33 A 46/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: V. P., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Filipem Mestekem, advokátem sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2026, č. j. KK/772/DS/26-3, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 12. 2. 2026, č. j. MUSO/37436/2025/OPŽÚ/VEVO-19 (dále jen prvoinstanční rozhodnutí), Městský úřad Sokolov, odbor právního a živnostenského úřadu, oddělení správních deliktů, uznal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 20. března 2025 kolem 10:30 hodin řídil motorové vozidlo tov. zn. Citroën C4 Picasso, RZ X, po dálnici D6, nejméně v úseku od km 140,5 do km 143, ve směru jízdy z Karlových Varů na Cheb, kdy za jízdy neoprávněně užil výstražného světla modré barvy, které mohou užívat pouze vozidla s právem přednosti jízdy. Svým jednáním porušil ustanovení § 41 odst. 10 zákona o silničním provozu, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 7 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Žalobcovo odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl shora uvedeným rozhodnutím ze dne 24. 6. 2026, č. j. KK/772/DS/26-3 (dále jen napadené rozhodnutí). Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

2. Žalobce součástí žaloby ze dne 14. 7. 2026 učinil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V bodech 42-44 žalobce svůj návrh odůvodnil s tím, že výkon zákazu řízení by pro něj znamenal závažnou a obtížně napravitelnou újmu, neboť řízení motorových vozidel je podstatnou součástí jeho zaměstnání u záchranné a odchytové služby. Bez řidičského oprávnění nemůže vykonávat výjezdy, hrozí mu ztráta pracovního uplatnění a pravidelného příjmu. Zákaz řízení současně zasahuje do zajišťování jeho rodinných a pečovatelských povinností. Žalobce je současně toho názoru, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalobce dále uvedl, že je dosud bezúhonný, skutek nebyl spojen s dopravní nehodou ani vznikem újmy a od události uplynula delší doba bez dalšího obdobného jednání. Nadto žalobce dodal, že modré výstražné zařízení nebude do pravomocného skončení věci používat. Dočasné zachování řidičského oprávnění proto nepředstavuje nepřiměřené riziko pro bezpečnost provozu. Podle žalobce poměření újmy svědčí jednoznačně v jeho prospěch, neboť čtyřměsíční zákaz činnosti může být zcela nebo převážně vykonán dříve, než soud rozhodne ve věci samé, nebude-li odkladný účinek přiznán. Případný úspěch žaloby by pak již nemohl napravit ztrátu zaměstnání, příjmu a fakticky vykonaný trest. Naproti tomu veřejný zájem bude dostatečně chráněn závazkem žalobce neužívat sporné zařízení a jeho dosavadním řádným řidičským profilem.

3. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nijak nevyjádřil.

4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Odkladný účinek žaloby představuje výjimečný institut, jehož účelem není oddálit účinky pravomocného správního rozhodnutí, ale zabránit vzniku konkrétní závažné újmy do rozhodnutí soudu ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 1 As 473/2020-32). Při rozhodování o návrhu soud posuzuje pouze splnění podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s.

6. Žalobce je přitom ten, kdo je povinen konkrétně tvrdit a osvědčit vznik závažné a reálné újmy, která by pro něj znamenala nepoměrně větší újmu než případná újma vzniklá jiným osobám; tvrzená újma nesmí být pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Žalobce je povinen rozhodné skutečnosti tvrdit včas, úplně a konkrétně, přičemž soud splnění těchto podmínek nezjišťuje z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023- 82).

7. Existenční závislost na řízení motorového vozidla je zpravidla důvodem pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-40), nicméně ztráta řidičského oprávnění bez dalšího automaticky nevede k přiznání odkladného účinku žalobě ani v případě řidičů-profesionálů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 41/2013-43; a ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 As 377/2017-40; či ze dne 29. 7. 2020, č. j. 6 As 195/2020-32).

