33 A 38/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. Y., narozen X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, Praha o žalobě ze dne 15. 6. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, č. j. OAM-692/BA- BA02-BA06-Z-ZZC-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 6. 2026 č. j. OAM-692/BA-BA02-BA06-Z-ZZC-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákona azylu“) o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen ZZC); ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 15. 9. 2026.

II. Žaloba

2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně jej právně posoudil a nepřiměřeně zasáhl do jeho osobní svobody. Podle žalobce nebyly splněny podmínky jeho zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Nesouhlasil zejména se závěrem o nebezpečí pro veřejný pořádek, který žalovaný dovodil především z jeho odsouzení za převaděčství ve Slovinsku, a považoval jej za formalistický a rozporný s judikaturou správních soudů i Soudního dvora EU.

3. Dále namítal, že žalovaný dostatečně nezkoumal důvody jeho žádosti o mezinárodní ochranu ani existenci oprávněných důvodů pro závěr, že ji podal pouze za účelem vyhnutí se vyhoštění. Zajištění podle něj představovalo nepřiměřený zásah do práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy.

4. Žalobce rovněž poukazoval na svůj závažný zdravotní stav (invalidita III. stupně a výrazně omezená pohyblivost) a vytýkal žalovanému, že nezkoumal jeho případnou zranitelnost ve smyslu § 2 zákona o azylu ani dopady umístění do zařízení pro zajištění cizinců a možnost použití mírnějších opatření. Současně namítal, že žalovaný nevěnoval pozornost jeho tvrzením o politických důvodech žádosti o mezinárodní ochranu a komplikovanosti návratu na Ukrajinu.

5. Napadené rozhodnutí považoval žalobce za nepřezkoumatelné a nezákonné, a navrhl proto jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření dne 29. 6. 2026 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil, a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že při jeho kontrole dne 27. 5. 2026 bylo lustrací zjištěno, že je veden v Evidenci nežádoucích osob, neboť mu bylo dne 23. 4. 2026 uloženo správní vyhoštění z členských států Evropské unie na dobu 18 měsíců, čímž vzniklo podezření, že na území pobývá neoprávněně. Byl proto Policií ČR zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění. Žalovaný dospěl k závěru, že mírnější donucovací opatření by v případě žalobce byla zcela nedostačující a neúčinná, a proto přistoupil k jeho zajištění za účelem realizace vyhoštění. Podotkl, že žalobce není osobou vyloučenou z aplikace § 46a odst. 1 zákona o azylu, neboť není zranitelnou osobou ve smyslu § 2 zákona o azylu. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Posouzení věci soudem

7. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

8. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů.

V. Rozhodnutí soudu

9. Žaloba je nedůvodná.

10. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve“.

11. Dle § 47 odst. 1 zákona o azylu „Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.“ 12. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu „Ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ 13. Soud konstatuje, že § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu jasně stanoví podmínky, za nichž může být cizinec zajištěn. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy cizinec (1) podá žádost o mezinárodní ochranu až v zařízení pro zajištění cizinců, (2) ačkoliv mohl požádat o mezinárodní ochranu dříve, a zároveň (3) existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

14. První podmínka zajištění žalobce, tedy podání žádosti o mezinárodní ochranu, byla splněna, neboť dne 29. 5. 2026 požádal o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky a aktuálně se nacházel v ZZC.

15. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí jsou-li dány oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudek KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019-74 ze dne 24. 7. 2019): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne převažující motivace žadatele vyhnout se správnímu vyhoštění (srov. rozsudky NSS č. j. 10 Azs 284/2016-35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. 4 Azs 9/2017-31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit vyhoštění a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).

16. O účelovosti žádosti lze tedy uvažovat tehdy, usiluje-li žadatel o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit vyhoštění, přičemž nestojí o mezinárodní ochranu. Případně uvědomuje-li si žadatel, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, anebo pokud by hlavní účelem žádosti byl účel mařit – žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25.2.2026 č.j. 35 A 4/2026-21). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Rady 2013/33/EU; přiměřeně pak usnesení SD EU ve věci C-186/21 PPU J. A. proti Slovinsku ze dne 3. 6. 2021, odst. 35–39]

17. V projednávané věci byly podmínky pro zajištění žalobce splněny, neboť není pochyb o tom, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v ZZC, současně mu bylo uloženo správní vyhoštění a v podání žádosti o mezinárodní ochranu dříve mu nic nebránilo.

18. Závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s úmyslem mařit vyhoštění, žalovaný dovodil na základě toho, že žalobce na území ČR pobýval nelegálně bez platného povolení k pobytu. Žalobce byl dne 27. 5. 2026 kontrolován na adrese ubytovny Pracejovice 63, přičemž lustrací bylo zjištěno, že je veden v Evidenci nežádoucích osob, neboť mu bylo dne 23. 4. 2026 uloženo správní vyhoštění z členských států Evropské unie na dobu 18 měsíců, čímž vzniklo podezření, že na území pobývá neoprávněně. Byl proto Policií ČR zadržen, zajištěn a umístěn do ZZC za účelem realizace správního vyhoštění.

19. Soud konstatuje, že žalobcova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení nejsou zcela konzistentní. Žalobce připustil, že si byl vědom skutečnosti, že mu bylo uloženo správní vyhoštění, stejně jako toho, že mu nebyla prodloužena dočasná ochrana. Za těchto okolností je jeho tvrzení, že nevěděl o neoprávněnosti svého pobytu na území České republiky, přinejmenším zpochybněno. Obdobně je třeba nahlížet i na jeho tvrzení, že nevycestoval, protože se nemá kam vrátit, neboť v průběhu správního řízení uvedl, že se může vrátit ke svým rodičům, kteří žijí v Sumské oblasti. Toto tvrzení je proto v rozporu s jeho pozdějším vyjádřením, že nemá v zemi původu žádné zázemí, kam by se mohl navrátit.

20. Žalovaný v průběhu svého šetření rovněž zjistil, že žalobce nikdy na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie nežádal o mezinárodní ochranu, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo. Žádost podal až dne 29. 5. 2026 poté, co byl zadržen Policií ČR, bylo mu uloženo správní vyhoštění a byl umístěn do ZZC. Za těchto okolností žalovaný důvodně dovodil, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu účelově, s cílem oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje.

21. Žalobcovu námitka, že se žalovaný nedostatečně zabýval otázkou proporcionality zajištění a možnosti užít mírnější opatření, tak soud neshledal důvodnou. Žalovaný při posouzení nezbytnosti zajištění žalobce vycházel zejména z podkladů opatřených Policií ČR, konkrétně z protokolu o výslechu žalobce ze dne 23. 4. 2026 a protokolu o podání vysvětlení ze dne 27. 5. 2026. Z těchto podkladů zjistil následující skutečnosti. Žalobce přicestoval do České republiky v roce 2022 v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v jeho domovské zemi. Na území České republiky pobýval na základě udělené dočasné ochrany, přičemž si byl vědom, že její platnost nebyla prodloužena. Uvedl, že nevěděl, že se na území zdržuje neoprávněně, současně však připustil, že v současné době nedisponuje žádným oprávněním k pobytu. Dále uvedl, že se zamýšlel proti rozhodnutí o správním vyhoštění bránit soudní cestou, avšak neměl dostatečné finanční prostředky k zajištění právního zastoupení. Současně vysvětlil, že území České republiky neopustil, neboť má obavy o svůj život v případě návratu do země původu a nemá se kam vrátit. Při posouzení přiměřenosti zajištění žalovaný zohlednil rovněž to, že žalobce vykonával nelegální práci.

22. Žalovaný se dostatečně zabýval otázkou možnosti uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. Při tomto posouzení nehodnotil jednotlivé skutečnosti izolovaně, ale vycházel z jejich vzájemných souvislostí a z celkového obrazu osoby žalobce, zejména z hlediska toho, zda poskytuje dostatečnou záruku řádného plnění uložených povinností. Dospěl přitom k závěru, že podmínky pro uložení zvláštního opatření v daném případě splněny nejsou. Žalovaný zohlednil zejména skutečnost, že žalobce nemá na území České republiky hlášený pobyt ani jinou registrovanou adresu. Podle svých vlastních tvrzení se navíc zdržuje na různých ubytovnách, a nebylo proto možné důvodně předpokládat, že se bude na konkrétní adrese dlouhodobě zdržovat a bude pro správní orgány dosažitelný. Současně žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce je nemajetný a není oprávněn na území České republiky legálně pracovat. Za této situace nelze rozumně očekávat, že by byl schopen pravidelně docházet na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly plnění svých povinností a poskytování potřebné součinnosti, neboť i takové docházení je spojeno s určitými finančními náklady. Soud v této souvislosti odkazuje např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 253/2017-37 ze dne 25. 7. 2017 a č. j. 5 Azs 129/2025-22, v nichž kasační soud konstatoval, že při posuzování, zda bude žadatel spolupracovat se správními orgány, je nutné hodnotit i další konkrétní okolnosti případu. Žalovaný je povinen posoudit efektivitu zvláštních opatření individuálně a své úvahy řádně odůvodnit, přičemž musí zohlednit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry žadatele, jeho pobytovou historii, případná předchozí porušení právních předpisů i způsob komunikace se správními orgány. Soud má za to, že žalovaný těmto požadavkům dostál a své úvahy dostatečně a přezkoumatelně odůvodnil. Soud se proto ztotožňuje se závěrem žalovaného, že v případě žalobce by uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu nebylo účelné a nebylo by způsobilé zajistit dosažení sledovaného cíle.

