33 Ad 29/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. B., narozený X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o žalobě ze dne 28. 7. 2025 proti rozhodnutí žalovaného č. j. SZ/MPSV-2025/132774-914 ze dne 1. 7. 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech rozhodnutím č. j. 11867/2025/ASS ze dne 26. 5. 2025 zamítl žádost žalobce o příspěvek na živobytí s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že je osobou v hmotné nouzi podle § 3 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím č. j. SZ/MPSV-2025/132774-914 ze dne 1. 7. 2025 žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce byl v minulosti osobou vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání, Úřad práce mu zaměstnání zprostředkoval, přičemž žalobce pracovní poměr ukončil výpovědí ze dne 6. 12. 2019 (zaměstnán byl ode dne 4. 12. 2019). Od té doby žalobce nesplňuje stanovené podmínky pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ust. § 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce i žalovaný se žalobci opakovaně snaží vysvětlit, že pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle výše uvedeného ustanovení, je třeba splňovat jeden z nejčastějších důvodů stavu hmotné nouze, a to vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, což však žalobce odmítá, ačkoli ve spisové dokumentaci není založen žádný objektivní důvod vysvětlující a odůvodňující, proč toto odmítá učinit. Učinění tohoto kroku závisí výlučně na žalobci a je nezbytné pro řešení jeho finančně nepříznivé situace.

II. Žaloba

3. Žalobce se žalobou domáhá přiznání opakovaného příspěvku na živobytí ve výši 4 158 Kč měsíčně a platby zdravotního pojištění od ČR za období 7/2025 a 1/2020 až 6/2025, kdy trvalo období bez zdanitelného příjmu a bez úspor, v té souvislosti navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025 č.j. MPSV-2025/141246-914.

4. Žalobce uvedl, že jeho průměrné náklady na bydlení činí 2 200 Kč, k 7/2025 činí jeho dluh z půjčky 3 300 Kč, přičemž si z od své matky půjčuje již 67 měsíců, ačkoli vyživovací povinnost má stát. Žalovaný dle něj nevypočítal vzorec hmotné nouze a argumentačně je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, má zato, že nárok na příspěvek na živobytí je automatický, tedy jeho přiznání není závislé na názoru úřadu či soudu, jsou-li splněné zákonné podmínky. Příspěvek potřebuje na nákup léků, potravin, zaplacení zálohy na elektřinu, nákup paliva na zimní období, přičemž jako přílohu žaloby předložil přehled svých výdajů a půjček, jež jsou mu poskytovány jeho matkou, a dále lékařskou zprávu.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2025 zrekapituloval průběh správního řízení a důvody, proč má zato, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procením právem a správní řízení netrpí vadami, pro něž by bylo nutno je zrušit. Navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.

V. Posouzení věci soudem

6. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.).

7. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

8. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

VI. Rozhodnutí soudu

9. Žaloba není důvodná.

10. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dne 4. 5. 2025 požádal o příspěvek na živobytí a v té souvislosti byl vyzván, aby doplnil a doložil splnění konkrétně uvedených podmínek nezbytných pro přiznání požadované dávky, zahrnujících mj. vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR v případě absence zaměstnání. Žalobce splnění této podmínky nedoložil, aniž z jeho vyjádření učiněných v rámci správního řízení vyplývá, že by mu v zaevidování jako uchazeče o zaměstnání objektivně bránila nějaká překážka. Z tohoto důvodu byla jeho žádost dne 26. 5. 2025 rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Karlových Varech č.j. 11867/2025/ASS zamítnuta a o odvolání bylo následně rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, jímž žalovaná toto odvolání zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi „Nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která není v pracovním nebo obdobném vztahu, popřípadě nevykonává tyto vztahy alespoň v rozsahu 20 hodin měsíčně, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, popřípadě osoba, která je v pracovním nebo obdobném vztahu, ale nemá z těchto vztahů v rozhodném období příjem, s výjimkou osoby, která je: 1. starší 68 let, poživatelem starobního důchodu, 2. invalidní ve třetím stupni, 3. osobou pobírající peněžité dávky nemocenského pojištění z důvodu těhotenství a mateřství nebo rodičem celodenně, osobně a řádně pečujícím alespoň o 1 dítě a z důvodu této péče pobírajícím rodičovský příspěvek, a to po dobu trvání nároku na rodičovský příspěvek a po této době takto pečujícím o dítě, které z vážných důvodů nemůže být umístěno v jeslích nebo v mateřské škole nebo obdobném zařízení, 4. osobou osobně pečující o dítě ve věku do 10 let závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I nebo osobou osobně pečující o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), a to za předpokladu, že v žádosti o příspěvek na péči pro osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby byla uvedena nebo po přiznání příspěvku na péči příslušnému orgánu ohlášena jako osoba poskytující pomoc17a; je-li pečujících osob více, lze toto ustanovení použít pouze u jedné z nich, a to té, která byla určena jejich písemnou dohodou, a nedohodnou-li se, nelze toto ustanovení použít vůbec, 5. poživatelem příspěvku na péči ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), 6. nezaopatřeným dítětem, 7. uznána dočasně práce neschopnou, 8. práce neschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, 9. zaměstnancem, jemuž zaměstnavatel nevyplatil mzdu, plat, odměnu za práci nebo jejich náhradu v termínu jejich splatnosti.

