33 A 37/2026

Rubrum

č. j. 33 A 37/2026 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: O. S., narozen X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, Praha o žalobě ze dne 8. 6. 2026proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2026, č. j. OAM-648/BA- BA02-BA06-Z-ZZC-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026 č. j. OAM-648/BA-BA02-BA06-Z-ZZC- 2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákona azylu“) o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 9. 9. 2026. II. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 2 33 A 37/2026 Žaloba 2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě žalobce namítal, že žalovaný porušil řadu ustanovení správního řádu (§ 2, 3, 50 a 68) i zákona o azylu (§ 14a a 16), zejména tím, že dostatečně nezjistil skutkový stav a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Podle žalobce nebyly náležitě posouzeny všechny důvody žádosti, neboť vedle ekonomické motivace existuje i reálná obava z návratu do země původu kvůli dluhům u lichvářů a hrozbě násilí či obchodování s lidmi. Tento aspekt mohl podle něj zakládat nárok na doplňkovou ochranu, což dle žalobce žalovaný záměrně opomněl, v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany se tomuto tématu vyhnul. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto smyslu považoval žalobce za nedostatečné a rozhodnutí celkově za nezákonné. Z uvedených důvodů žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 18.6.2026 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že nemá platné pobytové oprávnění na území ČR, a podezření, že tedy na území pobývá neoprávněně, proto byl zadržel a zajištěn a umístěn do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem navrhl zamítnutí žalobcovy žaloby.

IV. Posouzení věci soudem

4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů.

V. Rozhodnutí soudu

6. Žaloba je nedůvodná.

7. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 3 33 A 37/2026 evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.

8. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 9. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 10. Žalobou napadeným rozhodnutím byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dne 23. 5. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky a aktuálně se nacházel v ZZC. Důvody pro zajištění spatřoval žalovaný především v tom, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez platného povolení k pobytu a platného cestovního dokladu; žalobce byl několikrát odsouzen za úmyslný přečin dle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tedy maření úředního rozhodnutí. Taktéž dne 21. 5. 2026, kdy byl žalobce kontrolován při silniční kontrole, měl platný zákaz řízení. Z předchozího správního řízení o zajištění podle zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z protokolu o výslechu ze dne 22. 5. 2026, žalovaný zjistil, že žalobce si po propuštění z vězení nedošel pro výjezdní příkaz, protože neměl platný cestovní doklad, tento si chtěl nejprve vyřešit, ale pak už to neřešil. Žalobce dále uvedl, že je si vědom svého neoprávněného pobytu, ohledně trestné činnosti uvedl, že je nepoučitelný a vězení mu nepomohlo se napravit, nehodlá vycestovat.

11. Žalobce předně namítal, že nebyly naplněny podmínky pro jeho zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalovaný se nedostatečně zabýval otázkou proporcionality a subsidiarity institutu zajištění. Dle žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje konkrétní úvaha, proč nebylo možné užít mírnější opatření, když žalobce byl ochoten vyčkat rozhodnutí o mezinárodní ochraně v pobytovém středisku, a plně spolupracovat se správními orgány.

12. K tomu soud uvádí, že § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu jasně stanoví podmínky, za nichž může být cizinec zajištěn. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy cizinec (1) podá žádost o mezinárodní ochranu až v zařízení pro zajištění cizinců, ačkoliv mohl požádat o mezinárodní ochranu dříve, a zároveň (2) mu bylo uloženo správní vyhoštění. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

13. V projednávané věci byly uvedené podmínky splněny. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v ZZC, současně mu bylo uloženo správní vyhoštění a nic mu nebránilo požádat o mezinárodní ochranu již dříve. Tyto individuální okolnosti byly žalovaným posouzeny v souhrnu s dalšími skutečnostmi, přičemž napadené rozhodnutí tak splňuje požadavek přiměřenosti.

14. Žalovaný se rovněž dostatečně zabýval otázkou, proč nelze žalobci uložit zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Při tomto posouzení nevycházel z jednotlivých Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 4 33 A 37/2026 důvodů izolovaně, ale z jejich celkového souhrnu, který vypovídá o osobě žalobce a o tom, zda poskytuje záruku řádného plnění uložených povinností.

15. Žalovaný při své úvaze vycházel zejména z podkladů opatřených Policií ČR, konkrétně z protokolu o výslechu žalobce ze dne 22. 5. 2026 a z opisu rejstříku trestů. Z něj vyplývá, že žalobce byl na území České republiky jedenáctkrát pravomocně odsouzen. Na základě těchto zjištění žalovaný správně dovodil, že žalobce opakovaně a úmyslně porušuje právní předpisy.

