33 Ad 50/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: J. M., nar. X, bytem X zastoupená zmocněncem, D. M., bytem tamže proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha v řízení o žalobě ze dne 21. 11. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č.j. MPSV-2025/220040-914 o příspěvek na péči takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 11. 2025, č.j. MPSV- 2025/220040-914 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 24. 6. 2025, č.j. 49407/2025/KVA byl žalobkyni na základě její žádosti o příspěvek na péči ze dne 9. 2. 2025 přiznán příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od února 2025. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobkyně není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat 5 základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách, tudíž je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Úkony spjaté se základními životními potřebami mobilita, komunikace, stravování, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby by měla být žalobkyně dle dostupné dokumentace schopna zvládat, a to event. s pomocí facilitátorů. Nejde o duševní onemocnění spjaté se sociální dezintegrací, které by bylo příčinou nezvládání těchto základních životních potřeb. Bylo stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu žalobkyně potřebuje pomoc v oblastech základních životních potřeb : orientace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal zmocněnec žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2025, č.j. MPSV-2025/220040-914 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se příspěvek na péči přiznává ve výši 14 800 Kč měsíčně od února 2025. Podkladem rozhodnutí bylo posudkové zhodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), jímž bylo konstatováno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou je Alzheimerova demence středně těžká. Žalobkyně nezvládá orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Celkem tedy žalobkyně potřebuje pomoc a dohled jiné fyzické osoby při zvládání 8 základních životních potřeb, výkon fyziologické potřeby zvládne. Oproti předchozímu posouzení byla shledána jako nezvládnutá základní životní potřeba: komunikace, stravování a tělesná hygiena. Platnost posudku byla stanovena s ohledem na věk a charakter postižení trvale tím, že žalobkyně je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost) od data 9. 2. 2025.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 19. 11. 2025 se žalobkyně domáhala přezkoumání ve výroku uvedeného rozhodnutí žalované s odůvodněním, že rozhodnutí je pro absenci řádného odůvodnění základní životní potřeby „výkon fyziologické potřeby“ nepřezkoumatelným. Důvodem je, že správní orgány neprovedly žádné zjištění ohledně schopnosti žalobkyně včas rozpoznat potřebu močit či se vyprázdnit, ohledně schopnosti použít hygienické pomůcky, ohledně nutnosti dohledu či fyzické pomoci a ohledně zohlednění mentálního stavu žalobkyně. Správní orgány hodnocení zvládání této základní životní potřeby ignorovaly či bagatelizovaly, a fakticky nebyla posouzena vůbec. V době provedení sociálního šetření dne 18. 2. 2025 bylo zřejmé, že u žalobkyně existuje inkontinence. Žalobkyně trpí středně těžkou demencí a jako mnoho nemocných v této fázi svou inkontinenci skrývala a její skutečné obtíže se rozvinuly po únoru 2025, konkrétně v rozsahu opakovaných úniků moči, nedojití včas na WC, zapomínání absorpčních vložek, potřeby hygienické asistence, na což zmocněnec správní orgány opakovaně písemně upozorňoval, což však zcela ignorovaly a v rozhodnutí se k těmto skutečnostem žádným způsobem nevyjádřily. Tím došlo k porušení § 3, § 38 odst. 3, § 75 a 76 správního řádu, k porušení zásady materiální pravdy a povinnosti hodnotit veškeré podklady a vývoj zdravotního stavu. PK MPSV sice rozšířila počet nezvládaných potřeb na 8, ale svoji argumentaci opět založila na původním sociálním šetření, aniž by reflektovala progres demence, nově doložené zdravotní nálezy, faktickou závislost na pomoci druhé osoby při toaletě a následné hygieně, skutečnost, že výkon fyziologické potřeby vyžaduje dohled a fyzickou pomoc. Přijatý závěr o zvládání výkonu fyziologické potřeby je vnitřně rozporný i s vlastním popisem stavu zahrnujícím dezorientaci, poruchu paměti a nutnost dohledu. Správní orgány ignorovaly nefrologický nález a chybně jej interpretovaly, neboť z provedené sonografie ledvin ze dne 3. 7. 2025 byla zjištěna lehká porucha kortikálního parenchymu, zvýšená echogenita, naznačená mikrolitáza a tato zjištění byla žalovanou nepravdivě označena za „žádnou závažnou patologii“, což neodpovídá realitě. Nález je relevantní pro močové úniky i frekvenci mikce, přesto nebyl zohledněn.

4. Ignorací žádosti žalobkyně a jejího zástupce o možnost účasti při jednání IPZS došlo k závažnému porušení procesních práv žalobkyně.

