33 A 53/2025

Plný text

č. j. 33 Ad 53/2025 - 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: J. M., nar. X, trvale bytem X, doručovací adresa X právně zastoupen JUDr. Martinem Plchem, advokátem se sídlem Vojtěšská 245, 338 05 Mýto proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ) v řízení o žalobě ze dne 15. 12. 2026 proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění:

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím č. j. X ze dne 24. 7. 2025 žalovaný zamítl žádost žalobce o přiznání nároku na invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný při rozhodnutí vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu Hradec Králové (dále jen „IPZS“) ze dne 17. 7. 2025, dle něhož žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %.

2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 10. 2025, č. j. X byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 29. 10. 2025, dle něhož se u 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění, žalobce není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 15 %, tudíž zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Žalobu odůvodnil tím, že s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, jeho zdravotní stav dle jeho názoru odpovídá přiznání invalidního důchodu, neboť prodělal Covid 19 a má s ním spojené další zdravotní potíže, jež dokládal lékařskými zprávami. Dříve pracoval v autodopravě, ale po prodělaném covidovém onemocnění již této práce není schopen, má časté bolesti hlavy, špatnou soustředěnost a další potíže, jež mají velký dopad na jeho pracovní schopnost. Proto žádal, aby byl jeho zdravotní stav opětovně posouzen, napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná dne 15. 1. 2026 ve svém vyjádření k žalobě navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Posudky zjištěný pokles pracovní schopnosti činí u žalobce pouze 15 % a nejsou tak splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod dané ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění. Uvedla, že za doposud zjištěného skutkového stavu i nadále trvá na svém rozhodnutí a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

IV. Posouzení věci soudem

5. V dané věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s.

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Námitky žalobce k posudku

7. Žalobce vznesl proti posudku posudkové komise námitky (obsahu posudku se soud bude věnovat níže), v nichž uvedl, že se závěrem Posudkové komise MPSV ČR v Plzni (dále jen „PK MPSV“) nesouhlasí, má zato, že komise neúplně a nedostatečně zhodnotila jeho skutečný zdravotní stav, rozsah jeho zdravotních omezení, jejich dopad na pracovní schopnost a v důsledku toho byla míra poklesu jeho pracovní schopnosti stanovena nesprávně a v rozporu se skutečným stavem věci. Žalobce popsal své zdravotní problémy i důvody, pro něž se domnívá, že jeho pracovní schopnost poklesla podstatně výrazněji, a to i při zohlednění toho, že celý profesní život vykonával fyzicky náročná zaměstnání. PK MPSV dostatečně nevysvětlila, jakým způsobem zohlednila jeho omezení vyplývající ze zdravotního stavu ve vztahu k dosaženému vzdělání, kvalifikaci a dosavadní profesní dráze, nezabývala se ani dalšími zdravotními obtížemi, jež žalobce opakovaně uváděl a jež jsou m.j. uvedené v lékařských zprávách a v jeho vyjádření k pracovní schopnosti. Uvedl, že má zato, že PK MPSV nevěnovala dostatečnou pozornost souhrnnému dopadu všech jeho zdravotních obtíží a soustředila se pouze na dílčí diagnózu bolestí hlavy a nehodnotila zejm. chronickou únavu, poruchy koncentrace, paměti a rovnováhy, závratě, artralgie, bolesti svalů, zad a poruchy spánku, jež ve svém souhrnu významně snižují jeho pracovní schopnost. Z těchto důvodů má zato, že bylo na místě aplikovat ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. a navýšit horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu až o 10 % bodů. Má zato, že nemůže být použito v jeho neprospěch, že nebyl vyšetřen ani doporučen do péče specializovaného neurologického pracoviště Centra diagnostiky a léčby bolestí hlavy. Pochybnosti o závažnosti jeho zdravotního stavu a rozsahu funkčního postižení měly být odstraněny doplněním odborných vyšetření a nikoli automatickým přijetím závěru o nízké míře poklesu jeho pracovní schopnosti. Soubor dlouhodobě přetrvávajících postcovidových obtíží v souhrnu významně omezuje jeho pracovní schopnost, a má porto zato, že posudek je neúplný, neboť nezohledňuje všechny jeho zdravotní obtíže, jejich dlouhodobost, vzájemnou souvislost ani jejich skutečný dopad na jeho pracovní schopnost, v důsledku čehož byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena nesprávně.

