33 A 41/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: G. W., narozený X, bytem X zastoupený Mgr. Ondřejem Řezáčem, advokátem sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň o žalobě ze dne 26. 6. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2026, č. j. PK- DSH/19896/25 takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 6. 2026, č. j. PK-DSH/19896/25, sp. zn. ZN/3089DSH/25 (dále jen napadené rozhodnutí) rozhodl tak, že zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, Odboru pro projednávání přestupků ze dne 5. 3. 2026, č. j. MeDO-13627/2026-Mencl (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

2. Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen zákon o silničním provozu) v souvislosti s porušením ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25 000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500,- Kč.

3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojí žalobou, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě. Návrh odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Uvedl, že řidičské oprávnění potřebuje za účelem pravidelného dojíždění do zaměstnání v Německu, jakož i při samotném výkonu práce, k čemuž doložil svou pracovní smlouvu. Uložený zákaz by podle žalobce ohrozil jeho zaměstnání i zajišťování příjmu pro jeho rodinu, kromě toho, jelikož žije s rodinou na místě s omezenou dopravní obslužností, automobil je pro něj stěžejní rovněž pro zajištění běžného chodu domácnosti, dopravy k lékaři, nákupů, péče o nezletilou dceru a základního fungování rodiny, k čemuž doložil rodný list dcery. Nadto vyživuje i další nezletilé děti.

4. Na podporu svého návrhu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též jen NSS) ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 As 152/2016, a na usnesení NSS ze dne 16. 11 2016, sp. zn. 2 As 287/2016. Přiznáním odkladného účinku podle žalobce nevznikne jiným osobám nepřiměřená újma ani není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Připustil sice, že zájem na bezpečnosti silničního provozu je nepochybně významný, avšak v projednávané věci je předmětem soudního přezkumu právě zákonnost závěru, že žalobce odmítl zákonem požadované vyšetření. Mimo to poukázal žalobce též na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 52 A 72/2012, podle něhož může být nepoměrně větší újma spatřována i v závažném zásahu do rodinných vazeb a rodinného života.

5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 7. 2026, jež bylo soudu doručeno dne 21. 7. 2026, uvedl, že trvá na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. S přiznáním odkladného účinku žalobě nesouhlasí, neboť se jedná o přestupek vysoké společenské závažnosti spočívající v odmítnutí lékařského vyšetření ke zjištění ovlivnění jinou návykovou látkou za situace, kdy žalobce, který vezl ve vozidle další osoby měl pozitivní orientační test i na imunochemické vyšetření moči na THC. Navíc bylo žalovaným zjištěno, že opětovně měl vozidlo pod vlivem THC řídit dne 15. 5. 2026, kdy přítomnost uvedené látky v jeho krvi byla prokazována znaleckým posudkem, přičemž v této věci dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. V souvislosti s žalobou napadeným rozhodnutím dosáhl žalobce 12 bodů v kartě řidiče a dosud neodevzdal řidičský průkaz. Je tedy zřejmé, že žalobce je neukázněným řidičem, jenž navíc vozidlo využívá pravidelně k cestám do zaměstnání a je tedy dán zvýšený zájem na okamžitém výkonu trestu zákazu činnosti, neboť ponecháním žalobci možnosti řídit motorové vozidlo by mohlo reálně dojít k dalšímu ohrožování bezpečnosti silničního provozu. Je tedy zřejmé, že veřejný zájem na výkonu trestu v případě žalobce převyšuje jeho soukromé zájmy spočívající v možnosti řídit motorové vozidlo za účelem výkonu povolání a obstarávání rodinných záležitostí, nehledě na to, že žalobce svým jednáním ohrožuje i rodinné příslušníky, jež ve vozidle vozí. Navrhl proto, aby žalobě nebyl odkladný účinek přiznán.

6. Odkladný účinek žaloby ve správním soudnictví je upraven v ustanovení § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

7. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Zákon tedy stanoví dvě podmínky, které musí být kumulativně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

9. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhoduje tak, že by předjímal rozhodnutí ve věci samé, ale zjišťuje existenci zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s.