12. Žadatel o dávku je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav [§ 49 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi].“ 13. Dle ust. § 21 zákona o pomoci v hmotné nouzi „(1) Nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.“ 14. Žalobce se žalobou proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného domáhá jeho zrušení s odůvodněním, že jeho životní příjem je nižší než životní minimum, přičemž žije z půjček od matky, ačkoli k němu má vyživovací stát. Má zato, že mu dávka proto měla být přiznána, neboť splnil podmínky podle § 38 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, zároveň považoval napadené za nepřezkoumatelné.

15. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgány řádně zjistily skutkový stav věci, přičemž podkladem jejich rozhodnutí byla i zaslaná vyjádření a písemnosti žalovaným, který byl řádně poučen o tom, splnění jakých podmínek je nezbytné pro vyhovění jeho žádosti. Soud v minulosti opakovaně řešil žaloby, jimiž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí, kterými byly zamítnuty jeho žádosti o přiznání dávky příspěvek na živobytí z důvodu, že ačkoli byl správními orgány opakovaně poučen o tom, že chce-li být úspěšný, pak je nezbytné, aby doložil své zaevidování jakožto uchazeče o zaměstnání u příslušného úřadu práce, avšak žalobce tak neučinil. (např. rozsudky KS v Plzni č. j. 16 Ad 32/2022-127 ze dne 18. 4. 2023, č. j. 17 Ad 14/2024-64 ze dne 30. 10. 2024 a č. j. 33 Ad 22/2024-109 ze dne 22. 11. 2024, č.j. 35 Ad 6/2025 ze dne 24. 10. 2025) Žalobce však tento krok nezbytný pro přiznání dávky z důvodu, jenž blíže neosvětluje, i přes výše uvedená opakovaná poučení nadále odmítá učinit, přestože jeho absence je opakovaně jediným důvodem, proč není jeho žádostem vyhověno. Žalobce i v rámci správního řízení, jež je přezkoumáváno v tomto řízení, opětovně neprokázal, že uvedenou podmínku splnil, a v důsledku toho nemůže být považován za osobu v hmotné nouzi v souladu s ust. § 3 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z tohoto důvodu nelze jeho žalobě vyhovět, ač ostatní podmínky pro přiznání nároku splňuje.

16. Soud považuje zároveň za nezbytné uvést, že se neztotožňuje s názorem žalobce, že k němu má vyživovací povinnost stát za situace, kdy je v aktivním věku a nemá žádné zdravotní problémy, v jejichž důsledku by byl omezen ve své pracovní schopnosti. Aby žalobci vznikl nárok na příspěvek na živobytí, musí být osobou v hmotné nouzi, avšak takovou osobou není, neboť nejen, že neprojevuje žádnou snahu zlepšit svou finanční situaci vlastní prací – viz jeho poslední pracovní poměr zprostředkovaný úřadem práce – ale není ochoten pro přiznání požadované dávky vyvinout ani zcela minimální snahu spočívající v zaevidování v evidenci uchazečů o zaměstnání. Zároveň ani neuvádí relevantní důvod či překážku, jež by mu v učinění tohoto kroku bránila. Za uvedeného skutkového stavu opětovně nemohlo být žalobcově žádosti o přiznání dávky příspěvek na živobytí vyhověno.

17. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému náhrada nákladů nenáleží, neboť mu nad rámec běžné úřední činnosti v souvislosti s tímto řízením žádné. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, 2 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 14. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.