33 Az 16/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: D. T. B., narozen X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha o žalobě ze dne 6. 5. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č. j. OAM-362/BA- BA01-HA15-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-362/BA-BA01-HA15-2026 ze dne 27. 4. 2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl jako zjevně nedůvodnou žádost žalobce ze dne 27. 3. 2026 o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákona azylu“).

II. Žaloba

2. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V žalobě žalobce namítal, že žalovaný porušil řadu ustanovení správního řádu (§ 2, 3, 50 a 68) i zákona o azylu (§ 14a a 16) zejména tím, že dostatečně nezjistil skutkový stav a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Podle žalobce nebyly náležitě posouzeny všechny důvody žádosti, neboť vedle ekonomické motivace existuje i reálná obava z návratu do země původu kvůli dluhům u lichvářů a hrozbě násilí či obchodování s lidmi. Tento aspekt mohl podle něj zakládat nárok na doplňkovou ochranu, což dle žalobce žalovaný záměrně opomněl, v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany se tomuto tématu vyhnul. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto smyslu považoval žalobce za nedostatečné a rozhodnutí celkově za nezákonné a z uvedených důvodů soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

3. Ve vyjádření k žalobě dne 25. 5. 2026 žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Při rozhodování vzal v úvahu žalobcem tvrzené skutečnosti a k nim shromáždil relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Žadateli byla dne 15. 4. 2026 poskytnuta možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, případně uvést nové skutečnosti či informace. Žalobce se k tomuto úkonu dostavil, s podklady se však nechtěl seznámit ani se k nim vyjádřit. Zároveň nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí ani neuvedl žádné nové skutečnosti či informace, které by měly být v jeho řízení zohledněny. Žalovaný nepovažoval jednání žalobce v průběhu správního řízení, kdy dne 26. 3. 2026 záměrně uváděl nepravdivé informace do policejního protokolu, které nekorespondovaly s informacemi sdělenými při pohovoru v řízení o jeho žádosti, za upřímnou snahu o integraci do společnosti hostitelského státu. Dále žalovaný uvedl, že žalobce podal žádost pouze z ekonomických důvodů a v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s.

6. Při přezkoumáni rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené výroky rozhodnutí správního orgánu přezkoumal v mezích žalobních bodů (srov. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).

V. Rozhodnutí soudu

7. Žaloba je nedůvodná.

8. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu „Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.“ 9. Podle § 16 odst. 4 věty prvé zákona o azylu „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b.“ 10. K výčtu ustanovení uvedenému úvodem žaloby, která byla podle žalobce porušena, soud uvádí, že pouhý výčet zákonných ustanovení, která měl žalovaný dle žalobce porušit, nelze považovat za žalobní body (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2018, č. j. 6 Azs 88/2018-38, kde je s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005- 58 uvedeno, že výčet zákonných ustanovení, s nimiž má být napadené rozhodnutí dle názoru žalobce v rozporu, nelze považovat za žalobní body).

11. Jádrem žalobcovy žalobní argumentace je obava z věřitelů v případě návratu do země původu. Žalovaný se dle žalobce měl jeho žádostí o udělení mezinárodní ochrany zabývat věcně, jelikož nebyla podána pouze z ekonomických důvodů.

12. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce k důvodům svého vycestování uvedl, že pochází z chudé oblasti, z Vietnamu vycestoval, aby mohl zaplatit část léčby svého syna trpícího leukémií. Dále žalobce uvedl že, aby mohl vycestovat prodal dům a zadlužil se v bance a u lichvářů. V této souvislosti však nikdy nezmínil, že by mu hrozila jakákoli újma.

13. Soud nejprve upozorňuje, že pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o mezinárodní ochranu, to stíhá žadatele o ni, neboť je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48). Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami zjistil, zda jsou žadatelem tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany a tvrzení žadatele podle toho posoudil (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004-89). Žalovanému nepřísluší domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit skutková zjištění (rozsudek NSS č. j. 5 Azs 22/2003-41).

