35 A 19/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: A. Q. L. zastoupený advokátem Mgr. Svatoslavem Prochorovem, sídlem Blanická 1008/28, Praha, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2/2, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-5101-3/ČJ-2026-930310-V234 ze dne 30. 4. 2026, takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie č. j. CPR- 5101-3/ČJ-2026-930310-V234 ze dne 30. 4. 2026 a jemu předcházející rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. j. KRPP-138149- 22/ČJ-2025-030022 ze dne 11. 12. 2025 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Svatoslava Prochorova do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Řízení před správními orgány

1. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. j. KRPP-138149-22/ČJ- 2025-030022 ze dne 11. 12. 2025 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace byla stanovena na 1 rok. Zároveň byla žalobci stanovena doba 15 dnů k vycestování. Následné odvolání žalobce žalovaná zamítla a rozhodnutí krajského ředitelství policie potvrdila.

II. Řízení před soudem

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že z důvodu administrativního nedopatření obdržel výzvu k dostavení se pro výjezdní příkaz se značným časovým odstupem. Žalobce se o této povinnosti dozvěděl až od svého nového právního zástupce na počátku října 2025. Lhůta předpokládaná zákonem k dostavení se pro výjezdní příkaz mu přitom uplynula na konci září 2025. Žalobce neměl v úmyslu se vyhýbat svým povinnostem, a tudíž se následně dostavil na pobočku cizinecké policie s ohledem na § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná se nezabývala tím, zda k neoprávněnému pobytu došlo úmyslně či z nedbalosti. Správní orgány dostatečně nezkoumaly skutkový stav věci. Žalobce měl za to, že mu mělo být uložena povinnost opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, nikoliv správní vyhoštění. To bylo vyhrazeno pro případy, v nichž cizinec představoval hrozbu pro veřejný pořádek nebo existovala důvodná obava, že cizinec neopustí území. Neoprávněný pobyt žalobce trval po krátkou dobu a jednalo se o neúmyslné pochybení. Správní orgány se také měly řádně zabývat přiměřeností svých rozhodnutí.

3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou. Povinnost opustit území je subsidiárním institutem, který nelze použít v případě, kdy jsou splněny důvody pro uložení správního vyhoštění. Přiměřeností se správní orgány řádně zabývaly a délka zákazu vstupu byla stanovena na dolní hranici zákonného rozpětí.

III. Posouzení věci

4. Žaloba je důvodná. V případě žalobce nebyly dány důvody pro uložení správního vyhoštění, protože se žalobce pro vydání výjezdního příkazu dostavil včas.

5. Tímto směrem žalobce svou žalobu nevedl, nicméně poznatky o jiném plynutí lhůty podle § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců vyplynuly jednak z rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení platnosti tohoto povolení, které bylo podkladem pro rozhodnutí policie, jinak z úředních poznatků soudu o průběhu souvisejícího pobytového řízení žalobce. V mezích žalobních bodů by soud musel striktně vzato hodnotit jen přiměřenost vyhoštění a doby zákazu vstupu ve vztahu k závažnosti porušení pobytových předpisů. To však dost dobře nejde za situace, kdy je soudu známo, že žalobce území pobýval oprávněně po delší dobu, než kterou označila policie.

6. Tyto okolnosti odůvodňují zrušení podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro nedostatky ve skutkových zjištěních, která byla základem rozhodnutí policie. Jde o vadu, kterou žalobce sice nenamítal, ale která brání přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (nelze hodnotit přiměřenost vyhoštění za situace, kdy skutkově dáno, že žalobce v rozhodné době pobýval na území ČR oprávněně a pro výjezdní příkaz se dostavil včas; srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Azs 79/2009-84 ze dne 8. 3. 2011, č. 2288/2011 Sb. NSS).

7. Z níže vedených důvodů lze usuzovat, že policii byly ministerstvem (ať již přímo nebo zprostředkovaně z příslušných databází) poskytnuty neúplné údaje o oprávněnosti pobytu žalobce. Soud proto vyžádal doplňující informace od ministerstva a dal stranám možnost se k těmto informacím vyjádřit.

