33 A 34/2026

Rubrum

č. j. 33 A 34/2025 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. V., nar. X, bytem X právně zastoupený Mgr. Petrem Markem, advokátem se sídlem Studentská 541/3, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, IČO: 70891168, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o žalobě ze dne 7. 9. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. KK/2836/DS/24-12 takto:

Výrok

I. Soud zrušuje rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025 č.j. KK/2836/DS/24-12 a věc vrací žalovanému k novému projednání.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Marka, advokáta 7 719 Kč na náhradu nákladů řízení a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Městského úřadu Sokolov, odbor právní a živnostenský úřad, oddělení správních deliktů ze dne 25. 7. 2025 č.j. MUSO/96543/2023/OPŽÚ/MATI-37 byl žalobce uznán vinným, že dne 9. 9. 2023 v 9.35 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. VW, RZ Xpo pozemní komunikaci č. 210 v obci Svatava v ul. Kraslická poblíž domu č.p. 275, v místě, kde je stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, kdy byla přístrojem TruCAM II uvedenému vozidlu naměřena rychlost 99 km, po odečtení toleranční srážky (3 km/h) 96 km/h. Nejvyšší dovolenou rychlost v obci tak překročil o 46 km/h, tedy o více než 40 km/h, čímž se dopustil z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých záklonů ve znění platném do 31. 12. 2023, dále jen „zákona o silničním provozu“ porušením povinnosti stanovené v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci uložena pokuta dle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu. V souladu s § 35 písm. c), § 37, § 47 odst. 1 a § 47 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich byl dále žalobci uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč.

2. Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí bylo žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2025 č.j. KK/4070/DS/23-9 zamítnuto, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

II. Žaloba

3. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím došlo k porušení jeho procesních práv, dále namítal prokazatelně nesprávnou funkčnost měřícího zařízení a zabýval se dalšími důvody nesprávnosti posouzení, nepravdivými svědeckými výpověďmi policistů a neprovedenými důkazy.

4. Obsáhle se vyjádřil k porušení jeho procesních práv s tím, že má zato, že buď správní orgán založil své rozhodnutí na skutečnostech, jež nebyly v řízení prokazovány a nebyly ani prokázány, či přeci jen nějaké dokazování provedl, ale stalo se tak v rozporu se správním řádem a zákonem o přestupcích, neboť jej neprovedl na ústním jednání, a žalobce o tom, že je bude provádět mimo ústní jednání nevyrozuměl, stejně tak jako o svých zjištěních před vydáním svého rozhodnutí a znemožnil mu tak vyjádřit se k jejich nesprávnosti.

5. Žalobce dále namítal prokazatelně nesprávnou funkčnost měřícího zařízení s tím, že touto argumentoval v průběhu odvolacího řízení, avšak žalovaný se s tímto nijak nevypořádal, resp. neakceptovatelným způsobem tuto námitku bagatelizoval, přičemž se jedná o odbornou technickou otázku, k jejímuž posouzení nemá žalovaný žádnou kvalifikacemi a měl tak vyhovět důkaznímu návrhu žalobce a o její posouzení požádat ČMI.

6. Dále žalobce namítl, že se žalovaný řádně nevypořádal ani s jeho ostatními námitkami uplatněnými již v průběhu prvostupňového řízení, a to s rozpory mezi provedenými důkazy a námitkami žalobce.

7. Dále žalobce namítal, že již v průběhu správních řízení upozorňoval na zásadní rozpory ve výpovědích policistů a namítal své pochybnosti o praktických zkušenostech uvedeného policisty s měřením rychlosti, zároveň uvedl další skutečnosti, pro něž se domnívá, že jím řízené vozidlo nemohlo jet naměřenou rychlostí 96 km/h.

8. Žalobce poukázal na to, že jím vznášené námitky jsou zcela konkrétní a podložené videozáznamem provedeným k důkazu, a správní orgán se jimi proto měl zabývat a případně provést i další důkazy navrhované žalobcem za účelem odstranění rozporů mezi provedenými důkazy prokazujícími vinu žalobce, konkrétně výslech řidiče souběžně jedoucího vozidla, místní šetření a znalecké posouzení rozporů mezi výstupem z měření a videozáznamem z měření včetně posouzení toho, zda červená tečka, jež se v průběhu měření pohybuje po vozidle, je odrazem měřícího laserového paprsku a zda tedy měření proběhlo v souladu s pravidly a zda výstup z něj je správný. Žalobce dále citoval judikaturu týkající se přestupkových řízení, jejichž předmětem bylo měření rychlosti. Navrhl, aby žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející byla zrušena.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

9. Ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 12. 2025 žalovaný zrekapituloval dosavadní stav řízení. K námitkám žalobce uvedl, že má zato, že se vypořádal s každou zásadní námitkou žalobce a pokud některé dílčí, zejména opakované či nedůležité argumenty nerozebíral jednotlivě, nelze z toho dovozovat nepřezkoumatelnost, neboť rozhodnutí musí reagovat na podstatné výhrady účastníka a nemusí obsahovat odpověď na každý jednotlivý výrok účastníka, zejména pokud se jeho argumenty obsahově překrývají či nemají význam pro výsledek řízení. Žalovaný má zato, že jeho rozhodnutí je logické, srozumitelné a opřené o důkazy a poskytuje tak plný podklad pro soudní přezkum.

10. Za nepřípadnou považuje námitku, že se uchýlil k „různým hypotézám“, čímž žalobce zřejmě mínil úvahy správního orgánu v odůvodnění, jimiž reagoval na některé technické námitky žalobce, jež však nelze zaměňovat za nepřezkoumatelnost – naopak, správní orgán se jimi snažil názorně objasnit, proč žalobcovy konstrukce nejsou validní. Nejde o nedostatek důvodů, když žalobce nesouhlasí s vysvětlením, jež mu bylo poskytnuto. Uvedl důvody, pro něž nelze tvrdit, že by některá žalobní námitka zůstala opomenuta. Žalobce přitom ani nespecifikuje, kterou konkrétní námitku považuje za zcela nevypořádanou, přičemž většina žalobních bodů polemizuje s obsahem odůvodnění. V té souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, z něhož mj. vyplývá, že požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů správních aktů nesmí být přemrštěné, neboť jinak by byly výrazem přepjatého formalismu, jenž by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, a především pak jejich schopnost efektivně plnit jim zákonem uložené úkoly. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, naopak, splňuje veškeré náležitosti dle § 38 odst. 3 správního řádu a z jeho odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil.

11. Dále se žalovaný vyjádřil ke vzneseným procesním námitkám. K námitce zkrácení práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v důsledku poskytnutí nepřiměřeně krátkých lhůt k seznámení a vyjádření se k doplněným podkladům uvedl, že žalobce byl o nově opatřených podkladech vždy vyrozuměn, a měl možnost se k nim vyjádřit s tím, že tyto mu byly stanoveny v délce tří dnů, jež sice byly poměrně krátké, avšak s ohledem na povahu řízení nikoli nezákonné. Žalovanému byly poskytnuty kompletní kopie obsáhlých dokumentů a žalobce byl v příslušných výzvách výslovně upozorněn na jejich nejdůležitější části relevantní pro danou věc. Pokud se žalobce domníval, že jemu poskytnutá lhůta je nedostatečná, nic mu nebránilo požádat o její prodloužení, zvláště pokud pracuje jako advokát. Žalobce však žádný takový požadavek nevznesl, a ve stanovené lhůtě zaslal obsáhlá podání.

12. Žalovaný důrazně odmítl nařčení z údajné manipulace s podklady a odborným vyjádřením ČMI a svůj postoj odůvodnil.

13. Uvedl, že žalobce v žalobě uvedl, že postup správních orgánů trpěl i jinými procesními vadami, tyto však nad rámec výše uvedených nespecifikoval. Žalovaný zdůraznil, že v průběhu celého řízení nedošlo k žádnému porušení procesních práv žalobce, jež by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí, žalobci byla dána možnost účastnit se ústních jednání, klást otázky svědkům, nahlížet do spisu a činit veškeré procesní návrhy, byl vyrozuměn o všech provedených úkonech a byl poučován, má zato, že řízení proběhlo řádně a respektovalo práva žalobce na obhajobu. Jde-li o to, že rozhodnutí nebylo vydáno v zákonné lhůtě, pak je toto žalobcovo tvrzení poněkud licoměrné, neboť v průběhu řízení mu to nijak nevadilo, přičemž samotné překročení pořádkové lhůty dle § 94 přestupkového zákona nezakládá nezákonnost nebo „fikci“ rozhodnutí, jímž by např. bylo řízení zastaveno.