VI. Posouzení věci soudem

8. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

9. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Ve věci bylo v souladu s § 51 s. ř. s. rozhodnuto bez jednání.

VI. Rozhodnutí soudu

10. Žaloba není důvodná.

11. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav nebyl dostatečně ve všech souvislostech posouzen, neboť nebylo přihlédnuto ke všem jeho zdravotním obtížím.

12. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění.

13. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

14. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

15. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 20. 5. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, jemuž žalobce nebyl přítomen. Z obsahu tohoto posudku ev. č. SZ/2026/163-PL-8 soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Žalobce byl posuzován jako kvalifikovaná dělnická profese. Dle doložené zdravotní dokumentace byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je nespecifická bolest hlavy, v.s. tenzní. Byla zohledněna i ostatní zdravotní postižení, konkrétně stav po infekci covid-19 v 01/2021, arteriální hypertenze, horní dyspepsie a opakovaná pozitivita Helicobacter pylori. PK MPSV je v souladu s posudkovým hodnocením IPZS Plzeň-město i s posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatovala, že se u žalobce jedná vzhledem k dělnické profesi srovnatelně o formu se středně těžkým průběhem, kdy těžké bolesti hlavy, záchvat ovlivňuje pracovní činnost, některé denní aktivity omezeny jen při záchvatu. Byl zvolen střed vymezeného procentního rozpětí, tj. 15 %, shodně s námitkovým lékařem, neboť nejsou doloženy průvodní jevy – vegetativní poruchy, oční symptomy, jiné cerebrální dráždivé projevy. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 15 % podle kapitoly VI., položky 11b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění, a celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 15 %. Dané postižení nelze hodnotit I. st. invalidity, neboť není doloženo, že se jedná o formu s těžkým průběhem, dlouhotrvajícími záchvaty se silně vyjádřenými průvodními jevy, pauzy mezi záchvaty jen několik dní, některé denní aktivity omezeny při záchvatu a mezi záchvaty vykonávány s obtížemi 25–35 %. Žalobce dosud nebyl vyšetřen ani doporučen do péče specializovaného neurologického pracoviště – Centra diagnostiky a léčby bolestí hlavy, které je i v Karlovarské krajské nemocnici. Výkon výdělečné činnosti žalobce nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

16. Žalobce se k posudku vyjádřil dne 8. 6. 2026 a uvedl, že se závěrem posudkové komise nesouhlasí, neboť má zato, že komise neúplně, nedostatečně a v rozporu s faktickým stavem zhodnotila jeho skutečný zdravotní stav, rozsah jeho zdravotních omezení a jejich dopad na jeho pracovní schopnost. Komise dostatečně nevysvětlila, jakým způsobem zohlednila omezení plynoucí z jeho zdravotního stavu ve vztahu k dosaženému vzdělání., kvalifikaci a dosavadní profesní dráze, nezabývala se jeho dalšími zdravotními obtížemi. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní obtíže nejsou přechodné ani krátkodobé, ale dlouhodobě přetrvávají po prodělaném onemocnění Covid-19, a žalobce v důsledku nich není schopen vykonávat práci v rozsahu a intenzitě odpovídající zdravé osobě a možnosti jeho pracovního uplatnění jsou zásadně omezené. Má zato, že skutečnost, že nebyl vyšetřen ani doporučen do péče specializovaného neurologického pracoviště – centra diagnostiky a léčby bolestí hlavy, nemůže být použita v jeho neprospěch, pokud existují pochybnosti o závažnosti zdravotního stavu či rozsahu funkčního postižení, a tyto pochybnosti měly být odstraněny doplněním odborným vyšetřením, a nikoliv automatickým přijetím závěru o nízké míře poklesu jeho pracovní schopnosti. Zároveň má zato, že posudková komise nehodnotila jeho zdravotní stav v celé jeho šíři a nevypořádala se dostatečně s otázkou, zda jeho zdravotní obtíže nemohou odpovídat také dalším položkám přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

17. Soud žalobcovy námitky nepovažuje za důvodné a podané posudkové zhodnocení v souladu se shora citovanou judikaturou hodnotí jako úplné a přesvědčivé. Posudek splňuje i obsahové náležitosti dle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity.

18. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zdp platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

19. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů..

20. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

21. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, jímž došlo s odkazem na posudkové zhodnocení k zamítnutí jeho žádosti o invalidní důchod. Soud má na základě v soudním řízení vypracovaného posudku za prokázané, že u žalobce došlo k poklesu pracovní schopnosti o 15 % podle kapitoly VI., položky 11b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky změněna. V posudku je dostatečným způsobem odůvodněno mj. i to, z jakých důvodů nelze pokles pracovní schopnosti žalobce hodnotit jako I. stupeň invalidity. Posudková komise vzala v úvahu všechny dostupné odborné lékařské nálezy i komorbidity, přičemž její závěr o míře poklesu pracovní schopnosti i rozhodující příčině poklesu pracovní schopnosti se shoduje se závěry posudkového lékaře v námitkovém řízení. Pokud se žalobce odvolává na zprávu svého ošetřujícího lékaře MUDr. Š. Ambulance Penta s.r.o. týkající se shrnutí funkčního postižení jeho zdravotního stavu, pak je třeba připomenout, že výlučně posudkový lékař se specializací posudkového lékařství je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod, vyhodnotit odborné lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení, přiřadit zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti pod správnou položku stanovenou vyhláškou o posuzování invalidity, určit, zda se již jedná o invaliditu či nikoli, a to výhradně dle právních předpisů, a vyjádřit se k pracovním omezením vyplývajícím ze zdravotního stavu.

22. Posudková komise v souvislosti s tím, že nebylo doloženo, že se u žalobce jedná o formu s těžkým průběhem, dlouhotrvajícími záchvaty se silně vyjádřenými průvodními jevy, pauzy mezi záchvaty a omezením některých denních aktivit při záchvatu a mezi nimi, uvedla, že žalobce dosud nebyl vyšetřen ani doporučen do péče specializovaného neurologického pracoviště. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že pokud existují pochybnosti o závažnosti jeho zdravotního stavu či rozsahu jeho funkčního postižení, pak tyto měly být odstraněny doplněním odborných vyšetření. Toto by bylo na místě, pokud by v důsledku neprovedení uvedeného vyšetření nebyl posudek úplný, přesvědčivý a nevypořádal se se všemi rozhodujícími zdravotními skutečnostmi. O takový případ se však nejedná, neboť posudková komise měla dostatek podkladů k posouzení zdravotního stavu tak, aby bylo možno spolehlivě stanovit rozhodující diagnózu, její funkční dopad, míru poklesu pracovní schopnosti, a to za situace, kdy ve shromážděných podkladech nebyly žádné rozpory. Opačná situace by nastala, kdyby bez uvedeného vyšetření nebylo možno spolehlivě vyhodnotit závažnost onemocnění nebo rozsah funkčního postižení, neboť pak by bylo na místě dokazování doplnit. Žalobci však nic nebrání, aby po dohodě s ošetřujícím lékařem navštívil uvedené specializované pracoviště, a toto vyšetření se pak eventuelně stalo jedním z podkladů pro rozhodnutí o nové žádosti o přiznání nároku na invalidní důchod. V souvislosti s doplněním podkladů rozhodnutí je na místě zopakovat, že soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu již byl v době rozhodování správního orgánu.

23. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že v souvislosti s vypracováním posudku posudkovou komisí byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr, a proto neshledal proběhlá správní řízení nesprávnými a posudkové řízení neobjektivním. Zároveň nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku, tento splňuje náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti, a soud proto neshledal žádnou vadu řízení. Jelikož soud námitky žalobce k posudkového zhodnocení neshledal důvodnými, nepřistoupil k zažádání o vypracování doplňujícího posudku a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 8. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.