10. Smyslem přiznání odkladného účinku žalobě není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem, je výjimečným institutem a je tak přiznáván v menšině případů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 1 As 473/2020-32). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, která je nepoměrně větší než újma, která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, stíhá výhradně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Žalobce je pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a jak intenzivně by takovou újmu pociťoval. Musí dále prokázat, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozhodnutím obává, by pro něj byl zásadním zásahem (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023-82, bod 7). Jen tehdy může soud posoudit, vznikne-li neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí žalobci nepoměrně větší újma, resp. těžko nahraditelná či kompenzovatelná újma.

11. Rozpor přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, má tvrdit a osvědčovat žalovaný (srov. usnesení KS v Praze č. j. 45 A 4/2013-29 ze dne 6. 2. 2013, č. 2852/2013 Sb. NSS).

12. V nyní projednávané věci žalobce spatřoval újmu v tom, že nebude moci využívat svůj automobil k dopravě do práce a při práci, jakož i za účelem obstarávání potřeb své rodiny. V těchto důvodech však nelze ve vztahu k žalobci spatřovat riziko závažné újmy.

13. Jak uvedl s odkazem na judikaturu NSS zdejší soud v usnesení ze dne 14. 8. 2025, č. j. 57 A 32/2025–19: „Žalobci hrozící závažnou újmu nelze bez dalšího spatřovat v potřebě výkonu výdělečné činnosti. Obecně platí, že samotná skutečnost, že žalobce nemůže osobně řídit motorová vozidla, automaticky nepředstavuje zásadní existenční potíže nebo nemožnost vykonávat jeho výdělečnou činnost. Nezbytnou mobilitu lze do značné míry kompenzovat např. změnou organizace práce žalobce a ve zbytku ji pokrýt využíváním hromadných dopravních prostředků či pomocí třetí osoby (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. 6 As 195/2020-32, bod 10).“ Toutéž optikou je pak třeba nahlížet i na žalobcovu argumentaci stran zajišťování jeho osobních či rodinných záležitostí.

14. Žalobce sice uvedl, že žije s partnerkou a jejich společným dítětem na „místě s velmi omezenou dopravní obslužností, fakticky na samotě“, ale toto tvrzení nijak nespecifikoval. K popisu polohy svého bydliště využil toliko vágní pojmy, z nichž soud nemůže učinit jakýkoli hmatatelný závěr, jaké jsou ve skutečnosti jeho konkrétní možnosti dopravy do zaměstnání, za lékařem či na další místa uvedená v návrhu. Soudu je navíc jako jediné žalobcovo bydliště známa jeho evidovaná adresa nacházející se na náměstí (sic!) města Planá, v té souvislosti proto rozhodně nelze hovořit o deficitu občanské vybavenosti v takové intenzitě, jakou nastiňuje žalobce. Pobývá-li žalobce se svou partnerkou na jiné adrese, tuto nejen nedoložil, ba ani nijak nezmínil, čímž učinil veškerá jeho tvrzení ohledně dopravní dostupnosti neověřitelná.

15. Žalobce svými tvrzeními neprokázal, že by pro něj výkon napadeného rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Jelikož zákon k přiznání odkladného účinku vyžaduje kumulativní splnění obou výše analyzovaných podmínek ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s., je při nenaplnění této první podmínky již bezpředmětné zkoumat naplnění podmínky bezrozpornosti s důležitým veřejným zájmem.