5. Dále došlo k zastavení výplaty příspěvku na péči, přestože odvolací orgán doporučil výplatu zachovat. S ohledem na to, že žalobkyně prokazatelně výkon fyziologické potřeby nezvládá, její stav odpovídá spolu s dalšími nezvládanými potřebami IV. stupni závislosti. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 12. 2025 shrnula průběh správního řízení a odkázala na zjištění učiněná v průběhu sociálního šetření provedeného dne 18. 2. 2025. Při hodnocení uvedené schopnosti PK MPSV zhodnotila funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřebu a uvedla, že výkon fyziologické potřeby žalobkyně zvládne. Zdravotní stav byl posuzován ke dni 9. 2. 2025, tedy ke dni zahájení správního řízení na základě žádosti o příspěvek na péči. Přítomnost žalobkyně nebyla při posouzení nezbytná, neboť její zdravotní stav byl dostatečně objektivizován lékařskými zprávami, podkladová dokumentace byla kompletní a vyšetření žalobkyně by nepřineslo nová zjištění o jejím zdravotním stavu a měla by pouze orientační charakter. Žalovaná uvedla, že má zato, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro něž by bylo nutno rozhodnutí rušit a navrhla proto zamítnutí žaloby.

IV. Posouzení věci soudem

7. Soud veškeré důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu. (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s.)

8. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

9. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání s ohledem na skutečnost, že soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

V. Rozhodnutí soudu

10. Žaloba je důvodná.

11. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o změně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč od února 2025 s odůvodněním, že žalobkyně není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat 5 základních životních potřeb posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách, tudíž je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Úkony spjaté se základními životními potřebami mobilita, komunikace, stravování, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby by měla být žalobkyně dle dostupné dokumentace schopna zvládat, a to event. s pomocí facilitátorů. Žalobou napadeným rozhodnutím byl výčet nezvládnutých základních životních potřeb oproti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozšířen o komunikaci, stravování a tělesnou hygienu, přičemž PK MPSV, jejíž posouzení bylo jedním z podkladů pro rozhodnutí, dospěla k závěru, že žalobkyně výkon fyziologické potřeby žalobkyně zvládá.

12. Ve věci je sporné, zda žalobkyně zvládá základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Soud se proto se zabýval pouze otázkou zvládnutí této základní životní potřeby, neboť nezvládnutí ostatních potřeb je mezi stranami nesporné.

13. Z obsahu správního spisu vyplývá, že ohledně hlediska kritérií rozhodných pro otázku příspěvku na péči žalovaná vycházela mj. ze záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 18. 2. 2025, kdy byl rozhovor veden se zmocněncem žalobkyně, jenž je jejím synem. Ke zvládání výkonu fyziologické potřeby je v záznamu uvedeno, že žalobkyně na WC dojde, s přidržením se na WC usadí, potřebu provede stejně tak jako následnou hygienu. Dochází k drobnému úniku moči, zatím řešeno vždy jen převlečením, bude řešeno s lékařem. Pro žalobkyni se jedná o velmi citlivou věc, již dosud nechtěla řešit. Pečující sdělil, že zatím jen jednou našel toaletní papír mimo WC. Dalším podkladem pro rozhodnutí byl posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 3. 7. 2025 Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), jenž byl vypracován na základě dostačující lékařské dokumentace. Z posudku vyplývá, že „žalobkyně m.j. trpí Alzheimerovou demencí středního stupně. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Bylo vycházeno ze sdělení žalobkyně, že na WC dojde, očistu provede. U žalobkyně není anatomická či funkční ztráta dominantní horní končetiny nebo podstatné omezení její funkce, není duševní onemocnění spjaté se sociální dezintegrací.“ 14. Prvním rozhodnutím o žádosti žalobkyně bylo rozhodnutí Úřadu práce – kraj. pobočka v Karlových Varech ze dne 20. 3. 2025 č.j. 24160/2025/KVA, jímž byl přiznán příspěvku na péči ve výši 4 900 Kč od února 2025 z důvodu potřebnosti pomoci v oblastech základních životních potřeb orientace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Proti tomuto rozhodnutí podal zmocněnec žalobkyně dne 28. 3. 2025 odvolání, jež odůvodnil mj. tím, že se u žalobkyně v době od 13. 3. 2025 objevila zvyšující se inkontinence, často nestihne dojít na toaletu, odmítá nosit ochranné pomůcky, vyhazuje nepropustné podložky, odmítá inkontinenční prádlo a nechápe, i přes opětovné vysvětlování, proč ho má nosit. Drží znečištěné prádlo, nechápe, jak ho má vyčistit nebo vyprat. Zmocněnec sdělil zároveň výhrady k lékařskému vyšetření a lékařské zprávě vyhotovené psychiatričkou MUDr. H.