14. Ve stěžejní části žalobní argumentace týkající se zpochybnění správnosti a průkaznosti provedeného měření žalobce rozvíjí technické úvahy o možných odchylkách a tvrdí, že měření nebylo spolehlivé, což však bylo již v odvolacím řízení na základě odborných podkladů vyvráceno. Namítaná možnost jakési latentní vady měřícího přístroje zůstala jen v rovině spekulace a v řízení bylo prokázáno, že měřidlo bylo funkční a způsobilé k měření.

15. Žalovaný se dále vyjádřil k žalobcem zpochybňované správnosti provedení měření a tzv. „efektu skluzu“ a algoritmu přístroje, k otázce viditelnosti laserového paprsku, „červené tečky“ na záznamu a důvodům nesprávnosti žalobcovy teorie o tom, že na záznamu pozorované červené světelné body jsou odrazem laseru a jejich údajný pohyb dokládá posun paprsku, vyjádřil se k namítané chybě v měření času 16. K žalobcem namítaným údajným rozporům ve výpovědích zasahujících policistů a jejich nepravdivosti žalovaný uvedl, proč pro tato tvrzení není důvod, vyjádřil se i k námitce žalobce týkající se v době kontroly před ním jedoucího vozidla Škoda Octavia. Tvrzení žalobce považuje za ryze účelové, když žalobce v průběhu řízení vždy argumentoval pouze tím, že měření bylo technicky chybné. Žalovaný se vyjádřil i k tomu, proč neshledává důvodnou námitku žalobce, že správní orgány neprovedly veškeré jím navržené důkazy, konkrétně že nebyly položeny jím navrhované doplňující otázky ČMI, a že správní orgány nevysvětlily některé rozpory. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Posouzení věci soudem

17. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.

18. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

19. Žaloba je důvodná.

20. Předmětem řízení je posouzení přestupku dle § 125 c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, jehož se měl žalobce dopustit z nedbalosti dne 9. 9. 2023 tím, že řídil osobní vozidlo zn. VW RZ Xv úseku, kde je maximální dovolená rychlost 50 km/h, přičemž mu byla hlídkou Policie ČR naměřena silničním laserovým rychloměrem TruCAM II rychlost 99 km/h, přičemž po odečtu možné odchylky měřícího zařízení mu byla jako skutečná zjištěna rychlost 96 km/h, čímž překročil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, a byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 6 měsíců ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Žalobce v reakci na to výše uvedeným způsobem zpochybňuje dostatečnost provedených důkazů, jejich hodnocení a přezkoumatelnost, vznesl procesní námitky a polemizoval s přijatými technickými závěry.

21. Z obsahu správního spisu vyplývají následující skutečnosti:

22. Žalobce se poté, co byl 9. 9. 2023 v obci Svatava informován kontrolu provádějícími policisty o naměření rychlosti 99 km/h ke sdělenému přestupku žádným způsobem nevyjádřil, prostor pro vyjádření k věci proškrtl a oznámení přestupku podepsal. Ve věci podali vysvětlení pprap. L. G. a pprap. A. J., policisté, kteří provedli kontrolu měření. Tito uvedli, že poté, co žalobce provedl kontrolu fotografie, na níž je zachycena rychlost jeho vozidla, podepsal formulář oznámení přestupku a byl seznámen s dalším postupem. Z výpisu z evidenční karty řidiče vyplývá, že žalobce nemá záznam v přestupcích, ke dni 13. 9. 2023 byl aktuální stav jeho bodového hodnocení 0 bodů. Ve spise je založen ověřovací list Českého metrologického institutu č. 8012-OL-70558-22 ze dne 7. 10. 2022 měřidla typu LTI20/20 TruCAM II, rok výroby 2022, jímž byla provedena kontrola měření rychlosti, z něhož vyplývá, že měřidlo má požadované metrologické vlastnosti stanovené opatřením obecné povahy č. 0111-OOP-C005-09, přičemž doba platnosti ověření rychloměru končí dne 6. 10. 2023. Z ověřovacího listu č. 8012-OL-70700-23 ze dne 23. 10. 2023 téhož měřidla vyplývá, že tento byl ověřen ČMI téhož dne, měřidlo má požadované metrologické vlastnosti a doba platnosti jeho ověření končí dne 22. 10. 2024.