8. Podle § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců platí, že cizinec je povinen se pro výjezdní příkaz dostavit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku skutečnosti uvedené v odstavci 1 nebo 2. Po uplynutí této lhůty se výjezdní příkaz cizinci nevydá a policie postupuje podle § 50a, 50b nebo 118, tj. zahájí řízení o povinnosti opustit území, nebo o správním vyhoštění. Pobyt žalobce na území České republiky 9. Žalobce nerozporoval, že formálně byl naplněn důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť po zamítnutí jeho žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia se nedostavil pro výjezdní příkaz, resp. nevycestoval z území České republiky. Měl však za to, že mu měla být uložena povinnost opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, neboť spolupracoval se správními orgány. Zároveň měl za to, že se správní orgány nedostatečně zabývaly dopadem svých rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, když mj. měly zohlednit míru závažnosti a druh jeho protiprávního jednání. Žalobce zároveň zdůraznil, že jeho neoprávněný pobyt trval po krátkou dobu.

10. Soud dospěl k závěru, že správní orgány neměly žalobci správní vyhoštění uložit. Žalobce se totiž pro výjezdní příkaz dostavil včas, což plyne ze skutečností, které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti.

11. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 1 roku, neboť měl pobývat na území České republiky bez oprávnění k pobytu, konkrétně od 30. 8. 2025 do 3. 10. 2025. Tuto skutečnost správní orgány zjistily na základě toho, že žalobce měl na území České republiky platné povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Ministerstvo vnitra rozhodnutím č. j. OAM-45861-13/DP-2024 ze dne 28. 4. 2025 však zamítlo žádost žalobce o prodloužení platnosti tohoto povolení. Následné odvolání žalobce zamítla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím č. j. MV-104521-5/SO-2025 ze dne 28. 8. 2025 a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Rozhodnutí komise přitom nabylo právní moci dne 29. 8. 2025.

12. Správní orgány tedy vycházely z toho, že žalobce byl povinen se dostavit po pravomocně skončeném řízení ve věci jeho povolení k pobytu pro výjezdní příkaz [§ 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců], a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí komise ze dne 28. 8. 2025. Po uplynutí této lhůty se výjezdní příkaz cizinci nevydá a policie postupuje podle § 50a, 50b nebo 118 (§ 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců). Konec lhůty tedy podle policie připadl na pondělí 29. 9. 2025. Žalobce se nicméně dostavil na cizineckou policii (nikoliv na ministerstvo, které výjezdní příkaz v případě žalobce mělo vydat) až dne 3. 10. 2025. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění.

13. Tato doba neoprávněného pobytu žalobce na území České republiky však nebyla správními orgány stanovena správně.

14. Správní orgány opomenuly, že s žalobcem bylo vedeno řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty u Ministerstva vnitra pod sp. zn. MV-2862-22/OAM-2023 (OAM- 72049/ZM-2022). Tato skutečnost vyplývá z rozhodnutí komise ze dne 28. 8. 2025, která na str. 10 uvedla, že žalobce nebyl zbaven možnosti pobývat na území České republiky, neboť v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, o které dosud nebylo rozhodnuto, tj. ke dni 28. 8. 2025.

15. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u Krajského soudu v Plzni podal žalobu na ochranu proti nečinnosti Ministerstva vnitra v řízení vedeném ministerstvem pod sp. zn. OAM-72049/ZM-2022, tedy ve věci jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Rozhodování o této věci se účastnil jako zpravodaj soudce vyřizující i nynější věc. Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 55 A 34/2025-25 ze dne 6. 8. 2025 žalobě vyhověl a uložil ministerstvu, aby o žádosti žalobce ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodlo.