16. Přesto považuje soud za nutné pro úplnost uvést, že – jak žalobce správně uvádí – zájem na bezpečnosti silničního provozu je významný. Mimořádně pak v případě, kdy žalobce neumožnil, aby mu byl proveden odběr krve za účelem zjištění ovlivnění návykovou látkou, přičemž orientační test provedený na místě byl pozitivní na THC a amfetamin/metamfetamin. Dokud nebude o věci samé rozhodnuto soudem, je třeba presumovat správnost správního rozhodnutí. Uvedené látky představují závažné drogy, jejichž užití zásadním způsobem narušuje schopnosti bezpečně řídit a vystavuje ostatní účastníky silničního provozu extrémnímu riziku. Při zjištění přítomnosti těchto látek navíc jejich koncentrace určuje, zda bude řízení pod jejich vlivem klasifikováno jako správní přestupek, anebo trestný čin podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Při nepodrobení se odběru krve na zjištění přítomnosti návykové látky tedy existuje hypotetická, avšak reálná šance, že jednání žalobce mohlo naplňovat znaky trestněprávního jednání, které je svou povahou tím nejzávažnějším protiprávním jednáním. I z tohoto důvodu shledává soud, že je zde dán důležitý veřejný zájem na ochraně bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, s nímž by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu.

17. Ani rozhodnutí NSS, na něž žalobce v návrhu odkazoval, nemohou vést k jinému závěru. V usnesení ze dne 26. 7. 2016, č. j. 4 As 152/2016–31, přiznal NSS odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele, který byl povoláním řidič taxislužby. Na rozdíl od nyní projednávaného případu stěžovatel pochopitelně nemohl u své práce nijak kompenzovat nezbytnou mobilitu. NSS nadto dovozoval, že újma hrozící stěžovateli je skutečná a intenzívní, i na základě skutečnosti, že prvostupňový orgán na žádost stěžovatele podle § 83 odst. 1 (nyní již zrušeného) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, odložil výkon svého rozhodnutí.

18. Dále uvedené usnesení NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 2 As 287/2016–27 sice opravdu zmiňuje, že je-li na řízení motorového vozidla existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba, může být zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla považován za závažnou újmu, avšak žalobce pomíjí, že NSS v dané větě říká, že je tomu tak „pouze velmi výjimečně“. Následné Nejvyšším správním soudem uváděné příklady, kdy stěžovatel např. vozil těžce nemocnou tchyni pobírající příspěvek na mobilitu, nebo kdy stěžovatel pracoval jako řidič z povolání, nekorespondují s momentální situací žalobce, který se v návrhu omezil na povšechná tvrzení o ničím nevýjimečných, běžných životních potřebách.

19. Konečně ani usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 52 A 72/2012, není pro posouzení návrhu žalobce relevantní. V tomto usnesení krajský soud skutečně přiznal žalobě odkladný účinek, protože shledal hrozící vážnou újmu v zásahu do rodinných vazeb tamního žalobce. Tomu však byla uložena povinnost opustit území České republiky, v důsledku čehož by byly zpřetrhány rodinné vazby s jeho dětmi. Zdejšímu žalobci zcela jistě takový zásah do jeho rodinného života nehrozí.

20. Soud proto nepřisvědčil tvrzení žalobce, že by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobě mohla vzniknout újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Žalobce nepředložil dostatečně konkrétní a individualizovaná tvrzení o hrozící újmě, která by přímo souvisela s výkonem napadeného rozhodnutí a současně svědčila o existenci natolik závažného zásahu do jeho právní sféry, jenž by odůvodňoval přiznání tohoto mimořádného procesního institutu. Žalobce tak neunesl své břemeno tvrzení. Současně svá tvrzení uvedená v návrhu na přiznání odkladného účinku nijak nedoložil, a soud proto nemohl ověřit existenci tvrzené újmy ani posoudit její intenzitu ve vztahu k dalším zákonným podmínkám pro přiznání odkladného účinku.

21. Soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že by mu výkonem nebo jeho jinými právními následky hrozila závažná újma a současně je zde dán rozpor s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

22. Soud z výše uvedených důvodů návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl (§ 73 odst. 2 s. ř. s. a contrario).

23. O nákladech řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nerozhodoval, když bude postupovat analogicky podle § 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s., a o případných nákladech vzniklých v této souvislosti rozhodne v rozhodnutí o věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. V Plzni dne 27. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.