15. Následně bylo vydáno rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2025, jímž bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání z důvodu nevypořádání se se všemi relevantními podklady, pro výhrady k posudku IPZS, jenž neobsahoval informace potřebné k vyhodnocení, zda žalobkyně zvládá či nikoli mj. výkon fyziologické potřeby.

16. Následně bylo vydáno výše uvedené rozhodnutí Úřadu práce ze dne 24. 6. 2025 č.j. 49407/2025/KVA, jež vycházelo mj. z Posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby ze dne 4. 6. 2025, v němž bylo mj. uvedeno, že žalobkyně trpí Alzheimerovou demencí středního stupně, ohledně výkonu fyziologické potřeby uvedeno, že „není anatomická či funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou DKDK, není duševní onemocnění spjaté se sociální dezintegrací.“ 17. O odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

18. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

19. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách „Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.“ 20. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách zákona o sociálních službách „Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby, přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 21. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 22. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ 23. Dle § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. se „Za neschopnost zvládání základní životní potřeby považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu.“ 24. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. „U osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení závislosti zpravidla jeden rok, funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanovení tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopností ve sledovaném období.“ 25. Dle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. „Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 26. Dle bodu g) přílohy č. 1 k vyhl. č.505/2001 Sb. „Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.“ 27. Žalobkyně namítala nesprávnost způsobu, jakým byla zhodnocena její schopnost zvládat výkon fyziologické potřeby. Ze shora uvedeného je zřejmé, že při hodnocení zvládání této schopnosti se neposuzuje jen schopnost samotného vyprázdnění, ale celý soubor aktivit uvedených v příloze č. 1 uvedené vyhlášky č. 505/2006 Sb., schopnost provést očistu a schopnost používat hygienické pomůcky. neschopnost samostatně provést očistu, nutnost pomoci při výměně inkontinenčních vložek, plen, potřeba pravidelného dohledu, aby byla potřeba vykonána včas a hygienicky, opakované pomočení či znečištění oděvu nebo ložního prádla bez pomoci jiné osoby. Pokud člověk potřebuje pravidelnou pomoc jiné osoby, nelze hodnotit potřebu jako zvládnutou jen proto, že se sám vyprázdní. U inkontinence není rozhodující pouze diagnóza, ale její funkční dopad. Pokud osoba nezvládá výměnu inkontinenčních pomůcek, hygienu nebo kontrolu vyprazdňování bez pomoci druhé osoby, může být potřeba hodnocena jako nezvládaná. Posudkové orgány proto byly povinny v souvislosti s výše uvedeným vymezením zkoumat, zda je žalobkyně schopna tuto aktivitu v jejím komplexním souhrnu zvládat.

28. V této souvislosti je třeba vycházet především ze záznamu ze sociálního šetření ze dne 18. 2. 2025, kdy byl rozhovor veden se zmocněncem žalobkyně, jenž je jejím synem, a pečuje o ni. Z něj vyplývá, že žalobkyně samotný výkon fyziologické potřeby zvládne samostatně, avšak dochází u ní k drobnému úniku moči, což zatím bylo řešeno vždy jen převlečením. Pečující sdělil, že zatím jen jednou našel toaletní papír mimo WC. Uvedl, že pro žalobkyni se jedná o velmi citlivou věc, již dosud nechtěla řešit. Nelze přehlédnout ani odůvodnění odvolání žalobkyně učiněné jeho prostřednictvím proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 20. 3. 2025, v němž uvedla, že se u ní v době od 13. 3. 2025 objevila zvyšující se inkontinence, často nestihne dojít na toaletu, odmítá nosit ochranné pomůcky, vyhazuje nepropustné podložky, odmítá inkontinenční prádlo a nechápe, i přes opětovné vysvětlování, proč ho má nosit. Drží znečištěné prádlo, nechápe, jak ho má vyčistit nebo vyprat. Takový vývoj obtíží lze dle názoru soudu považovat částečně za odpovídající věku, zejména však rozvíjející se Alzheimerově demenci. S tímto souvisí i poměrně obvyklá bagatelizace těchto obtíží žalobkyní vyplývající nejen z uvedeného onemocnění, ale i studu.