23. Část své argumentace žalobce věnoval otázce své zranitelnosti. Měl za to, že je zranitelnou osobou, neboť je invalidní ve III. stupni a nemůže ohnout levou dolní končetinu v kolenním kloubu.

24. Zranitelnou osobou je zejména nezletilá osoba bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí [§ 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu].

25. Jednotlivé vyjmenované formy zranitelnosti je třeba hodnotit ve vztahu k ostatním: vážné onemocnění musí odpovídat závažnosti ostatních forem (noscitur a sociis; srov. např. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 119/2020-30 ze dne 17. 6. 2020, č. j. 2 Azs 47/2020-48 ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Azs 406/2019-36 ze dne 20. 2. 2020). Účelem vymezení zranitelných osob je identifikace těch osob, u nichž je zajištění nevhodné, protože by mělo nepříznivé dopady na jejich fyzický či psychický stav, případě by vyžadovalo přijetí zvláštních opatření procesní či věcné povahy. I onemocnění relativně závažné povahy, která jsou kompenzována, nebo na která je cizinec adaptován, a pro která lze v zařízení pro zajištění cizinců dodržet odpovídající léčebný režim, proto není možné hodnotit jako vážné onemocnění odůvodňující konstatování zranitelnosti cizince (srov. přiměřeně rozsudky NSS č. j. 10 Azs 280/2017-33 ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6 Azs 355/2020-36 ze dne 2. 9. 2021, a rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 74/2020-48 ze dne 26. 10. 2020 a č. j. 17 A 33/2023-31 ze dne 11. 1. 2024).

26. Pro posouzení případu je proto podstatné, zda z nějakých konkrétních okolností vyplývalo, že by žalobce byl zranitelnou osobou, tj. že jeho omezená pohyblivost byla zdravotním postižením intenzitou rámcově srovnatelným např. s vážným onemocněním vyžadujícím proto vyšší míru ochrany ve vztahu k omezení osobní svobody.

27. Žalobce se ke svému zdravotnímu stavu vyjádřil zejména v protokolu o výslechu účastníka správního řízení dne 23.4.2026. Uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý, má 3. stupeň invalidity a nemůže pořádně chodit po nehodě na motorce, ale nedochází k žádnému lékaři.

28. Ze správního spisu tedy nelze nijak dovodit, že by žalobce při kontaktu se správními orgány, byť jen naznačil nějaký závažný zdravotní stav, popřípadě že by tento závažný zdravotní stav byl zjištěn jinak. Z informací poskytnutých žalobcem plyne pouze to, že má dlouhodobě omezenou pohyblivost levé dolní končetiny. Není proto zřejmé, proč by tyto obtíže nemohly být dostatečně kompenzovány v zařízení pro zajištění cizinců.

29. Lze tedy uzavřít, že z dosavadního průběhu řízení před soudem a žalovaným není důvod usuzovat na to, že žalobce by byl zranitelnou osobou vyžadující specifický režim a lze jej tedy zajistit podle § 46a odst. 1 zákona o azylu.

V. Závěr

30. S ohledem na shora uvedené soud žalobní námitky neshledal důvodnými. Žalovaný rozhodl o zajištění žalobce v ZZC a současně o neuložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu na základě zákona, dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy jeho úvahy netrpěly žádnými vnitřními rozpory či zjevnými nesprávnostmi. Napadené rozhodnutí respektovalo veškeré zásady správního řízení, stejně jako všechny individuální okolnosti případu, které byly žalovanému známy a jeho odůvodnění bylo dostatečné a přezkoumatelné respektující požadavky vyplývající z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu.

31. Z uvedených důvodů soud dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

VI. Náklady řízení

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána (výrok II.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. V Plzni dne 13. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.