16. Při posouzení přiměřenosti zajištění žalovaný zohlednil zejména to, že žalobce pobýval na území České republiky dlouhodobě, nejméně od roku 2012, přičemž o trvalý pobyt přišel v důsledku opakované trestné činnosti. Po propuštění z výkonu trestu se nedostavil k převzetí výjezdního příkazu, byl si vědom svého neoprávněného pobytu a neučinil žádné kroky k jeho legalizaci. Zohledněno bylo rovněž to, že žalobce vykonával nelegální práci.

17. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nikdy na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie nežádal o mezinárodní ochranu, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo. Žádost podal až poté, co byl dne 22. 5. 2026 zadržen Policií ČR, bylo mu uloženo správní vyhoštění a byl umístěn do ZZC.

18. Za těchto okolností žalovaný důvodně dovodil, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu účelově, s cílem oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje.

19. Žalovaný se dále zabýval možností uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, avšak dospěl k závěru, že podmínky pro jeho uložení splněny nejsou. Zohlednil přitom zejména skutečnost, že žalobce nemá na území České republiky hlášený pobyt, a ačkoliv uvedl konkrétní adresu, není na ní označen ani zvonek a žalobce tam není oficiálně evidován. Nebylo tedy možné důvodně předpokládat, že bude na této adrese k zastižení. S ohledem na uvedené soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že nebyly splněny podmínky pro jeho zajištění, ani že by se žalovaný nezabýval otázkou proporcionality a subsidiarity. Ze spisu je naopak zřejmé, že žalovaný tyto aspekty náležitě posoudil a zohlednil všechny relevantní individuální okolnosti případu.

20. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí jsou-li dány oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudek KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019- 74 ze dne 24. 7. 2019): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne převažující motivace žadatele vyhnout se správnímu vyhoštění (srov. rozsudky NSS č. j. 10 Azs 284/2016-35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. 4 Azs 9/2017-31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit vyhoštění a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 5 33 A 37/2026 využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).

21. K námitce žalobce týkající se zohlednění jeho rodinných vazeb soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2025 č. j. 2 Azs 225/2025-30. V bodě 39 tohoto rozhodnutí kasační soud zdůraznil, že v případech, kdy byl cizinec nejprve zajištěn podle zákona o pobytu cizinců za účelem realizace rozhodnutí o navrácení a následně po podání žádosti o mezinárodní ochranu zajištěn podle zákona o azylu, je třeba pečlivě posuzovat všechny okolnosti věci. Rozhodnutí o navrácení je typicky vydáváno v důsledku porušení právních předpisů, zpravidla v oblasti vstupu a pobytu na území členských států. Samotné porušení právního řádu proto nemůže automaticky vést k závěru, že nelze uložit zvláštní opatření namísto zajištění, neboť takový přístup by popíral smysl těchto alternativ. Při posuzování, zda bude žadatel spolupracovat se správními orgány, je proto nutné hodnotit i další konkrétní okolnosti případu. Žalovaný je povinen posoudit efektivitu zvláštních opatření individuálně a své úvahy řádně odůvodnit. Přitom musí zohlednit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry žadatele, jeho pobytovou historii, případná předchozí porušení právních předpisů i způsob komunikace se správními orgány (srov. např. rozsudky NSS č. j. 2 Azs 253/2017-37 ze dne 25. 7. 2017 a č. j. 5 Azs 129/2025-22) (podtrženo soudem).

22. S ohledem na výše uvedené soud neshledává důvodnou ani námitku žalobce, že žalovaný nezohlednil jeho osobní, rodinné a sociální vazby a že napadené rozhodnutí je nepřiměřené, a to jak ve vztahu k důvodům jeho zajištění, tak k vyloučení možnosti uložení zvláštních opatření. Soud konstatuje, že žalovaný se těmito aspekty v posuzované věci řádně zabýval a při svém rozhodování respektoval požadavky vyplývající z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu.

23. Lze tak shrnout, že žalovaný rozhodl o zajištění žalobce v ZZC a současně o neuložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu na základě zákona, dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy jeho úvahy netrpěly žádnými vnitřními rozpory či zjevnými nesprávnostmi. Napadené rozhodnutí respektovalo veškeré zásady správního řízení, stejně jako všechny individuální okolnosti případu, které byly žalovanému známy a jeho odůvodnění bylo dostatečné a přezkoumatelné.

24. Z uvedených důvodů soud dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

VI. Náklady řízení

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II.). Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 6 33 A 37/2026

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. V Plzni dne 29. června 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.