16. Na základě této znalosti z úřední činnosti soud požádal Ministerstvo vnitra o informace o průběhu tohoto řízení. Ministerstvo soudu sdělilo, že řízení o vydání zaměstnanecké karty bylo pravomocně skončeno ke dni 6. 9. 2025 (viz sdělení na č. l. 18). Zároveň ministerstvo soudu zaslalo rozhodnutí č. j. OAM-72049-40/ZM-2022 ze dne 20. 8. 2025, kterým žádost žalobce zamítlo, včetně dokladu o doručení rozhodnutí žalobci. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti bylo žalobci doručeno dne 21. 8. 2025, patnáctidenní lhůta pro podání odvolání tedy skončila dne 5. 9. 2025. Žalobce odvolání nepodal, a rozhodnutí o zamítnutí žádosti nabylo dne 6. 9. 2025 právní moci.

17. Žalobce o vydání zaměstnanecké karty požádal dne 18. 10. 2022, tedy v době, kdy na území České republiky pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 25. 8. 2022 do 15. 8. 2023. Povolení k dlouhodobému pobytu se přitom považuje za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti, pokud cizinec podal na území žádost o vydání zaměstnanecké karty [§ 47 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců]. Tak tomu bylo v případě žalobce: o vydání zaměstnanecké karty požádal v době, kdy měl platné povolení k dlouhodobému pobytu. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 20. 8. 2025 žádost žalobce zamítlo. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti nabylo právní moci dne 6. 9. 2025. Povolení k dlouhodobému pobytu žalobce se tedy považovalo za platné do 6. 9. 2025.

18. Teprve po dni 6. 9. 2025 byl žalobce povinen se dostavit pro výjezdní příkaz k ministerstvu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů [§ 50 odst. 1 písm. b) ve spoj. s odst. 8 zákona o pobytu cizinců], tedy nejpozději do 6. 10. 2025. Žalobce se dostavil na policii dne 3. 10. 2025. V té době mu tedy stále běžela lhůta k vyzvednutí výjezdního příkazu, svou povinnost dostavit se včas tedy neporušil. Za toho stavu nebyly splněny předpoklady § 50 odst. 8 zákona pro zahájení řízení o správním vyhoštění.

19. Soud nepřehlédl že se žalobce měl dostavit pro vydání výjezdního příkazu k ministerstvu, což ve lhůtě stricto sensu nesplnil, protože se dostavil k policii.

20. Tento rozdíl však soud nepovažoval za určující pro posouzení věci: Předně s ním bylo již 3. 10. 2025 zahájeno řízení o správním vyhoštění, takže nebylo lze očekávat, že žalobce se ve zbývajících 3 dnech lhůty ještě dostaví k ministerstvu (z postupu policie muselo žalobci vyplynout, že takový postup již není možný; žalobce ani sám přesně nevěděl, jak lhůta plyne). Zákon striktně vzato ani nevyžaduje, aby se žalobce dostavil právě k ministerstvu – dostavil se k jednomu ze dvou kompetentních orgánů k vydání výjezdního příkazu ve smyslu § 50 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Podle judikatury je podstatné, aby cizinec řešil výjezdní příkaz včas. Zda se dostavil se k příslušnému kompetentnímu orgánu je z toho pohledu vedlejší (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Azs 30/2019- 28 ze dne 31. 1. 2020, odst. 22).

IV. Závěr

21. V nynější věci nebyly splněny podmínky zahájení řízení o uložení správního vyhoštění, ani povinnosti opustit území podle § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Žalobce se měl do 6. 9. 2025 na základě fikce platné povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a od 7. 9. 2025 do 6. 10. 2025 mu běžela lhůta pro vyzvednutí výjezdního příkazu. Dne 3. 10. 2025 se tedy dostavil včas a měl mu být vydán výjezdní příkaz, resp. měl být odkázán na ministerstvo, které bylo příslušné k vydání výjezdního příkazu.

22. Soud proto rozhodnutí žalované a rovněž i předcházející rozhodnutí krajského ředitelství policie zrušil pro nesprávně zjištěný skutkový stav ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm je žalovaná vázána právním názorem soudu, že žalobci měl být vydán výjezdní příkaz (§ 78 odst. 3, 4 a 5 s. ř. s.).

23. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil vůči procesně neúspěšné žalované (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Náhrada nákladů se skládá z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a žaloba jako podání ve věci samé). Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobci částku ve výši 10 140 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Svatoslava Prochorova do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 7. srpna 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.