23. Ve věci byl dne 1. 12. 2023 vydán Městským úřadem Sokolov příkaz, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu z nedbalosti porušením povinnosti stanovené v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a byla mu udělena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Po včas podaném odporu pokračoval správní orgán prvého stupně v zahájeném řízení o přestupku. Byl proveden výslech žalobce, který uvedl, že si je absolutně jistý, že rychlostí 96 km/h neřídil, a jel povolenou rychlostí. Zpochybnil relevantnost způsobu měření rychlosti s tím, že má zato že policisté, kteří obsluhovali rychloměr v tomto neměli praxi, zpochybnil jejich erudici s tím, že v Anglii soudy potvrdily že při nesprávné obsluze je rychloměr nepřesný, přičemž k prokázání této skutečnosti předložil internetové články ze stránek BBC One ze dne 19. 1. 2007 a 7. 3. 2005, dále článek z Hospodářských novin ze dne 11. 8. 2006 zpochybňující přesnost měření rychlosti rychlostními radary a úryvkem bakalářské práce J. J. z ČVÚT fakulty strojní, jejímž tématem byl koncepční návrh laserového snímače vzdálenosti s webovou kamerou pro detekci překážek v dráze robota.

24. Ve věci byli vyslechnuti policisté provádějící kontrolu - L. G. a A. J.

25. Ze zprávy Policie ČR Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje Územní odbor Sokolov vyplývá, že nppr. L. G. byl na obsluhu rychloměrného přístroje TruCAM II proškolen v srpnu 2023 kolegy z Odboru služby dopravní policie Karlovarského kraje, přičemž potvrzení o absolvování školení Policie ČR neeviduje. Následně bylo upřesněno, že uvedený svědek toto školení absolvoval dne 18. 5. 2023.

26. Jedním z podkladů rozhodnutí byl návod k obsluze použitého měřidla TruCAM II.

27. Žalovaný poté, co žalobce napadl rozhodnutí správního orgánu odvoláním, doplnil podklady rozhodnutí o opatření obecné povahy č. 0111-OOP-C005-09 Českého metrologického institutu, jímž se stanovují metrologické a technické požadavky na stanovená měřidla včetně metod jejich zkoušení při schvalování typu a ověřování stanovených měřidel „silniční rychloměr používaný při kontrole dodržování pravidel silničního provozu“ a o odborné stanovisko ČMI sp. zn. CMI-442/2025/0114 ze dne 9. 12. 2024, jež, jak vyplývá z jeho obsahu, bylo vypracováno na žádost žalovaného rovněž dne 9. 12. 2024. Z tohoto je patrné, že červené či bíložluté body, jež se na záznamu objevují, nejsou obrazem laserového paprsku, ale vznikají za určitých světelných podmínek, jako optický artefakt v objektivu kamery, tedy nejde o projev samotného měření a nelze podle nich určit místo dopadu paprsku, který pracuje v infračerveném spektru, jež je pro lidské oko i běžné kamery neviditelné. Kamera zařízení není schopna energii paprsku zaznamenat a přístroj žádný viditelný paprsek nevysílá. Fotodokumentace zaslaná k posouzení ČMI dokládá, že zaměření bylo provedeno správně, v souladu s metodikou, a stanovisko ČMI dokládá, že měření bylo provedeno metrologicky správně a výsledek je způsobilý jako důkazní prostředek ve správním řízení.

28. Žalobce po seznámení s obsahem tohoto stanoviska v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí zpochybnil přesnost a průkaznost provedeného měření rychlosti, polemizoval s odbornými zjištěními a výsledky měření, zpochybnil vyjádření ČMI a navrhl, aby mu byly položeny doplňující otázky s odůvodněním, že nebyl informován o úmyslu žalovaného požádat o toto odborné stanovisko, a nemohl se proto podílet na jeho zadání.

29. Následně bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.

30. Dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h a více nebo mimo obec o 50 km.h a více“ 31. Dle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu „Za přestupek se uloží pokuta od 2000 Kč do 5000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) bodu 6, písm. f) bodu 4, 12, 13 nebo 14, písm. g) nebo k) nebo odstavce 4.