14. V průběhu řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce netvrdil skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo hrozbě jiné vážné újmy, uváděl pouze důvody ekonomické. Obával-li se žalobce závažné újmy ze strany konkrétních osob v zemi původu, měl ji uvést v řízení o jeho žádosti, nikoli až v žalobě (srov. usnesení NSS ze dne 20. 9. 2024, č. j. 5 Azs 152/2024-31). Při pohovoru se žalovaným však žalobce výslovně uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu, protože se snaží získat šanci najít si práci a žít tady. Na otázku, zda mu brání něco v návratu do vlasti, odpověděl, že ano, brání mu v tom mé nemocné dítě, protože ve Vietnamu veškeré lékařské služby jsou placené a on není schopen ve Vietnamu tyto výlohy hradit. Skutečnost, že důvodem příjezdu žalobce do států Evropské unie za účelem výdělku je jeho nemocný syn, však stále představuje důvod ekonomické povahy. Všechny žalobcem poskytnuté informace nasvědčovaly tomu, že o mezinárodní ochranu požádal za účelem zajištění si pobytu v České republice a možnosti zde pracovat a vydělávat. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, když žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou.

15. Namítal-li žalobce nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným, nezbývá než odkázat na ustálenou judikaturu kasačního soudu, který konstantně zastává názor, že „Pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o azylu, to stíhá žadatele o azyl…“ a „Pokud jde o břemeno důkazní, to je výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného. Žadatel je povinen prokázat jím tvrzené skutečnosti, je-li to v jeho možnostech, nicméně žalovaný je povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují.“ Správní orgán si přitom musí obstarat informace o zemi původu žadatele, které jsou: (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, (4) dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008–71, a ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/202008–71dále usnesení ze dne 1. 4. 2020, č. j. 1 Azs 501/20202008–71 ze dne 31. 3. 2021, č. j. 1 Azs 400/2020–33). Žalobce v rámci správního řízení uvedl pouze to, že se zadlužil u banky a lichvářů, svá tvrzení však nijak nedoložil. Ze správního spisu zároveň nevyplývá, že by správnímu orgánu sdělil obavy z návratu do své země z důvodu půjčky, kterou si měl vzít od místních lichvářů, jak uvádí v žalobě, ani se nezmínil o jakémkoli hrozícím nebezpečí z jejich strany.

16. Žalobcem odkazovaný dokument z dubna 2026 od Asylos Network s názvem Human Trafficking in Vietnam: Patterns of Exploitation, Risk Factors, and Access to Support měl žalobce předložit již ve správním řízení, aby jej žalovaný mohl zohlednit při svém rozhodování. Žalovaný poskytl žalobci v průběhu řízení opakovaně možnost doplnit rozhodné skutečnosti či jiné významné informace, naposledy dne 15. 4. 2026 při seznámení s podklady rozhodnutí. Žalobce, ačkoli uvádí, že skutečnosti popsané v uvedeném dokumentu mohou odůvodňovat udělení doplňkové ochrany, v průběhu správního řízení neuvedl žádnou souvislost těchto skutečností se svou osobou ani s konkrétními okolnostmi svého případu. Současně ani v podané žalobě netvrdí, že by byl vystaven nebezpečí, nátlaku, fyzickému násilí či jiným formám hrozeb. Žalovaný se proto nemohl zabývat předmětným dokumentem ani touto žalobcem označovanou podstatnou částí jeho příběhu, neboť žalobce v řízení neuplatnil žádná tvrzení svědčící o hrozící újmě.

17. Soud k výše jmenovanému dokumentu též nepřihlížel, neboť jak judikatura opakovaně konstatovala, k prokázání skutečností pocházejících z internetu, je nezbytné tyto informace zachytit v listinné podobě (printscreen) a až poté je navrhnout jako důkaz. Nadto soud doplňuje, že hodlal-li žalobce zmíněným dokumentem prokazovat konkrétní skutečnosti, měl tyto1. 7. v první řadě tvrdit.

18. Žalovaný se žádostí žalobce zabýval v dostatečném rozsahu a v intencích zákona. Posoudil ji na základě informací, které měl k dispozici a které mu poskytl žalobce, přičemž tyto informace soud považuje za zčásti zmatené, neboť žalobce sám připustil, že některá jeho tvrzení učiněná ve správním řízení nebyla pravdivá. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu dostatečné. Za situace, kdy žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, jež by mohly, byť jen nasvědčovat tomu, že by mu v zemi původu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2, neměl žalovaný důvod se těmito otázkami blíže zabývat. Soud proto konstatuje, že z obsahu správního spisu ani z žalobcových tvrzení nevyplývá, že by v jeho případě byly splněny podmínky pro užití § 12 a § 14a zákona o azylu.

19. Závěrem soud konstatuje, že neshledal žádné z žalobcem vytýkaných nedostatků napadeného rozhodnutí a považuje zjištěný stav věci v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., soudního řádu (dále jen „s. ř.“) i s požadavky kladenými na napadené rozhodnutí dle § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 3 s. ř.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

VI. Náklady řízení

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 1. 7. 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.