8. Žalobce v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že výkon zákazu řízení by pro něj znamenal závažnou a obtížně napravitelnou újmu, neboť by mohl vést ke ztrátě zaměstnání, příjmu a zkomplikoval by plnění jeho rodinných povinností. Současně namítal, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, když je dosud bezúhonný, od skutku neporušil právní předpisy a zavázal se neužívat sporné výstražné zařízení. Podle žalobce navíc hrozí, že bez přiznání odkladného účinku bude zákaz řízení vykonán ještě před rozhodnutím soudu, takže případný úspěch ve věci samé by již nemohl vzniklou újmu napravit.

9. K tvrzení žalobce, že řidičské oprávnění nezbytně potřebuje k výkonu své výdělečné činnosti, soud uvádí, že žalobce sice provozoval záchrannou a odchytovou službu pro zvířata, při níž je mobilita nepochybně významná, avšak z podkladů předložených samotným žalobcem i z úřední činnosti soudu, konkrétně z informací zveřejněných na webových stránkách žalobcova spolku, bylo zjištěno, že tato činnost byla ukončena nejpozději v červnu 2026. Sám žalobce přitom jako důvody ukončení činnosti uvedl dlouhodobé zdravotní komplikace, rostoucí personální a finanční náročnost poskytovaných služeb, ale rovněž právní nejistotu spojenou s výkonem této činnosti. Za situace, kdy byla žaloba podána až v červenci 2026, nelze tvrzení o nezbytnosti řidičského oprávnění pro výkon uvedené činnosti považovat za věrohodné, neboť žalobce tuto činnost ukončil již před podáním žaloby, a to z důvodů, které podle jeho vlastních vyjádření nesouvisely pouze s napadeným rozhodnutím.

10. Ani tvrzení žalobce, že řidičské oprávnění potřebuje k zajištění jeho rodinných a pečovatelských povinností, nemůže obstát, neboť žalobce dostatečně konkrétně netvrdil skutečnosti dokazující možný vznik nenahraditelné újmy.

11. Ani argument žalobce, že bez přiznání odkladného účinku vykoná uložený zákaz řízení ještě před rozhodnutím soudu, sám o sobě neodůvodňuje přiznání odkladného účinku. Tato okolnost je totiž typická pro značnou část řízení o žalobách proti rozhodnutím ve věcech přestupků, v nichž délka soudního řízení zpravidla přesahuje dobu uloženého zákazu činnosti. Přijetí argumentace žalobce by proto ve svém důsledku vedlo k tomu, že odkladný účinek by musel být přiznáván téměř automaticky ve všech obdobných případech, což je v rozporu s jeho výjimečnou povahou.

12. Žalobcova tvrzení o hrozící závažné újmě zůstala v podstatné části neosvědčena, a soud proto nemohl dospět k závěru, že by mu výkon napadeného rozhodnutí způsobil závažnou újmu. Zajištění chodu domácnosti ani výkon výdělečné činnosti nelze v posuzovaném případě bez dalšího považovat za závažnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Pokud jde o tvrzenou nezbytnost řidičského oprávnění pro výkon činnosti záchranné a odchytové služby pro zvířata, soud odkazuje na výše uvedené závěry, z nichž vyplývá, že žalobce tuto činnost ukončil ještě před podáním žaloby. Za této situace nelze dovozovat, že by výkon zákazu řízení žalobci znemožňoval pokračovat ve výkonu činnosti, kterou již v době podání žaloby nevykonával.

13. Žalobce neosvědčil, že by mu výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí způsobily závažnou a obtížně napravitelnou újmu. Současně nijak nedoložil, že by zákaz řízení představoval natolik intenzivní zásah do jeho osobních, rodinných či majetkových poměrů, který by v jeho případě odůvodňoval přiznání výjimečného institutu odkladného účinku. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal splnění podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s., tedy že by mu výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí hrozila nepoměrně větší újma, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.

14. Protože podmínky pro přiznání odkladného účinku musí být splněny kumulativně a žalobce neprokázal splnění první ze zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud již nepovažoval za potřebné zabývat se otázkou, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a návrh zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodne soud až v rozhodnutí, jímž bude řízení o věci samé skončeno (srov. § 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 s. ř. s. a § 61 odst. 1 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Plzeň 12. srpna 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.