29. V této souvislosti pak rozhodně nelze v považovat za dostačující zhodnocení schopnosti zvládat tuto základní životní potřebu provedené v posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby ze dne 4. 6. 2025, jež se v souvislosti s otázkou výkonu fyziologické potřeby omezuje, i přes výše uvedené, na konstatování, že „není anatomická či funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou DKDK, není duševní onemocnění spjaté se sociální dezintegrací.“ 30. Tytéž výhrady pak má soud i k posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 3. 7. 2025 Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Z posudku vyplývá, že i přes vědomí toho, že posuzovaní často z důvodu studu zamlčují či zlehčují problémy spojené s výkonem této fyziologické potřeby, a zejména přesto, že žalobkyně trpí Alzheimerovou demencí středního stupně, bylo při hodnocení vycházeno z jejího sdělení, že na WC dojde a očistu provede.

31. Žalobkyně dále namítala skutečnost, že nebyla zhodnocena zpráva z nefrologického vyšetření ze dne 3. 6. 2025. Toto žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce namítala již v průběhu námitkového řízení. Předmětnou lékařskou zprávu však žalobkyně i přes výzvu správního orgánu nepředložila. Z korespondence žalobkyně z 9. 6. 2025 vyplývá, že žalobkyně na výzvu správního orgánu prvního stupně týkající se dodání této zprávy pro účely hodnocení prováděném IPZS, reagovala pouze rozborem procesního postupu namísto konstruktivního přístupu spočívajícího v doložení této lékařské zprávy. Je pak logické, že tato zpráva nebyla zahrnuta do podkladů pro vypracování posudku o zdravotním stavu ze dne 4. 6. 2025 či do jeho eventuálního doplnění, k němuž mohlo dojít právě až s ohledem na závěry uvedené lékařské zprávy. Je třeba zároveň uvést, že přestože byl posudek vypracován dne 4. 6. 2025, z korespondence žalované ze dne 9. 6. 2025 je zřejmé, že v té době ještě nebyla informována o tom, že posudek již byl vyhotoven. Žalobkyně byla následně vyzvána dne 16. 6. 2025 k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, avšak jak vyplývá z obsahu správního spisu, ani po tomto datu žalobkyně nezvolila konstruktivní a efektivní přístup, když předmětnou lékařskou zprávu nepředložila správnímu orgánu ani IPZS a zároveň nenavrhla, aby byl v souvislosti s ní vypracovaný posudek doplněn. Soud považuje za nezbytné, za situace, kdy tato zpráva byla vyhotovena před datem vydání napadeného rozhodnutí, aby byla zahrnuta do podkladů posudkového zhodnocení a zhodnocena. Zároveň s ohledem na uvedené nelze skutečnost nezhodnocení lékařské zprávy z nefrologického vyšetření ze dne 3. 6. 2025 klást k tíži žalované.

32. Žalobkyně dále namítala, že nebylo vyhověno její žádosti, aby byl při posouzení jejího zdravotního stavu posudkovou komisí přítomen zástupce MPSV či zmocněnec žalobkyně, jakožto blízká a pečující osoba. K tomu soud uvádí, že podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách správní orgán I. stupně při posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby pro účely přiznání příspěvku na péči vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře a z těchto podkladů vychází následně také odvolací správní orgán. Soudu tak není zřejmé, jaký vliv by mohla na posouzení mít přítomnost zástupce žalované. Potřebná nebyla ani přítomnost zmocněnce žalobkyně za situace, kdy se tento již v průběhu správních řízení opakovaně vyjádřil k jednotlivým aspektům a zhoršování schopnosti zvládání výkonu fyziologické potřeby žalobkyní v dostačujícím rozsahu. Sama žalobkyně žádným relevantním způsobem nespecifikuje důvod, pro něž považovala přítomnost uvedených osob při posouzení zdravotního stavu za důležitou. Tuto žalobní námitku proto soud neshledal důvodnou i z důvodu, že ve věci bylo provedeno sociální šetření v přirozeném sociálním šetření žalobkyně pro účely posuzování stupně závislosti, jež je předepsaným důkazem (viz ust. § 25 zákona o sociálních službách). Jak vyplývá ze záznamu z tohoto šetření, jeho předmětem bylo bezprostřední pozorování schopností žalobkyně zvládat jednotlivé základní životní potřeby v jejím přirozeném domácním prostředí a zároveň byl se zmocněncem žalobkyně proveden rozhovor, tento se opakovaně i v průběhu správního řízení vyjádřil ke schopnosti žalobkyně zvládat výkon fyziologické potřeby. Z těchto důvodů soud neshledal námitku nepřítomnosti uvedených osob u posouzení posudkovou komisí za důvodnou.

