahu potvrdil jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalovanému. Náklady na jeho straně zahrnovaly 1 úkon právní služby po 1 500 Kč, 1 režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH, tedy celkem 1 573 Kč.