32. Dle § 125d odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu „Zákaz činnosti se uloží na dobu od 6 do 18 měsíců za přestupek podle odstavce 1 písm. a) bodu 1 nebo 2, písm. c), písm. e) bodu 2, 3 nebo 5 nebo písm. f) bodu 2 nebo odstavce 3.“ 33. První žalobcova námitka zpochybňuje správnost způsobu provedení měření rychlosti jeho vozidla a relevanci jím zjištěných údajů. Soud ji neshledal důvodnou, neboť ji považuje za účelovou, vedenou snahou rozmělnit, znepřehlednit, a v důsledku toho zpochybnit skutečnosti týkající se technické stránky měření rychlosti vozidla a tím následně zpochybnit i závěry přijaté žalovaným na základě zjištěného skutkového stavu a shromážděných podkladů rozhodnutí. Žalobce se na základě informací, jež získal z internetových článků z roku 2005 až 2007 a bakalářské práce dostupné na internetu, pouští do rozsáhlých a podrobných „odborných“ debat týkajících se problematiky měření rychlosti vozidel pomocí laserových rychloměrů, přestože nedisponuje odborným vzděláním, na jehož základě by mohl polemizovat s vědeckými poznatky a tím i závěry učiněnými osobami, jež, narozdíl od něj, disponují odbornými vědomostmi i praktickými poznatky nezbytnými pro učinění relevantních závěrů. Obsah internetových článků a na nich postavené dedukce žalobce nejsou způsobilé zpochybnit správnost provedeného měření. Žalobcovy laické dedukce týkající se způsobu a přesnosti provedeného měření jsou vedeny snahou bez potřebných a zcela nezbytných odborných znalostí zpochybnit a dezinterpretovat vyjádření a závěry osob a institucí, jež, na rozdíl od něj odbornou erudicí v uvedeném směru disponují.

34. Účelovost argumentace žalobce soud spatřuje i v tom, že z oznámení o přestupku pořízeném bezprostředně poté, co byl žalobce kontrolu provádějícími policisty informován o překročení rychlosti o cca 46 km/h, vyplývá, že nijak překročení rychlosti nezpochybnil, ničeho v tomto směru nenamítal, přesto však následně v průběhu správního řízení argumentuje tím, že si je zcela jist tím, že předepsanou rychlost dodržel.

35. Přestože žalobce argumentuje tím, že výpovědi policistů týkající se způsobu provedení kontroly jsou účelově zkreslené v jeho neprospěch tak, aby zakryly jejich údajné chyby, již neuvádí žádnou argumentaci, která by svědčila o důvodech účelového jednání policistů vedených snahou právě žalobce poškodit. Žalobcovy dedukce týkající se údajné záměny úlohy policistů při prováděné kontrole nejsou věrohodně podložené a argumentuje-li v tomto ohledu drobnými rozpory ve výpovědích policistů, pak tyto rozpory soud naopak shledává zcela logickými s ohledem na časový odstup výpovědí ode dne provedení kontroly v délce cca 7 měsíců, i s ohledem na množství policisty v mezidobí provedených kontrol. Soud by naopak považoval za nevěrohodné a účelové, kdyby policisté okolnosti provedení rutinní kontroly měření vozidla žalobce, jež se v žádném ohledu nevymykala ostatním jimi provedeným kontrolám, podrobně a v naprosté shodě popsali. Soud neshledává důvodnou ani argumentaci žalobce týkající se údajné nekompetentnosti policistů k měření rychlosti vozidel, již odůvodňuje tím, že se nejednalo o dopravní policisty, ale o hlídkovou službu spojenou s územím. Podle § 79a) zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu je policie oprávněna měřit rychlost vozidel, a to bez omezení na konkrétní službu nebo útvar. Hlídková služba, tedy běžná silniční hlídka, má, jak z tohoto ustanovení vyplývá, jakožto součást Policie ČR stejné oprávnění měřit rychlost jako jakýkoli jiný policejní útvar, přičemž rozhodujícím je pouze to, zda jde o příslušníky Policie ČR a to, zda osoby kontrolu provádějící jsou k této činnosti odborně způsobilé, tedy zda byly řádně vyškoleny na práci s použitým přístrojem, a zda je tento přístroj řádně schválený a kalibrovaný. Splnění těchto podmínek zcela jednoznačně vyplývá z ověřovacích listů použitého měřícího zařízení vydaných ČMI a sdělení Policie ČR, jež dokládá řádné proškolení policisty, jenž provedl měření. Skutečnost, že policista provádějící kontrolu byl proškolen krátce před předmětnou kontrolou (dle sdělení Policie ČR cca 4 měsíce před kontrolou) sama o sobě nijak nezpochybňuje správnost způsobu provedení a vyhodnocení měření, když na jedné straně se sice nejedná o dlouholetou praxi, na druhou stranu je však možno naopak argumentovat čerstvostí a aktuálností poznatků získaných nedávným proškolením.

36. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se jeho závěrů o nedostatečnosti proškolení měření provádějícího policisty a zpochybňující jeho schopnost správně provést měření, již žalobce odůvodnil absencí policistových detailních technických znalostí týkajících se měřícího zařízení a způsobu měření. Soud má v té souvislosti zato, že detailní znalost technických detailů není nezbytná pro použití přístroje, a nemusí být ani zárukou schopnosti v praxi řádně a odborně použít měřící zařízení. Ze skutečnosti, že policista prošel řádným zaškolením stejně tak z jeho výpovědi lze důvodně dovozovat, že mu byl znám princip měření, a byl schopen měřící přístroj řádně obsluhovat. Za těchto okolností bylo na žalobci, aby prokázal opak. Zároveň je zcela bez významu, zda svědek proškolení absolvoval v květnu či srpnu 2023, stalo-li se tak v obou případech přede dnem provedeného měření.

37. Přestože soud žalobcovu argumentaci s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnou, nemohl přehlédnout skutečnost, že žalovaný své rozhodnutí opírá mj. o odborné stanovisko ČMI ze dne 9. 12. 2024 sp. zn. ČMI-442/2025/0114, jež bylo jedním z podkladů rozhodnutí, a které žalovaný vyžádal v reakci na námitky žalobce. Soud v žádném případě, s ohledem na absenci potřebných odborných znalostí, nemá ambici polemizovat se závěry tohoto stanoviska. Zároveň však nelze postavit na jisto, že ČMI při jeho zpracování vycházel z dostačujících a relevantních podkladů nezbytných pro přijetí odborného a věcně správného stanoviska. Z obsahu stanoviska totiž vyplývá, že tento institut „byl požádán o zhodnocení měření dle přiloženého snímku“ a že „na základě posouzení a vyhodnocení všech předložených podkladů dospěl k odbornému názoru…“, avšak konkrétní specifikaci podkladů, z nichž vycházel, neobsahuje. V této skutečnosti by soud neshledal problém v případě, že by ze žádosti žalovaného, jíž se na institut se žádostí o vypracování odborného stanoviska obrátil, vyplývalo, jaké konkrétní podklady mu za uvedeným účelem poskytuje. Správní spis však žádost žalovaného, jíž se na ČMI obrátil, neobsahuje, a tudíž nelze dojít k závěru, že ČMI vydal své odborné stanovisko na základě dostačujících, úplných a relevantních informací, přičemž zároveň lze jen domýšlet, jakým způsobem žalovaný formuloval otázky, o jejichž zodpovězení ČMI požádal. Zároveň existuje pochybnost o dostatečném časovém prostoru nezbytném pro erudované zpracování tohoto odborného stanoviska pramenící ze skutečnosti, že toto stanovisko je datováno dnem 9. 12. 2024, přičemž se v něm uvádí, že je vydáno na základě žádosti žalovaného z téhož dne. Z tohoto důvodu soud shledává nezbytným, aby uvedené nejasnosti byly odstraněny tak, aby bylo specifikováno, z jakých konkrétních podkladů ČMI při zpracování svého stanoviska vycházel, a zda tyto podklady byly dostačující pro jeho zpracování a bylo nepochybné, o zodpovězení jakých otázek byl institut žalovaným požádán. Toto je nezbytné i proto, že s ohledem na uvedené není ani možné vypořádat se s nekonkrétní námitkou žalobce týkající se údajné manipulace s podklady a odborným vyjádřením ČMI, jež měl žalovaný manipulativně ovlivnit nejen položenými otázkami, ale i předloženými podklady, jejichž specifikace však ze spisu nevyplývá.

38. V absenci uvedené žádosti o zpracování odborného stanoviska ČMI ve správním spise soud spatřuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť toto stanovisko představuje jeden z podkladů rozhodnutí. Zároveň se jedná z pohledu soudu o jediný důvod svědčící pro zrušení rozhodnutí, neboť ve všech ostatních ohledech soud shledává procesní postup žalovaného správným. Pokud žalobce žalovanému např. vytýkal, že mu nebyla dána možnost formulovat otázky, jež by ČMI měl ve svém odborném stanovisku zodpovědět, pak toto soud nepovažuje za procesní chybu, jež by mohla mít vliv na správnost závěrů týkajících se posouzení a vyhodnocení podkladů, z nichž institut vycházel, či vliv na posouzení, zda bylo předmětné měření provedeno řádně a bylo proto způsobilé pro zdokumentování a vyhodnocení rychlosti žalobcova vozidla.