33. K žalobkyní namítané nutné dopomoci a dohledu jiné osoby při zvládání výkonu fyziologické potřeby soud v souvislosti se způsobem zhodnocení jejího zvládání žalobkyní uvádí, že pro její posouzení není podstatné, zda žalobkyně provádí tuto potřebu sama či nikoli, ale fakt, zda funkce nejen pohybového aparátu, ale v jejím případě zejména duševní a smyslové funkce a celkový zdravotní stav včetně demence a inkontinence jí umožňují tuto základní životní potřebu zvládat v přijatelném standardu, tj. akceptovatelným alternativním způsobem a to i za pomoci běžně dostupných pomůcek, nebo předmětů denní potřeby či vybavení domácnosti či využití zdravotnického prostředku a zda omezené funkční schopnosti v rámci zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedou k jejich trvalému každodennímu ne/zvládání. V té souvislosti soud odkazuje na výše uvedená ustanovení vyhlášky č. 505/2006 Sb. Z posouzení PK MPSV zahrnujícího zhodnocení rozsáhlé zdravotní dokumentace i znaleckých posudků vyplývají problémy žalobkyně související se zvládáním této potřeby, jež vyplývají m.j. z její Alzheimerovy demence, např. neochota či neschopnost používat inkontinenční pomůcky, z vyjádření jejího zmocněnce je zřejmá i obvyklá bagatelizace těchto problémů pramenící z pochopitelného studu. Ze zjištěných skutečností je dle názoru zřejmé, že nelze v tomto ohledu vycházet ze sdělení žalobkyně o tom, jak zvládá výkon této potřeby a na základě toho dojít k posudkovému závěru, že je schopna zvládnout tuto životní potřebu v přijatelném standardu, a to po převažující dobu s odůvodněním, že netrpí anatomickou či funkční ztrátou úchopové schopnosti obou rukou, není anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou horních či dolních končetin. V té souvislosti je klíčová skutečnost, že žalobkyně trpí Alzheimerovou demencí, avšak v rozporu s tím je v posudku uvedeno, že žalobkyně netrpí duševním onemocněním spjatým se sociální dezintegrací. Z tohoto je zřejmé, že se PK MPSV i žalovaná dostatečně nezabývali schopností žalobkyně zvládat jednotlivé aktivity vymezené pro spornou základní životní potřebu dle Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. a řádně neodůvodnili, z jakého důvodu ji považují za zvládnutou v části schopnosti používat hygienické pomůcky, zjištění ohledně schopnosti žalobkyně včas rozpoznat potřebu močit či se vyprázdnit, ohledně nutnosti dohledu či fyzické pomoci i přes zmocněncem uváděné skutečnosti a to i přes rozvíjející se demenci a sdělení zmocněnce ohledně zvyšující se inkontinence, toho, že žalobkyně často nestihne dojít na toaletu, odmítá nosit ochranné pomůcky, vyhazuje nepropustné podložky, odmítá inkontinenční prádlo a nechápe, i přes opětovné vysvětlování, proč ho má nosit, drží znečištěné prádlo, nechápe, jak ho má vyčistit nebo vyprat. Žalovaná i přes uvedené nedostatky z posudku vycházela, aniž by se v napadeném rozhodnutí odůvodněním přijatých závěrů blíže zabývala. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že lékařská zpráva z nefrologického vyšetření provedeného ze dne 3. 6. 2025, jež je žalobkyní nesprávně specifikována jako ze dne 3. 7. 2025, byla zohledněna (viz str. 5 napadeného rozhodnutí), přičemž vyšetření nedokládá žádnou závažnou patologii. Ze seznamu podkladů posudku o zdravotním stavu ze dne 4. 6. 2025 však nevyplývá, že by uvedená zpráva byla doložena a komisí zhodnocena.

34. Soud se pro absenci dostatečného a logického odůvodnění přijatých závěrů s provedeným hodnocením a jeho závěry neztotožňuje, neboť není najisto prokázáno, že žalobkyně je schopna spornou základní životní potřebu v převažujícím rozsahu a po převažující období zvládat, a rozhodnutí je v důsledku převzetí takového hodnocení nepřezkoumatelné. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil.

35. V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem krajského soudu vysloveným v tomto rozhodnutí s tím, že je na místě doplnit posudek PK MPSV o lékařskou zprávu z nefrologického vyšetření provedeného dne 3. 6. 2025 a odůvodnit závěry posudku tak, aby bylo zcela jasné, zda žalobkyně je či není schopna a v jakém konkrétním rozsahu zvládat základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby a to při zohlednění Alzheimerovy demence a skutečností tvrzených jejím zmocněncem. Po tomto doplnění pak bude žalovaná moci vydat ve věci nové rozhodnutí.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, když se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval a ze spisu ani není zřejmé, že by mu v souvislosti s tímto řízením náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Plzni dne 5. 8. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.