33 Ad 58/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou v právní věci žalobce: V. T., nar. X, bytem X právně zastoupený JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 10. 12. 2024 proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 11. 2024 č. j. X o námitkách proti rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 4. 7. 2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 11. 2024 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce JUDr. Zdeňka Vlčka, advokáta 21 550 Kč na náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění:

I. Napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 4. 7. 2024 byla žalobci od 12. 8. 2024 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu Plzeň- sever (dále jen „IPZS“) ze dne 4. 6. 2024 již žalobce není podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) invalidní pro invaliditu druhého stupně. Podle tohoto posudku byl žalobce podle § 39 odst. 2 písm. a) zdp uznán od 3. 6. 2024 invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 27. 11. 2024 č. j. X, kterým žalovaná napadené rozhodnutí zcela změnila tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zdp žalobci od 12. 12. 2024 odnímá invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně vyplácený od 12. 8. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí č.j. X ze dne 4. 7. 2024 s tím, že dle posudku IPZS ze dne 30. 9. 2024 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 25 %. Den zániku invalidity byl stanoven k datu 4. 6. 2024, tj. dnem posouzení zdravotního stavu žalobce v prvním stupni.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou datovanou 10. 12. 2024 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Uvedl, že nejsou vyloučeny pochybnosti o úplnosti zdravotní dokumentace, na jejímž základě bylo posuzování provedeno, a znalecké zprávy se nevypořádávají úplným způsobem s pochybnostmi ve vztahu k určení poklesu pracovní schopnosti. Žalobcův zdravotní stav je trvalého charakteru a objektivně mu znemožňuje zapojení do pracovního procesu v rozsahu odpovídajícím běžným požadavkům trhu práce. Navzdory tomu bylo nepochopitelně konstatováno, že jeho pracovní schopnost není snížena v míře odůvodňující nárok na invalidní důchod. Posouzení jeho zdravotního stavu bylo provedeno nesprávně a neobjektivně, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze na 25 %, což zjevně neodpovídá skutečné závažnosti jeho zdravotních obtíží, jež se trvale zhoršují. Žalobce má proto zato, že při posuzování jeho nároku nebyly náležitě zohledněny všechny dostupné podklady a nebylo provedeno kompletní a objektivní zhodnocení jeho zdravotního stavu. V té souvislosti zmínil dlouhodobé psychické problémy významně ovlivňující jeho každodenní život i schopnost zapojit se do pracovního procesu. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu projednání.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 1. 2025 zrekapitulovala relevantní právní úpravu a dosavadní průběh správního řízení. Uvedla, že jedině posudkový lékař se specializací posudkového lékařství je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod, vyhodnotit odborné lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení, přiřadit zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti pod správnou položku stanovenou vyhláškou o posuzování invalidity a určit, zda se již jedná o invaliditu či nikoli, a to výhradně dle právních předpisů. Byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Žalovaná neshledala proběhlé řízení nesprávným, posudkové řízení neobjektivním, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku, tento splňuje náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti a žalovaná proto neshledává žádnou vadu řízení. S ohledem na stanovisko žalobce navrhla vyhotovení posudku příslušnou posudkovou komisí MPSV ČR, jež rozhodne o zdravotním stavu, pracovní schopnosti a stupni invalidity žalobce. Za daného stavu navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

IV. Posouzení věci soudem

5. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. Ve věci bylo v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodnuto bez jednání.

V. Rozhodnutí soudu

7. Žaloba je důvodná.

8. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 4. 7. 2024 byl žalobci v důsledku posouzení jeho zdravotního stavu při kontrolní lékařské prohlídce po vzniku invalidity II. stupně od 12. 12. 2024 odňat invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně vyplácený od 12. 8. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ze dne 4. 7. 2024, neboť dle posudku IPZS ze dne 4. 6. 2024 nebyl žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale byl invalidní pro invaliditu prvního stupně ode dne 4. 6. 2024, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Žalobou napadeným rozhodnutím byl žalobci od 12. 12. 2024 odňat invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně vyplácený od 12. 8. 2024 ve výši invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, neboť posudkem IPZS vypracovaným v námitkovém řízení dne 30. 9. 2024 nebyl žalobce uznán invalidním v žádném stupni invalidity. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, neboť nebylo přihlédnuto ke všem jeho zdravotním obtížím.

9. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení.

10. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

11. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

12. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 14. 5. 2025 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, jemuž žalobce nebyl přítomen. Z obsahu tohoto posudku ev. č. SZ/2025/335-PL-14 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, šlo o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %, doba platnosti byla stanovena trvale, změna ke dni 3. 6. 2024. PK MPSV dále uvedla že není v souladu s posudkovým hodnocením námitkového řízení. Za rozhodující příčinu neurčila stav po TEP, polyartrotický syndrom ale středně těžkou depresivní poruchu a konstatovala, že se u žalobce jedná o středně těžké funkční postižení. S ohledem na dělnickou profesi zvolila horní hranici vymezeného procentního rozpětí, jež navýšila o 10 % pro posudkově významné komorbidity podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky, a to polyarthrotický syndrom, stav po TEP kyčlí, artróza drobných ručních klubů, fraktura obr. těla Th5 se snížením těla centrální L ½, zadní hrana mírně prominující do páteřního kanálu, stav po epileptiformním paroxysmu, celkově tak celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 55 %. Datum vzniku invalidity určeno dnem změny, tj. 3. 6. 2024, vzhledem k věku, profesi a zdravotnímu postižení byla platnost stanovena trvale pro absenci předpokladu stabilizace a zlepšení zdravotního stavu.

13. Žalovaná k posudku uvedla, že posudkový závěr není v souladu s doloženým zdravotním stavem, neodpovídá přiřazené položce ani obecným posudkovým zásadám, není v souladu se zdp a vyhláškou. Diagnostikované onemocnění je značně posudkově nadhodnoceno a samostatně nemůže založit vznik invalidity, mj. z důvodu, že ač byl žalobce uznán invalidním pro psychické onemocnění, toto bylo nejprve doloženo pouze jedinou zprávou z 25. 4. 2024 MUDr. H., jež byla aktualizována zprávou ze dne 30. 10. 2024, jež byla doložena až se žalobou, přičemž v psychiatrické dokumentaci není nijak doloženo významné narušení žádné ze 4 základních psychických funkcí a dle žalované se proto nejedná o významnou poruchu spadající do obrazu středně těžké depresivní poruchy. Vznik psychiatrického onemocnění je možné s přesností určit až po delší době, kdy nezabírá léčba, avšak tak tomu v daném případě nebylo, neboť invalidita, dokonce druhého stupně byla stanovena již na základě první zprávy psychiatra. Žalovaná dále uvedla důvody, proč nesouhlasí s absencí stanovení KLP.

14. S ohledem na to, že soud shledal námitky žalované důvodnými, požádal PK MPSV pracoviště České Budějovice o vypracování srovnávacího posudku. Tento byl vypracován dne 4. 2. 2026, přičemž žalobce byl jednání komise osobně přítomen. Komise došla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, doba platnosti: trvale, invalidita I. stupně náleží od 4. 6. 2024. PK MPSV uvedla, že hodnotí na rozdíl od lékaře MPSV ČR Plzeň, jenž hodnotil v nepřítomnosti žalobce, pouze na základě dokumentace, tak, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 – 35 %, komise stanovila tento pokles na 35 %, zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení a při zohlednění ostatních komorbidit a profese žalobce, přičemž nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Důvodem je, že za dominující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pokládá středně těžkou depresivní poruchu, nikoliv depresivní fázi středně těžkou. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zdp, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zdp. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