39. Správní orgány se až na uvedenou výjimku se všemi podstatnými žalobcovými námitkami vypořádaly v potřebném a dostačujícím rozsahu, ať se jednalo o námitky procesní týkající se např. délky žalobci poskytnutých lhůt, ohledně nichž se soud ztotožňuje s tím, že byť se jednalo o lhůty poměrně krátké, žalobci jimi nebyla způsobena žádná újma, neboť je řádně využil, ke splnění uložené povinnosti či využití práva, aniž by byl nucen žádat o jejich prodloužení, přičemž zároveň lze důvodně předpokládat, že jeho případné žádosti o jejich prodloužení by bylo vyhověno. Žalovaný se v dostačujícím rozsahu i potřebným způsobem vypořádal i s námitkami žalobce týkajícími se např. použitého měřícího zařízení, způsobu a přesnosti měření, stejně tak jako s námitkami týkajícími se žalobcem zpochybněné věrohodnosti svědků – policistů provádějících měření, i s námitkami týkajícími se vlivu na posouzení situace při měření v souvislosti s jiným vozidlem. Soud v této souvislosti považuje za potřebné zdůraznit, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat to, čím se zabývaly správní orgány, a proto s ohledem na to, že se, až na výše uvedené, ztotožňuje se závěry a odůvodněním žalobou napadených rozhodnutí, na tato odkazuje. (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb.) Zároveň soud považuje za potřebné zopakovat, že povinnost správních orgánů a soudu vypořádat se se všemi žalobními námitkami zároveň neznamená povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci žalobce, neboť jejich úkolem je zabývat se podstatou věci a vypořádat se s rozhodnými, podstatnými žalobními body, přičemž opomenutí či nevypořádání nevýznamných či opakujících se námitek nezakládá nepřezkoumatelnost. (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19) Není proto nutné reagovat na každou žalobní námitku, ale pouze na to, co je pro rozhodnutí relevantní.

40. Kromě toho s ohledem na charakter námitek žalobce týkajících se způsobu měření rychlosti předmětným rychloměrem a vyhodnocením měření, není ani v možnostech a schopnostech správních orgánů ani soudu na ně adekvátně reagovat právě s ohledem na již zmíněnou absenci odborných znalostí, čímž se ostatně nijak neliší od žalobce.

41. Napadená rozhodnutí tvoří ucelený celek, z něhož jsou patrné úvahy a důvody rozhodnutí správních orgánů s výjimkou procesního nedostatku uvedeného výše, jenž je důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k novému projednání žalovanému, k němuž soud přistoupil v souladu s ust. § 78 s.ř.s.

42. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a rozhodnutí žalovaného. K tomu soud uvádí, že obvykle zrušuje jen rozhodnutí odvolacího orgánu, zde tedy rozhodnutí žalovaného s tím, že následně je zcela na jeho úvaze, jak bude postupovat, tj. zda dokazování doplní a věc rozhodne v rámci odvolacího řízení či věc vrátí prvostupňovému orgánu.

VI. Náklady řízení

43. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Procesně úspěšným byl žalobce, který byl v řízení právně zastoupen (výrok II). Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení ve výši 15 269,40 Kč zahrnující soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, dále odměnu za dva úkony právní služby po 4 620 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH z částky 10 140 Kč ve výši 2 129,40 Kč.

44. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 719 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku 3 000 Kč, dvou úkonů právní služby po 15 000 Kč dle § 11 odst. 1a) a d) vyhlášky č. 177/1999 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) za přípravu a převzetí věci, přičemž výši odměny soud stanovil dle speciálního ust. § 10b odst. 2 písm. a) bod 5 uvedené vyhlášky, neboť předmětem řízení bylo zrušení rozhodnutí správního orgánu o přestupku, tudíž se obecné ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu, dle něhož žalobce požadoval stavení výše odměny, nepoužije. Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 450 Kč, z tohoto důvodu byl přiznán nárok na dva režijní paušály. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení (sestávající z odměny za právní službu a režijní paušál) o částku odpovídající této dani ve výši 21 % z částky 3 900 Kč, tedy o 819 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 64 s.ř.s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 1. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.