33 Ad 28/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: M. R., nar. X, bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále i ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 31. 7. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2025, č. j. X o invalidní důchod takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím č. j. X ze dne 17. 2. 2025 žalovaný zamítl žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalovaný při rozhodnutí vycházel z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Hradec Králové ze dne 29. 1. 2025, dle něhož je žalobce i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.

2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 6. 2025, č. j. X byly zamítnuty námitky žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 26. 5. 2025, dle něhož se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění, žalobce není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (Dorzopatie a spondylopatie), položce 1c (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – se středně těžkým funkčním postižením závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. Symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., celková míra poklesu pracovní schopnosti činí 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak odpovídá prvnímu stupni invalidity.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 31. 7. 2025 doručenou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2025 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutí považuje za nesprávné, má zato, že nebyl správně posouzen jeho zdravotní stav, nebylo přihlédnuto k tomu, že mu jeho zdravotní stav působí potíže nejen při výkonu výdělečné činnosti, ale i při běžných denních aktivitách. Má zato, že jeho zdravotní stav je závažnější, než je uvedeno v posudcích, jeho potíže se zhoršují, není schopen pracovat déle než 4 hodiny v kuse, trpí poruchou spánku, únavou, psychickou frustrací ze ztráty fyzické výkonnosti, nemůže vykonávat osobní aktivity, což má vliv na jeho psychiku. Má zato, že jeho zdravotní stav měl být vyhodnocen mírou poklesu pracovní činnosti minimálně o 50 %. Navrhl proto, aby rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2025 bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu projednání.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná dne 14. 8. 2025 ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh správního řízení a navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Posudky zjištěný pokles pracovní schopnosti činí u žalobce pouze 35 %, a jsou tak splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod prvního stupně. Uvedla, že za doposud zjištěného skutkového stavu i nadále trvá na svém rozhodnutí a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

IV. Posouzení věci soudem

5. V dané věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s.

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V. Rozhodnutí soudu

7. K námitce žalobce, že žalovaný objektivně neposoudil jeho námitky, není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení.

8. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

9. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

10. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – pracoviště v Plzni (dále jen PK MPSV) vypracovala posudek, který byl vypracován po jednání konaném dne 25. 11. 2025 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, jemuž žalobce nebyl přítomen, neboť dokumentace byla dostačující. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu druhého stupně, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Doba platnosti: trvale vzhledem k charakteru postižení, které je chronické s tendencí k progresi potíží, změna 11. 3. 2024 neurologickým vyšetřením. Komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace je rozhodujícím zdravotním postižením žalobce lumboischiadický syndrom levostranný s kořenovou lézí L5, S1, těžká porucha statodynamiky hrudní a bederní páteře po kontuzi při autonehodě s přechodnou paraplegií DKK. Žalobce byl posuzován jako dělník. PK MPSV byla v souladu s posudkovým hodnocením IPZS i s posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatovala, že se u žalobce jedná o středně těžké funkční postižení, závažné postižní jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 40 % podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nelze hodnotit dle stejné kapitoly, oddílu, položky 1d, neboť se nejedná o těžké funkční postižení, těžké postižení více úseků páteře s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonosti při lehké zatížení, některé denní aktivity značně omezeny. Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, se podle § 4 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % a celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 50 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona.

11. Žalovaná s posudkem nesouhlasila s tím, že z recenzního stanoviska ze dne 3. 12. 2025 vyplynulo, že posudek je nadhodnocený, nesplňuje požadavky objektivity a výsledek posouzení je v rozporu s právní úpravou, oproti posudku IPZS, jenž byl podkladem pro napadené rozhodnutí a splňuje všechny podmínky úplnosti, objektivity a přezkoumatelnosti. Z tohoto důvodu navrhla, aby bylo vycházeno z tohoto posudku. Pochybení PK MPSV ji při hodnocení poklesu pracovní schopnosti a navýšení horní hranice rozmezí dané položky diskvalifikuje k případnému doplnění posudku. Pro případ, že by soud neakceptoval posudek IPZS jako podklad pro rozsudek, navrhla vypracování srovnávacího posudku jiné PK MPSV. K tomuto vyjádření žalovaná předložila vyjádření ústředí ČSSZ – odboru lékařské posudkové služby, které se podrobně vyjádřilo k důvodům nesouhlasu s posudkem PK MPSV.

12. S ohledem na argumentaci žalované soud zadal vypracování srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Českých Budějovicích. Tato ve svém posudku ze dne 8. 7. 2026 ev. č. SZ/2026/106-CB-8 uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Doba platnosti: trvale. Lumboischiadický syndrom levostranný s kořenovou lézí L5, S1, porucha statodynamiky hrudní a bederní páteře po kontuzi při autonehodě s přechodnou paraplegií DKK. Jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobce a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou DNZS je páteřová dysfunkce. Pro posudkové hodnocení dorzopatií a spondylopatií je určena v příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb. kapitola XIII, odd. E, položka 1. Klinický nález je a byl na úrovni nejvíce středně těžkého funkčního postižení, což vedlo komisi k hodnocení za použití kapitoly XIII, odd. E, položka 1c. Klinická symptomatologie (radikulopatie není závažného stupně ani v klinickém obraze, ani dle EMG provedeného r. 2012) indikuje volbu pouze středu taxace, tak jak byl hodnocen lékaři IPZS 01.2025 a 5.2025. Zde se komise neshoduje s názorem PK MPSV, dle něhož klinická symptomatologie indikuje volbu horní hranice taxace. S ohledem na původní profesi žalobce nicméně komise zvolila horní hranici taxace MPPS 40 %, zde se komise neshodla s názorem PK MPSV Plzeň, dle kterého kvalifikační potenciál indikuje taxační navýšení MPP, je zohledněn již volbou horní hranice taxace MPPS. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Stran páteřové dysfunkce žalobce nesplňuje indikace položky 1d kapitoly XIII, odd. E, klinické funkční postižení při vertebrogenní dysfunkci není podle podkladové dokumentace na úrovni těžkého funkčního postižení, což lze konstatovat i ve vztahu k posudkům z r. 2012 a 2013, kdy nebyl žalobce hodnocen adekvátním posudkovým kritériem. Komise neshledala za indikované použití § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy taxační navýšení MPPS. Žalobce nemá žádné jiné významné komorbidity s vlivem na jeho pracovní potenciál. Jeho současné pracovní zařazení je vhodné, není při tom nezbytné, aby vykonával práci s výrazně menšími nároky na jeho fyzické schopnosti ve zkráceném pracovním úvazku. K datu napadeného rozhodnutí z důvodu zjištěného DNZS poklesla žalobcova pracovní schopnost o 40 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity. PK MPSV se ztotožnila se závěry lékařů IPZS ze dne 29. 1. 2025 a 26. 5. 2025 stran uznání invalidity prvého stupně. Neztotožnila se se závěrem PK MPSV Plzeň ze dne 21. 11. 2025 stran uznání invalidity druhého stupně. Neshodla se ani s názorem žalobce, že je schopen vykonávat práci pouze v úvahu 4 hodiny denně, neboť klinický nález popsaný v neurologické dokumentaci i v nálezu PL toto nezdůvodňuje. Uvedla, že žalobce namítá, že jeho somatické potíže vedly k rozvoji psychických potíží, avšak není doložena jakákoliv významná psychická dysfunkce. Žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně, nešlo o invaliditu druhého stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

13. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

14. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

15. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 17. 2. 2025, kterým byla zamítnuta jeho žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Po doručení shora uvedeného srovnávacího posudku PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Soud proto poté, co věc projednal, žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované však nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, a z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 31. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.