15. Žalobce ve vyjádření k posudku dne 27. 2. 2026 uvedl že s přijatým závěrem nesouhlasí z důvodu rozporu mezi posudky, pro absenci medicínského důvodu změny, dále nesouhlasí s hodnocením psychiatrického postižení a jeho funkčních dopadů, nezohledněním kumulace somatických komorbidit, namítl vnitřní rozpornost srovnávacího posudku oproti posudku PK MPSV, jenž shledává přesvědčivým, konkretizoval dotazy, jež má zato, že je třeba zodpovědět pro zjištění úplného, přesvědčivého a přezkoumatelného posouzení zdravotního stavu žalobce a z něj vyplývající míry poklesu jeho pracovní schopnosti.

16. Žalovaná ve svém vyjádření k posudku ze dne 3. 3. 2026 uvedla, že srovnávací posudek považuje za přesvědčivý, avšak nadále nesouhlasí s tím, že posudkem není stanovena KLP, přičemž komise se k důvodům tohoto nevyjádřila.

17. Soud následně požádal PK MPSV České Budějovice o doplnění podaného posudku. Doplňující posudek byl vypracován dne 26. 5. 2026 v nepřítomnosti žalobce. Komise došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 35 %, nešlo tedy o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zdp, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Doba platnosti: trvale: invalidita I. stupně náleží od 4. 6. 2024. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena těžká depresivní porucha, žalobce byl hodnocen podle položky 5, kam patří poruchy neurotické vyvolané stresem a psychosomatické poruchy, nikoliv dle položky 4, kam spadají afektivní poruchy, poruchy nálady, tedy deprese, mánie, hypománie, cyklotymie, dystymie, neboť žádná z těchto diagnoz uvedených v položce 4 u žalobce nebyla psychiatrem přítomným v komisi diagnostikována, a byla proto zvolena položka 5 odpovídající reálnému stavu věci. Stanovení trvalé platnosti posudku bylo stanoveno zejm. s přihlédnutím k věku žalobce, nicméně PK MPSV na tomto netrvá. V souvislosti s dalšími komorbiditami žalobce komise uvedla, že tíže funkčního postižení je uvedena v diagnostickém souhrnu předchozího posudku v sestupném charakteru, tedy za další významnější funkční postižení lze považovat implantaci dvou TEP kyčelních kloubů s ohledem na profesi klempíře, pokrývače. Otázka použití § 4 odst. 1 vyhlášky je irelevantní s ohledem na to, že toto ustanovení lze použít pouze v případě zvolení dolní hranice procentního rozmezí, k čemuž však nedošlo. K otázce stanovení jakých prací žalobce není schopen, a zda výkon výdělečné činnosti žalobce vyžaduje zcela mimořádné podmínky podle§ 6 vyhlášky o posuzování invalidity, komise uvedla, že není účelem konkrétní stanovení, čeho není posuzovaný schopen, a to nejen pro neznalost trhu práce, z tohoto důvodu se k tomuto v předchozím posudku vyjádřila obecně. Do vyššího procentního rozpětí nebyl zdravotní stav žalobce zařazen proto, že nebylo v hodnoceném období objektivizováno z dostupné dokumentace ani při vlastním vyšetření žalobce těžké postižení, tj. obsedantně kompulzivní porucha s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Komise dále uvedla, že v projednávané věci již učinila vše, čeho je v současné době schopna, a z tohoto důvodu pro případ pro někoho dalších nejasností doporučila, aby byla věc řešena jinou cestou, např. dalším srovnávacím posudkem na jiném pracovišti.

18. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 2026 uvedl, že posudek Posudkové komise MPSV v Plzni ze dne 14. 5. 2025 považuje za přesvědčivější, logičtější a správnější než posudek Posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích, s jehož závěry nesouhlasí. Má zato, že tento posudek nezohledňuje celkový dopad všech zdravotních obtíží žalobce a jeho pracovní schopnost, neboť jednotlivá onemocnění a jejich vzájemný souběh mají významnější funkční dopad. Zároveň žalobce nesouhlasí s tvrzením o údajné stabilizaci zdravotního stavu. Posudek PK MPSV České Budějovice nevyvrací odborné závěry předchozího posudku PK MPSV v Plzni, ale představuje pouze odlišné posudkové hodnocení téhož zdravotního stavu, aniž by bylo podloženo novými objektivními a medicínskými skutečnostmi či přesvědčivější odbornou argumentací.

19. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zdp platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

20. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

21. Podle § 38 písm. a) zákona 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

22. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované, jímž byl stanoven zánik jeho invalidity k datu 4. 6. 2024. Soud učinil pro objektivní a vyčerpávající zhodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce maximum, když vyžádal vypracování posudkového zhodnocení a následně i srovnávacího a doplňujícího posudku. Srovnávací posudek dospěl k odlišnému závěru oproti posudku PK MPSV ze dne 14. 5. 2025, a to, že žalobce byl k datu předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházejícímu invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zdp., nešlo již o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp ani o invaliditu třetího stupně, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, doba platnosti trvale, žalobci náleží invalidita I. stupně od 4. 6. 2024.

23. Soud se přiklonil k závěrům srovnávacího posudku, jenž byl následně doplněn, a to z důvodu, že vypracování výlučně tohoto posudku předcházela osobní účast žalobce za účasti lékařů z oboru psychiatrie a traumatologie. Tito jako jediní provedli vlastní vyšetření žalobce a zároveň tak měli možnost konfrontovat jeho aktuální zdravotní stav s údaji obsaženými ve zdravotnické dokumentaci a přímo posoudit jeho subjektivně udávané obtíže, jejich intenzitu, časový vývoj i souvislost za situace, kdy žalobce byl jimi ke svým potížím nejen vyslechnut, ale zároveň byl oběma lékaři osobně vyšetřen. Jejich závěry tak byly založeny na širším skutkovém podkladu než ostatní posudky vypracované výlučně na základě dostupné zdravotnické dokumentace.

24. S ohledem na zjištěnou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce je zřejmé, že žaloba byla podaná důvodně. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s. ř. s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku posudkové komise zdravotní stav žalobce ke dni vydání uvedených rozhodnutí odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 35 %, avšak lékaři, kteří vypracovali posudek v námitkovém správním řízení, byla stanovena pouze míra poklesu pracovní schopnosti 25 %.

25. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž ta mu vznikla dnem 4. 6. 2024. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s. ř. s.

26. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 21. 550 Kč a zahrnuje odměnu za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 9 odst. 2 vyhl.č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za převzetí a přípravu právního zastoupení, odměnu ve výši 13 860 Kč za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč dle § 9 odst. 5 advokátního tarifu v aktuálním znění za repliku k vyjádření žalované ze dne 20. 2. 2025, vyjádření k posudku ze dne 27. 2. 2026 a vyjádření k doplňujícímu posudku ze dne 8. 7. 2026, dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 3 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, dále 21 % DPH z uvedených částek v celkové výši 17 810 Kč ve výši 3 740 Kč.

27. Žalobce dále požadoval odměnu ve výši 4 620 Kč a režijní paušál ve výši 450 Kč za sepis stanoviska ze dne 22. 1. 2026, jež však, jak vyplývá ze soudního spisu i elektronické evidence, soudu doručeno nebylo. Kromě toho se spis v té době nacházel u posudkové komise, tudíž žalobce v té době ani neměl možnost reagovat na nové skutečnosti, a z těchto důvodů soud odměnu za tento úkon žalobci nepřiznal.

28. Ke splnění povinnosti nahradit žalobci náklady řízení byla žalované stanovena 30denní lhůta od právní moci tohoto rozhodnutí, kterou soud považuje s ohledem na možnosti žalované za přiměřenou. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V Plzni dne 24. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.